Jdi na obsah Jdi na menu
 


1. 7. 2012

Stapleton

134.

„Tomuhle už říkám městečko,“ pronese tlumeně Zack.

„Tím chceš jako říct, co?“ zaútočí Matt, který je na jejich městečko pyšný a velký patriot. „Že Poplar je vesnice?“

Zack se na něj podívá. Najednou má ho chuť poškádlit. Když se zlobí, je tak jiný. „Nó…“

„Nehádejte se. Spíš musíme vymyslet, co dál. Vůbec si nejsem jistý, že ta mapa je pravá. Kolik asi jich může po světě běhat?“ optá se, aniž čeká odpověď, protože to nikdo nemůže znát.

Matt zavrtí hlavou. „Já si myslím, že jsou perfektní. Pokud tam není nějaké skryté písmo, děda mi o tom vyprávěl, tak bude věrná.“

„Myslíš?“

„Já bych řekl, že ano, ale zkoumali jste ji vůbec?“ podle toho, jak se na něj podívali, tak ne. „ Já bych ji rozhodně prozkoumal a podíval se, co je vlastně zač a kam máme jet. Nechci nic říkat, ale možná bychom mohli tu Charlotu vynechat.“

„To je pravda. Zack byl z toho telegramu tak nervózní, že to celé raději prospal,“ prohodí jen tak.

„Hodinu jsem s tebou hrál kartu. Taky s tím klukem.“

„S jakým klukem?“ hned se optá Matt. On s nimi někdo byl? Jak to, že to neví? Co když se něco stalo?

Zack nadšený, že konečně může pořádně poškádlit Matta, spustí. „Takový kluk. Jak se jmenoval?“ jméno se mu vykouřilo z hlavy, ale to je jedno. „Billy. Vysoký hezký kluk. Plavovlasý s modrýma očima jak studánky,“ začne. „Opravdu velmi milý kluk.“

Wyatt ho nechápavě sleduje. Co to vykládá? On tak vypadal? Vůbec si ho nějak nevybavuje, jen že to byl ušmoulaný nějaký kluk, který jim dovezl telegram. Což o to vděční byli, ale aby si ho člověk pamatoval, to zas ne.

„Hezký? Plavovlasý? Oči modré jak studánky?“ Jemu to nikdy neřekl a tady básní o nějakém neznámém sprostém chlapovi. To tedy ne.

„No ano. Měl takové roztomilé znaménko. Moc se mi líbilo a stále se usmíval. A jak byl poslušný.“

„Poslušný?“

„A ochotný.“

„Ochotný?“

„Ano.“ Sakra, co ještě říct? Matt je ve varu, že by se na něm mohlo vařit vajíčka. V tom ho napadne další přívlastek. To že mu usnul na nohou, vůbec neřekne i to, že mu sotva bylo dvanáct. „Přítulný.“ Matt v tu chvíli pobídne koně, protože jinak by Zacka zastřelil. Sakra! Sakra! O něm tak hezky nikdy neříkal. To musí básnit o nějakém cizím chlapovi? Ale aby mu řekl, že aspoň vypadá hezky nebo se mu líbí jeho zelené oči, to ne. To musí říkat cizím. „Do prdele!“ zakleje. „Jde se opít!“ Sklouzne z Tornada, uváže ho u prvního saloonu a vejde dovnitř.

„Co mu je?“ optá se Wyatt nechápavě.

Zack pokrčí rameny. „Netuším. Asi mu něco přelítlo přes nos.“

„Ty, Docu, co ty divné řeči? On někdo takový s námi jel?“

Zack se na něj podívá. „Jel, ale to jsi zrovna spal.“

„Aha. Tak to je v pořádku. Půjdeme se ubytovat. Hele, tam je Tornado.“ Zack ho zaměří před saloonem nevalné vzhledu. Zamračí se. Co je s Mattem, nevzpomíná si, že by někdy chodil do saloonu. Většinou si dal tak skleničku, dvě a odešel. Zvláštní. Že by s tím popisem toho kluka přehnal? Nezdá se mu to, ale v jednom měl pravdu. Musí se podívat důkladně na tu mapu. Taky musí najít Charlotu s Jimmym. Jen doufá, že tu opravdu jsou. Jestli… Musí doručit ten balíček. Rozhlíží se, ale nikde příslušný obchod nevidí. Později se po něm podívá. Rozhodně Katty nechce zklamat.

„Zkusíme se ubytovat tamhle.“ Pokyne mu k jednomu z hotelů, protože jich tu zahlédli tři. Zack přikývne. Uvážou koně u zábradlí. Po cestě jsou značně vyčerpání, takže hned se skloní k vodě.

Zack s Wyattem vkročí dovnitř. Za pultem sedí starší muž, který čte noviny. Jakmile uslyší nad vchodem zvonek, zvedne hlavu a odloží noviny.

„Vítejte, pánové! Ubytování? Na noc nebo na delší dobu?“

„Tři pokoje. Ten další přijde později.“

„Jistě pánové, prosím, podpis. Tady máte číslo. 11,12,14.“ Zack se ušklíbne, když si vzpomene, jak Wyatt nechtěl třináctku. Tady zřejmě ji vůbec nemají.

„Bratři Smithové.“

„Přesně tak.“ Zahřeje ho u srdce. Konečně zase spolu všichni tři. Když byl s Wyattem, tak ta trojka a bratři Smithové mu chyběli.

„Prosím, pojďte za mnou. Přejete si lázeň nebo společnost?“

„Ne, děkujeme.“

Zase žádný zisk, posteskne si.

„Potřebovali bychom vědět, zda se tu ubytovala žena s mužem. Buď společně nebo zvlášť. Je vysoká, černovlasá. On je menší, zrzavý a strašně vyhublý.“ V duchu se ušklíbne, protože ho viděl ve vězení. Matt jim po cestě vyprávěl, jak ho Mary vykrmovala. Rozhodně s ním soucítí, ale zas až tak moc ne.

„Bohužel nikdo takový tu není, ale máme tu ještě dva hotely.“

Opět komplikace, pomyslí si Zack. Vezme si jedenáctku. Wyatt na stole rozloží mapu. Zadívají se na ni. Vlastně je tam jediné jméno. Bradbury.

„Zní to jako anglické jméno,“ prohodí zamyšleně Wyatt. „Ale kde je to Bradbury?“

„Hádám, že tohle je ta právě věc, kterou ví Jimmy.“

Wyatt jadrně zakleje.

„Tohle vypadá jako hory, tohle by mohlo být údolí, řeka, ale Státy jsou velké. Mohlo by to být kdekoliv.“

Wyatt potřese hlavou. „Ne, zužuje se nám to. Vzpomínáš? Clay jel na sever.“

„V tom případě, ale místo poznal.“ Zaskřípe zuby. „V tom případě nepotřebuje Jimmyho.“

„Jo. Proto ho nehledá.“

„Ne. Musí ho mít. Je tu ještě jiná věc, vzpomínáš? Jimmy jasně řekl, že musí být u převzetí zlata, v tom případě je hlídá někdo, kdo ho osobně zná. Nějaký jeho bývalý kumpán?“

„Pochybuji. Ti by s tím zlatem zdrhli, i kdyby byli na smrtelné posteli. Potřebujeme ho,“ uzavřou debatu nad mapou. Nejsou šťastní, ale nic jiného jim nezbývá. „Půjdu se podívat po Mattovi.“

„Docu…“

„Co je?“

„Děláš si o Matta starost?“ v hlase mu zní údiv.

Doc si ihned uvědomí, že je opravdu podivné, aby si dělal starosti o dospělého muže. „Je to ještě štěně a nechci, aby byl v limbu, kdybychom potřebovali rychle odjet.“

„V pořádku. Co jsem tě našel, jsi zvláštní, ale nechme toho. Důležitější je Clay.“

„Přesně tak.“ Vezme klobouk. Musí vypadnout nebo ještě Wyatt to pozná. I tak ho udivuje, že se nevyptává víc, ale zřejmě má hlavu plnou Claye a tak si ničeho moc nevšímá. Popravdě nerad by mu cokoliv vysvětloval. Ani netuší, jak by mu to objasňoval. Jde dolů. Teď ho musí najít a doufat, že se za tu chvilku nestihl ztřískat.

 

Charlota si promasíruje krk. Potřebovala by trochu spánku. Vypadá to, že se ji podařilo ty dva oklamat. Mohla by tu dneska přespat. Dostavník není pohodlný dopravní prostředek, ale koňmo nechtěla jet, už z toho důvodu, že Jacek jízdu nesnáší a ona ho zatím potřebuje. Taky Jimmy je totálně vyřízený. Celou cestu jí vyprávěl, jak ho trápili jídlem. Naštěstí byl natolik chytrý, že neřekl, že byl ve vězení a tak si vymysleli báchorku o únosu. Tedy ona vymyslela. Ten chlap je to docela chytrý, protože to nevyvracel.

Chladně se zadívá na postel. Spí. Taky si lehne. Potom co přijeli, měla pocit, že Jimmy by spořádal i vola, ovšem vzápětí mu bylo tak blbě, že strávil značnou část hodiny za zdi restaurace a zvracel. Ještě teď cítí v nose tu nechutnou pachuť, ale nechtěla, aby ji zdrhnul. Sice byl ji vděčný, ale odhaduje, že zas až tolik ne. Podívá se do kouta, kde spí Jacek. Zatřese jim.

„Paní?“

„Hlídej. Prospím se.“

„Dobře a on utéct?“

Charlota se ušklíbne. „Střel ho do nohy, rozumíš? Nezabíjej.“

„Ano, paní.“ Charlota si lehne na další postel, další dvě tu nejsou a ona chtěla utajit, že je s ní Jacek. Zatímco vyřizovali formality s majitelem hotelu, tak se jim za zády proplížil. Za chvilku spí jako zabitá. Jacek si ji prohlíží, pak si sedne do křesla s pokrčenýma nohama. V ruce drží pistoli. Občas natáhne kohoutek a zamíří jim na toho hnusného cizince. Ale jak poznal z řeči, paní ho potřebuje, tak ho ještě nezabije.

Jimmy se probudí. Vstane, když si uvědomí prázdný žaludek. Něčeho se nají. Ta podivná žena-chlap, ho zachránila od jisté smrti. Ten šerif byl strašný, ale ještě horší byla ta ženská, co mu nosila jídlo. Nikdy by nevěřil, že jídlo může být až tak hnusné.

Vstane, zívne, rozhlédne se. Hned uvidí toho vyhublého kluka. Pozoruje ho. Nějaký poskok. Kašle na to. Chce se najíst. Sotva se jeho ruka dotkne kliky, tak se ozve.

„Odejít, tak já střílet.“

„Cože? Kdo to řekl?“

„Paní.“

Jimmy se zasměje, stiskne kliku, když zaslechne natáhnutí kohoutku. „To nesmyslíš vážně?!“ Jacek mlčí. Upřeně bez mrknutí sleduje svůj cíl. Pak pomalu skloní hlaveň na úroveň nohou. Jimmy polkne, otočí se. Sleduje pistoli. Ten kluk je fanatik. On by ho vážně postřelil.

„Sednout.“

„Ehm, tak jo.“ Posadí se s kručícím žaludkem. Přemýšlí nad únikovými cestami, ale nepochybuje, že ten kluk bude rychlý. Po dvou hodinách přemýšlí, zda se ten kluk někdy unaví. Je stále v stejné pozici, se stejně nataženou pistolí. Je to nudné. Je to hladové. To hlavně. Jedl by, až by brečel. Něco té ženské řekne, až se vzbudí. Pravda, proč ho to nenapadlo dřív? Probudí ji.

Jacek ho sleduje, jak se zvedá a jde k Charlotě. Chce jí ublížit? Jimmy jí zatřese.

Charlota otevře oči, pak se rozpřáhne a ubalí mu. „Už na mě nikdy nesahej, jestli je ti život milý, je to jasné? Co chceš? Potřebuji se vyspat. Teď je po spánku.“

„Ten tvůj pes mě nikam nepustí. Mám hlad. Víš, jak mě tam krmili?“

„Jo to už jsi líčil. Bože, jsou s tebou samé problémy. Jdeme.“

„Hele, poslal tě Clay?“

„Ten? Ne. Vyfasoval od nás mapu a odjel.“

„Cože, On má mapu? Stejně neví, kam má jet,“ řekne spokojeně.

„Jel na sever.  Jacku prospí se. Džentlmen mi jistě neuteče, že? Zvláště, že peníze mám já.“

Jimmy se k ní nakloní. „Co mi brání, abych ti někde nestiskl krk?“

„Jacek.“

Jimmy polkne. Pravda, toho za zadkem by nechtěl mít ani náhodou. S normálními lidmi se dá mluvit, s fanatiky co se tři hodinou ani nehnou, se mluvit nedá.

„Ví, že jsem s tebou, jestli se mi něco stane. Státy budou pro vás malé.“

„Tak jo. Nic jsem neřekl. Počkej, řekla jsi, že jel na sever? On ví, kde to je?“

„Zřejmě ano. Jak netuším, ale mé zdroje říkají, že vyjel na koních na sever z Tucsonu. Ovšem šli po něm dost vlivní lidé, takže chtěl před nimi zdrhnout.“

„Jasně. Co kdybychom si to zlato rozdělili?“

„Ale to je samozřejmé, že tři čtvrtě je mé.“ Na konci to zlato bude její.

„Polovina.“

„Nedostal bys nic, kdybych tě nevytáhla z vězení.“ Dojdou k restauraci, posadí se k vzdálenému stolu. „Takže pojedeme na sever. To znamená, že zlato je z Kanady nebo z Aljašky.“

„Chytrá. Je z Kanady. Ztratili je tam a my je náhodou našli.“

„Jasně.“ To vysvětluje hodně. „S tímhle problémy nebudou. Přes noc si odpočineme… Zase ti bude špatně,“ prohodí, když vidí kolik toho má na talíři. „Zítra ráno vyrazíme. Jak dlouho bude trvat cesta?“

„Tři dny, pokud chytneme vlak. Potom musíme koňmo. Osoba, co má v držení zlato vydá jenom mě.“

„Dobře pojištěno. Kdo to je?“

Jimmy se usměje. „Snad nemyslíš vážně, že ti to řeknu.“ Charlota se mu zadívá do očí. Tohle tajemství bude chránit životem. Neřekne to, proto na něj dál nenaléhá.

„Tak souhlasíš s plánem?“

Co mi zbývá, ale aby něco řídila ženská, tak to je opravdu rarita. „Jistě.“ Po cestě se vždy něco může stát. Malá nehoda a člověk bude volný raz dva.

Charlota mu čte v myšlenkách. Takové chlapy zná jako své prádlo. Už jistě myslí, jak zdrhnout. Což o to, nediví se, protože totéž by udělala ona, ale nehodlá ho pustit. Zlato je zlato.

 

Zack jde zatím do saloonu. Nakrčí nos, uhne a kolem něj prolétne chlápek, za ním další dva. Jeden se do něj pustí, druhý něco křičí v opileckém žvatlaní. Chvilku se dívá na vratký souboj. Třetina úderu jde naprosto mimo. Amatéři, povzdechne si. Vstoupí dovnitř. Matta hned zaregistruje. Vytřeští oči, když vidí u něj nejméně deset skleniček. To tolik stihl vypít a není namol? Spíš zasmušilé do té skleničky kouká, jako by tam měl poklad. Přistoupí k němu.

„Co chceš?“ zavrčí matt. Pořád si omílá, jestli ho vůbec má rád.

To Zacka udiví ještě víc. Je mu rozumět. Při tolika skleničkách by i on měl potíže mluvit zřetelně. „Nic, jen jsem si říkal, že se podívám, jak na tom jsi.“

„Copak, že pán má najednou o mě starost? Vypadni za tím svým.“

Zacka to pobaví. „Ještě tě neopustila ta pitomá myšlenka na mě a Wyatta? Jedno pivo.“

„Nemyslím jeho.“

„A koho?“ podiví se, protože už dávno zapomněl na chlápka, o kterém mu vyprávěl.

„Ještě se blbě ptej!“ hodí do sebe skleničku, zašklebí a postaví ji vedle ostatních. Přistoupí k nim ne zrovna slušně oděná žena, ale když vidí, jak na sebe koukají, usoudí, že by tu marnila čas. Postaví skleničky a jde k dalšímu stolu.

„Vůbec nechápu, co ti je a nepij už nebo spadneš z koně.“

„Ještě jsem nikdy neslítl z koně!“ zavřeští. Rukou bouchne do stolu. „A vůbec dělej si, co chceš.“

Zack má toho dost. „Co ti přelítlo přes nos?“

„Nic.“

„Fajn. Takže vydedukovali jsme, že z mapy nic nepřečteme a musíme mít Jimma.“ Těch jeho moresů má dost. „Z mapy není poznat, kde se Bradbury nachází.“

„Neznám to město.“

„Možná to není ani město. Může to být osada a víš kolik jich ve státech je?“

„Miliony?“

Zack se zarazí. „Dost. Zvedni se, jdeme.“

„Nechce se mi, právě piju.“

„Jak chceš, ale když nebudeš střízlivý, pak tě tu necháme.“ Zvedne se a vyjde ven. Matt si povzdechne. Proč jen musel začínat o tom chlapovi? Proč je najednou tak žárlivý.

„Ahoj, kocourku, máš na mě čas?“

„Madam, kéž bych měl čas, ale bohužel musím jít.“

„Jako vždycky, ale jistě sem ještě přijdeš.“

„Pochybuji.“ Vezme klobouk a vyjde ven. Samozřejmě Zack už tam není. Ten chvilku přemýšlí o Mattovi, ale pak si vzpomene na balíček. Jde po hlavní třídě a pátrá po obchodě s látkami. Najednou ho uvidí. Překontroluje adresu a vejde dovnitř. Dvě ženy se po něm otočí. Ten má co dělat, aby se tvářil normálně. „Slečna Edita je tu?“ optá se.

„Edito!“ zezadu vykoukne hnědovlasá hlava. Nejistě si prohlédne Zacka. „Znáš toho pána?“

„Ne.“

Zack opět ucítí na sobě pohled. „Mám jen doručit balíček od Katty z Poplaru.“ Tvář se rozzáří a zezadu vyjde kulhající dívka. „Ukažte?“ Zack ji podá balíček. Ta si ho přitiskne k prsům, ukloní se. „Moc děkuji za doručení. Měla jsem obavy, že zapomněla, ale moc děkuji. Můžete ji prosím něco zavézt?“

„Bohužel. Víte, teď se tam nevracím, takže netuším, kdy ji uvidím, ale pokud by vám nevadila delší prodleva…,“ ta rozzářená milá tvář se mu líbí.

„To nevadí. Pošlu to po Derbym, až se bude vracet. Ještě jednou děkuji.“ Zack se dotkne klobouku a vyjde ven. Uleví se mu. Mezi látkami se necítil dobře, ale spíš to byla pohledy těch žen. Teď najít Charlotu. Optá se v obou zbývajících hotelech, ale nikde se neubytovali. Kde by mohli být? Pochybuje, že by tu někoho znali. Zvláštní. Bude muset do toho zapřáhnout jak Wyatta, tak bohužel i Matta. Jde nazpět do saloonu, ale tam už není. Tak přece odešel, ale kam mohl jít? Jen doufá, že něco nevyvede.

Matt zatím loudavým krokem si prohlíží městečko. Pěkné, ale jejich je daleko hezčí. Uspořádanější. Přesně tak, sakra, Zack ho štve, pak ale ztuhne, když zaslechne ženský hlas, který je mu povědomý. Rychle se chová za sloup. Opatrně vykoukne. Dva muži, ale…

„Už jsem ti řekla, nemá to cenu.“

Matt si vzpomene na to, jak Zack zjistil, že měla na sobě mužské šaty. Nenápadně je sleduje. Takže tamhle bydlí. Musím to Zackovi a Wyattovi ihned oznámit.

„Co tu děláš?“

„Zacku, vylekal jsi mě. Charlota je v tamtom hotelu.“

„Není, už jsem se ptal.“

„Jo, jenže ses určitě neptal na dva muže. Měla dlouhý kabát a kalhoty.“

Zack se tlumeně zasměje. „To je ženská. Opět nás dostala. Počkej tu, dojdu pro Wyatta.“ Se spokojeným úsměvem, jde za Wyattem. Po cestě mu vše vylíčí. Stojí před hotelem, dívají se na dveře.

„Co budeme dělat?“

„Co by? Hlídat. Beru si první hlídku, pak Matt a nakonec Zack. Nesmí nám uniknout. Budeme ji sledovat. Velmi opatrně.“

Mattovi poskočí srdce. Bude se Zackem sám. Je zvědavý, zda myslí na to stejné, ale jeho tvář je jako obvykle nečitelná. Rád by v ní uměl číst, ale asi to není možné.

„Tak jdeme si odpočinout.“ Koutkem oka zahlédne Mattův připitomělý úsměv. Na co zase myslí? A ty skleničky nemohly být jeho. Rozhodně to zjistí snadno. Dojdou do svých pokojů. Dveře se zavřou. Matt se o ně opře, pak je najednou otevře. Naproti je právě otevírá Zack. Prohlédne si ho. Copak asi chtěl dělat?

„Někam jdeš?“

„Ani ne.“ Zajde dovnitř. Matt taky. Chvilku uvažuje, ale potom se odhodlá, že přece jen k Zackovi půjde. Chce to. Otevře dveře, když vrazí do Zacka.

„Někam jdeš?“

„Nikam nejdu,“ vyrazí ze sebe Matt. Stojí, dívají se na sebe, když Matt se proti Zackovi pohne, až ho zatlačí ke stěně. „Vlastně jsem si říkal…,“ nedokončí, protože Zack ho políbí. Matta to vykolejí zvláště další, co následuje.

„Čí byly ty skleničky?“

„Jaké skleničky?“ cítí své i Zackovo vzrušení a on se ptá na nějaké skleničky.

„V saloonu.“

„Co já vím?“ zašmátrá po klice, dveře povolí a oni vpadnou dovnitř. Dveře třísknou. Oba dva ze sebe stahuji všechno možné, až zůstanou v spodkách, ale i ty letí stranou, až jsou nazí. Matt klesne na kolena, vezme ho do úst, zatímco rukama pevně svírá jeho zadek. Zack zajede rukou do jeho vlasů a tiskne si ho víc ke klínu, když vyvrcholí.

Matt se olízne a potom ho celého olíže, i když mu v údu doslova cuká touhou po uvolnění. Postaví se a poodstoupí. Sáhne si na penis, když Zack k němu přijde a odtáhne mu ruku. Nejdřív jen ho drží a líbá, ale pak klesne na kolena a vezme ho do úst.

„Boží!“ zachrčí Matt slastně. Ani ne za půlminuty se udělá. Sprška semene dopadne na Zackovu tvář. Matt se k němu nakloní a jazykem je chce slízat, ale to už Zack si je utírá. Vzrušení trochu opadlo, ale ne úplně. Matt k němu přijde a obejme ho.

„Miluji tě.“

Zack nic neřekne, ale drží ho za ruku. „Promiň mi to bláznění. Asi to bylo tím, že jsem s tebou nebyl strašně dlouho. Chyběl jsi mi.“

„Nic se nestalo.“

„Ale taky jsi mi nemusel říkat o tom chlápkovi.“

„O jakém?“ podiví se.

Mattovi dojde, že jako obvykle si z něj dělal legraci. „Nic. Co kdybychom to zkusili ještě jednou a pak ještě jednou, možná pak ještě jednou. Chtěl bych…,“ odtáhne se od něj, položí mu ruku na zadek a zmáčkne. Zack nic neřekne. Mattovy polibky cestují dolů po páteři, až k rýze zadku a pak dolů. Zack se mimoděk trochu ohne. Vydá ze sebe spokojený povzdech, když ucítí, jak ho olízne. Nemůže věřit, že ho to vzrušuje, ale po chvilce kouzlení jazykem i prsty se mu vše vykouří z hlavy. Je opřen o zeď a vnímá jen tlak na svou dírku. Bolí to, ale Matt opatrně do něj proniká, až se dostane, jak nejvíc to jde. Políbí ho mezi lopatky.

„Potom se klidně vyměníme, jestli chceš.“

„To je jasné, že chci!“ sám se od něj odtáhne a přirazí. Matt se potěšeně usměje a začne do něj pravidelnými pohyby pronikat. Vzrušení stále víc a víc narůstá, až vybuchne v oslepujícím uvolnění. Drží ho za boky a oddechuje. Oči zavřené prožitým orgasmem. Přesně takhle si představoval jejich setkání. Nakonec se mu to splnilo.

Zack  se narovná, až z něj Matt vyklouzne. Otočí se k němu a usměje se nad jeho obličejem. Když si vezme, že za to může on, tak by chtěl takhle taky vypadat. Matt se podívá na postel, vezme ho za ruku a donutí lehnout. Vyhoupne se nad něj a…

„Tak počkej.“

„Nechceš?“

„Bude tě to bolet, ale ano chci.“ Zauvažuje, vstane a začne hledat v brašnách, až vytáhne nádobku s masti, kterými je zásobuje Šedý vlk.

Matt ji vezme a namaže sebe i Zacka. Pomalu se na něj posadí. Vzdychne si nad plností, která v něm je. S pomocí Zacka se nadzvedne a opět dosedne. Zavrtí se, aby se do něj dostal ještě hloub. Má pocit, že praskne, ale opět se nadzvedne. Rukama se lehce opírá o Zacka. Vnímá každičký pohyb, každý pocit, který v něm roste. Touží jen po jednom a to, aby Zacka uspokojil. Dolu, nahoru, když najednou ho Zack zarazí. Udiveně se na něj podívá, ale ten ho jen přetočí na záda. Matt si podrží nohy a Zack do něj plynule vklouzne. Rychle přiráží, až vystříkne. Potom si na něj lehne. Matt spustí nohy, kterými ho pevně obejme. Chce, aby v něm zůstal navěky. Hladí ho po zádech.

„Potřetí to asi nezvládnu ani nestihnu,“ řekne.

Matt se zadívá na nádobku. „Tak si říkám, zda Šedému vlkovi není nápadná spotřeba.“

Zack zvedne hlavu. „Myslíš, že je důvtipnější než Wyatt?“

Matt zamrká. „No, jestli mě tu nachytá takhle, tak to trkne i jeho.“

Zack se snaží z něj slézt, když Matt zaprosí. „Ještě chvilku máme čas, ne? A já jsem rád, když jsi uvnitř mě.“ Zacka to překvapí. Nikdy mu tohle žádná neřekla a tak zůstane. „Mám rád tíhu tvého těla.“

Zack zamumlá. „Díky,“ ale zdá se mu to hloupé. „Taky jsem rád uvnitř tebe.“

„To jsem rád. Mám pocit, že jsem v ráji.“

„To já taky, když mi ho vezmeš do pusy.“

„Vážně? Budu to dělat častěji.“ Rozevře nohy a nechá, aby z něj vyklouzl. Cítí se ukojen, prostě tak skvělé, že se mu nikam nechce jít, ale bude muset. „Budu rád, až Clay zmizí z povrchu zemského. Mohli bychom si vzít volno.“

„Cože? Volno?“ nechápe.

„Přesně tak. Jako rodina jsme si ji vždy brali a jezdili si k moři odpočinout. Většinou v létě, kdy nebylo dýchatelno. Všechno hodíme za hlavu a byli bychom jenom my dva, co ty na to?“

Zack si ho udiveně prohlíží. „Dobře.“ Matt se rozzáří a Zack je rád, že mu udělal radost. Dostane za to velký polibek.

„Už se moc a moc těším.“

„Já taky.“ Uvědomí si, že to není prázdná fráze, ale opravdu se těší, i když netuší, jak to volno si vlastně Matt představuje. Ten zatím sleze z postele a obleče se. Přistoupí k němu, dá rychlou pusu.

„Raději jdu.“

Zack si lehne. Uvědomí si své tělo. Nechápe, jak je to možné, ale je spokojený. Usne, tak rychle, jak už dlouho ne. Zato Matt sotva si lehne, už na něj Wyatt buší. Matt se podívá na hodinky. Už? Povzdechne si a otevře dveře. Opravdu je to Wyatt.  

Už jdu. V duchu kleje, protože si plánoval, že si v posteli ještě přehraje každý okamžiček milování. Čert ho vem. Kazí mu každou radost. Ale až bude konec, tak si někam vyrazí. Musí něco naplánovat. Přesně tak. Bude hlídat a plánovat. Kdo říká, že musí jen čučet na hotel. Spokojenější dorazí na místo hlídky.

Komentář

Bradbury- 1. - 135.