Shounen - ai povídky

Štědrý večer

„Krocan nejspíš bude večer, že.“ Nadhodí s nadějí Simply, že by snad mohl...

„Přesně tak. Udělala jsem ho s kaštanovou nádivkou.“

„Už se těším teď.“ Matt se opře o opěradlo židle. „Nic se mi nechce dělat.“ Mary se k němu obrátí a nadechne se.

Matt to zřejmě neměl říkat, usoudí vesele Zack, když zahlédne výraz Mary.

„Cože? Nic nedělat? Matte Darmonte, ještě jednou se to opovaž říct a krocan zůstane v peci. Mazej ozdobit dům, jinak za sebe neručím.“

„Ale Mary, malinká siesta,“ zaprosí. Zack si pomyslí, že by se docela chodila. „Takhle malilinkatáá!“ přiblíží k sobě palec a ukazovaček a zazubí se.

„Ty si ze mě děláš legrací. Mazej už.“ Matt vstane a jde k Zackovi.

„Ještě jsem nedojedl,“ zamumlá Zack a pomalu si ukousne. Důkladně rozžvýká chleba. Matt se zaškaredí. „Ulejváku!“ zasyčí, pohodí hlavou a vyjde z kuchyně. Zack s ostatními se usmívají.

Matt vyjde ven a jde do stodoly. Opře se o vrata a prohlíží si výzdobu. Letos se jim povedla a koně i s mulami dostanou jablka a mrkev a na závěr kousek cukru. Usměje se. Těší se na dnešní den. Vezme pytel a nese ho dovnitř. Přiblíží ucho ke dveřím od kuchyně a naslouchá.

Mezci. Baví se až moc dobře a on musí dřít. Pak se usměje. Ale co. Je to jedno. Vejde dovnitř a odloží pytel. Rozdělá oheň a otevře dveře do knihovny. Budou večeřet v obývacím pokoji a je to vždy šílené stěhování, ale kdysi dědeček řekl, že aspoň jednou ročně se má to změnit a od té doby to tak dělá každý rok. Přenesou sem později stůl, židle a Mary vytáhne sváteční ubrus. Okraje jsou vyšívaný zelenými větvičkami a zvonky. Jinak je celý bílý.

Začne odsouvat těžší kusy nábytku. Mary určitě je potom zapřáhne, aby přenesli sem jídelní stůl, cože se neobejde bez nadávek, ale vždy ho sem nastěhovali. Pohlédne do krbu, kde se už oheň pěkně rozhořel a přiloží silnější polena.

Jde do komory, kde skladují věcí, které se nevyhazuji a které se používají jednou za rok. Vytáhne pár kousků ozdob a svícny, které pořídila ještě jeho babička Mary Katherine.  Možná by je mohl nahradit novějšími. Ne vypadají stále ještě dobře. Stuhy a další serepetičky. S plnou náručí jde k obývacímu pokoji, když zaslechne první nadávku.

Je to tu. Jen ať se s tím porvou. Složí věcí na malý stůl a ještě dojde pro svíčky, které nakoupil v Popleru. Donese je a dá do svícnů, které roznese k oknům a jednu na římsu u krbu.

„Do pekla s tímhle výmyslem!“ zaslechne zavrčení Simplyho. „Dávej pozor, to byla moje noha.“

„Oh a já myslel, že tvoje bota.“

„Ta taky. Hele ať ten barák zůstane celej!“ zaslechne Mary.

Vykoukne ze dveří. „Copak? Nezvládáte to padavky?“

„Jaké padavky, ty kozlí syčáku? Jde nám to výborně, že Zacku.“

„Jasně… Doprdele!“ zaslechne Matt a uculí se.

„Tu vázu ne, Zacku!“

„Nemohu za to, Mary. Dej ji někam jinam. Kdo to vymyslel? Nakopat…“

„Dávej bacha, byl to…“

„Mám pocit, že tu stále je.“

„Taky máš pravdu, ale je to náhodou příjemné a vidíš první roh, mám… auuu! Dávej bacha!“

„Co já? Ty dávej bacha!“ zařve odněkud z kuchyně Zack. Na chodbě už čouhá kus stolu.

Matt chvilku poslouchá jejích výlevy i to, že jestli ho donesou, Simplyho zavraždí tupou sekerkou.

„Mám jen ostré sekery, ty paličáku.“

„Co jsi, ty skřete?! Neviňátko?“

„Hele, mám pustit ten stůl a oběhnou ho?“

„No pokud bys ses protáhl? Jenže s tvojí tloušťkou…“

Matt zaleze do obývacího pokoje a jde vyzdobit knihovnu. Na krb ještě položí větev se šiškami a ozdobí mašli. Babička měla moc ráda mašle. Vezme další ozdoby a přestěhuje se dál. Do okna postaví další svíčku. Až nastane večer, rozsvítí se a budou zářit jako hvězdy do dálky. Ozdobí maličkostmi i ostatní věcí a potom vysype z pytle zelené větvičky. Vezme kus režné nitě a sváže do sebe dvě kytice zeleného listí. Tiše si brouká a usmívá se tomu, že hlasy zintenzívní.

„Bože, pomoz mi.“

„A to ještě se musí nastěhovat nazpět!“

„Oh ne.“

To byl určitě Zack. Vezme židli, stoupne si a kytice zelených listů přibije nad dveře. Sestoupí a spokojeně se na něj zahledí. Druhou přibije nad druhé dveře, dokud ještě tam není Simply s bolavým zadkem.

„Hotovo?“

„Hotovo? To by ten kojotí skřet nesměl se flakát! A vypadáme snad na to, že by to bylo hotovo?“

„No tak pomohu.“

„Ani náhodou!“ zařvou oba společně. „Dotáhneme to do konce, i kdybychom měli položit životy. Nějaký stůl nás nepokoří!“ zakřičí Zack a oči mu září nadšením. Nepamatuje si, kdy se tak dobře bavil. Naposled snad, když chytal s Wyattem Claye, nebo ještě dál? Neví to přesně, ale tohle budou jeho nejlepší Vánoce.

Venku zatím Dakota s Šedým vlkem zdobí dům. Není toho moc, jen u oken se dají zelené větve. Když skončí, Šedý vlk spokojeně přikývne. „Vypadá to dobře.“

„Ano. Letos je to krásné, a když je tu Zack…“

„Ano trochu jiné, než každým rokem. Vzpomínám si, jak Sean, poprvé začal zdobit. Každý rok to bylo slavnostnější a slavnostnější. První dva roky jsem to ani neslavil, ale vždy jsem dostal od Seana dárek a potom jsi k nám přišel ty.“

„Vzpomínám si. O svátku jsem věděl ze škol, ale připadal mi jako každý jiný a tady…“ pokrčí rameny.

„Půjdeme pomoci se stolem a tu vůní cítím až tady.“

„Mary je skvělá kuchařka.“

„Ano, ale chtěl bych si s tebou o něčem promluvit.“

„O čem, otče?“

„Až po svátcích.“

Dakota mlčí, ale ve tváři se mu objeví ustaraný výraz. Už delší dobu pozoruje, že otec je neklidný a dívá se na něho zkoumavým zrakem. Musí to být něco vážného, co mu nedá spát. Bude si muset počkat.

„Půjdeme pomoci se stolem. Určitě se zaseknou.“

„Kdo ví.“ Vejdou dovnitř, sundají si boty a otevřou dveře rovnou do stolu.

„Proč nemůže být rozkládací?“ zafuní v tom momentě Zack. „Hej rup!“

„Jen aby nerupl dům!“ Dakota s Šedým vlkem zaslechnou Mattův hlas.

„Trochu výš a je tam!“ vítězoslavné zvolání se nese domem. Mary se usměje a dál polévá krocana omáčkou. Bude báječný. Dokonalý. Prohlíží, jestli má všechno. Ještě dýňový koláč, polévka, maso, brambory, chleba, jablka v misce. Přemýšlí, jestli nemá ještě dát péci jeden koláč, ale nechá to být. Z komory vytáhne malé placičky se semínky a naaranžuje do misky. Ty bude podávat až po večeři, když si budou dávat dárky a povídat si a Matt něco jim zahraje.

Otevře dvířka pece a povytáhne krocana. Možná dala víc vajíček a letos sehnala muškátový oříšek a měl by vylepšit chuť nádivky. Vole nacpala kaštany, další rozsekala a dala do nádivky. Krocan byl trochu menší a teď se peče vedle krocana. Propíchne roládu a ochutná. Dokonalá chuť, i když možná dala moc muškátového oříšku. Vezme talíř a vytáhne dvě menší rolády.

Krocana šoupne nazpět do pece a nádivku nakrájí na tenké plátky. Přikryje poklopem, aby nevystydla a byla teplá. Bude perfektní na chleba a zítra bude z toho ještě snídaně. Z jablek vybere ty nejhezčí a položí na misku. Zatočí miskou. Radost pohledět. Vytáhne křížaly, které miluje Matt a nasype do další dřevěné misky, kterou ji vyřezal Dakota. Kolem dokola má vyřezávané ornamenty s dvěma jeleny.

Vyhlédne z okna. Ten čas ubíhá a už se šeří. Zadívá se na krocana, ale ještě bude v pořádku. Teplé pokrmy jsou přikryté ubrouskem a brambory zabalené v listech jsou na stoly a druhé s máslem taky. Chleba v ošatce.

Jde do skříně, kde má uložené ubrusy, ložní prádlo a ručníky. Vyndá zespod ubrus a nese ho do pokoje. Vejde a nadechne se. „Tak vy takto?“

Všichni v místnosti zůstanou stát se skleničkami v rukou jako solné sloupy.

„Víš na oslavu, že se nám sem podařil dotáhnout stůl.“ Matt raději do sebe rychle hodí skleničku a odloží ji. „Co říkáš výzdobě?“

„Nádherná. Víš, napadlo mě, že bychom mohli příští rok, dokoupit nové stuhy nebo něco přidat další ozdoby.“

„Taky jsem nad tím přemýšlel a co krocan?“

„V pořádku. Udělala jsem trochu víc kaštanové nádivky. Zítra bude na snídani. Možná bychom už mohli jít ke koním.“

„Máš pravdu. Jdeme.“ Mávne na ostatní, kteří mezitím diskrétně dopili skleničky a nenápadně uklidili na všechna možná místa. Mary položí na stůl ubrus a zahledí se na svíčky. Bude to krásné.

„Teď půjdeme dát koním dobrůtky. Každý vezme jeden koš a já je budu krmit. Jako majitel ranče.“

„Rafinovaně vymyšleno.“

„Tím chceš říct jako co?“

Zack se zadívá do stropu. „Tím, chci říct, že se v tomto případě nepředřeš.“

„Nechte toho špičkování a jdeme nebo nebude večeře.“

„To funguje vždycky,“ zabručí Matt. „Kde je Simply?“

„Myslím, že šel ke koním.“ Z kuchyně popadnou koše, ošatky a Mary mísu s kousky cukru. Vejdou do konírny a Matt tiše hvízdne. Koně zvednou hlavy a začnou se loudat. Potom zrychlí krok.

„Popořádku. Ne? Tak všichni najednou a netlačte se. Dámy, pánové na všechny se dostane!“ říká se smíchem Matt a sáhne do koše.

„Nebylo by lepší to vysypat?“ navrhne Zack.

„Jo jenže potom přijdeme o zábavu a například těhotné se k tomu nedostanou, víš.“ Zack přikývne a sleduje Matta a koně, které se ho dotýkají a berou dobrůtky. Mary přísně rozděluje cukr. „Konec vy darebáci!“ zvolá Mary a podstrčí poslední kousek Vojtkovi.

„Matte, mohu zajít za nimi?“ ozve se Šedý vlk.“

„Jistě.“ Šedý vlk se odpojí a za chvilku v koších nic není. Koně ještě chvilku u nich stojí a pak se rozcházejí. Matt s ostatními jdou k mulám. Pohladí je.

„Půjdeme ne. Ještě musíme dodělat stůl a sníst toho krocana, kterého ulovil tady Šedý vlk.“ Neodolá si rýpnout do Zacka se Simplym.

  „Nemohu za to, že ho sežral ten pitomý medvěd,“ brání se Simply a zardí se, když si uvědomí bolestivá místa. Venku Matt nenápadně udělá kouli a hodí po zackovi, kterému se rozprskne o záda. Zack se otočí, ale to už Mary ve dveřích stojí a čeká. Jen počkej, to si oplatím, pomyslí si Zack a jde klidně dál.

„Matte, rozestři ubrus a já začnu nosit.“ 

„Samozřejmě. Zacku, rozsviť svíčky v oknech.“ Zack obejde okna, rozsvítí svíčky a zahledí se na stůl. Šedý vlk s Dakotou už sedí.

Mary doprostřed položí mísu s polévkou a za ní jde Simply s talíři. Upraví stůl a potom usednou. V čele stolu Mary s Mattem.

„Já… V dnešní den co říct?“ Nesměle se usměje a na každého pohlédne. Uvízne zrakem na prázdném místě s talířem. „Jsem rád, že jsme se sešli a letos je s námi i Zack. Doufám, že to tak bude vždycky. Prosím jezte. Mary.“

Mary vstane a začne nalévat polévku. Spokojeně pozoruje, jak všichni v tichosti jedí. V místnosti praská oheň a svíčky ozařuji tmavý prostor v oknech. Místnosti se vznáší vůně jídla i větví, které ráno nařezali.

„Chutná ti Zacku?“

„Výborné, Mary. Nikdy jsem snad lepší polévkou nejedl a těším se na další chody.“

„Já vím na krocana!“ všichni vybuchnou v smích.

„NO ano a co je na tom divného?“ řekne se smíchem Simply. „Jsi ho ochotná dělat jen jednou ročně.“ 

„Protože pak bych jen stála u plotny a pekla krocana. Zajímalo by mně, co dělá Rosie.“

„Určitě se má dobře a grizzlymu možná připravila medvěda na smetaně.“

Všichni se opět začnou smát. Matt je rád, a když pohlédne na Zacka, zdá se mu, že je šťastný. Je nadšený, že je tady s ním. Je pravda, že si plánoval, že spíš snil, že tady bude s nimi slavit svátky, ale to, že se to uskuteční…

„A teď ten krocan. Simply, pomůžeš mi?“

„Samozřejmě.“ Mrkne na ostatní a nese se důležitě za Mary. Matt si pomyslí, že se na večeři opravdu vyšvihl. Když žil ještě dědeček s babičkou, musel se převléknout do toho nejlepšího, co měl, ale teď už to nedodržuje tolik. I když Zackovi to strašně sluší a ty jiskřičky v očích ho dělají ještě kouzelnějším.

„Tradááá!“ zatroubí Simply a vejde dovnitř. Za ním Mary s tácem, na kterém trůní krocan obložený nakrájenou nádivkou.

„Dobrou chuť.“

„Mary naporcuj toho opeřence a všichni do toho!“ zvolá vesele Matt a mlsně pozoruje křupavé opečené tělo ptáka. Je tak nádherné a ta božská vůně, při které se sbírají sliny. Chuť na jazyku, při které se všechno sevře, a oči se přivírají slasti. K tomu omáčka a nádivka, která skvělé doplňuje chuť krocana. Křehounké a přece vláčné maso z nohou, výrazné bílé maso z prsou, které teprve dodává masu jiný rozměr.

Mary vezme velkou vidli se dvěma zuby, nůž a začne krájet. Každému dá od každého masa a ještě hodně zůstane. „Dobrou chuť.“

„Psi se zítra budou mít. Dnes jsou o půstu.“

„Opravdu?“ podiví se Matt a nasaje vůní. Ochutná nádivku. „Mary je výborná! Povedla se ti.“

Zack mlčí a jí. Jestli Mary doteď vařila skvěle, tohle by se mohlo podávat prezidentovi v Bílém domě. „Mary mohla bys vařit samotnému prezidentovi.“

„Děkuji, Zacku, ale raději vařím pro vás.“ Všichni přestanou konverzovat a dojedí krocana. Simply si dá ještě kousek a dokonce i Zack.“

„Dnes nebude mléko?“

Matt s vážnou tváří se nadzvedne. „Už jdu dojit.“

„Fakt?“ zkamení Zack. Proč nedržel hubu, proboha?

„Ale ne. Dnes nemusíš. Pomohu ti Mary.“

„Simply to odnese. Stejně celý den koukal do oken.“

„To není pravda!“ Ale sbírá talíře a odnáší do kuchyně.

„A teď dle tradice mého dědečka bych vás pozval do knihovny.“

„Počkej nejdřív já.“

„Zapomněl jsem.“ Zvedne se a jde za Mary. Vezme do ruky mísu s křížalami, Simply s nakrájeným koláčem a Mary s oříšky a dalšími pochoutkami. Simplymu ještě vrazí do ruky jablka. Všichni se přesunou do knihovny.

„To je pro tebe Mary. Dakoto, Šedý vlku. Simply, snad se ti bude líbit a pro tebe Zacku.“ Zack přijme balíček. Matt s úsměvem je pozoruje.

„Božíčku, Matte, ty se vyznáš v ženách!“ Mary nadšeně rozevře žlutý slunečník a zatočí jim. Mrkne na Matta, který se usmívá.

„Jsem rád, že se ti líbí.“

Šedý vlk přikývne spokojený z tabáku a Dakota přejede rozpačitě po noži. Simply vytáhne barevný šátek a váček na tabák. „Díky.“

„Líbí se ti?“

Zack rozbalí balíček a dívá se na stříbrné hodinky. Všichni ho pozorují.

„Sakra, to je moc.“

„Jen se tu válely a děda bude rád, když k něčemu budou.“

Zack je sevře a připne si je na vestičku. Natáhne a spokojeně si je zandá do kapsičky. Spokojeně je pohladí. Dakota se zvedne a vytáhne zpod šachového stolku mísu.

„To je pro tebe, Matte.“ Vrazí mu mísu do ruky. „Můžeš to rozdat.“

„Pokud budu vědět, komu bude to patřit.“

„To je pro mě!“ a hned položí dva vzpínající se koně na poličku. Jsou jako živé, když bojují proti sobě. „Mary to bude pro tebe.“

„Za ty zlomené.“

Mary přijme sadu vařeček ozdobené ornamenty. „Nádhera, děkuji.“

Simplymu podá krabičku. Ten si ji prohlíží a potom vzpomene. „To jsi nemusel.“

„Jen maličkost.“

„A to je pro tebe.“ Zackovi podá druhou krabičku. „Řekl bych, že je na karty a jen by mně zajímalo, jak to ví.“

Zack se zardí a vzpomene si na večery strávené hraním. „Díky. Já pro tebe taky něco mám. Ostatním musím moc poděkovat a je mi líto, že nic nemám, ale příští rok nezapomenu.“

„Zacku nedělej si starosti. Jsme rádi, že jsi tady s námi. Samotnému je těžko,“ prohlásí Mary a Matt by ji za ty slova nejraději políbil.

Zatímco Zack odejde, Simply každému dá dárek. Mary otevře údivem ústa nad malou krabičkou. Rozbalí ji a vytáhne medailonek na zlatém řetízku. Neví, co říct a tak se zvedne a Simplyho políbí, až zrudne.

Zack rozpačitě odejde a vrátí se v momentě polibku.

„Simply, to je nádherná práce.“ Potom se obrátí k Mattovi. „Pro tebe.“

Matt přijme černý klobouk a hned si ho dá na hlavu. Pyšně se rozhlédne po ostatních. „Je přesně takový, jaký mi sežralo Čertovo kvítko. Děkuji,“ a sáhne do mísy a vytáhne pár křížal. „Tohle je něco, co jsem slyšel loni po Vánocích.“

Vytáhne harmoniku, poklepe o nohu a přiloží ke rtům. Spokojeně hledí na ostatní. Nemám se, dědo, tak špatně a Vánoce se vyvedly.

Místnost příjemně vyhřátá ohněm z krbu, v okně svítí svíčka a odráží se od tmy. Místnosti voní smrkové a borovicové větve a přinášejí klid a pohodu.

Tichá noc, přesvatá noc… Rozlehne se knihovnou a všichni očarovaně poslouchají hudbu. Matt nepřestává hrát a potom pokračuje v dalších.

Ostatní tiše poslouchají, a když se pustí do známých písní a balad, přidávají se slovy nebo broukáním. Matt okouzleně naslouchá hlubokému hlasu Zacka.

Potlesk. Matt vstane a ukloní se.

„Vezmi si kus koláče.“

„Děkuji, Mary. Úklid se bude provádět zítra.“ Sedí v křeslech, na židličkách, pojídají Maryiny dobroty a rozmlouvají. Zack s Šedým vlkem se pustí do vášnivé diskuze o politice a Simply tiše hovoří s Mary.

Matt uvelebený v křesle tiše je poslouchá a potom tichounce začne hrát. Do toho se přidá tiché bubnování Dakoty o židli. Matt přikývne a bubnování zesílí. Zack s Mattem přeruší diskuzi a naslouchají hudbě. Šedý vlk přivře a tváře mu zčervenají vzrušením. Připomíná mu jeho rodnou vesnici a tance kolem ohně.

Poslední úder, poslední nota.

„To bylo…“

„Děkuji, Matte.“ Matt pokývne hlavou Dakotovi.

„I já děkuji.“ Pár minut je ticho a Zack vytáhne hodinky. „Půlnoc.“

„Tolik?“ vykřikne Mary. „Víte, bylo to nádherné. Děkuji moc za dárky. Já půjdu spát a Simply děkuji moc.“ Simply zrudne a zavrtí se.

„Taky už půjdeme.“ Všichni se rozloučí a Matt osamí se zackem. Zack jde do obývacího pokoje, když ho zadrží Matt.

Zack se k němu udiveně obrátí. Matt ho drží kolem pasu a prohlíží si ho. Je krásný až na ten knírek, ale teď pro tu chvílí je mu jedno. Pohlédne nad dveře a skloní se k němu víc. „Šťastné a veselé Vánoce. Zacku. Miluji tě!“ přitiskne si ho k sobě víc. Jemně, ale rezolutně a přitiskne se k jeho rtům. Nic nečeká a líbá ho vášnivě i něžně. Chvěje se a chtěl by víc, ale už jen ten polibek v něm probouzí extázi a potom ucítí odezvu a všechno se s ním zatočí.

Zack překvapeně ho pozoruje. Je podivný a ten nesmělý a rozhodný úsměv na tváři a potom ty slova a zalapá po dechu. Neví, co dělat a myšlenky mu víří v chaosu a potom zavře oči.

Líbí se mi to a pootevře ústa.

Líbám ho. Odpověděl mi. Odtrhne se do něho. Políbí ho krátce a obejme ho víc. „Jmelí, zvyk. Možná proto, abychom mohli políbit milovanou osobu.“ Nerad ho pustí z objetí a vyběhne ven do tmavé noci. Pohlédne ke hvězdám. „Políbil mně. Políbil, jásá a křičí v něm jeho touha.

Zack zvedne hlavu ke dveřím a zelené kytce, co je na nich přibitá. Proto lezl do těch houštin a kytka je pod každými dveřmi. Dotkne se rtů. To celé bylo divné, ale nevadilo mu to. Natáhne ruku a utrhne větvičku. Schová si ji do kapsičky k hodinkám a odejde do svého pokoje.