Shounen - ai povídky

Narcissa a Dakota

Matt otevře do tmy oči. Nechce se mu nic dělat. Kdyby tady byl Zack a probudil ho stejně krásně jako na Valentýna. Byl to krásný dárek, i když potom už to tak hezké nebylo. A jeho váhání je přímo ošklivé. Vždyť mu nic nedělá. Chce jen, aby se jím nechal hýčkat. Řekl by, že to chce každý člověk. I on. Uvědomí si svoje vzrušení. Vklouzne rukou pod peřinou a vezme ho do ruky. Líbil se Zackovi nebo ne? Vychutnává si dotek, i jak mu rychleji žilami proudí krev. Po chvilce přestane.

Opře se o postel a do ruky vezme knihu. Má ji rád. Otevře ji na první straně. Přemýšlí, kde ji otevřít. Ano, tohle přímo miluje. Vybere si svoji oblíbenou ilustrací, kde dva muži si navzájem sají penis. Ano, takhle by se Zackem mohlo začít. Pohladí nahá vyobrazená těla. To je Zack, to jsem já, určí. Ne, dva cizí muži namalovaní v knize. Nejdřív ho ale svléknu. A je léto, spí bez ničeho nebo nespí, ale to je jedno, tady spí bez ničeho. Nejdřív se k němu přitisknu s polibkem, kterým mu dám najevo, co si žádám. Nejdřív bude bručet, ale potom se uvolní. Nechá ho dělat, co chce, po chvilce váhání se připojí k jeho hře. Bude ho laskat a sám bude cítit ruce na svém těle. Bude to dokonale a vrcholem bude, když ho vezme do úst.

Nevšimne si, že pod dojmem představy zrychlí své pochyby, dokonce se stanou tvrdšími. Zavzdychá.

Nabídne svůj Zackovi. Budou se hýčkat navzájem až do vyvrcholení. Oba budou spokojení. Potom se budou hladit a objímat.

„Konec,“ řekne, když se tělo napne, až se kniha pohne. Sedí v posteli, nevnímá ranní zimu, která je v pokoji. S rozhodnutím odloží knihu. Začne dnes. Potom nastane léto, odjedou do městečka a nic se nestane. Nebo mu uteče za Wyattem, aby ho čert spral. Má ho zapotřebí? Ale teď je jen jeho. Vůbec se neobleče. Přeběhne chodbu, vklouzne do Zackovy ložnice, kde spí jeho láska. Možná by měl to častěji opakovat.  

„Jen tě potěším,“ zašeptá slabě. Nic nezaslechne. Určitě ještě spí. Posadí se na postel, na chvilku zaváhá, zda dělá dobře. Ano. Určitě je vzrušený ráno jako on. Jen mu pomůže. Může to být škodlivé, když se to po ránu neudělá, ospravedlňuje svůj záměr. Vklouzne pod peřinu, zadrkotá zuby, jak je na téhle straně studená. Rychle se přitiskne k horkému tělu. Zalibuje si, že je v teple a k tomu u Zacka. Co víc si přát v studené zimě?

„Dobré ráno.“ Oplatí mu jeho malou návštěvu z Valentýna. Vklouzne rukou k Zackovu tělu. Pohladí ho. Zavrní blahem. To je to, co chtěl celou dobu a nakonec se mu to i vyplní. Snad. Putuje kradmými doteky po Zackově těle. Vyhrne mu triko. Snad se pod jeho studenými prsty neprobudí, a kdyby ano, řekne mu, že mu přišel oplatit návštěvu z Valentýna.

Vzbudí se?

Ne, ještě ne. Ještě chvilku, horoucně si přeje a zároveň si přeje, aby to pokračovalo neskutečně dlouho. Putuje dolu ke klínu. Narazí na spodky, mine je a přes látku se dotkne jeho údu. Jemně ho hněte. Po chvilce si uvědomí, že není vzrušený, ale to nevadí. Pomůže mu. Nadzvedne se a políbí ho na horké popraskané rty.

„Zacku?“ Nic. Zachmuří se a pomalu mu dojde, že je něco divného v jeho nezvyklé ztuhlosti. Stáhne ruku. Posadí se, natáhne se a rozsvítí petrolejku. V světle se podívá na Zacka. Proboha! Dotkne se čela. Úplně hoří. Tohle nepředstírá. Nakloní se k němu a poslouchá dech. Je přerývaný, trošku sípavý. Rty pootevřené. Dotkne se jich. Jak byly dřív vláčné, jsou teď drsné. Nesmyslně ho napadne, že je musí namazat.

Rychle odhodí pokrývku, vyběhne do kuchyně, kde už Mary postává u sporáku.

„Mary!“

„Co je a jak to vypadáš?“ řekne, když vidí ho v podvlékačkách.

„Zack má horkost.“

Mary si odfrkne. „To zase předstírá.“

„Tentokrát ne, Mary. Pojď, úplně hoří.“

Mary zaváhá. Matt je opravdu vyděšený. Odloží nůž, stáhne pánev ze sporáku. Matt netrpělivě na ni čeká. Proč už nejde?

„Nech to být! Budeme muset něco udělat. Tak sebou hejbni!“

„Jasně. Neuteče ti?“ zabručí. Určitě zase to předstírá a Matt na to chudák naletěl. V ložnici se dotkne těla. Opravdu je horké. Křividla mu, protože si myslela, že zase ušil nějakou boudu.

„Máš pravdu,“ řekne udiveně. „Musíme ho zchladit a ty doběhni pro Šedého vlka. Bude vědět, co a jak.“

„Jasně.“ Ve svém pokoji se obleče a za chvilku se prodírá sněhem ke stanu indiánů. Proklouzne do stanu. „Šedý vlku?“

„Hned to bude, Matte.“ Slabý ohníček se rozhoří. „Co se děje?“

„Zack má horkost. Třese se, neodpovídá, rty pootevřené. Chceme ho s Mary zchladit.“

„Dobře.“ Oheň už krásně hřeje, dřevo praská pod jeho hladovými jazyky. Dakota už je taky vzhůru. Dlouhé černé vlasy si sváže stuhou.

„Nepředstírá to?“ optá se hlubokým hlasem. Pozoruje svého otce, který se přebírá ve váčkách podél obvodu stanu.

„Ne. Je mu opravdu zle. Můžeme jít?“ Matt netrpělivě postává. Nejraději by vyrazil za zackem. Šedý vlk s Dakotou natáhnou na sebe teplé bundy. Společně vyrazí nazpět.

„Postarám se o koně,“ navrhne Dakota. U nemocného by byl k ničemu. Mrkne k oknu, kde je občas vidět Narcissa. Jemně se zachmuří, když nic nevidí, ale odpojí se od Matta a otce. Vkročí do stáje. Dveře nechá do kořán, aby pronikalo dovnitř více světla. Později je vyžene ven. Vykoukne, aby se optal, ale Matt už je pryč.

„Taky co, Mary?“

„Mám tady ručníky namočené ve vodě. Musíte mi pomoc ho svléci. Máš bylinky?“

„Jistěže. Jdu je spařit.“

„Dobře. Budeme muset to do něj lít po lžičkách. Myslím, že po horečce přijde zimnice.“

„Určitě ji dostal, když jsme lovili Čertovo kvítko.“

„Dostane se z toho, neboj se. Má tvrdý kořínek, i když s tou nemoci, mohou vzniknout potíže,“ povídá klidným tónem Šedý vlk. Matt zezelená, ale dál ho svléká. Takhle si to nepředstavoval ani náhodou. Chtěl mít v ruce chvějící tělo ne horečkou, ale vášní. Povzdechne si.

„Udělám slepičí vývar. To pomůže.“

„To ano.“

„Děje se něco?“ Do místnosti vkročí Narcissa. Pohlédne na nahého Zacka, kterého Mary chladí pomocí studených zábalů.

„Vypadá to, že se přestal třást. Sáhni mu na čelo?“

„Pořád stejné, Mary.“

„Už jsem tady, ale jak to do něj dostaneme?“

„Po lžičkách, dokud nebude muset pít sám.“

„Co jsi tam dal?“

„Nějaké bylinky,“ odpoví neurčitě šedý vlk.

„Uňa de gato, también?“ pronese španělsky Narcissa.

Šedý vlk se k ní rychle otočí a pohlédne do nic neříkající tváře. Odkud zná tu bylinu a španělský název? Možná to někde zaslechla, ale někde uvnitř mu napovídá jeho duše, že je to jinak.

„Ne. Jenom Muňa – Muňa a Wira – Wira. Nemám Uňa.“

„To jsou dobré rostliny, ale uňa by se chodila víc. Ještě možná, pokud ji máš, bych si dovolila dát tawari negro a šalvěj.“

„Vyznáš se, bílá ženo.“

Narcissa pokrčí ramenem. „Trochu.“

Šedý vlk přikývne. „Mám ji ve stanu. Zavolej prosím Dakotu.“

„Jistě.“

Mary s Mattem střídavě hledí na ně dva. Matt si odkašle. „Co jsou to za bylinky? Šalvěj znám, ale ten zbytek ne.“

„Indiánské bylinky na horkost a nachlazení z jihu. Narcissa zná jejich španělský název, ale běloši je nepoužívají příliš často. Mají svoje bylinky.“

„Uff.“

Šedý vlk si pomyslí, že je to přesné. Odkud to zná? Nadiktovala mu seznam bylin, které připravovala už jeho prabába. Je to recept, který se dědí v jejich rodině po generace. Aby se k tomu dostal běloch? To by muselo znamenat…

„Nejde mu to moc dobře,“ když zpozorují, že nepolyká.

„Přinesu trychtýř.“

„Chtělo by to nějaký dutý stvol, ale je zima. Snad ta nálevka pomůže.“ Zatím Narcissa jde váhavě ke stáji. Zastaví se u vrat, odkud pozoruje Dakotu, který koním prohlíží kopyta. Občas je plácne po zadku. Najednou spustí nohu Bílé Lucy a otočí se k vratům. Stojí a dívají se na sebe.

„Potřebuješ něco?“

„Šedý vlk tě prosí, abys přišel.“ V hlase jí zní úcta.

„Dobře. Jak je Zackovi?“ Přistoupí k ní, ale nespouští z ní pohled.

„Horkost a nachlazení, ale dostane se z ní. Šedému vlkovi chybí bylina.“

Dakota nadzvedne obočí. „Zajímavé.“ Mine ji, že se otře rukou o její oděv. Narcissa si přitáhne k sobě šál a jde za ním.

„Jak se ti tu líbí?“ překvapí ji otázkou.

„Moc. Je tu krásně a Jacobovi se tu líbí, až moc. Nevím, jak ho od koní dostanu.“

„Půjdeš do města?“

„Budu muset.“

„Někdo si tě vezme.“

„S nemocným děckem?“ vyjádří v tóně tvrdou realitu. „Nikdo nebude chtít,“ v hlase se objeví hořkost.

„Jsi krásná,“ řekne klidný hlasem.

Narcissa se zapýří. Má pocit, že má rudé tváře. Je ráda, že vstoupí do domu.

„Dakoto, potřebují, abys přinesl Tawari negro. Myslím, že mám tam ještě někde sáček.“

„A šalvěj.“

„Ano.“

Šedý vlk je chvilku pozoruje. Nedá se nic dělat. „Narcisso, můžeš mi pomoci? Zajdi s Dakotou a podívej se, zda tam ještě něco nenajdeš.“

Narcissa přikývne. „Děkuji za důvěru.“

Šedý vlk přikývne.

Dakota s Narcissou vyjdou ven. Před domem se k Narcisse obrátí Dakota. „Vyznáš se v bylinách?“ Ví, že by se neměl ptát, ale znalosti té ženy ho udivují.

„Trochu,“ připustí skromně.

Dakota na to nic neřekne a vede ji dovnitř. Vejde do stanu a za ním Narcissa. Nadšeně se začne hrabat ve váčkách. Čichá k nim, některé otevře a promne je mezi prsty. Nad některými údivem zakroutí hlavou.

Šedý vlk je velkým znalcem léčitelství. To je, to musíme vzít, nadšeně objeví jeden zapadlý malý váček. Zackovi velmi pomůže. Dakota se založenýma rukama na ní shlíží. Najednou má pocit, že je úplně jinak oblečená. V jednoduché vyšívaný indiánský šaty. Málem si nepromne oči.

„Tohle mu pomůže!“ ukazuje mu svůj úlovek.

„Jak se jmenuje?“

„Icahpe. Je dobrá na nachlazení a na onemocnění plic. Je to výborná bylina, ale Šedý vlk už ji moc nemá. Musí ji hodně používat.“

„Myslím, že ano.“ Má divný pocit, že je v stanu žena. Vzpomene si, že na jaře se vydá hledat nevěstu. Povzdechne si, protože se mu nechce, i přesto, že to Šedému vlkovi slíbil.

„Stalo se něco?“

„Ne. Všechno je v pořádku.“

Narcissa se obrátí jen, aby se nemusela dívat do černých hlubokých očí Dakoty. Ční nad ní jako skála, ale zároveň vzbuzuje bezpečí. Zmateně odloží sáček se šalvějí.

„Není to šalvěj?“

„Ano je. Omlouvám se. Myslím, že mám vše. Snad se Zack brzy uzdraví.“ 

„Taky doufám.“ Pustí ji jako první. Narcissa shrbeně projde ven, kde se nadechne čerstvého vzduchu. Otočí se ke stanu. Už velmi dlouho necítila, to co v něm. Vůní a přítomnost muže. Začervená se a opět jde za Dakotou. Prohlíží si jeho mohutné záda, vlasy, které mu spadají do půli zad.

„Přinesla jsem ještě Ichcape.“

Šedý vlk strne nad přesným indiánským názvem. „Mám tam ještě váček? To je moc dobře. Prosím tě udělej vývar.“

„Jde to?“

„Ano a horkost pomalu odchází, ale bojím se, že dostane zimnici. Taky by to chtělo lék na bolest.“

„Mák,“ doplní ho. „Je nejlepší.“

„Jistě. Potom ho donesu, zatím ho nepotřebuje.“ Narcissa se zapýří pod obdivnými pohledy přítomných, ale nejvíc Šedého vlka.

„Jdu udělat vývar.“ Přitiskne si k tělu váčky a odejde.

„Kde se to mohla naučit?“

„Povídala, že i učily jeptišky.“

„Ale zná indiánské názvy,“ mimoděk namítne Šedý vlk. Vzhlédne ke dveřím, ale Dakota už tam nestojí. Zamračí se.

„Bude v pořádku, Šedý vlku?“

„Určitě, ale někdo bude tu muset být a hlídat ho. Nejméně čtrnáct dní bude v posteli.“

„Zblázní se z toho.“

„Ale ne. Pomohu ti, kdyby to šlo.“

„Narcissa bude lepší, Mary. Myslím, že zná toho hodně.“

„Chceš pomoci?“

Šokovaná Narcissa se podívá na Dakotu ve dveřích. „Tohle je ženská práce,“ vyjede na něj. Dakota překvapeně zamrká. Mary občas chce pomoci, hlavně, když tahá něco těžkého.

„Donesu vodu.“

„Ale to je…,“ mluví do prázdných dveří. Zavrtí hlavou. Obyčeje se mění. Už to není takové jako kdysi a ona do dob, co byla malou holčičkou, se taky ledacos změnilo. Přikryje hrnek pokličkou a čeká. Za chvilku se objeví Dakota s vědry plnými sněhu.Postaví je ke kamnům, když sáhne po copu, pozvedne ho, promne a přivoní.

„Vše je zamrzlé. Ještě měsíc, to takhle bude vypadat.“

„Budeme tu zakopaní.“

„Ano.“ Oba se na sebe dívají. Nakonec Narcissa uhne zrakem. V podbřišku cítí touhu, vzrušení, a když si představí náruč Dakoty. Polkne. Sakra je žena, s tou myšlenkou se otočí k plotně. Dakota je muž a k tomu pěkný. Proč by nemohla na chvilku urvat trochu štěstí, ale co Dakota? Začíná si uvědomovat touhu po mužském objetí. Necítila ji tak dlouho.

„Jdu vařit snídaní a vývar. Zack vůbec nevypadá dobře,“ prohlásí Mary, která nechala matt s Šedým vlkem v ložnici. Někdo snídani uvařit musí.

„To ne,“ souhlasí Narcissa s rukou na břiše. Dakota je pozoruje, ale nakonec odejde ke koním.

„Ahoj!“

„Ahoj, Jacobe.“ Přiklekne si k němu. „Hlídal jsi je dobře?“ pohladí ho po vlasech. Je mu ho líto, ale svět není vždy laskavým místem.

„Ano, Dakoto. Jsou v pořádku. Ony budou mít hříbátka, jako Af… Afrodita,“ vykoktá.

„Ano.“

„Chci je vidět. Je tu krásně. Mám je rád. Mám rád jídlo.“

„Budeme si tady hrát?“

„Ano.“ Jacob poskočí, přejde k Modřence a jemnými pohyby rukou ji začne hladit po noze. Dakota si uvědomí, že je to ta zraněná od hřebíku. Modřenka skloní hlavu k Jacobovi, ale trpělivě stojí. Dakota přejde k dalším koním. Potom jim nasype krmení a pustí je na chvilku ven. Přejde dozadu ke klisnám, kde mají teploučko. Přejíždí jim po břiše.

„Kuk.“

„Kuk.“ Zopakuje Dakota. Usmívá se.

„Kuk.“

„Kuk.“

„Kdy budou hříbata?“

„Nevím, až Velký duch a kobylky dovolí.“

„Tamten je krásný!“ ukáže na vzdálený Plamen.

„Ano je a je divoký.“

„Matt ho ulovil?“

„Ano.“

„Je statečný.“

„To ano. Tvoje maminka je hezká.“

„Ano je. Jdu si hrát.“ Rozeběhne se k Plamenu. Dakota ho nechá být. Ví, že Plamen Jacobovi neublíží. Ze začátku se vyděsil, když ho viděl, jak sedí na ležícím koni a něco mu špitá do ucha, ale potom si toho přestal všímat. Koně ho prostě milují. Je škoda, že půjdou bydlet do města. Měli by tu zůstat. Jacob bude ve městě nešťastný, uvědomí si. I on je nemá rád. Mnoho lidi, mnoho špatnosti.

„Mary, co víš o Dakotoví a Šedém vlku?“

„Moc ne. Jsou mlčenliví, ale jednou se tu objevili s Mattovým dědečkem. Zůstali. Vůbec jsme netušili, že se tu ukrývají. Nikdy nikam nejeli, kromě lovu a Šedý vlk na lov bylinek. Tak tomu říká. Taky se stará o zahradu.“

„Velmi zvláštní pro indiánského válečníka.“

„Ani ne. Jeho prabába trvala na tom, že mu zanechá znalosti bylin. Jeho matka zahynula ve spárech medvěda.“

„Strašné.“

„Ano. Tak tu zůstali. Mají své vlastní obydlí a Mattovi pomáhají s koňmi. Dakota byl teď obviněný vraždy Liany Kot, ale vše se vyřešilo. Šedý vlk trvá na tom, aby si našel nevěstu.“

„Nevěstu?“

„Ano. Netrpělivě čekáme, koho si přivede.“

„Aha.“

„To je asi vše. Sean, to je dědeček Matta, nám nic neřekl a indiáni jsou mlčenlivější než hory.“

„Hmm.“ Dál nic neřekne, odvar z bylinek lije do nádoby. Odnese ho do Zackova pokoje.

„Výborně, ale ani to nepomáhá. Jde to strašně pomalu,“ říká váhavě Šedý vlk. „Nevím, co dělat.“

„Vím o jednom způsobu. Přišla jsme na to, když byl Jacob nemocný.“ Napije se a přitiskne ústa k Zackovým. Násilím do něj tekutinu vpraví.

„To je dobrý nápad.“

„To ne!“ prohlásí Matt. „Udělám to já.“

„Cože?“ oba se podiví.

Matt horečnatě přemýšlí nad tím. „Má Jacoba, kdyby se něco stalo, nebudeme vědět co s ním.“ Napadne ho.

„Matt má pravdu, Narcisso.“

„Tak dobře.“ Podá mu nádobu a Matt se přesune k Zackovi. Trochu se napije a zopakuje Narcissin způsob. Za chvilku do něj nalije půlku nádoby. Myslel si, jak se bude těšit se Zackovými rty a zatím do něj lije bylinný odvar.

„Výborně. Přikrýt. Zimnice začíná. Narciso, mohu prosit, zda u něj nezůstaneš? Podívám se po máku a dalších bylinách. Až opadne horečka a zimnice, bude ho vše bolet. Matte, neotevírej okno a závěsy nech zatažené. Mohou ho bolet oči, ano.“

„Samozřejmě.“

„Mohu jít s tebou?“

„Jistě. Budu jenom rád.“ Šedý vlk s Narcissou vyjdou ven. Matt se Zackem osamí. Dotkne se jeho rtů. Pohladí je bříškem prstů. V srdci je lítost nad jeho vzhledem. Jsou stejně hrubé jako před chvílí. Nakloní se k němu, vtiskne polibek a zašeptá: Miluji tě.

„Narcisso, mohu malý dotaz?“

Narcissa ztuhne. Věděla, že to nastane. Šedý vlk určitě to poznal. Nadechne se. „Ano.“

„U kterého kmene jsi žila?“