Shounen - ai povídky

5.

Internetové tajnosti

„Vstávej ty všiváku!“ zakřičí rozzuřeně Zack a cloumá spící postavou. Kane se zvedne a nic nechápajíc se zadívá na  vzteklého Zacka. Je až brunátný. Doufám, že ho netrefí šlak. „Jak jsi mně to mohl udělat!“ a hodí mu noviny do tváře. Kane se za ni chytí. Má docela pádnou ránu, pomyslí. Vůbec ničemu nechápe.

„Nerozumím Zacku. Vždyť všechno včera klapalo, aspoň jsi to řekl ty.“

„Jo jenže jsem si neuvědomil, že novinář zůstane novinářem a nic mu není svaté. Máš padáka a do hodiny tě tu nechci vidět.“

„Tati, proč strýček Zack na tebe křičí?“ ozve se ode dveří a oni se podívají na Lily jak stojí v noční košilce s panem Králíkem v náručí a nechápavě se na oba dívá.

„To nic zlatíčko běž do postýlky, ano. Hned za tebou přijdu,“ usměje se Kane s rudou tváří od novin. Vztekle se podívá na Zacka.

„Tak dobře a budeš mi strýčku zase zpívat?“ Zack polkne a vražedně se podívá na Kana.

„Dvě hodiny a nechci tě tu parchante vidět,“ řekne zuřivým šepotem a vypadne. Ve dveřích  mine Lily.

„Tak pojď sem a povídej proč jsi vzhůru?“ usměje se a snaží se ignorovat všechno kromě Lily. Ta k němu přiběhne a skočí na postel.

„Pan Králík se probudil, protože se mu zdálo něco ošklivého a hledal u mně pomoc,“ pronese důležitě. „Šla jsem se projít a pak jsem uslyšela křik.“

„Dobře a už je panu Králíkovi lépe?“ Lily se podívá na plyšového králíka, který se zubí od uchu k uchu.

„Ano, tati. Jenže není dobře strýčkovi Zackovi. Možná by potřeboval taky procházku.“

„Určitě půjde se projít a čistila sis zoubky?“

„Ano.“

„Určitě? Mám se zeptat pana Králíka?“

„Já už jdu,“ řekne horlivě, dá Kanovi pusu a pak seskočí z postele a něco říká panu Králíkovi do chlupatého oranžového ucha. Kane se za ní dívá a pak si vzpomene na facku novinama co dostal od Zacka. Povzdechne si a sebere noviny. Ihned si uvědomí, že to jsou stejné noviny, které z něho stáhly kůži zaživa před dvěma roky. „Ty parchante cos udělal?“ zamumlá a otevře. Zesiná.

Zack Dare a Kane Janov? Milenci? Tajné hnízdečko lásky?  Hvězda a zkrachovalý novinář! Je mezi nimi něco? A fotografie. Oni spolu se k sobě důvěrně naklánějí, vyfocené Sanctuary. I když nejde poznat, že je to ten dům, přece on ho v něm poznává.

Pokusy o vraždu?

Začte se a má chuť noviny vyhodit oknem. Ta svině Robert zas se pokouší o starý trik. Jenže vychází mu to. Je zas bez práce.

Pečlivě je složí a vstane. Dojde do koupelny a podívá se do zrcadla. On má čisté svědomí. Nic nikde neřekl, ale odkud to ví Robert? Už včera se tvářil, že ví víc než ostatní. Jenže co když věděl? Co když mu to někdo řekl? Ale kdo? Kdo nenávidí natolik Zacka, že napovídal takové nesmysly. On to nebyl. Kdo ví ještě o tom domě?

Pablo a Rose. Jenže ti nic neřeknou. Tak kdo? Měl by po tom začít pátrat a začne u Zacka. Ano to přesně udělá a pak mu vyvstane před očima Lily. Nemůže to udělat. Nemůže se už vrhat do stok jak to dřív dělával. Stačí chybný krok a je z něho mrtvola a ten kdo jde po Zackovi je fanatik. Neváhal by ho zabít. Opláchne si tvář a pak vezme kartáček. Začne si čisit zuby a přemýšlí proč mu Zack nevěří.

Je novinář. Nic víc ho nenapadá. Bolí to, uvědomí si. Stačily čtyři dny, aby se mu zaryl do srdce jako nikdo jiný. Byl tady opravdu šťastný. Bude muset odjet z tohoto domu, který i pro něho se stal Útočištěm. Umyje se přejde do ložnice.

„Proč jsi to udělal?“ tiše se ozve.

„Já to nebyl. Proč bych to dělal? Potřebují práci.“

„Možná ti nabídli místo v některých novinách. Jak jsi řekl, jsi novniářem tělem a duši.“

„To ano.“ Melodie. Zack rychle sáhne po Kanově telefonu.

„Kane ty liško podšitá proč jsi mi neřekl, že jsi přímo u zdroje?  Chci všechno co mi dodáš a jasně prémii máš u mně taky. Kane proč mlčíš?“

„Dostal jsem padáka,“ řekne s přimhouřenýma ločima Kane, kterému se podaří telefon vyrvat ze Zackových rukou.

„Ale kdepak. Jen jsem žertoval. Dostaneš všechno zaplaceno.“

„Dobře,“ zaklapne telefon.

„Takže jsem měl pravdu,“ Kane se zatvrdí. Je to hlupák a tím jim zůstane.

„Jo,“ potvrdí mu jeho doměnku. Bude to tak pro všechny lepší.

„Hodinu. Víc ne,“ řekne tiše Zack a odejde. Zavře dveře a rázuje pryč k moři. Proč jen uvěřil novináři. Myslel, že je jiný než ostatní. Není. Je stejný jako ty ostatní. Jen za každou cenu jít po novince a prodat ji. Nezáleží mu na ničem než jen na tom, aby měl článek na první stránce toho svého plátku. Nejraději by něco rozbil, do něčeho kopl, ale trávník je hladký jako hladina jezírka. Dojde k moři, které je trochu rozbouřené a vlny dotírají na břeh jako po milióny let.

„Proč jen?“ klesne na písek a ruce zaboří do bílého písku. Všechno bylo jako toto, sedne si a písek prosívá v dlaních. Na dlaní zbyde pár zrnek písku. Jen drobné vzpomínky na tuhle jeho epizodu. Byl tak přesvědčen, že našel někoho s kým by si rozuměl. Neví co si jeho mozek myslel. Ještě srdce by chápal, ale ten had z ráje oklamal jeho celého i rozum, který vždy ho nabádal co má dělat a co ne. K čertu se vším. K čert s Kanem i tou jeho malou ďáblici.

Tvář mu zněžní, když si vzpomene jak včera radostně křičela Tati! A Kane ji popadl do náruče. Měl tak uvolněný zářící obličej. Milující výraz. Lehne si a dívá se na pošmournou oblohu, po které cestuje žhavý kotouč a snaží se svými paprsky pokropit Zemi a nedaří  se mu to. Včera byl tak spokojený, jako by měl skutečnou rodinu. Večeřeli spolu a povídali a ona...

„Dost už!“ vykřikne. „Proč se tam trápíš? Zbytečně. Přece jsi celou dobu věděl, že není pro tebe,“ to už si šeptá a po tvářích mu kloužou slzy. Ani neví proč pláče. Posadí se a dívá se na šedý oceán. Co asi dělá a proč to udělal? Kvůli penězům? Kvůli tomu, aby se vrátil na výsluní?

Možná. Přece ví, jaká je to droga stát na prknech, slyšet křik fanoušků a jejich rozzářené oči patřící v tu chvílí jen jemu. „Chci víc,“ hlesne. Chce mít jen jedny oči, které patří jemu. Zavrtí hlavou ne. Je to zrádce a když zradil jednou, zradí podruhé, potřetí a on to nesnese. Nakonec se rozejdou. Vstane a nechá se ovívat větrem. Tak nakonec mu zbydou náhodně známosti a jasně Lord Passion. Jeho obličej se rozzáří tichou radosti. Ten ho nezradí. Má aspoň někoho. Otočí se a vrací se domu. Hodina skoro už uplynula a on by už měl být pryč.

Povzdechne si. Byl by raději kdyby to tak zůstalo. S ním ten dům získal takovou domáckou atmosféru a teď je to pryč. Pořád chováš bláhovu naději, že to nebyl on kdo ukázal ty fotky světu? Pronáší  ironicky hlásek tam někde uvnitř něho.

„Kdybys něco řekl hned na začátku nemusel bys mně teď otravovat,“ připadá mu to pitomé sám se sebou povídat, ale moc možnosti nemá. Později zajede se podívat za Berenikou a večer vyrazí na flám po nějakých klubech a tentokrát sbalí nejakou dlouhonohou kočku, která bude mít jen jedno na paměti a to, že strávila noc s úžasným Zackem Darem a ne nějaké pitominy rázu ala domácí krb.

„Hodně jsi klesl, když hledáš nějakou tu lehkou holku,“ pokrčí rameny na to prohlášení dotíravého hlásku. „Vždy jsem byl takový. Jedna noc jeden milenec, milenka,“ zakleje a teď už doopravdy kopne do stojící židle. Co ta tady má dělat? Má být pryč, uklízena. Začne do ni s chladným úmyslem mlátit a cítí jak se rozpaluje. Pohlédne na trosky z nádherné dřevěné židle.

Zevnitř ho nesouhlasně pozoruje Pablo, ale pak se otočí a odejde do kuchyně.

„Klidně!“ zařve za ním Kane a sedne si na postel. Sakra jak tohle se mohlo stát? Jenže možná je to tak lepší.  Zack by ho nikdy nepřijal.  „Jak myslíš přijal? Co je to za blbost? O čem zas přemýšlíš?“ povzdechne si a stočí zrak na notebook. Na chvilku měl podivnou představu jich dvou jak sedí každý večer v patiu a spolu večeří. Nahoře spí už Lily a oni se pak divoce miluji.

Někdy za těch krátkých společných dní se mu smíchala podoba Montenida se Zackem. Nechápe kde to vzal takovou koninu. Zack a on má být Montenidem. To spíš se Země přestane otáčet než ten vášnivý, ale milý člověk bude Zackem. Ne kdepak. Odejde a zbyde jen on a notebook a jejich vášnivé noci a dny. Narovná se. Musí si zvyknout na to a teď musí jít k Lily. Je neuvěřitelná a on ještě nemůže pochopit jak  to, že je s ním.

Bude muset sáhnout na rezervy, které nastřádal pro Lily, ale jinou možnost nemá. Taky neví co dělat s bydlením, ale možná by se ji měl zeptat. Rychle se obleče. Vyjde z ložnice a přejde k Lily. Ta sedí na posteli a hraje si. Otočí se, odhodí králíka a skočí do náruče Kana. Ten s ni zatočí a pak si si sedne na postel a Lily si posadí na kolena.

„Tak myško jak se máme?“ a pohladí ji po vlasech.

„Dobře pan Králík si vyčistil zopubky. Podívej se,“ a zářivě se usměje. Má úsměv po matce, ho trochu zabolí, ale pak to odsune stranou. „To je pan Králík moc šikovný,“ pochválí ji. „Tak a co říkáš kdybychom z toho domu odešli.“

„Mně se tu líbí, ale strýček Zack nás tu nechce viď. Určitě kvůli tomu, že jsem ošklivá.“ Kane jadrně zakleje a pomyslí, že toho budoucího manžela Alexandry nejspíš pěkně pomalu umučí na velmi malém ohni.

„Kdepak to neřekl. Naopak. On se zlobil na mně a víš tohle není můj dům. Musíme si najít nějaké místo kde budeme bydlet. Já, ty a pan Králík.“

„Tak dobře,“ spokojeně odvětí. „Chtěla bych taky takový dům.“ Kane si povzdechne. Jak ji má vysvětlit, že takový dům si nemůže dovolit.

„Co bys řekla menšímu domu?“ a pak si vzpomene na jedno místo kam může jít. „Je v jednom malém městečku, které se ti bude moc a moc libit.“

„A bude tam fontána a moře a takový hodný pán?“

„Fontána tam nebude, ale krásné hory a bude tam hodný pán, který ti snese i hvězdičku z oblohy.“

„Tu já nechci, ale chci čokoládovou zmrzlinu,“ prohlasí spokojeně a sleze z jeho nohou. Přeběhne ke skříní a vytáhne růžový baťůžek. Položí ho na pokrývku a přitáhne si k sobě pana Králíka.

„Půjdeme?“ Sice nechápe proč odcházejí z toho báječného místa, ale tatínek to ví a ji to stačí.

„Musím ještě zabalit svoje věci a tvoje taky. Budeš si tu hrát?“

„Dobře, ale potom si budeš taky hrát a tati.“

„Ano.“

„Učešeš mně potom?“ klidně řekne a on si uvědomí, že sice se oblékla, ale vlasy má jak vrabčí hnízdo.

„To víš, že ano. Udělám ti cop,“ dá ji pusu na nos a odejde z pokoje. Tiše zavře oči a opře se o dveře. Musí přiznat, že ho to docela vyčepralo. Je rád, že si vzpomněl na to městečko Niland. Kdysi tam dělal jednu reportáž a potkal tam Capitane. Všichni mu tak přezdívali, protože z moře nakonec musel odejít kvůli noze, kterou ztratil a tak si v městečku otevřel tiskárnu a vydával maličký plátek. Padli si do oka a po pár skleničkách staré whisky mu nabídl práci.

Jenže v té chvílí byl slavný a neměl potřebu se zahazovat s nějakým provinčním plátkem. Odmítl a on řekl, že kdyby něco potřeboval tak ať přijede.  Zkusí to. Vytáhne tašku a začne balit věcí. Zapne zip a odloží tašku na postel. Dojde do koupelny a shrne všechny věci do kosmetické taštičky. Otevře tašku a položí ji navrh  oblečení. Notebook vloží do černého pouzdra a položí vedle tašky.

Tak a teď věci Lily. Přijde ke dveřím a zaposlouchá se. Je tam ticho a usměje se. Zřejmě si hraje s panem Králíkem. Chce otevřít dveře, když koutkem oka zahlédne nějaký stín. Pablo a už tiskne kliku od dveří pokoje Lily.

Šedý stín a z haly burácí jméno Zack. Lehce sebou trhne a proti své vůli se otočí tam kde je stín. Zdálo se mi to a přesto jeho ruka pustí kliku a celým tělem se otočí do směru kde viděl stín.

Sen.

Byl tam.

Nic tam nebylo.

Ale ano. Byl to on.

V něm se sváří jít tam nejít, duše novináře s rozumem. Udělá krok a další. Jde k ložnici Zacka. Pomalu otevře dveře a vklouzne dovnitř. Uslyší hluk v koupelně. Jde tam, když ho upoutá rozsvícený monitor do notebooku. Mrkne se na něj a ztuhne.

Tmavý obrys jehličnatého stromu. Ta větev, která trochu vyčnívá a za stromem žhavý kotouč slunce. Upravil to do hnědé barvy a poslal jedinému člověku.

Montenido!

„Zemřeš!“ někdo mu zasyčí do zad a ucítí kolem krku ruce. Nemůže dýchat ani se bránit. Cítí jak před očima mu tančí kola. S úsilím vyvrátí hlavu. Chce aspoň poznat kdo.

Jay Birdemoon. Dlouholetý manažer Zacka. Proč? Tak přece jen někdo je to z tvého týmu, Zacku. Ach Zacku. Chce se zeptat proč, ale jen zachraptí a cítí jak klesá na kolena. Proč jsi nic neudělal? Vždyť se přece rvát umíš, ale to už vidí jak před očima mu se všechno rozmázavá. Lily promiň, v duchu se uchechtne nad absurditou situace a zhroutí se na zem.

Jay divoce tiskne jeho krk. Zemřeš ty parchante si myslí. „Ty svině! On je můj a nikoho jiného. Nikdo ho nepolapí do svých tenat, rozumíš?!“ to už nepříčetně křičí. Tvář zbrázněna nenávisti a ruce zaťaté do krku. „On je můj, víš. Co záleží na těch ubohých milencích co má. Jedna noc, ale nikdo nebude s ním trvale. Víš kolik mi dalo práce se k němu dostat? Jistě někdy se neovládnu a pak musím něco udělat, ale já mu nechtěl ubližít ne to nenenenene!“ už opět křičí a po tvářích mu kloužou slzy.

„Ech!“ dostane ze sebe a zhroutí se na Kana. Zack se zbytekem vázy z 18 toletí stojí nad tělem a prudce dýchá. Oči rozšířené hrůzou. Slyší jak někdo jde ke dveřím.

„Pablo zavolej Mac Namaru. Ihned!“ odhodí zbytek vázy na zem a odtrhne Jayovy ruce z krku Kana. Byl osel namazaný pilinama. Božíčku tohle přehlédnout a on mu věřil. Dotkne se tepny na krku Kana. Nesmírná úleva jim projede a on si sedne vedle obou těl.

Nakonec přetočí Kana na záda a sehne se k němu. Začne mu dodávat kyslík. Měl by zavolat i doktora. Když ucítí, že pravidelně dýchá, přejde k telefonu a vytočí číslo svého doktora. Ruka se mu třese. Kdyby nepřišel včas neví co by si počal. Přerývaným hlasem řekne doktorovi co se stalo a ať přijede. Položí sluchátko a jde k nim oběma. Pak si vzpomene, ze šatní skříně vytáhne pásek a Jayovi sváže ruce.

Celou dobu měl před očima viníka a on nic neviděl. Musel přijít Kane, aby ho dostal a objevil i když nikdy by nechtěl za takovou cenu. Pohladí Kana po tváři. Nadával mu, pohrdal jim a on zatím nic neudělal. Neví jak se mu bude mohl podívat do tváře, ale nějak to snad zvládne.

„Je v pořádku pane?“

„Pablo, ty víš kdo je to?“ a skoro štítivě se dotkne Jaye. Jak se v něm mohl tak splést?

„Jen z novin pane. Je to váš manažer. Pane Zacku mohu jeden návrh?“

„Povídej.“

„Lily. Myslím, že by....“

„Hne běž za ní a nevím nějak zařiď, ať  sem nepřijde.“ Pablo přikývne. Přesně to měl na myslí. Vezme ji za  Bobem. Zavře dveře a on zůstane s nima dvěma. Vůbec neví co dělat a modlí se, aby co nejrychleji přijel doktor a poručík Mac Namara.

Uslyší sípot a skloní se, který z nich dvou to je. Kane. Konečně. Přejde ke stolku a nalije do skleničky vodu. Podá mu ji a Kane ji přijme. Má pocit, že všechno je v jakémsi oparu a napije se. Bolí to a zakleje.

Zack poslouchá ten chrapot a dotkne se jeho ruky. Kane se opře a sáhne si na krk. Má pocit, že je nějaký jiný, divný a hlavně ho bolí. Copak byl nemocný? Rozhlédne se a pak uvidí tu tapetu.

Zack je Montenido. Upřeně se na ni dívá a Zack sleduje jeho pohled.

„Krásná fotografie, že. Dostal jsem ji od někoho kdo je mi velmi blízký.“ Kane šťastně poslouchá jak v jeho hlase se objevila něha. Takže přece jen objevil svůj protějšek s kterým si už tak dlouho píše po internetu, i když takovým bizarním způsobem.

„Ano je krásná,“ odpoví, ale z hrdla mu vyjdou jen nějaké skřeky.

„Nemluv. Za chvilku tu bude doktor. Citíš se dobře?“ vysloví pomalu. Má trochu strach z poškození mozku. Kane přikývne. Chválabohu je v pořádku. Kanův zrak padne na Jaye.

„Byl to on, kdo mně chtěl zabít,“ trpce řekne. „Nechápu proč? Byl mým nejlepším přítelem. Nikdy jsem neměl důvod, abych ho z čehokoliv podezíral. Nerozumím tomu.“ Kane se dívá jak z celé situace je smutný. Zřejmě měl Jaye moc ráda a nakonec z něho se vyklube vrah. I jemu je tolik věcí líto.

Pořád se upřeně dívá na monitor a na strom, který fotil. Zná ten obrázek tak dobře. Posadí se a má pocit, že hlava se mu rozskočí bolestí. Napije se znovu a pak jeho zrak zavadí o něco lesklého. Po čtyřech k tomu dojde. Zvedne to a zavře oči. Chce to schovat, když mu to Zack rezolutně vezmě z rukou.

Digitální fotoaparát. Zack ho zapne a mlčky projíždí fotografie. Čím dál tím víc bledne a bledne. Fotografie jeho domu, místnosti, on sám. Polkne a na jazyku má pachuť zrady. Jako by snědl žluč, takový má pocit. Jay je nejen vrah, ale k tomu zrádce. Pohlédne na Kana.

„Promiň,“ ale zdá se mu, že omluva vyzněla tak hluše, tak slabě. Jako by nic neřekl a vzpomíná co všechno mu řekl. Kane pokrčí rameny. Došlo mu to hned jak tu lesklou věcičku viděl povalovat na zemi. „Nevím co říct.“

Co bys chtěl říkat? Nedá se to vzít zpět a on hned jak bude silnější odjede pryč. Bude si muset toho hodně rozmyslet, a to i jestli se dál s Montenidem stýkat. Miloval jejich hovory a teď když zjistil, že Montenido je popovou hvězdou. Pořád se mu to omílá v hlavě. Dokola a dokola jako kolovrátek. Nemůže se toho zbavit.

„Zůstaneš tu dokud se neuzdravíš,“ za tu dobu to nějak urovnám pomysli si Zack. Řeknu mu...co? Vždyť se nic nezměnilo až na to, že není zrádcem jak jsi ho velkroyse nazval, ozve se ten otravný hlásek uvnitř něho.

Dveře se otevřou a do nich vpochoduje muž v košili, tmavých kalhotech a kabátu. Tmavé rovné vlasy a asijské rysy napovídají, že je míšenec.

„Zacku. Co se stalo?“ melodický hlas, pomyslí si Kane a dál si ho prohliží. Taky byl jeho milencem? A v hrudi ho bodne. Proč mu to najednou není jedno. Snad proto, že se k sobě chovají tak důvěrně nebo proto, že je tak nádherný?

„Byl jim Jay, Shito.“ Doktor zatím se sehnul ke Kanovi a odhalil jeho hruď. Zack v duchu zaskřípá zubama, když vidí jak ho podle něho osahavá a vzápětí si i vynadá za to. Shito s bezvýraznou tváři  a jiskřičkama v očích je sleduje. „Taky dal fotografie do novin.“

„Jo viděl jsem to. Myslel jsem, že to byl Kane Janov.“

„Já taky,“ tiše řekne a Shito přikývne je to logické. „Nechápu proč to udělal.“

„Zajedeme k němu domu a zjistime. Neboj se. Praštil jsi ho vázou?“

„Jo,“ zahanbeně řekne.

„Jak tak koukám moc jsem tě toho nenaučil,“ Zack se začervená pod jeho bodnutím.

„V tu chvílí jsem si na nic nevzpomněl,“ Shito se rozesměje a skloní se k doktorovi.

„Tak co?“

„Pan Janov je v pořádku. Jen nějakou chvilku bude mít problémy s mluvením. Deficit kyslíku zřejmě nebyl tak hrozný, aby to poškodilo mozkové buňky.“ Zack si oddechne a Shito svým jemným sluchem to zachytí. Nenápadně se podívá na Kaneho a jeho postavu. Takže si Zack konečně vybral. Mohl dopadnout hůř.

„Jay je v pořádku a za chvilku by se mohl probrat. Rána na hlavě mu udělala bouli a trochu pořezala. Hned to ošetřím,“ Doktor se podivně usměje a vezme lahvičku. Na polštářek z buničiny nalije roztok a s klidem přiloží na ránu. Jay vyvalí oči a probere se.

„Klid Jay. Jen tě ošetřím.“

„Sakra co to děláš Cole?“

„Ošetřuji ti hlavu poté co ti Zack o ni rozbil vázu ze... sedmnáctého století?“

„Osmnáctého,“ zachrčí pochmurně Kane, který otevřel oči a pomalu si zapíná košili.

„Vida osmnáctého. Myslím, že tak drahou věc dlouho neuvidíš.“ Jay sebou trhne a pohlédne nenávistně na Kana. Všichni se zachmuří když to pozoruji. Jen Kane trhne ramenem. Je zvyklý na takové pohledy a dnes o jeden méně nebo více už to tolik nevadí.

„Jay proč?“ Jayovi dojde, že to všichni vědí a když vejdou k němu domu a najdou v počítačí ty věci a fotografie na zdi. Nemá smysl nic zapírat.

„Proč? Jak se tak můžeš ptát? Jsi můj a patříš mně. Smiříl jsem se tvými nevěrami, ale tohle už bylo moc. Nejen, že jsi ho k sobě nastěhoval, ale spali jste spolu.“ Kane vytřeští oči. Vždyť nic takového se nestalo.

„My jsme spolu nic neměli.“ Všichni vidí, že Jay tomu nevěří. „Byl jsi můj přítel, věřil jsem ti!“ vykřikne Zack.

„Jenže mně to nestačilo. Chtěl jsem být s tebou navždy, tady doma. Být tady v této ložnici dívat se na tebe. Vždycky když sis vzal nějakého toho ňoumu do postele,  jsem se opil, abych zapomněl na to, co mu dáváš a mně odmítáš.“

„Ale já to netušil co ke mně citíš.“ Jay k němu zvedne hlavu.

„To není pravda. Říkal jsem ti to tolikrát a ty nic. Jen jsi se usmíval.“

„Nic jsi mi nikdy neřekl. A...“ doktor se dotkne jeho ruky a zavrtí hlavou.

„Je ve svém světě. Tam mluvíš a jednáš jinak a i on. Je mi to líto.“

„Trpěl jsem tím a ty jse se bavil jako by nic. Jako by ti byla moje bolest lhostejná a tenhle to všechno vzal. Nevadilo mi to, ale on ano. Musí zemřít Zacku a pak bude jako to bylo, že ano a jednou mi dovolíš se tě dotknout. Prosím, zabij ho a budeme šťastní. Slibuji ti, že na něho zapomeneš v mé náručí.“

„Není normální,“ podotkne Shito a vstane. Vytáhne želízka a drží je. „Doktore co si myslíte?“

„Chce to psychiatrické vyšetření, ale bojím se, že začíná už žít někde jinde.“ Shito ho spoutá a pak rozváže pásek. Zvednou ho a mezi sebou odváději.

„Kam mně vedete?“

„Domu Jay,“ řekne laskavě doktor. „Jsi nemocný a potřebuješ léky.“

„Ne patřím tady k Zackovi!“ vykřikne a snaží se vyprostit. „Zacku neeeeeeee, prosím!“ křičí a otáčí se za nim. Zack se dívá jak ho odvádějí a po tvářích mu kloužou slzy. Bouchne pěsti do stolu a zaklapne notebook. Ucítí kolem sebe paže a obejme Kana.

„Já ho měl rád,“ vykoktá ze sebe. „Byl mi přítelem a oporou, já je to moje chyba?“ Kane ho hladí po zádech a dívá se na zavřené dveře, kterými zmizel Shito s doktorem a křičíci Jay.

„Ne,“ zachraptí. Zack zvedne hlavu a otře si tváře.

„Promiň mi to. Všechno.“

„Ano,“ obejme ho a drží. Zack se ho drží a v duši ho tiží vina. Může za to co se Jaye stalo nebo ne a pak Kane. Pevně ho drží. Uklidňuje ho jeho náruč. Teploučká a tak bezpečná. Byl takový hlupák. Proč nevyslyšel všechny svoje instinkty a poslechl tu novinářskou smečku?

„Zažaluji ho,“ zabručí do Kanovy košile a uvědomí si, že je mokrá. Kane neodolá a přikývne. Zack si si tím zmetkem Robertem poradí. Bude to sledovat v novinách jak se pro změnu Robertův život hroutí. Stejně jako on sledoval jeho. Jenže narozdíl od něho on nebude si přihřívat polivčíčku.

Zack se opatrně vymaní z jeho náruče. Podívá se do jeho tmavých očích. Odpustí mi. Musí a on pro to udělá všechno, aby mu dopustil. Bude ho hýčkat.

„Můžeš tu zůstat jak dlouho chceš,“ tlumeně pronese, jako by si nevěřil. Kane odvrátí zrak. Nemůže tu zůstat. Ne proto, že ho ráno nazval tak jak nazval, ale kvůli Lily, kvůli tomu, že on je Montenido a kvůli těm drobným nevěrám, které provázejí jeho život. Neví jak by na to reagoval. Uteče, protože neví co by teď měl dělat. Potřebuji všichni čas. Tolik toho neví. Možná jednou se zas setkají. Uvidí se. Dotkne se krku a rukou naznačí, že jde.

Zack přikývne a sleduje jak mizí za dveřmi. Sedne si přímo na koberec. Tolik toho se stalo. Co má dělat? Co má proboha dělat? Takhle ho obvinit a ztratit zároveň i přítele. Má pocit, že celý jeho život šel doprdele. Uchechtne se. Přesně tam patří. Zavrtí hlavou nad svými myšlenkami a vstane. Na chvilku si lehne. Má pocit, že se s ním točí svět a nepřestane. Praští sebou na postel a dívá se do stropu. Je tak unavený, nesmírně unavený.

„Taxi, prosím přijeďte na tuto adresu,“ nadiktuje adresu a doplní popis jak se k němu dostane. Vyjde ven z pokoje a jde do ložnice Lily. Rychle ji zabalí věcí a je rád, že není tady. Zlatý Pablo. Zřejmě ji někam vzal. Vynese všechno na chodbu a jde hledat Lily.

Po dobré půlhodině a navigování Rosy ji najde v domku Boba. Hraje si s koťátky a začne loudit, jestli si jedno může ponechat. Zavrtí hlavou.

„Ne,“ zachraptí a ona vykulí oči.

„Tati co je ti?“

„Nemocný,“ dostane ze sebe úsilim. „Půjdeme?“ Lily vážně přikývne vezme pana Králíka za tlapu a druhou ruku popadne Kanovu ruku. Ten ji jemně stiskne a oba dva jdou pro věci. Za chvilku stojí u brány a otevírají ji.

„Pane Kane kam jedete?“ ozve se za nimi. Kane se otočí. Stojí tam Pablo s tváří starostlivě staženou.

„Domu!“ pracně ze sebe dostane a nasedne do taxika. Později bude muset vybrat peníze určené pro Lily a koupit nějakou ojetinu. Bez auta se v Americe moc daleko nedostanou. 

„Kane kde jsi?“ a se špatnou předtuchou otevře skříň. Prázdna. Jeho srdce zledovatí.

„Odjel pane.“

„Kam?“

„Nevím. Mám číslo taxíka, ale bojím se, že....“ Pablo nedokončí a zavře za sebou dveře. Zack přejde na balkon a pozoruje nádherný západ slunce. Nevidí ho a před očima má černé smutné i troufalé oči. „Kane,“ splyne mu ze rtů.

„Capitane!“ starý muž bez nohy se otočí a zahledí se na vysokého černovlasého muže s unavenou holčičkou po boku. Jeho tvář se rozzáří.

„Chlapče sedni si. Mary kafe a pro malou koláč. Jablkový a hýbni se. Sedněte si,“ zvědavě si ho prohlédne. „Budete bydlet u mně než si něco najdete.“

„Já...“

„Už jsem ti řekl, že až budeš potřebovat přijeď. Mám hodně práce. Noviny potřebuji novináře. Nemohu ti moc zaplatit.“

„Stačí málo. Nevím jak poděkovat.“ Před nimi přistane káva a pořádný koláč. Lily vezme do ruky vidličku.

„Proč se jmenuješ Capitane?“ optá se zvědavě. Ten muž je tak podivný. Nikdy nikoho takového neviděla.

Ahoj Lorde! Kde jsi?

Můj pane proč mně necháš čekat?

Sakra ozvi se!  Kane se dívá na ty poslední tři řádky. Je už v Nilandu dva týdny a každý den otevře messenger a dívá se na slova, která napsal Zack alias Montenido. Váhá jestli má odpověď.

Ahoj Montenido. Leží v posteli, když odpoví na volání Zacka.  Je už tma a před chvílí uložil do postele Lily. Vyprávěl ji pohádku o velkém drakovi a malé princezně, která se do něho zamilovala a on do ní. Žiji v malém útulném domku a on pracuje jako novinář. Mají štěstí, že vedle nich žije starší paní, které děti odešly do všech možných koutů země a teď hlídá Lily.  Čeká jestli se ozve. Možná je na některém koncertu, nebo má v posteli nějakou kočku nebo kocoura. Povzdechne si. Neví proč pokačuje.

Ahoj Lorde Passion? Stalo se něco? Dělal jsem si starosti. Pro tohle se ozval.

Ne nic co by stalo za řeč. Omlouvám se.

Mám radost. Chechot

Já taky. Má pravdu zničeho nic má pocit, že je všechno jako dříve.

Bude trest za neozývaní.

Trest já nic já anděl

Smích. Spíš?

Jak asi?

Pravda. Stýskalo se mi.

Mně taky.

Víš co bych teď udělal?

Ne co? Vydechne. Chce slyšet co by s ním Zack prováděl.

Přehnul tě a naplácal za to mlčení.

Dál.... prosím. Kane se zavrtí a pohlédne ke dveřím. Vyskočí a otočí klíčem. Vrátí se do postele a sundá si pyžamo. Zatím na messengru naskočí.

Dál? Tak počkej. Jsme v ložnici a ty nehnutě stojíš. Vyčítám ti, kde jsi tak dlouho byl. Mlčíš. Zlobím se, protože jsem měl strach. Pomalu k tobě přijdu. Můj strach se změnil v něco jiného, když jsi přišel. Mám chuť tě za ten strach potrestat a zároveň pomilovat. Zvažuji co dřív, ale nakonec k tobě přistoupím, vezmu za košili a roztrhnu ji až knoflíčky odletí do všech koutů pokoje. Zvedneš hlavu. Vidím ti na očích jak chceš, abych pokračoval. Nevím co budu dělat. Vymyká se to všemu co jsme spolu dělali. Vezmu tě za ruku a vedu k židli. Jsi překvapený. Vztáhnu ruku k tvým kalhotům. Jakoby nic rozepnu knoflík, zip a stáhnu ti je ke ke kotníkům. Sednu si na židli a přehnu tě přes kolena. Jsi v šoku, ale já tě pevně držím.

Shrnu ti košli ke krku a rukou ti přejedu po zádech až k lemu boxerek. Pohladím tě po zadečku. Máš ho tak krásně vystrčený a já ti sundám boxerky. Zdvihneš hlavu a nechápeš co chceš dělat.

„Ne,“ když ti to dojde a já tě jemně uhodím nebo spíš pohladím. Maličko jen aby tě to štíplo a já se dívám jak zrůžovíš pod mou dlaní. Vykřikneš překvapením. Nikdy jsem tě neuhodil a chceš se mi vymanit zpod rukou, ale držím tě pevně. Plácnu tě podruhé. Jako malé zlobivé děcko a pak jemně tě pohladím. Prstem sjedu níž až k dírce a dráždím tě. Zasténáš a já tě opět maličko plácnu. Nelíbí se ti to, vím. Stáhnu ruce a ty se zvedneš. Jsi rozzlobený tím trestem a držíš se za hýždě. Vím, že tě to nebolelo.

Já si všímám tvých boxerek. Jsi vzrušený a já chci, abys byl ještě víc. Svezu se před tebe na kolena a stáhnu je úplně dolu. Vezmu tě do rtů a hluboko tě vsají. Nechci nic víc než abys ses přede mnou tyčil. Ucítím tvoji laskající ruku  ve vlasech. Odpustil jsi mně to? Já ještě ne. Vstanu a s rozkoší se dívám jak ti nádherně stojí z jemných hloupků. Pohladím ho prstem od špičky penisu, až po kořen a jemně stisknu varlata. Je nádherný, stejně jako ty.  Přistoupím k tobě a rty přisaji se ke krku. Lehce tě kousnu. Znamínko. Vadí ti to? Mně se líbí a olíznu  je jazykem. Pak položím prst na tvá ústa.

„Kdepak dnes nebude polibek,“ zašeptám a přitom po ničemi jiném tolik netoužím. Vezmeš prst do svých božských rtů a vtáhneš ho do sebe. Saješ ho jako bys mi sál penis. Zasténám a můj úd ztvrdne ještě víc. Rychle z tebe sundám oblečení a ze sebe taky všechno stáhnu. Přemýšlím co dál. Chci být v tobě. Hned teď. Dotlačím tě k posteli a donutím tě lehnou si na postel zatímco klečíš na koberci.

Dívám se na tvoje hýždě tak zvoucí. Chci být v nich obklopen tvým teplem. Vezmu nádobku a nanesu trochu gelu na prsty. Ponořím oba dva prsty do tebe. Otočíš údivem hlavu a vzruší tě moje touha po tobě. Máš něco na jazyku. Díváš se jak se střídavě dívám jak moje prsty se v tobě pohybuji a na tvůj obličej stažený rozkoší, kterou ti poskytuji. Třetí prst a přitom tě roztahuji. Nechci aby tě bolelo až do tebe vstoupím.

„Ojeď mně,“ řekneš tvrdě a já přestanu. Nikdy jsi to tak neřekl a jen zahlédnu jak se červenáš a skrýváš svoji tvář. Nevím proč mně to drsné slovíčko vzruší a já nahradím prsty svým údem. Proniknu do tebe rychle a ty se pode mnou napneš. Zbožňuji jak tě v tu chvílí ovládám.

Skloním se políbím tě na záda. Něco říkáš do polštáře a já nevímám. Později se tě na to zeptám. Teď chci být v tobě, uvolnit do tebe semeno a cítít jak se roztříštím na kousíčky. Zapomenu se  v tobě. Pohybuji se v tobě stále rychleji jak ve mně narůstá spirála touhy a já chci do tebe všechno vystříkat. Cítím vůní sexu a to jak se potím. Olíznu tvoji slanou pokožku. Je tak horko, ale to vnímám okrajově. Zajímáš mně jen ty a moje touha nic víc. Sténáš pod mými mohutnými přírazy, ale vím, že tě to nebolí, že to miluješ jak se v tobě pohybuji.

Vykřiknu a mám pocit, že hvězdy se ztratily a zbyla jen jedna hvězda vybuchující v oslepujícím záblesku. Dýchám jako bych uběhl maraton a teprve teď, si začínám uvědomovat naší polohu a tebe. Ležíš pode mnou  tak klidně. Vyklouznu a přetočím tě. Jsi málatný jak hadrová panenka, ale tvůj úd pyšně stojí a čeká na mně. Přitáhnu si tě k sobě a roztáhnu doširoka nohy. Rukou tě pohladím po hrudi a dotknu se bradavek. Stisknu ji lehounce mezi prsty. Zavrčíš. Vzrušením bolestí, nevím. Vím jen, že tvrdne a zvedá se pod mým stiskem. Pohladím ji a mám chuť ji olíznout. Jenže mám tu lákavější pochoutku, ale ani ta mně tolik neláká jako touha po tobě. Pustím tě a ty se s překvapením díváš jak si lehám do stejné pozice jako ty před chvilkou.

Bez rozpaků zašeptám. „Udělej mi to. Chci tě citit tak jako ty mně,“ zvedneš se a bereš stejnou nádobku. Dívám se jak si ji nabíráš jak do mně vklouzáváš svými prsty. Slastně přivřu oči. Chci to. Chci tě mít v sobě a chci, abys mně potrestal za moji troufalost. Pohladíš mně po hýždích a po zádech.

„Miluji to!“ vykřiknu, když do mně vklouzneš stejně jako já předtím  do tebe. Nejsem na to zvyklý a tak mně to zabolí. Stisknu rty, ale ten pocit, že jsi uvnitř mně a za chvilku do mně vyvrcholíš je nepopsatelný. Sténám a myslím jen na to jak do mně vklouzáváš sem a tam. Rychleji, prosím bože to je ono, chraptivě sténám do pokrývky, když přirážíš svým údem a já mám pocit, že to nemůže být nádhernější. Vždy se pletu. Je to skvostnější každým přírazem, každým tvým úderem do mého zadečku. Slyším tvůj výkřik a já i já jsem spokojený, protože ty jsi spokojený. Slyším to v tvém hlase, v stisku ruky. Držíš mně a já vím, že budu mít zítra modřiny a budu na ně pyšný. Vyklouzneš ze mně a já roztřeseně vstanu. Lehnu si vedle tebe do postele a treprve teď ti nabídnu své rty. Pohltíš je a já s tebou tancují náš tanec vášně.

Kane zírá na monitor s potřístěnou rukou a zrychleně dýchá. Je toho moc. Musí být s ním. „Ale jak?!“ vykřikne uvnitř sebe. Utekl od něho a teď by chtěl být s ním. Celou dobu si představoval jak Zackovy ruce jsou v něm, jeho úd  jak do něho proniká, jeho tělo. Mučím se, uvědomí.

Lorde, pane! Křičí messenger.

Nádherné. To to...

Ne já děkuji. Zbyl jsi mi už jenom ty. Smutek. Kane nechápe. Co se děje?

Co se stalo?

Já.... Kane cítí jeho váhání.  Někoho jsem potkal a zahnal jsem ho od sebe. Jsem starý pitomý osel.

A já?

Červenání. Nemohu být bez tebe ani bez něho. Co mám dělat?

Nevím. Otočí se nahý, a do klína si položí notebook. Vidí před sebou jeho zelené uhrančivé oči, slyší jeho hlas, který ho vzývá k nočním hrátkám bez konce a začátku. Vidí před sebou jeho štíhlé tělo zvoucí k pohlazení, vlasy, jeho celého jak ho láká k sobě do náruče. Stiskne rty.

Rozhodl jsem.

Jak?

Policie ho nenašla. Kane polkne. Božínku Zack se zbláznil. Pozítří dám jeho fotografii každým novinám v zemi a vyhlásím  odměnu 50 000 dolarů. Kane polkne a zbledne. Zack se doopravdy zbláznil. Půjde po něm každý v téhle zemi. Od lovců odměn až po kuchtičku v grill baru.

Nebude nadšen.

Vím, ale nevím co jiného dělat? Za to já vím pomyslí si pochmurně Kane. Tohle mu zatrhne jednou provždy a uštvat se novinami rozhodně nehodlá.

Omlouvám se, že jsem mu dal přednost. Budeš mně chtít vidět i po tomhle? Kane se rozesměje.

Ano. Rozhodně. Jemu to nevadí a takhle aspoň ví, že je v pořádku. Vyrovná se vším. Bude jeho a Zack bude patřit jemu a noci stráví milováním. Znechuceně si všimne, že je vzrušený. Mohli by si psát dál. Pikantní nevěry po netu se svým milencem! Nádherný titulek do novin.

Jsem rád, ale měl jsem tušení, že to pochopíš.

Montenido mlč. Na chvilku.

Proč? Kane zasténá. Znají se jako nikdy takže...Jsem vzrušený. Nepříčetně.

Z čeho?

Z tebe!!!!!! Řev. Začne si ho hladit a nevšímá si naskakujících smailíků.

Smích. Smích. Smích. Smích. Smích. Smích. Smích. Smích.

Už jsi? Kane má mu chuť hodit notebook na hlavu a tak aspoň ho přivře. S přivřenýma očima si ho hladí a druhou rukou si tiskne bradavku. Přesně jako to popsal. Má to tak rád. Ucítí jak znovu stříká a jak jeho tělo ukojeně leží na pokrývkách. Klidně je ochutná. Stejně ho k tomu Zack donutí. Hmm podivná chuť zhodnotí a utře ruku do vlhkého ručníku, který si připravil předem.

Jsem tu. Podívá se na předchozí zprávy.

Už jsi? Už jsi? Už jsi?

Trvalo to nějak dlouho.

Snil jsem.

A co povídej?

O tobě. Červenání.

Smích. Jsi uličník. Nebudeš vyprávět?

Ne pro dnešní den to stačí. Jsem totálně vysátý.

Nemáš tam kameru?

Na co proboha?

No víš, chtěl bych vidět jak si to děláš! Kane zaúpí. Zack je perverzní.

Nemám a končím.

Polibek.

Počkej co ta kamera!? Kane vypne messenger. Až se to vyřeší koupí kameru. Sex po netu, ale bude se hodit až Zack odjede na koncert. Hmmm zabručí když si představí jak by mohl vidět jak se Zack po jeho psaní hladí a jak vystříkne.

„Kane jsi perverzák,“ zabručí. Raději odloží notebook a přetáhne přes sebe pokrývku. Zítra vyrazí k Zackovi. Za chvilku spí se spokojeným úsměvem na rtech.

„Nemůžete?“ nechápavě řekne Kane. Sousedka zavrtí hlavou.

„Mám pokrový dýchanek jako každé pondělí. Je mi líto, ale  nemohu je čekat. Hrajeme spolu takhle už osmnáct let. A nechci tam brát Lily. Chápete.“ Kane nechápe. Co má dělat? Kane jde a pak se skloní k Lily.

„Lily chceš vidět strýčka Zacka.“

„Nechci!“ Kane překvapeně otevře pusu dokořán.

„A proč?“

„Protože na tebe křičel. Je zlý.“

„A když ti řeknu, že k němu pojedeme?“

„Nechci“ zatvrdí se.

„A co čokoládová zmrzlina?“

„Nechci!“ ale Kane uslyší  zaváhání.

„Dvě velké porce zmrzliny.“

„Pět!“ vyhrkne. Nedávno se naučila počítat do pěti. Kane se usměje.

„Dobře pět.“ Lily nadšeně poskočí a pak zašeptá panu Králíkovi.

„Neboj jednu dostaneš taky.“ Kane ji připoutá na zadním sedadle a za chvilku vyjedou. Je zvědavý jaké to bude. Co bude jestli se usmíří. Ke Capitanovi to bude mít daleko a oblibil si práci v těchle malých novinách. Později si bude muset promluvit s oběma. V poledne zastaví na jídle a Lily nadšeně štěbetá co kde viděli.

Za hodinu jsou u domu Zacka Dareho a on zastaví. Neví co dál. Dojede před bránu a vystoupí. Hledá nějakou skříňku nebo cokoliv podobného. Stojí a pak zaleze do křovin. Fíhate, když zjisti elektrický plot se zdi. Tak do toho se raději nebude pouštět. Vyleze z křovin a vidí jak vrata se otevírají.

„Co mu řeknu? Ví, že jsem Lord Passion nebo ne?“ Ne zamlčím to. Jen jedu pro pro pro... zeptat se jak se daří Berenice.

„Dobrý den Pablo.“

„Dobrý den Pane Kane, slečno Lily. Pan Zack rád vás uvidí.“ Kane se v duchu ušklíbne to asi sotva. Jenže tady Lily nepotřebuje.

„Je v pracovně?“ otáže se nejistě Kane.

„Ano pane.“ Kane vstoupí do chladivého stínu domu. Otočí se k Pablovi.

„Můžete se prosím postarat o Lily. Miluje čokoládovou zmrzlinu.“

„Já vím pane. Půjdete se mnou slečno na zmrzlinu?“

„Pět zmrzlin!“ vykřikne Lily a dupne si.

„Jistě. Pět zmrzlin.“ Kane se dívá jak jde s Pablem někam neznámo kam. On teď bude čelit grizzlymu. Rozzuřenému.

„Přežiješ to Kane. Nic jiného ti nezbývá,“ ale v krku má obrovský chuchvalec strachu. Polkne, ale má pocit, že je ještě větší. Otevře dveře.

„Ahoj Zacku.“

„Kane!“ vytřeští oči údivem Zack.

„No přišel jsem se poptat jak  je Berenice,“ začne nesměle.

„Aha. Dobře. Je už nazpět a zdravá. Nenechalo to na ni následky.“ Vypadá unaveně pomyslí si Kane. Vypadá dokonale, pomyslí si Zack s lehkou závistí. Je vidět, že mu narozdíl od něho nechyběl.

„To jsem rád. Oblibil jsem si ji,“ neví co říct a tak se snaží protáhnout svoji návštěvu.

„Ona asi tebe taky,“ zabručí neochotně. Proč je tady? Tak zčista jasna. „Proč jsi přijel?“

„Jen se zeptat na Bere...“

„Sklapni Kane!“ Kane zavře pusu a stojí. Dívají se na sebe jak dva protivnici. Zack si povzdechne. „Jsem statečnější začnu já,“ přijde k němu a Kane udělá krok vzad. Má pocit, že je ve lvi pasti, z které není úniku. „Zůstaneš tady. V mém domě, v mé posteli. Pokud nemáš rád muže naučíš se to. Budeme spolu večeřet, milovat se a hrát si. Lily tu zůstane. Později ji dáme do nějaké dobré školy. Můžeš si dělat co chceš. Jediné neodejdeš odsud.“

„Tak no ne. Nedám se uvěznit. To je proti...“

„Sklapni!“ trochu váhávě k němu přijde. Nanejvýš mi jednu vrazí, pokrčí v duchu rameny. Obejme ho kolem krku a políbí. Kane ztuhne a pak přivře oči. Líbal se už. Otevře rty a Zack nezaváhá a vklouzne do nich, jako by na to byly zvyklé. Zběsile ho líbá až nemůže dýchat.

„Tati!“ dveře se otevřou a oni od sebe odskočí jako opařeni. „Mám pro tebe a strýčka Zacka zmrzlinu. Tati proč jsi strýčka líbal?“ vypálí.

„Jen jsem ho objímal. Bál se, víš myško.“

„Tati už jsem to viděla v televizi,“ zkušeně pronese a Kane vyvalí oči nad tím tónem. Má pocit, že slyší sebe. Zack se uchechtne a obejme Kana kolem krku. Ten se snaží z jeho objetí vymanit.

„Protože mám rád tvého tatínka a jak se ti tady líbí?“

„Hodně. Je tu Zmrzlina, Berenika a Pablo.“ Pablo stojí ve dveřích.

„Jestli dovolíte tohle asi není vhodné pro mladou slečnu.“

„Rozhodně ne,“ odvětí spolu jednohlasně a Kane se zvědavě podívá ma Pabla.

„Slečno Lily,“ ta se uchichtne „mám dole báječný kousek dortu a Rose právě peče koláčky.“ Lily se podívá na Zack a pak na Kana. Stydlivě přejde k Zackovi. Ten se k ni skloní a ona mu vlepí pusu.

„Papapa,“ zámáva a vyběhne ze dveří.

„Je to jasné. Pojede se na nákupy.“

„Proč proboha?“

„Nenosím pyžama,“ pochmurně pronese Zack. Kane se rozesměje a Zack s nadšením poslouchá jeho smích. Konečně  se směje. Je nádherný a je celičký jenom jeho. Přijde k němu a obejme ho. „Konečně jsme spolu. Víš bál jsem se o tebe. Zasloužil bys trest.“ Kane se usměje. Tak trest Montenido? No když si to přeješ máš to mít. Skloni a mazlivě mu přejede po rtech.

Noc a na balkóně nervózně postává Kane. Místo, aby byl v Zackově náručí a k tomu je to jejich první noc, tak se courá bůhvíkde. Doslova řekl, že má tady počkat. Má toho dost. Není moc zima, ale stát tady nahý???

Otočí se a chce odejít do pokoje, když slyší Zackův hlas. Strne. Dělá si legraci nebo ne?

ZACK: Ó mluv,anděle skvoucí! Neboť jsi
tam nade mnou, té noci vůkol,slavná
jak nebes okřídlenec užaslým,
zvráceným nazad očím smrtelníků,
již naznak padnouce ho vyhlížejí,
když nad oblaky líně plynoucími
se plaví na modrostech mořem vzduchu.

KANE: Ach, Zacku, Zacku !Proč jsi Zack?
Své jméno zapři,odřekni se otce,
anebo,nechceš-li,zasvěť se mně,
a přestanu být novinářem.

ZACK: Mám ještě poslouchat? Či odpovím? Co blbne?To tam není a to ví jistě.

KANE:Tvé povolání jenom je můj nepřítel.
Tys jenom ty.Ty vůbec nejsi zpěvák.

Zack vyprskne smíchy.

„Dost, moje Julie. Chytej?“ Kane vytřeští oči a uhne se. Vedle něho něco dopadne. Zvedne to. Lano?

„Co jako s ním?“ houkne dolu pod balkon. Zack vyvrátí oči vzhůru a teatrálně si položí na čelo ruku.

„Přiváž je ty romantiku. Copak ti musím všechno napovídat?“ Kane hbitě přiváže lano. Raději jde do ložnice. Co kdyby balkon nevydržel tu tíhu. Zřejmě ano, když slyší funění a vzápětí uvidí jak Zack stojí na balkoně. Přistoupí k němu. 

„Co blbneš?“

„Chci být romantický.“

„Aha, stačí dveře,“ zašeptá Kane a obejme ho. Zack ho sevře v náručí a vnímá jeho štíhlé tělo. Je nahý tak jak mu poručil. Zítra to celé prodiskutuje s Lordem Passion. Bude jim to klapat.. Všem třem, s úsměvem si pomysli na Lorda a popadne Kana do náruče. Ten ho chytne kolem krku a nechá se položit do bílých pokrývek.

 Před půlrokem

Povídej něco vzrušujícího. Červenání.

...položím tě do bělostných  podušek a přikryji tě svým tělem. Jsi nahý a je ti trochu zima. Je to poprvé viď, můj pane, ale to nevadí. Bude se ti líbít, až budu v tobě a budu tě uctívat svým tělem, rukama i rty. Když tě vezmu do úst zasténáš rozkoši a já budu tobě poroučet stejně, jako ty mně...

Konec