Shounen - ai povídky

                                                                Přeludy

   Prudká zatáčka...šlápnutí na brzdu...Náraz. Auto se zachvěje a Shane se předkloní dopředu jak na něco do něčeho narazil. Ruce má položeny na volantu a čelo taky. Oddechuje. Zase jednou je celý. Jestli takhle bude pokračovat dál tak je do měsíce mrtvý. Od té doby co potkal Cheva se mu vše vymklo zpod kontroly a on byl zraněn a nemocný víc než za svůj celý život. Vystoupí a jde se podívat do čeho narazil.

  Na chodníku se valí prázdná popelnice. Rukou přejede po laku a předku auta. Zničené. Bouchne do kapoty.

  „Zatraceně Cheve zase. Kvůli tobě dělám blbosti. Do háje, zase účet za auto.“ Posadí se na obrubník silnice a rozhlédne se kde vlastně je. Nezná to tu. Podepře si hlavu dlaněmi a přemítavě se dívá na matný povrch vozovky. Zítra bude mít jeho automechanik radost. A auto odvezl od něho před měsícem. Sedí a přeje si, aby kouřil. Taková cigareta to musí být něco uklidňujícího nebo panák. Whisky dvojitou. Bourbon nejraději v půlitru. Opít se do němoty a zapomenout, že kdy existoval. Olízne si rty při představě jak jim protéká ohnivá whisky. Rozlévá se žilama stejně jako dneska v knihovně touha. Zasténá. Už zase.

   „Ano sedí na obrubníku a něco si povídá, pane. Mám něco dělat?“  Nedaleko stojí nenápadné hnědé auto a v něm muž s telefonem. Dívá se na Shana a popisuje co dělá. „Byla to šílená jízda pane. Ano budu dál sledovat.“  Vypojí hovor a dál pozoruje Shana.

  „Je to tvoje vina Cheve. Všechno tvoje. Jsem tak ... co mně tak nechat na pokoji. Vždyť je tolik jiných. Ne já...“ ale zatrne a zmlkne. Nechce, aby byli jiní a nechce aby to byl on. Je zmatený a neví jak z té pasti dál. Vstane a postaví se vedle auta. Nedaleko projde kočka. Ostražitě se podívá po temné tiché ulici. Zamňouká a přeběhne silnici. Shane se po ní podívá. Otevře dvířka, když uslyší auto. Otočí se a ztuhne. Policie. Polkne. Neměl by tady být. Teď je pozdě na cokoliv. Doslova vidí jak zvednou vysílačku a jeden diktuje jeho registraci a vyptávají se na majtele vozidla. Kéž by projeli kéž by...Auto zastaví.

  „Potřebujete pomoci?“ ozvou se.

  „Ne děkuji. Vše je v pořádku, pane strážníku“ ale cítí jak mu úsměv tuhne. Jeden, ale přesto vystoupí a přejde k němu. Zaregistruje popelnici.

  „Řidičský průkaz!“ Shane už ví, že se z toho nedostane. Vsouká se do vozu a vyndá řidičský a technický průkaz od auta. Dívá se jak listuje a prohlíží údaje ve světle baterky. Druhý zatím zkoumá předek auta. Potom něco vytáhne a

  „Dýchněte si“ řekne skoro laskavě. Shane zavře oči a vzpomene si na tu ohnivou vodu v té knihovně. Cheve ty bastarde ty...ale nic nemůže dělat a dýchne. Policajt se podívá na displej a pak jen řekne.

  „Půjdete s náma. Na stanici Vás myslím rychlá jízda přejede.“ Vytáhne želízka.

  „To nebude nutné“ řekne rezignovaně Shane. Jeden zavolá odtahovací službu a Shane má chuť řvát, křičet, rozbít cokoliv. To je skoro neskutečné si říká, když je usazen do auta.

  „Právě ho zbalili poldové pane.“ Na druhé straně Chev skoro zasykne. Shane bude nadávat, bude zuřit jak tygr v kleci a bude dávat za vinu jemu. Skoro rozmačkne telefon.

  „Vraťte se a díky Johne.“  Ten odloží ztichlý mobil a rozjede se. Chevovi na něm záleží. Zkusí,  možná by  mohl něco víc zjistit na stanici.

 Zatím co Chev drží skoro rozmáčklý telefon v ruce Shane přemýšlí jak se z toho dostat, aby to nezjistil šéf. S chladnou hlavou si představuje jak  pomalu velmi pomalu topí Cheva v javorovém sirupu. U toho je šéf a on chce mu dokázat, že už ho takový sexuální maniak nebude rozptylovat. Potichu zakleje. Jeden z poldů se k němu otočí. Shane se důvěryhodně zasměje a snaží se předstírat, že je nevinný jako beránek a že by neubližil ani mouše. Policajt se otočí a Shane se začne dívat z okna. Možná to vyjde a nebudou muset tahat šéfa z postele. To by taky mohl skončit hlídat medvědy na severním pólu. Když ho vytáhnou možná bude ještě v agentuře a to by mohl skončit...Jak vlastně se zamyslí. V archívu už je a nikam doleji to nejde.

  Auto zastaví před policejní stanici. Shane je veden pod paží těma dvěma. Tohle se mu ještě nestalo. Většinou on někoho takhle vede nebo většinou ani to ne. Většinou zůstanou velmi ticho vzadu. Polkne, když mu odebírají otisky prstů. Po chvilce končí v místnosti pro zadržené. Sedne si za stůl a čeká. Zavře oči a představuje si různé situace. Jako první je zabití a velmi pomalé zabití Cheva. Když už vyčerpá svoji fantazii včetně jeho dodaní na pospas akvarijním rybkám  jeho šéfa, tak začne přemýšlet co řekne svému rozzuřenému šéfu, protože může si namlouvat co chce, ale tihle ... nemůže přijít jim na jméno určitě neodolají zavolat jeho šéfa do agentury a dívat se jak někdo takový se smaží ve vlastním tuku. Rivalita je všude. Skoro tam pochrupuje a odkládá všechny verze obhajoby před šéfem. Zrovna odsunuje další, když se otevřou dveře...

  „Shane!“ zařve. Shane vyskočí do vojenského pozoru a jen má nutkání zvednou ruku k hlavě. Polkne. Byl v agentuře nebo doma v posteli? Ve dveřích se shluknou všichni  policajti z oddělení  a poslouchají jak ten zadržený bude seřvaný. Jeden si povzdychne.

  „V tuhle chvílí miluji svoji práci.“

  „Proč?“ řekne trochu nechápavě jedna policistka.

  „Proč? Protože taky někdo křičí na někoho jiného a ne náš šéf na nás. To se tááák dobře poslouchá“ zasní se.

  „Vy blbče ignorante! Jak jste se mohl nechat chytit a to ještě s alkoholem v krvi?!“ říká to tiše ale o to zuřivěji, že se musí krotit.“Vy hlupáku“ praští pěstí o stůl, až se stůl  rozdrnčí. Shane mrkne jestli je celý. Šéf na to nevypadá možná, ale má docela páru. „Jste jeden z mých nejlepších agentů. Jak vyvětlíte ten alkohol? Tu rychlou jízdu nechám plavat to je vpořádku, ale víte moc dobře co dělá alkohol. Nehcete skončit někde ve škarpě, že ne?“ chytne ho pod krkem. Shane má pocit, že se udusí, ale drží.

  „Ne pane!“ odváží se říct. Šéf má pravdu. Je tupý ignorant. „Už to nikdy neudělám!“ Šéf si pvzdechne. Co má s nim dělat.

  „Víte kde jste udělal chybu!“ zařve z ničeho nic. Druhé kolo si pomyslí  fascinovaně Shane, když vidí jak je šéf celý brunátný a zřejmě nebyl v posteli.

  „Ano pane!“ vykřikne.

  „Ticho!“ zařve opět.“To, že jste můj nejlepší agent tak nemusíte se chovat jak pětiletý fracek! Takže kde?“

  „Nechal jsem se chytit.“

  „Jo vy pitomče. Teď abych to za Vás žehlil.“Posadí se za stůl. Shane se při slovech nejlepší  rozjasní a při fracek zachmuří. Snad to bude jen nějaký odlehlý ostrov v Tichém oceánu. Dívá se na něho jako by ho viděl poprvé. „Od té doby před třemi lety jde to s Váma s kopce, Shane. Už jsem dostal návrh... Mám Vás rád a vím co dokážete, ale takhle si zničíte život. Zítra se stavte u mně řeknu co s Váma.  Proboha chlape vzpamatujte se dokud je čas! Nemohu Vás krýt pořád. Dnes jste mně hrozně zklamal Shane, ale opravdu moc. Alkohol to Vám vůbec není podobné. Vypadněte!“ zařve ještě pro pobavení ostatních. Shane tam stojí zkamenělý. Zklamal to není možné, on přece jen kdyby řval, ale přece ne. Jde jak náměsíčný. Vždy...jde s nevidoucím zrakem ven. Venku se opře o  zeď. Bylo by lepší kdyby na něho řval, klidně mohl i praštit, ale to, že ztratil...má chuť brečet jako pětiletý fracek, ale nakonec se sebere a zastaví projíždějící taxík.

  Je stále ještě v šoku nad tím vším. Otevře dveře do bytu a uvidí všechny ty květiny. On on za to může. Vytáhne pytel a začne házet tam ty květiny. Vztekle skoro s nenávisti. Když všechny jsou v pytli dá ho na zem. Obyčejný odpadkový černý pytel. Dívá se na podlahu a pak znovu na pytel. Ven čouhá jedna bílá orchidej. Vzpomene si na toho kluka, na to jak je před týdnem  přinesl. Horečnatě ho otevře a všechny vysype ven. Ony za nic nemůžou. To on.

  On může za to vše. On může za to, že neřekl mu důrazně, že ho nechce vidět, že váhá nad tím ho chytit. Vybírá ty nepomačkané a co přežily jeho vztek a pomalu je rovná do vázy. Sedne si vedle nich a dívá se na zbytky kytic. Ostatní shrne zpět do pytle. Musí je vynést, ale sedí  a jen zírá. Vezme jednu do ruky a z ničeho nic ... utře si zuřivě oči. Musí konečně to nějak vyřešit jinak to dlouho nepřežije. Oč mu bylo lépe, když tady nebyl. Žil tak , aby vyřešil vraždu Suzie, řešil různé úkoly a domu se vracel k šachové figurce. Žil přece tak dlouho a najednou tady má jeho. Vstane a dá vázu zpět na stůl. Je to míchanice různých květin, taková směs všeho co zůstalo. Stejná jako jeho pocity k Chevovi. A patří sem víc než ty předchozí.  Zakručí mu v žaludku. Najednou je klidný a jde si udělat jídlo. Bude to jako předtím.

  Práce v agentuře, pátraní po šachovnici a Chev...toho bude ignorovat. Udělá si chleba s kusem masa a k tomu zeleninu. V tichu se nají, pustí televizi a vynese černý pytel. Vyhodí ho a cítí se tak najednou lépe. Vejde dovnitř, usedne k televizi a  dívá se na nějaký pořad a ani neví pořádně o čem to je. Musí to dokázat. Musí dokázat ignorovat Cheva. Přece to nebude nic těžkého si myslí, když usne v křesle.

  Budík. „Auuu“ zaúpí, když pohne krkem. Křeslo není asi nejvhodnější ke spánku. Osprchuje se a vzpomene si, že nemá autíčko, svého miláčka a bude muset podzemkou. Zaúpí podruhé. Nesnáší ty davy lidi a nesnáší metrov jakékoliv podobě.

  Nakonec v pochmurné nápadě dorazí do práce. Po cestě stačí obvolat odtahovací službu a svého automechanika. Jde ke kanceláři šéfa. Se sevřeným hrdlem se upraví a  zaklepe. Právě stojí před doupětem pana Všmocného.

  „Dále!“ řev tygra. Shanovi zatrne. Špatně se vyspal. Otevře a zavře.

  „Vy po ránu?! To je jako mor znovu po roce! Kruci Shane...“ mávne rukou v beznadějném gestu. „Co s Váma? Nejen, že jste ještě lazar, ale k tomu ta včerejší epizodka s popelnici. To by se Vám nemělo stát. Takže cvičení s autem jak se jezdí  a jinak“ odmlčí se a vychutnává si to celé“ chybí nám člověk v Orknejích. To jsou ostrovy...“

  „... v Antarktidě“ doplní ho Shane. Takže ne lední medvědi, ale tučňáci. No nebude to tak snad zlé.

  „Vida zeměpis umíme, ale takhle důležité místo Vám rozhodně nesvěřím.“ Shanovi se málem zastaví srdce. Je snad něco horšího? „Budete sledovat jednu malou rybku, kterou potřebujeme chytit. Je očekávána v Londýně, takže dokud neuvidím, že jste v pořádku nečekejte nic jiného. A Teď zmizte. Poslední dobou Shane se Vámi musím zaobírat víc než dříve.“ Otevře modré desky se zlatým znakem a začte se. Shane se prkenně otočí, tichounce otevře dveře a zas zavře. Taková  degradace. Jestliže mně dají na sledovačku tak u ni zkysnu až do důchodu. Už nebude žádná Velká akce a podobně. Nebudu mít přístup nikde.

    Nedaleko stojí Winthrop Greyard a mne si ruce. Konečně na něho došlo. Chtělo by mu to zatopit ještě víc, ale jak? Šéf si ho ještě pořád váží a nedá dopustit. Sice je teď někde  hluboko v podzemí, ale to nebude trvat dlouho. Shane je jako kočka. Dopadne na čtyři a i když má jednu nohu zlomenou tak stejně vstane. Obličej mu zkřiví nenávist. Parchant. Raději rychleji odejde, aby si ničeho nevšiml.

  Shane zatím se plíží do své pracovny. Tu snad mu nesebrali. Je tak mrňavá, že i ten agent s kterým bude sledovat toho podvodníčka má větší. Sesune se na židli a zvedne telefon.

  „Ahoj Thomasi? Kdy se mám dostavit.“

  „No jo jsem v rekonvalescenci a nemám se přepínat“ odpoví těžce na jeho otázku proč zrovna on. Ale oba dva dobře vědí, že je to jen výmluva, že je kvůli něčemu v nemilosti.

  „Fajn tak za hodinku před budovou. Všechno ti řeknu v autě. Jo a no uvidíš sám kde budeme...“ Shane svírá sluchátko a ještě slyší jeho pobavený suchý smích. Za hodinku stojí u nenápadného omláceného auta a poněkud špinavého. Uvnitř se povaluji různé věci.

  „Tady máš“ řekne mu vysoký hubený agent. Za brýlemi mu pomrkavají malé oči. Hnědé vlasy. Člověk by si ho vzhledově otipoval na středoškolského učitele o mizerném platu a nebyl by daleko. Původně taky jím byl, ale ... Shane si rozloží desky a dívá se na hubeného, menšího skrčka, se spoustou řetízku a v růžové košili. 

  „Ty Tome kam to jedeme?“ zeptá se podezřívavě.

  „No je to takové dost variabilní. Ten chlápek Ray rád hraje“ píchne prstem do fotky. „Jedem k jednomu doupěti, kam přicházívá. Sleduji to tam už dva dny a pořád nic. Jenže když jsi tady tak bude to lepší!“ a zakleje, když se z ničeho spustí déšť. Oba se podívají automaticky nahoru. Tak to bude pršet celý den si řeknou pochmurně. „Abych to dořekl. Je to taková menší ulička lásky pro homosexuální páry...za prachy a hned u toho je ta herna. Je to v těsné blízkosti. Řeknu ti už jsem dostal pár nabídek. Nebýt mé Annie možná“ zasměje se pyšně. „Nevypadám zas tak špatně na taťuldu!“

  „Takže když jsme dva tak jednoduše budeme méně nápadní.“

  „Bingo! Ale tobě to vždy pálilo a teď vyprávěj o tom letadle. Ohromně mně to zajímá. Ty a ti teroristé...fíhate, Shane jsi hrdina.“

  „Jo co zrovna musí chytat nějakého podvodníčka.“

  „Někdo musí dělat špinavou a otravnou práci.“

  „Promiň já vím, ale no nebylo to moc zajímavé. Pomohl mi jeden hrabě představ si to.“ Vypráví mu učesanou verzi příběhu. Vynechá Cheva a jak spolu zabíjeli. Potom mu začne líčit přistání.

  „V životě jsem neměl takový strach. Za tebou třista cestujících a ty je nesmiš rozflákat. To bylo fakt i na mně moc.“ Tom přikyvuje.

  „Tak jsme tady. Jdu nakoupit, protože pak by se ti mohlo stát, že tě zastaví a budou chtít“ raději se neptej. „Panebože v tomhle prostředí jsem už potřetí, ale cítím se jak bych tady byl poprvé. Je zajímavé je sledovat. Takové neobvyklé, jiné než obyčejné prostitutky. I když je to stejné“ dodá zamyšleně. Vystoupí a jde nakoupit do nedalekého krámu. Shane vystoupí a kýchne. Kruci nesnáší déšť. Je nějak zima a podle toho jak prší tak se ochladí ještě víc a on je nalehko.

  „Na to tě zahřeje!“ Tom mu strčí kávu do ruky. Shane rychle zaleze dovnitř a oklepe se. Napije se kávy.

  „Díky. Příště půjdu já“ řekne. Tom přikývne. „Jdu spát pak mně vzbuď a vystřídáme se.“

  „Včera to měl tvrdý a šéf je na něho rozzlobený.“ Jemně se vyjádří do telefonu Aiko. „Je dneska na hlídce počkej v ulici High green....“ odtáhne si sluchátko od ucha jak Chev do něho zařve KDE! Aiko mu to zopakuje, ale už do prázdna. Na sledování není přece nic zajímavého. Zakroutí udiveně hlavou  proč ho to tak rozladilo. Chev zatím přemýšlí co teď. Snad je tam opravdu na hlídce a ne...kousne se do rtů. V hlavě mu viří on a to prostředí. Začne po bytě přeházet sem a tam. Nakonec se obleče do černého a vyrazí ven.

  „Perfektní maskování“ zašeptá Tom do ucha Shanovi, kterému hlava spadla na Thomasovo rameno. Probudí se .

  „Co?“

  „Ale nic. Jak jsi spal tak nás nikdo vůbec neobtěžoval. Za chvilku to začne.“ Shane se mrkne na hodinky. Devět hodin a slunce skoro už zmizelo. Na ulici se začínají objevovat první  neví jak říct. Dívá se jak transakce stíhá jednu za druhou. Nedaleko stojí Chev a celou dobu pozoruje jak Shane spí na rameni toho...musí zjistit jméno. Drží se na uzdě.

   "Sto liber!" Chev ignoruje ten hlas.

  „Tak dvěstě liber, ale to je poslední nabídka. Víc nedám!“ ozve se za ním hlas. Měkký příjemný. Otočí se. Je to vysoká částka. Měl by se cítít polichocený, ale není.

  „Sorry, ale jsem tady taky jako zákazník“ zavrčí.

  „No a co?“ nedá se odbýt dotyčný. Chev si uvědomí, že by ho mohl Shane zahlédnout. Nějakou dobu se mu musí vyhýbat. Chytne ho pod krkem a přirazí na zeď. V tu chvílí se v něm sváří frustrace se vzteklosti na Shana.

  „Nemám zájem“ vycedí, pustí ho a odejde, aby ten dotyčný neskončil hůř než na zdi.

  „Tsss“ zaslechne a ucítí dloubnutí do boku. Chce se ohradit, ale uvidí toho skrčka v růžové košili. Teď ji nemá, ale i tak je jasné jak se rozhlíží kolem, že si dává bacha a že je to on. „Ještě chvilku a pak...“ Oba číhají na ten okamžik kdy  přesně bude ten moment lapení. Ray zamiří do uličky  k hernímu doupěti. Už chce zaklepat domluvené heslo, když Shane s Thomasem vyrazí a přirazí ke zdi.

  „Kurva práce“ zaslechnou, když mu dávají želízka na ruce. „Tak jste mně dostali..ech. Jen jednu partičku“ prosí div ne na kolenou a jen hekne jak mu zkroutí ruce a vlečou ho k autu.

  „Perfektní práce, Shane. Myslel jsem, že to bude trvat déle. Díky moc. Přinesl jsi mi štěstí.“ Oba ho dají dozadu a Shane kýchne.

  „Můžeš mně prosím tě dovézt do jedné restaurace. Včera jsem byl na večírku a ani jsem nic dobrého neochutnal. Nebo chceš s ním pomoci?“

  „Teď, když je vzadu tak hezky usazený. Kam mám jet?“

  „Restaurace U kalmara.“

  „A vaří dobře? Vzal bych tam někdy Annie. Víš, jak má ráda dobré jídlo.“

  „Nejlepší mořské potvory v okruhu sta mil“ řekne přesvědčivě Shane. Thomas vyjede a za chvilku jsou před tou restauraci. Po cestě se dívá na dopravu v Londýně.

  „Je škoda, že v Londýně už nejezdí dvoupátraky, že jo.“

  „Jo. Není to ono. Měl jsem je rád.“ Povzdechne si.

  Vystoupí z auta a vyhrne si kabát, ale i tak je mu šílená zima. Dám si něco na zahřátí rozhodne se. Něco horkého, teplého. Těší se jak malý.

   Otevře dveře, zvonek cinkne a hosti se otočí. Je to obyčejná hospoda, ale dělají tady nejlepší gambas a mořské potvory v Londýně. Shodí si kabát a všimne si že je tady narváno jako obvykle. Pozdraví s úsměvem hostinskou, která k němu cupitá.

  "Dlouho jsme vás neviděli a byl tak často hostem u nás" odebere mu kabát a potom se ji tvář zvarhanatí. "Je mi líto, ale mít plno. Jedině, že  ten pán co tam sedět tak...“a ukáže do rohu místnosti.

   "S..." ukousne si málem jazyka v duchu dopoví  Sakra. To je přece Chev. Co ten tady dělá? To je snad přece pod jeho úroveň. Nebo ne?

  „Asi přijdu někdy jindy!“

   „To je mi opravdu líto, ale možná za hodinku?“ Shane si už obléká kabát, ale potom si řekne: Přece nebudu utíkat před liškou. Je dospělý a nemůže věčně se mu vyhýbat. Aspoň si ověří jestli je ho možné  ignorovat. Škoda, že nemůžou být přátele.

  Sundá si kabát, přehodí přes ruku a vykročí k Chevalierovi. „Nebude Vám vadit, když si přisednu?“ řekne jako by ho neznal a už sedí aniž čeká na odpověď.

  „Jednu specialitu podniku, skleničku bílého" řekne hostinské. Ta se usměje a odcupitá.

  „Nevšiml jsem si, že by tady bylo volno?" Chev si ho měří podezřívavě. Měly by se vztekat a zatím klidně si k němu přisedne.

  „Opravdu?“ Shane se usměje. Oba se měří očima.

  „Stejně by ses posadil" začne mu tykat. Shanovi to nevadí. Zrovna vyhlásili příměří. Kolik jich ještě bude. Kolikrát se ještě potkají než to vše skončí. Ani jeden nemá potuchy. A už jim buclatá hostinská v květované zástěře nosí na stůl. Oba si objednali specialitu. Mísu gambas a  k tomu bílé víno. Z nějakého důvodu hostinská přinesla celou láhev. Shane chce prostestovat, ale proč ne? Od toho letadla potřebuje se napít. Oba se dívají co si to ten druhý objednal.

  „Máš je rád?“

  „Miluji je.“

  „Co tak společná dovolená ve Španělsku. Měl bys je den co den včetně mně“ lehce ho provokuje.

  „Nač? Gambas mám tady a tebe...“ pokrčí rameny. Dívá se na místu a sliny se mu sbíhají v ústech. „Sorry, Cheve, ale „ vezme jednu gambas a vyloupne ji. S přivřenými očima ji ochutnává. To je prostě dobrota, pomysli si. Chevovi zahoří v očích.

   Oba se do nich pustí. Jeden kousek, ještě jeden, další a další, zrychlují v loupání krevet. Dívají si navzájem do očí.

   Jedna za druhou. Loupou jak nejrychleji dovedou. Někteří hostí už  zaregistrovali souboj a dívají se po očku kdo vyhraje. Někteří  tiše uzavírají sázky. Hostinská se dívá na to jak jim to jde od ruky a vzpomene si na rodné ostrovy, kde taky tak se občas pustitli do boje. Tvrdohlavci si pomysli. Ani si je nevychutnají, ale ti dva přijdou sem znova. Shane získává navrch a nevnímá jak mu šťáva z krevet stéká po rukou. Občas si olízne prsty nebo rty od šťávy.

  „Myslím, že jsem vyhrál“ a vysaje hlavičku posledního z nich. S blaženým výrazem olízne si prsty a podívá se na Cheva co on na to. Oči mu hoří touhou a o přemýšlí proč má jednu krevetu v ruce a nejí ji. Ví co mi dělá, nebo si to neuvědomuje? říká si Chevalier. Asi ne.

  Shane si olízne jeden prst po druhém. „Jsou prostě boží" řekne a přitom se dívá do jeho oči.

   „Nejlepší restaurace v Londýně kde je podávají. Je ti snad něco?" řekne  starostlivě, když vidí jeho nepřítomný upřený pohled.

   „Ne jen ty prsty...“

   „Je s nima něco?“ řekne nevinně, ale má tušení proč mu v misce leží nedojedené krevety. Zajímavé. V jeho složkách nic není o mužích. Pokud ví, tak v jeho životě jsou jen ženy. Pomalu si olízne  rty a vidí jak se mu rozšíří zorničky. Bylo by to legrační kdyby zrovna nebyl to on na koho se dívá. Přestane a vezme si ubrousek.

   Očistí si ruce a vezme skleničku. Natočí ji proti světlu. Chev se zatím  vzpamatuje, poposedne. Zvedne skleničku a oba si přiťuknou. Cinknuti se rozlehne, jakoby by byli sami v místnosti. Jasný zvuk překřížených mečů jim doznívá v jejich hlavách. Zvuk souboje. Měří se očima.

  „Proč jsi mně ještě nezabil?“ hluboký sametový hlas, který si Shane už bude navždy pamatovat a spojovat s ním.

  „Protože tě nemohu nachytat při chybě.“

  „Nedělám  chyby.“

  „Nikdo není dokonalý a i sebechytřejší Liška udělá chybu" odmlčí se " a pak musí to být správné."

  „A co je dnes správné?“

  „Důkazy. Chceš to vědět? Nemám důkazy, ale spíš by mně zajímalo proč já, který tě znám z kolika lidi, zůstávám naživu?"

  „Chceš vědět proč? Ještě jsi na to nepřišel Shane?" Osloví ho a jeho hlas i to jak je k němu nakloněný v něm vyvolá mrazení. Chce to vědět? Podívá se na skleničku s vínem.

  „Ano chci to vědět.“

  „Protože jsem se rozhodl tě mít raději v posteli než mrtvého. Je to k smíchu po tolika letech se konečně rozhodnu a místo, abych skákal a byl rád, tak tancuju kolem tebe opatrně jak po křišťálových skleničkách. Mohl bych tě zabít. Tak snadno“ luskne prsty“ jenže jsem  se rozhodl tě nezabít. Vidíš jsi chráněný. Můžeš si dělat co chceš a já tě nezabiji.“ Shane není moc rád. Vidí v jeho očích nesmírné odhodlání a děsí ho to. Připomíná mu jednoho buldoka. Vyrazil a šel až to dostal. Chev se dívá na jeho reakci. Nic. Je dobrý pomysli. Vůbec ho to nevyvedlo z míry.

   „Myslím, že bych raději to zabití. Nejsem na muže. Rád si se mnou hraješ a já to nesnáším, Chevaliere."

   Chevalier se stáhne. Přemýšlí. Zkoumá svou skleničku. Neuvědomil si to. Naštěstí mohl by to využít. Myslí si , že lhal, ale protentokrát neřekl nic víc než  pravdu. Rozesměje se.

  „Už jsem ti řekl, že mně nezajímá jestli máš raději ženy. Bude se ti to líbít. Uvidíš“ povzdechne si.“Proč lžeš sám sobě? Přitahuji tě, tak co ti brání...já vím jsem muž a ty taky.“ Odmlčí se. „Zajímalo by mně co všechno jsi zjistil co všechno víš a u mně je to taky ne. Proč jsi to neřekl ještě svým lidem?"

   Shane ani nehne brvou. Někoho tam má. Někdo kdo mu donáší. Promítne si kdo by to mohl být. Nic ho nenapadá a zároveň by to mohl být kdokoliv.

  „Proč myslíš, že jsem neřekl, Chevaliere?" Zvedne skleničku na přípitek. Zkřížené meče v době příměří. Oba sebe zkoumají a teď už i vědí, že ten druhý jde po jeho minulosti. Co ví, co našel? ptají se sami sebe. Co objeví a co zůstane skryto? Některé věci není radno vytahovat na slunce. Co oba udělají při nejhorších tajemstvích? Souboj - bitva pokračuje.

  Ani si nevšimnou, že restaurace se pomalu vyprazdňuje a světla jedno po druhém zhasínají a v restaurací jsou už jen oni a pár opozdilců. Oba cítí jak jim víno stouplo do hlavy. Skoro nemluví. Ani jeden nechce prozradit na sebe něco co by ten druhý využil. V ruce mají své skleničky a jemně jimi otáčejí. Zbytky světla po nich tančí a hází záblesky na stůl. Ruce mají položené na stole. Prázdné sklenky a oba sáhnou po láhvi.  

    Dotyk rukou. Letmé přejetí prstů po těch druhých. Tápaní, chvění konečku. Oba cítí jak jimi prochází teplo,  jak najednou mají je citlivé. Cítí pokožku toho druhého, cítí teplo rukou. Štíhlé prsty a větší. Mazlí se s těmi druhými. Dotýkají a chtějí víc. Jemně po nich přejíždějí, dotknou se a vzdáli se jen, aby se zase přiblížili, dotkli se navzájem. Shane a Chev se dívají na své sklenky. Hrají si s nimi a oba pozoruji svoje ruce na stopce skleničky toho druhého. Nedívají se na sebe. Vnímají sebe jen prostřednictvím lehounkých dotyků špiček prstů. Jemně pátrají po druhé ruce jako slepci. Dýchají přerývaně, jak jsou tou hrou zaujati. Prsty sklouznou z láhve na stůl, přibližují se, dotýkají se jemně , trošku se pohnou. Jedna ruka, druhá. Vklouznou do sebe a sevřou se v lehounkem dotyku. Jemně se hladí a svírají. Zkoumají svoje dlaně, pokožku. Svými najednou zostřenými smysly zaznamenávají každou maličkost, tlak a teplo, které jimi proudí. Oba se stále dívají na skleničku a na odlesky světla.

  „Omlouváme, se, ale už budeme zavírat.“

  „Zaplatím“ řekne chraptivým tónem tak mu nepodobným, Chevalier. Shane nic neřekne. Je mu divně z toho jak hladil prsty toho, kterého má lapit. Neví co má dělat a je zmatený. Že by přece jen před chvilkou mluvil pravdu? Že by přese všechno ho chtěl? Musí to zjisti, ale jak?

Oba se zvednou a vyjdou ven. Venku  stále prší a je zima jako před hodinami.

  Stojí venku před restauraci a dívají se na sebe. Déšť jim stéká na hlavy a kapky dopadají na rty, řasy. Nevšímají si toho a stále jsou v zajetí hry rukou. Chev ji zvedne a políbí. Drží ji ještě chvilku a pak k němu udělá jeden krok. Shane ucítí studený tvrdý polibek na svých rtech. Jen krátký a dívá se jak mizi v dešti. Polibek a on ví, že mluvil tam pravdu.

  Chev  se posadí do nedalekého auta a opře se o sedadlo. Podívá se na ruku. Ještě pořád cítí jeho ruku ve své. Nikdy netušil, že je tak citlivá. Sevře ji, nastartuje a za nesouhlasného svištění pneumatik vyrazí do ulic.

  Už je zase pryč. Rozhlédne se jestli neuvidí taxika. Nikdy není, ale domu to není daleko a potom jak se předvedl v restauraci tak potřebuje procházku. Zjistil, že vzdát se, ignorovat Cheva nebude tak lehké. Naopak bude to nesmírně těžké. Je nějak horko.

   Rozepne si kabát a nevšímá si už drobného mrholení. Jde ulicemi a dívá se jak městem plyne noční život. "Jo a co má být?" kolem projde nějaký pár a udiveně si ho prohlédnou. Shane při pohledu na to jak jsou nabalení a s deštníkem v ruce si vzpomene, že on je tady dost na lehko, a že i jemu je zima nebo horko?. Po hodině dorazí domu. Stařičkým výtahem vyjede nahoru. Možná by si mohl dovolit lepší dům, byt, ale to pátrání po těch třech co zabili Suzie mu dost vyčerpává konto. Agentura je štědrá co se týče výdajů, ale platí mizerně jako všechny ostatní. Povzdechne si. Možná by udělal nejlépe kdyby přešel do soukromého sektoru . Jenže jenže..

   Otevře dveře a první co uvidí je kytice ve váze. Přejde k ni a sedne si  k ni. Nevšímá si toho jak je mu najednou zima. Dotýká se okvětních plátků stejně jako jeho ruky. Zavře oči. NE.

  Co si to o sobě myslí?  On se chce stát mým milencem nebo já jeho? Jsem už z toho vyčerpaný.  Ne na to ať zapomene. On nechce nic s nim mít společného. A co to bylo před chvílí? Přiznej si to. Hladil jsi jeho ruku hrál si s ni, dotýkal ses ho jako milence ne jako svého úhlavního nepřítele. Kdy se tak rozhodl?  Je tak bohatý. Mohl by mít kohokoliv, tak proč on? Proč zrovna on. Přemýšlí o svém bytě.

  Kuchyňský kout s jídelním stolem pro dva, ložnice a koupelna. V rohu televize, chatrný koberec a to je vše. Viděl fotky jeho bytu a dalších sídel.

  Proč zrovna on. Může mít kohokoliv. A on chce jeho. Nedává to smysl. Jistě je tady určitá přitažlivost...přejde do ložnice a podívá se na jednoduché lůžko. Není ani velké ani malé, ale najednou vidí tady jeho a ..nehodí se sem. Viděl jeho fotky ložnice. Letiště velké jako jeho ložnice. Zakleje. Vzekle si sundá košili, stáhne džíny a zapluje do koupelny. Stará vana na nožičkách a sprchový kout. Jeho...pořád jeho. Nech toho okřikne se v duchu. Prostě k sobě nepasujete a je to. Zvykni si, že .. já vím, ale. Váhá naděje se střídá s odmítaním. Ne a vejde do ložnice. Dneska je opravdu nějaká zima. Natáhne si pyžamo a vklouzne do studené postele. Mimoděk si vzpomene na knihovnu a jak se k němu tisklo tělo Cheva. Bylo mu tak krásně, tak krásně hřálo. Dost. „Spát!“ poručí si, ale spánek pořád ne a ne přijít.

   Nakonec usne,ale pořád sebou hází a probouzí se aby znovu upadnul do horečnatých snů v kterých se míhají tváře, jantarová figurka a olivové oči, které na něho hledí jako by vše věděly.

   "Aaa" snaží se promluvit, ale cítí, že nemůže mluvit. Cítí jak jim lomcuje zimnice. Asi jsem se včera nahladil. Je to hnus a za to můžeš ty Chevaliere la Varenne. Vytočí číslo agentury. „Jsem nemocný.“Pracně ze sebe dostane a nadiktuje svoje jméno.

  „Brzy se uzdravte“ říká Aiko Smith. Zavěsí sluchátko a okamžitě vytočí jiné.

  „Je nemocný nepřijde do práce. Asi angína.“  Aiko zavěsí.

  „Sakra kde jsem dal ty tablety?“ snaží se dostat ze sebe, ale nejde mu  to. Točí se mu hlava a občas neví kde je. Musím do postele. Nakonec vyhrabe prášky, jeden zapije a opatrným krokem dojde do ložnice. Crrr. Zvonek. Ať si ten někdo trhne nohou. Crrr. Vztekle si přetáhne polštář.

  „Ahoj Shane. Tak jsi nemocný.“ Ne to se mi zdá. Určitě blouzním. Nevšímá si těch slov a usne. „Nevděčník. Ani nepoděkuje, že jsem ho přišel zachránit.“ Zabručí Chevalier la Varenne. Podívá se na prášky. To chce něco lepšího. Vytočí číslo lékárny a objedná léky. Tak a teď jídlo. Přejde k lednici. To už je lepší, ale pořád nic moc. Přejde zpět do ložnice. Něžně se podívá na postavu v posteli. Je tak roztomilý. Nehuláká, neodporuje, prostě má ho ve své moci. Opět vyťuká číslo a nechá dovézt potraviny. Rozhlédne se kolem. Bude to chtít větší postel. Rozhodně. Jinak to docela ujde. Staromládenecký byt. Pár fotografii, hezká holčička, nějaká žena, ehm a raději ji otočí tváří dolů.

   Zvonek. Chev otevře dveře a v nich lékárník. Divá se trochu podezřívavě, ale když vidí nemocného a libry změkne. Na schodišti se srazí s poslíčkem potravin. Chev zaplatí. Odloží kabát vyhrne rukávy a pustí se do vaření. Mobil.

  „Maxi dnes nemám čas. Přesuň to na tak 4 dny dopředu, ano. Ne. Určitě jsem v pořádku.“ Postupně si nechá přesunout vše dopředu i kadeřníka. Za chvilku se bytem rozvoní slepičí polévka. Vezme ji trochu a donese do ložnice.

  „Shane!" zatřese jim.

  „Grrrh" vydá ze sebe zvuk a spí dál. Copak neumí nic jiného vydat, když je nemocný? Pomysli si Chev. „Tak dnes jídlo nebude? Asi ne, ale léky si musíš vzít. Vstát!“ přikáže. Postava se zvedne. Je docela při smyslech usoudí Chev nebo taky ne když vidí prázdný pohled. „Otevři pusu. Zapij!“ Poručí mu. Shane otevře pusu a vše vykoná jak má přikázano. "Hodný tak se mi to líbí!" Chev si vychutnává  to jak je bezmocný a jak o něho může  pečovat.

  „Spi!“ a Shane si lehne. Shrábne polštář a nepřítomně si přikryje hlavu, aby nemusel poslouchat hlas o kterém se mu zdá. Proč se ho nemohu zbavit ani ve snu. Je sice lepší než ty noční můry, ale...

  „Toužím po tobě“ řekne Chev a pohladí ho po rozpálené tváři. Přejde do kuchyně, umyje nádobí a teď přemýšlí co bude dělat. Za šest hodin ho musí vzbudit, aby si vzal další prášky. No rozhodně se podíváme co tady vše je. Oblečení. Klasika, vytáhne prádlo. Trenýrky boxerky , slipy žádné hmm, kravata jediná ještě asi z doby kdy se po zemi procházeli dinosauři, nesnáší obleky. Ani jeden. Hodně pohodlného oblečení, hodně vojenského ani by se nedivil, kdyby narazil na pár zbraní.

  Knihy hmm přejíždí pestrou směs všech možných žánrů. Široký rozhled  -výborně to se mi líbí. Budeme si mít o čem povídat.  Tanec, divná kniha, ale přitom jak tančí tak není to zas tak divné. Vytáhne ji a rozevře. Na přední straně je jméno a věnování psané rukou S láskou Rosie. Zaklapne a vrátí na místo. Ví, že nebyl mnichem, ale při pomyšlení na to, že měl jiné i když ženy...V stolečku no, mohl by ho vypáčit, ale tam nic moc nebude.

   Obývák. Knihy,  časopisy. Nic zajímavého. Kuchyň klasika, aha a zamračí se na tři láhve alkoholu obratně schované. To si bude muset odvyknout až spolu začnou žít. Každý má můry, ale tohle to nevyřeší. Co dál. Moc toho není. Zapne potichu televizi a všimne si sbírky CD a DVD. Hmm zamilované, komedie. Nic válečného a ani se nedivím. Má toho dost v práci a ejhle komplet Bond. „Tss agente MI5 tak teď už víme proč zrovna tahle pitomá agentura.“

    Přejde do koupelny. Otevře skříňku, kolínská ach. Miluje tu vůní máty a santálu. Podívá se na značku. Hmm nic levného, ale nic drahého. Jediný takový luxus aaaa ještě něco a podívá se na sbírku pěn a olejíčku do vany. Rád se koupe. To mají společné. Až uvidí tu jeho. Zastaví se a představuje si jak se asi bude tvářit až ji uvidí. Klidně by se do ni vešli čtyři lidi. Dotkne se vany a zahrčí „Ne už zase!“ ...vidí sebe ve vaně a jeho ruce na svm těle.. je to pryč. Sesune se na podlahu. To Thajsko před lety. Zemřel tam, myslí si to aspoň a od té doby tyhle věci ne kruci. Na druhou stranu bude tady, bude sním. Zamysli se jak jsou tyhle malé vidiny nepředvídatelné. Je toho moc.

  „Tak vstávej. Musíš sníst prášek!“

  „Prášek? Proč?“

  „Jsi nemocný tak otevři pusu a je to. A spi!“ Shane si lehne, aby nemusel ten diktátorský sametový hlas poslouchat. Je tak krásný, ale chce toho po něm moc. Chce aby mu dal pokoj. Pokoj. Usíná s myšlenkou na sexy hlas a olivové oči.

  „Co tady děláš?“ někdo jim cloumá. „Shane? Jsi v pořádku?! Ihned do postele. Udělám snídaní a ..“ Shane sotva stojí, ale udělá krok dopředu. „Počkej kam chceš jít?“

  „Kam asi?"

  „Opři se o mně a neodmlouvej. Tak kam?“

  „Na toalety“ hlesne Shane celý rudý v obličeji.

  „Aha! A proč to neřekneš hned?“ Popadne ho do náruče.

  „Dost. To zvládnu sám.“

  „Houby zvládnéš?“ Shane se tedy odevzdaně chytne Cheva. Stejně nemá energii na jakýkoliv odpor.Chev tam chvilku stojí, aby se ujistil, že nespadne a jde do kuchyně. Ohřeje polévku. Bude mu chutnat a přidá trochu čerstvé zeleniny. Uslyší klapnutí a vidí Shana jak se opírá o stěnu.

  „Dojdu tam SÁM. Nic nepotřebuji.Tak ses mi nezdál. Myslel jsem, že jsi sen“ a mávne rukou jak ho chce odehnat. Jenže je tak slabý že spíš Cheva pohladí než odsune. Chev se nerozmýšlí a popadne ho opět do náruče.

  „Nevrť se nebo tě pustím!" Shane zamračeně se ho chytne kolem krku. „Měl bys více jíst. Jsi moc hubený.“

  „Co je ti potom!“ zasípá. „A nikdo tě neprosil o to.“

  „Opravdu Shane? " zašeptá. A mazlivě mu přejede tváří o vlasy. Shane zrudne. Je mu tak dobře v jeho náručí a nemuset se o nic starat a ještě k tomu ta vůně. Sliny se mu sbíhají v puse, i když je nemocný. Slepičí polévka. Jako od maminky. Jenže představit si Cheva jako maminku v zástěře je tak...usměje.

  „Tak a teď se budeme krmit." Nabere polévku na lžící, pofouká a nese ji k Shanovým ústum. „Nebuď malej a otevři je!“ Zlobí se Chev, ale oči se mu blýskají, když vidí jak je má rty křečovitě sevřené. „Tvoje ruka se klepe tak, že by půlka mé polévky skončila v pokrývkách. Dobře. Hodný miláček!“ nezapomene ho pochválit. Může si to dovolit. Shane poslušně se vzteklými plamínky v očích polkne polévku. Má pocit, že Chev spíš krmí psa než jeho.“Tak a až skončíme s jídlem tak se vykoupeme.“ Shane vyprskne polévku a začne se dusit. Slyšel dobře Vykoupeme se?

  „Vykoupeme my?“ nevěřícně řekne Shane.

  „"Hmm pokud bys chtěl, tak jistě“ řekne Chev,“ale zatím tě nakrmím a teprve potom půjdeme, takže otevři pusu a jedna lžička...“

  „Nemluv se mnou jako s dítětem“ řekne naštvaně Shane.

  „Dobře dobře.“ Shane otevře pusu a nechá se nakrmit. Tyran je to, diktátor, znovuzrovšívší se Machiaveli. Démon v krásném obalu si mysli mrzutě. Čingischán proti němu byl mírný beránek.Od té doby co ho poznal nemá klid. Ani ve dne natož v noci a když si vezme, že místo aby ho honil, sbíral důkazy tak myslí na vášnivé noci, že místo, aby seděl ve voze a odposlouchával ho, tak ho má doma a on ho krmí. Spolkne prášky a přemýšlí proč i tady musí být tak dokonalý. Není to fér. Proč zrovna já? Zachumlá se do pokrývek a otočí se pryč od toho démona pokušitele. Ale na druhou stranu je rád, že není sám a jeho ruce jsou tak laskavé. Proč je jenom odmítat. Přece ti nic nedělají, tak proč? A jeho hlas, i když ho vzteká, tak je rád, že slyší něco víc než jen svoje sípaní. Půlnoční hlas a ruce, dotyk lidské ruky, jako když byla malý a měl horečku. Uklidňuje, laská, je tak rád, proč je rád, je unavený tím přemýšlením.

  „Cheve?“ ozve se tiše. Je otočený k němu zády a chvěje se horečkou. Neví, ale musí to říct. Potřebuje to stejně jako tehdy věřit, že vše dopadne dobře. Jenže nedopadlo dobře, ale snad tentokrát.

  „Co je“ ozve se u něho hlas, který má rád i nenávidí.

  „Já..můžeš mně vzít... za ruku?“ Řekl jsem to nebo ne? Chev se nakloní a vezme jeho ruku. Sevře ji. Shane se uklidni a má pocit, jako by horečka od něho ustupovala, jakoby ji Chev všechnu stahoval k sobě. Zavrtí se. Snaží se usnout a za chvilku spí. Chev se na něho dívá. Konečně. Vymaní svoji ruku z jeho, dá ji jemně pod pokrývku a přikryje ho až po bradu.

   Musím zase nakoupit  a pak koupel. Představí si ho jak ho bude mýt a vzruší se. Je to paradox, když se to tak vezme. Místo toho, aby se před ním schoval, utekl někam na Kajmaní ostrovy nebo do Grónska tak tady sedí a poslouchá jeho dech. Odhrne mu vlasy. Je trochu unavený, ale nevadí mu to. Sedne si na postel a přemýšlí proč tak bojuje proti němu. Je to kvůli agentuře? Ví, že neměl toho politika zabíjet, ale ví že udělal dobře. Do háje, musím si odpočinout. Nastaví budíka a usedne do křesla. Za chvilku spí.

 „...neee .. proč...ne já.Měl jsem to být já ne ty. Stihnu to uvidíš stihnu to. Dovezu tě tam. Zachráním tě. Neumírej... Já prosím vydrž to...Suzieee!!“ Chev se probudí, když uslyší vykřiknout jméno. Opět nějaké ženské jméno. U srdce ho píchne žárlivosti. Kdo je to sakra ta Suzie? Nakloní se k němu a uslyší „Anry...jantarový střelec....Suzie. Příteli ne prosím, vydrž ... zvedne se a praští Cheva hlavou do brady. 

  „Auu!“ zaskučí a zamne si postižené místo. Příště v tom poslouchání bude opatrnější. Podívá se na Shana a impulsivně ho obejme. Sám moc dobře zná ty těžké noční můry z minulosti. Shane se mu chce vysmeknout z náruče, ale nakonec to nechá být. Je mu tak dobře, když ho objímá. Uklidní  se a jeho bušící srdce se utiší. Pořád ta stejná minulost. Proč pořád se musí to opakovat, proč?

  „To je dobrý. Bude koupel?“ zeptá se tiše, aby ho odradil od vyptávání . Nechce lhát, ale na druhou stranu nechce říct pravdu. Chev přimhouří oči. Moc dobře ví proč se ptá najednou na koupel. Nemusí takhle taktizovat. On není ...ne lže je zvědavý. Chtěl by vědět vše o něm, o jeho minulosti. Místo toho řekne.

  „Jistě tak půjdeme, ale počkej nejdřív pyžamo. Tohle je celé mokré." Zvedne se a suvérenně otevře šuplík kde je pyžamo. „Které chceš? To m...“zarazí se, otočí a omluvně se usměje do kamenného obličeje Shana. Ten aristokratický zmetek se mi hrabal ve věcech si domyslí. „modré nebo modré pyžamo“ zeptá se. Za tuhle zvědavost bude jednou pokud ne hned těžce pykat. Shane na to jen tak nezapomene. Vezme modré pyžamo a odnese ho do koupelny. „Ty třináctikáratový  osle!“ zakleje. Položí pyžamo a začne napouštět vanu.

   „Shane no tak měl jsi počkat na mně!“ vyčítavě houkne na Shana, který se vyhrabal z postele a snaží se dojít do koupelny.

  „Co jsi ještě prohledal? Jak ses vůbec sem dostal? To ti nic není svaté?“

  „Ne, není. Chci o tobě vědět maximum a je mi jedno jak. A otevřel jsem si paklíčem. Máš mizerné zabezpečení. A vůbec ty být na mém místě tak uděláš to stejné. Chceš něco vědět? Napříkald jaké mám spodní prádlo?“ Shane zrudne. To si myslí, že nechá se vytočit jeho sexuálními narážkami?

  „Nechci. Nechápu totiž jak mně pomůže to co nosíš v mé práci?“ Chev nic neřeke a podepře ho. Nakloní se a pošeptá

  „V noci nic a teď mám zelené...“ Shane i když si přísahal že nebude na něho reagovat tak se začervená. Neví co má dělat aby se nezvaného i zvaného hosta zbavil. Chev se při jeho červenajícím obličeji zasměje.

  „To si musíš z toho dělat legraci? Z toho, že jsem jiný, že ...vem tě čert Cheve a pusť mně. Vykoupu se sám.“ Chev ho pustí.

  „Já si nedělám legrací“ zašeptá, ale Shane předstírá, že ho neslyší. „Počkej pomohu ti!"

  „Ne děkuji“ řekne upjatě Shane.

  „To je za to, že jsem se ti hrabal ve věcech?“

  „Sám bych to udělal, kdybych se k tobě dostal. Je to za to, že si děláš legrací z toho všeho. Já pro mně to není...lehké, tak jako pro tebe.“

  „Shane promiň, jen jsem chtěl...“ Chev poprvé se začervená. „Já vím, že ne, ale chtěl prostě toužím po tobě a čekat jen stále čekat a být pořád v nejistotě.“

  „Tak mně nech být. Najdi někoho jiného.“

  „Nejde to Shane. Nejde to. Víš jak je to těžké někoho najít. Najít někho kdo tě tak přitahuje. Kolikrát jsi v životě to zažil? Kolikrát?“ už na něho křičí. Shane pochopí.

  „Ani jednou.“

  „Ke mně taky ne?“ Chev nemůže uvěřit, že by to bylo jednostranné. „Nelži mi a nelži sobě.“

  „Já to vím co jsi chtěl, ale ...co čert tě vem. Nemám náladu tady se dohadovat ne v tom stavu. Raději mi pomoz.“ Přejde otázku. Chev z něho korektně sundá pyžamo a nepokouší se o nic. Původně si myslel jak se bude mazlit s jeho tělem, ale jedna chybička a vše jde do kytek. Pomůže mu do vany a nasype sůl ze ze zeleného čaje. Shane se položí a je mu jedno, že jeho celé tělo a kus nohou je venku a vydáno napospas očím Cheva. Pořád mu viří v hlavě Kolikrát. Je mu tak dobře v tu chvílí.

  „Nakloň se, umyju ti záda" ozve se hlas Cheva a sundá si košili. Slyší to vzrušení v jeho hlase, ale nechává to být. Sehne se a Chev vezme houbu. Nanese sprchový gel a začne ho mydlit. Tak přece jen bude a přejíždí mu záda.

  „Nemáš mně mýt? " ozve se napjatý hlas Shana.

  „Jo jasně to víš že jo, ale musím to udělat důkladně.“ Slyší jen zabručení a dál v klidu pokračuje v tom co dělá. Jen tak ho políbit, ale to jindy teď ne. Zatím se může těšit s jeho tělem. „Teď nohy.“ Začne ho umývat. Shane se raději nedívá co Chev provádí. Neměl bych to dovolit. Přece jen ho mám chytit a dostat, ach jo, když ucítí jeho ruce na stehnech.. „Teď ruce!" Chev se usmívá. Počkej však k tomu taky dojdu. Olízne si rty jak jsou vzrušením a rychlým dechem vyprahlé.

  Vezme jednu ruku a začne ji umývat. Mazlí se s prsty i se svaly na lokti, rameny. Přejde k druhé a opět. Tak a teď hruď.“ Promne houbičku a podívá se do tváře Shana. Má je zavřene ještě nebo ne? Nejsou a ponoří svůj pohled do šedých oči. Skoro upustí houbu jak jsou jiné. Zastřené. Skoro se bojí a rychle ho začne mýt. Krk a potom hruď. Jemně promne bradavky a sklouzne na břicho. Každou chvilku čeká, že něco řekne, že ho zarazí, ale slyší jen rychlejší oddechování. Upustí houbu a zajede rukou do vody. Nedívá se do tváře Shana a jen ho začne hladit. Nejdřív si jen jemně s ním hraje, mazlí se. Dívá se na svoje ruce a na to co dělají. Celou svoji bytosti i zkušenosti se soustřeďuje na to, aby se měl Shane dobře a sebe si nevšímá. Je vzrušený, ale tentokrát tentokrát to bude Shane kdo ...mrkne se do jeho tváře. Shane má sevřené rty a snaží se nevydat hlásku. Má pocit, že vše je v mlze, že to není skutečné. Není tady Shane není tady nic a přesto se cítí, tak jako v životě ne. Tohle by zažil , kdyby nechal volný průběh jejich vztahu. Zaúpí. To nejde a zasténá. Leží v teplé vodě a na sobě cítí jeho ruce nebo to nejsou chevovy, ale jeho vlastní? Snový přelud. Tak jako před tím tam v ložnici. Jeho půlnoční hlas. Proč mlčí? Proč nic neříká. Je tady nebo je to jen sen? Těžce oddechuje.. Jaké by to bylo cítít tam jeho rty, jazyk, jak ho ho saje, líže .. představy ožívají v jeho hlavě. Opět zasténá. Zvedne ruku a položí ji na Cheva. Potřebuje ho teď cítit. Spíš jako oporu.

  Chev se s nim mazlí a přejíždí v pravidelném rtymu po celé jeho délce penisu. Dívá se jak pomalu mohutní a je tvrdší. Rozkoší mu svítí oči. Těší se jak ho bude mít v rukou, v ústech a jeho tělo. Sevře rty, aby nenarušil jeho dech a tu chvíli. Jen si opět olízne rty. Jak dlouho ještě Shane, jak dlouho mně necháš čekat?

  Chev zrychlí svoje pohyby rukou a druhou ho začne hladit po těle, všude kam jeho ruka dosáhne.  Shane se kousne do rtů. Cítí jak se blíží i přes to, že je nemocný k vyvrcholení. Ale je skutečně nemocný nebo je to jen přelud, sen? Napne se a cítí jak přijde uvolnění. Chev se dívá jak po hladině se rozléva jeho sperma. Chtěl by ochutnat. Jak chutná, ale Chev se neodváží toho a ani se nepodívá do jeho tváře a Shane taky ne. Raději zavře oči.

  „Umyji ti vlasy chceš?“ nabídne skoro ostýchavě. Shane si odkašle aby mohl vůbec promluvit. Ten zážitek byl i když je nemocný no...

  „Jistě umyj mi je. Cítím se tak špinavý. Víš tou nemoci“ rychle dodá. Co kdyby si myslel. Skloní hlavu a za chvilku ucítí šampon a jeho štíhlé prsty jak mu masíruji pokožku.  

   Zavzdychá. Tak teď neví co bylo slastnější. Jestli to hříšné horečnaté vyvrcholení o kterém neví jestli bylo skutečné nebo ne anebo to jak mu masíruje hlavu. Je to úleva. Už ani ho nebolí tolik hlava.

Za chvilku je po všem a on stojí na podlaze a Chev ho utírá. Je mu líto, že koupel skončila. Navleče mu pyžamo a pak ho vede do postele. Uloží ho a sedne do křesla. Od té chvíle co myl mu vlasy tak nepromluvil. Ctěl by vědět odpověď na svoji otázku. Dostane ji někdy nebo ne? Neví.

  „Co teď Cheve?“ optá se z ničeho nic. „Víš to jaký je můj úkol? Proč v tom pokračuješ? Proč mně trápíš stejně jako sebe. Myslíš, že nevím, že jsi vzrušený? Kruci, kruci!“ Neví jak z té pasti ven.

  „Chceš, abych toho nechal?" řekne Chev. „Nechám tě na pokoji, ale až potom co mně pravdivě řekneš Kolikrát?“ Shane mlčí. Nemůže mu to říct. Nemůže aniž by lhal. Protože tohle nezažil nikdy. Jen takové hlazení jeho rukou a bylo mu lépe než kdykoliv s kýmkoliv předtím.

  „Já nevím. Prostě nevím. Necháme to na chvilku...“nechá to vyznít do zracená.  Chev by nejraději chtěl znát odpověď hned teď, ale opět musí čekat.

  „Ano necháme. Tak příměří Cheve?“

  „Ano. Příměří Shane. Pro tentokrát.“ Shane zavře oči a Chev se k němu nakloní. Dívá se mu na rty. Chtěl by je políbit. Zvedne ruku a vzpomene si na koupel. Začne pochybovat. Je sice smyslný, ale co když se to nikdy nestane, co když odolá i jemu. Co když je ta bariéra silnější než si myslí?  Ne to ne. Teď když našel co hledal, tak to nepustí. Možná násíli... zamyslí se. Vzpomene si na všechno co spolu zažili. Ne bude to vpořádku. Shane cítí totéž a pak si vzpomene na tu malou prokletou vizi. Byl v jeho koupelně a Shane ho myl. Jenže nic víc neviděl. Zakleje a uslyší zvonek. Asi poslíček s jídlem. Otevře dveře a v nich Max.

  „Problém v Altaji, Cheve!“ Ten zbledne a otočí se dozadu. Promiň Shane. Zavře dveře a odejde.