Duben 2006 - Český ráj
Český ráj je dle mého názoru skoro nevyčerpatelná studnice míst stojící za návštěvu. Člověk může navštívit tuto část české kotliny třeba 50x, ale stále bude objevovat nové a nové pozoruhodnosti. Společně jsme byli v Českém ráji minimálně 3x. Při první návštěvě jsme si udělali velmi náročné ČRtour a navštívíli jsme snad většinu památek v této CHKO.
K dubnovému výletu mě inspirovalo prolistování knihy Česká Atlas - Severní Čechy. Trochu pomohl samozřejmě internet a tak jsme mohli 15. dubna 2006 zamávat Kralupům a vydat se na cestu. V Lužci Jindra doplnila skupiny 3 výletníků (Pavel, Lukáš, Erika). Nevyužili jsme dálnici, nicméně jsme se přes Mělník, několik vesnic dostali poměrně rychle do Mladé Boleslavi. Přes Sobotku a malebné vesničky jsme se pomalu a jistě blížili k Turnovu. Trochu jsme tam zabloudili (navigátoři se nějak neskamarádili s mou mapou), ale nakonec jsme do vesnice Kacanovy dorazili. Auto jsme ponechali na malém rádoby parkovišti (ráno bylo poloprádzné, k polednímu by tam asi zaparkoval jen majitel Smarta) a po lesní cestě jsme se vyrazili ke Kopicovu statku. Letošní zima se své vlády dlouho nechtěla vzdát a tak ještě v přikopech podél mírně stoupající cesty bylo celkem dost sněhu. Cesta se pomalu dostavála na vrchol "kopečku", les končil a před námi se otevřela louka ozářená sluncem, ne jejímž prostředku stála roubená chalupa. Kopicuv statek. Statek byl pěkný, ale nás více zajímali reliéfy vytesané ve skalách. Pokud bych to měla přiblížit, je to něco podobného jako Čertovy hlavy v Želízích. Rozdíl je v tom, že zde bylo reliefů mnohem více a byli inspirovány historií či uměleckými díly. Nebyl problém potkat Jánošíka, Mistra Jana Husa, Anežku, Šemíka s Horymírem.
Vzpomínku sochař věnoval i obyvatelům Lidic.Po prohlídce "uměleckých děl" jsme se vrátili na louku, kde Pavel s Lukášem vyrobili stativ (no hlavně, že jsem ho měla v autě), aby mohla být provedena společná fotka. Po té jsme se vrátili k autu a pokračovali v poznávání Ráje (zatím jen českého)
Další zastávkou byla vesnička nedaleko Sobotky. Jmenuje se Střehom. Název asi nikomu nic neříká, ale pokud milovníci pohádek uvidí místní mlýn, věřím, že poznají odkud vítr fouká... Mlýn bohužel není přístupný, ale pohled z venku také stojí za to.
Jelikož počasí přálo, sluníčko hřálo rozhodli jsme se ještě projít. Nedaleké údolí Plákánek vedoucí ke hradu Kost k tomu úplně lákalo. Plakánek je nádherné údolí a cesta, která jím vede, je lemována rybníkem, močály a hlavně pískovcovými útvary.
Malebným údolím jsme došli až na Kost. Tento hrad jsme v minulosti již navštívili a tak jsme jen oprášili vzpomínky, prošli podhradím a stejná cesta nás dovedla zpět k autu.
Po cestě zpět jsme se zastavili v Hypernově a dali si něco dobrého k jídlu. Jak se stává již skoro nepsaným pravidlem, stala se naším cílem místní pizzerie. No obsluha nic moc, pokud nemusíte skoro bychom doporučili, vyhněte se tomuto podniku.
Unaveni, ale myslím že spokojeni jsme se kolem 18 hodiny vrátili zpět do Kralup.