V první řadě bych chtěl strašně moc poděkovat hostitelům za jeden z nejkrásnějších víkendíků v mém životě. Janičko, Jeníku...děkuji moc ;o)
A teď už k samotné výpravě. Jak už tu zaznělo, vše vzniklo při klábosení na ajsku. Slovo dalo slovo, dostal jsem pozvání, které jsem velice rád přijal a 3 měsíce, které zhruba zbývaly do návštěvy utekly mnohem rychleji, než by kdokoliv čekal. Ani jsem se nenadál a už jsem stál v malé vesničce na okraji Prahy, kde jsem ma dobu mého výletu zanechal golfína (mimochodem vřele doporučuji firmu nabízející své služby na webových stránkách www.prijedalet.cz - nejen že vám pohlídají autíčko po dobu vašich radovánek v zahraničí, navíc vás i odvezou a zas pro vás přijedou na letiště...to vše za částku téměř zanedbatelnou) Ale zpátky k výletu. Na letišti šlo vše hladce, nádváha mého zavazadla zjištěna nebyla :o) a to bez jakýhkoliv problémů zmizelo v útrobách letiště. K mé nedlouho trvající radosti jsem zjistil, že mám sedadlo u okénka, takže nezbývalo než projít pasovou kontrolou a počkat na zelený airbus společnosti Lignus, který mě měl v pořádku dopravit do Corku. Při čekání na letadlo jsem si krátil chvíli tím, že jsem se pokoušel připojit na wifi, což se mi ani po radě přítele na telefonu nepodařilo :o( Následovalo pár, doufal jsem že né posledních, telefonátů s blízkými a v poslední řadě i procvičení anglického jazyka, posloucháním konverzace asi 5 anglicky hovořících slečen. Nerozumněl jsem samozřejmě skoro nic a s takto zvednutým sebevědomím jsem nastoupil do letadla. Tam mě přivítaly celkem pohledné irské letušky, kterým jsem, po předchozí zkušenosti, na pozdrav odpověděl raději jen úsměvem. Když jsem se blížil do míst, kde jsem měl podle letenky sedět, zjistil jsem, že na mém místě sedí nějaká zhruba 15 letá slečna a vedle ní na pohled o dost starší dáma :o) teď už vím...její babička. Při ukládání batohu do schránky nad sedadlem tato starší dáma promluvila a až na pár vyjímek vlastně nepřestala až do příletu do Corku. První její slova patřily omluvě za to, že mi zasedly místo, ale to že vnučka letí poprvé a ráda by seděla u okénka, mi nedělalo větší problémy pochopit. Sednul jsem si, otevřel noviny a ještě netušíc událostí dalších, začal číst nejnovější zprávy z domova...na svět už se jak záhy zjistíte nedostalo. Tahle celkem fajn činnost mi vydržela zbruba 10 min. Pak to začlo. První útok "narušitelky" jsem ještě odrazil a po rozpačitém úsvěmu (který jsem nacvičil při vstupu do letadla) jako reakcí na to, jak se vnučka při startu bojí, přišla série dalších útoků, po kterých jsem kapituloval. Složil jsem noviny, zhluboka se nadechl a jal se konverzovat s touto "milou" dámou. Vnučka viditelně pookřála, když viděla, že babičky se během letu bát nemusí. Pustila si mp3 přehrávač a kochala se pohledem z okénka. Za to mně nastaly celkem záživné chvilky, díky kterým zas nutno podotknout, cesta celkem utíkala. Když se uličkou začaly prohánět letušky a nabízet různé ňamky za, jak v letáku psali, "příznivé ceny" vytušil jsem svou šanci a svou brilantní angličtinou jsem heslovitě poprosil o vodu a kuřecí sendvič. Po nákupu občestvení se "narušitelka" jen tak nevzdala a hned zahlásila,..... (teďka mě napadá, jestli to nebyla nějaká provokace a jestli tam nefigurovalo slůvko "také") já anglicky neumim ani kváknout a pak mi ještě popřála dobrou chuť. Člověk by si myslel, že alespoň při jídle mě nechá v klidu, ale to neznáte "narušitelku" Nechala mě 2x kousnout a už se ptala, máte to dobrý? Nevím jestli čekala, že nabídnu nebo jestli to bylo jen tak že slušnosti...já se každopádně nedal a vydal jen takové spokojené zamručení a užíval si chvilku relativního klidu. Všechno krásné jednou končí a u sendviče za 2 ojra to platí dvojnásob. Baba...promiňtě mi ten výraz už číhala a po spláchnutí poslední sousta vodou, zas spustila. Ve zkratce, během 2,5 hodiny jsem věděl všechno o její rodině, práci...když budu trošku přehánět, tak velikost prádla, první sexuální zkušenost apod. :o) Bohužel taky i o Irsku, čímž jsem musel asi své hostitele mírně štvát, protože na 80% zajímavostí o Irsku jsem jen odpověděl, to už vím od paní z letadla :o) Abych si na paní jen nestěžoval, během letu mi i udělala radost, když prohlásila, prodávaj parfémy, to budem brzo přistávat. Její slova se asi po zhruba půl hodině naštěstí vyplnila. Tesně před dosednutím v Corku jsem ještě zahlédl Jeníka, kterej natáčel a fotil přílet kousek od letiště, čímž jsem si ušetřil pár minut nervozity a přemýšlení....bude někdo čekat na letišti nebo nebude :o) Po hladkém dosednutí na přistávací plochu a vysednutí z letadla jsem se rozloučil se společnicemi a vydal se vstříc lepším zítřkům..... teda pro tašku :o) ....pokračování příště
Je čas trošku pokročit ve vyprávění. Přeci jen už nejsem nejmladší a má věrná společnice skleroza je stále se mnou :o)
Na letišti už na mě čekal Jeník, kterého nebyl problém zahlédnout. Sice neměl žádnou cedulku, jak to známe ze zahraničních filmů, ale přečníval zhruba o půl metru všechny čekají, takže stačil jeden letmý pohled a měl jsem ho. Po přivítání, za které by se nemusela stydět ani ruská delegace v minulém století :o)) ne dělám si legraci, fakt jsme se nelíbali :o)) jsme vyšli před letištní halu a to bylo poprvé, co jsem v Irsku oslepl. Za silně zářícím bodem na parkovišti, jsem správně tušil Jeníkovo golfína, kterej se tvářil, jakoby právě sjel z výrobního pásu ve Wolfsburgu :o) Měl jsem strach nastoupit a chvíli jsem i přemýšlel, jestli si nemám zout boty :o) Tady by třeba mamka mohla oponovat, že jsem to samé, ale myslím, že v tomhle směru mám co dohánět :o) Za klábosení o cestě, turbulencích a vlně tsunami, která mi po cestě dělala společnost, jsme se vydali na cestu do Corku. Abych pravdu řekl, čekal jsem, že budu víc vyplesklej z jízdy na levé straně, ale my co máme silné vozy, jsme celkem zvyklý :) Horší už to bylo ve městě, kde jsem na křižovatkách vůbec nechápal která bije. Začal jsem se proto ještě více kochat novým prostředím a raději moc nesledoval provoz. Po příjezdu do mého přechodného bydliště na následující 3 dny, jsem vybalil nějaké věci a pak jsme se dali do jedné z nejdůležitějších akcí 3 denního pobytu v Irsku :o) Tím byla montáž tripplingu. Abych přiznal barvu, mělo to být ještě nakodování vystřelováku, které se ale tak trošku nepovedlo, takže zůstalo jen u "komfortního blikání" jak se této záležitosti vznešeně říká. Nebudu vám tu psát, že to nebyla až zas tak triviální záležitost, pač by jste mi to stejně nikdo nevěřil. Všichní víte, že jsme klucí šikovný, takže to šlo hladce :o) Po rozebrání půlky přístrojovky, kdy si myslím, že Jeníkovi trošku padnul úsměv :o) už to byla otázka jen pár zkušených hmatů a po chvilce už golfík vesele trojblikal :o) Po téhle zdařilé akci jsme se vydali do města. Jenda mi provedl městem, nakoupili jsme nějaké suvenýrky a pak šli na fajn špacír. Měl jsem možnost přesvědčit se na vlastní kůži, že irskej pánbůh neví jestli je jalovej nebo březí, pač během zhruba 3 hodinové procházky městem a špacíru podél řeky, se asi 10x změnilo počasí. Naštěstí se střídalo jen celkem slunečné s deštivým. Abych vysvětlil, proč mi dělal společnost jen Honza. Janička je pilný človíček a tou dobou ještě pracovala :o) Když jsme se vrátili domů, tak krom toho, že jsem se přivítal s Janičkou (tady už to bylo jak u ruské delegace - pozn. redakce)jsem "oslepl" podruhé, i když ne tak doslova. Vůně, která se linula bytem, bylo něco neuvěřitelného. Z celkem kultivovaného člověka (tady prosím bez poznámek :o)) jsem se proměnil v uslintaného bernardýna. Janička totiž připravovala k večeři megaňamku a to lazaně. Správně psáno asi "lasagne" pro laiky, mezi které jsem se do té doby řadil i já, jsou to takové obdélníkové teštovinové plátky, které se spolu s orestovaným mletým masem, červenou a bílou omáčkou :o))) zapečou v troubě, zvrchu posypou sýrem....no sami vidíte, že jsem toho ještě moc neuvařil, tak tuhle pasáž nebudu zbytečně natahovat....prostě MEGAŇAMKA Jak by irové řekli YUMMI YUMMI. Pak už mi hostitelé připravili kutloch na spaní s upozorněním, že se asi moc nevyspím, protože jsou hodně slyšet auta z ulice. Po ulehnutí a soustředěného poslouchání, jestli opravdu nějaké to auto uslyším a pak případně využiju nachystané špunty do uší, jsem zjistil, že už vlastně spím..... :o)To byl ve zkratce můj první den strávený v Irsku. :o)....pokračování příště
Uteklo pár dní a je na čase, abych dokončil své vyprávění o báječném (Jendo vidíš dobře opravdu píšu báječném) výletě v Irsku. To co se dělo další dny bylo tak krásné, že to nejde slovy vyjádřit. Bude to znít možná jako nějaké laciné klišé, ale je to tak. Kdo nezažije asi nepochopí. A já pevně doufám, že jsem si tímto dokončeným (Jeníku čteš správně, opravdu píšu dokončeným) článkem vysloužil další pozvání do krásné země a hlavě za báječnýma lidičkama, který mám moc rád ;o)
PS: možná že to vypadá, že chci přijet jen kvůli lazaním, ale pravda je taková, že je to opravdu jeden z hlavních důvodů. Janička prostě vaří tak neuvěřitelně skvělý ňamky, že prakticky nemůžu jinak.YUMMI YUMMI
Náhledy fotografií ze složky Irsko
Komentáře
Přehled komentářů
prijde mi to jako strasne zkracene povidani, jako kdyby se ti tam vubec nelibilo?! :B
aj aj aj
(jenda benda, 1. 10. 2009 21:21)