Chorvatsko - srpen 2007
Ročně náštíví území bývalé Jugoslávie, dnešního Chorvatska, xx (přesný údaj si najděte na netu J) obyvatelů České republiky. To znamená, že když se člověk vypraví do této oblasti přijdu si trochu jako doma. Pro letošní dovolenou jsme si tuto destinaci vybrali také. Prostě jsme chtěli i trochu zavzpomínat na doby minulé a schovat se v davu.:)
O místo letošní dovolené jsme rozhodli již dlouho před dovolenou. Je pravda, ze slovo rozhodli je poněkud silný výraz. Padl návrh, a jelikož se žádný jiný neobjevil, byl odsouhlasen.
Dlouho nebylo jasné, kolik nás vlastně pojede. Počet se pohyboval mezi pěti a šesti. Pár dní před odjezdem se vše vyjasnilo a my jsme věděli, že nás pojede 5. Číslo nic moc. Na jedno auto je to lidí moc, na dvě docela málo. Vzhledem ke všem okolnostem a skutečnostem jsme rozhodli, ze absolvujeme cestu jen jedním autem. Nebylo zrovna málo lidí, kteří když se toto dověděli, tak si klepali na čelo. J (Všechny škarohlídy tímto zdravím)
V sobotu 11. srpna jsme se v plném počtu sešli v Kralupech kolem půl šesté. S napětím jsme sledovali, zda se nám všechny věci vejdou do kufru auta. Asi jsme fakt dobří, protože kufr nebyl ani napěchován. V klidu by se tam ještě něco vešlo. V šest hodin jsme naskákali do auta a vydali se na cestu na jih (skoro ve stejný čas jako stejným směrem táhnou vlaštovky).
Cesta po ČR (Praha-Jihlava-Znojmo) proběhla v pohodě a my jsme po osmé hodiny přejížděli hranice s Rakouskem. Vybrali jsme si přechod Hatě, jenž je znám Freeportem. Větší kýč asi nikdo z nás v životě neviděl. Obří rádoby strašidelné hrady jsou střídány maketami letadel a budovami kasin. Přes Rakousko jsme projeli bez problémů (až na 5 minutové zdržení ve Vídni). To už nás vítalo Slovinsko, které jsme projeli ani ne za hodinu. Zde se začali objevovat mlhy, které nás doprovázeli až do východu slunce. Po cestě jsme viděli kolony čekajících na hranicích. My jsme se naštěstí jakémukoli čekání vyhnuli a „frčeli“ dále.
V chorvatských horách se začalo rozednívat a my mohli pozorovat první východ na území Chorvatska.
Pár minut po sedmé hodině ranní (neděle 12.srpna) jsme dorazili do Zadaru. Cílem bylo najít nějaké turistické centrum, kde by nám dali kontakty na ubytování. Nechtěli jsme si objednávat nic dopředu a vše si až na místě prohlédnout. Snad hodinu jsme kroužili po centru Zadaru a nikde nic. Až náhoda nás dovezla na parkoviště, kde stál místní „obchodník“ a prodával výlety na lodi. Začal se s námi vybavovat a že prý má ve vesnici asi 20minut od Zadaru známé, kteří pronajímají apartmány. Nejdříve jsem mu moc nevěřila, ale nakonec jsme se dohodli, že za prohlídku nic nedáme. Museli jsme čekat asi ještě 10 minut než přijel jeho známý, který ho naložil do auta, jenž jsme následovali. Ve vesnici St. Petar nám byl doporučen apartmán kousek od moře. Nakonec jsme se dohodli i na ceně a mohli se ubytovat.
Pán byl skutečně obchodník, no spíše místní šmelinář. Jeho věty „Zadar je industriál“ nám asi zůstanou navždy v paměti.
Vybalili jsme věci a na chvíli si lehli do svých postelí. Přeci jen cesta v noci autem není to pravé ořechové. Na dvě hoďky jsme všichni vytuhli.
Ve dvě hodiny jsme byli již připraveni vydat se na místní „pláž“ užít si sluníčka a slané vody (prostě těch věcí, kvůli kterým většina lidí opouští Českou republiku).
U moře jsme vydrželi asi dvě hodiny a pak se vrátili do apartmánů.
Navečeřeli jsme se každý z vlastních zásob, trochu pokecali a šli spát. Bylo potřeba ještě dospat noční jízdu Evropou.
Někteří zvládli regeneraci dříve někteří později. Kolem deváté jsme byli ale všichni vzhůru a chystali se na cestu do Zadaru. Bylo potřeba nakoupit nějaké zásoby na příští dny. Hned na periferii byl obchodní řetězec Lidl, nám době známý z ČR, zde jsme utratili své první kuny a vydali se na cestu zpět. K obědu jsme si uvařili luncheonmeat s bramborem. Následoval krátký polední klid a pak hurá na pláž. Pro dnešní válení jsme si vybrali jiné místo než v pondělí. Přeci se nebudeme smažit pořád na tom samém place. J
Večer jsme požádali pana domácího o zapůjčení grilu, na kterém jsme opekli kuřecí kousky.
Následovali karty, pojídání zmrzliny. Něco málo před desátou jsme byli všichni ve svých postelích. J
Na úterý byl naplánován první výlet – národní park KRKA. Bylo jasné, že sluníčko bude celý den hřát, proto jsme se vybavili všemi možnými prostředky chránící proti slunci.
Cesta k národnímu parku byla dobře značená. Auto jsme nechali na mistnim parkovišti a vydali se proti proudu řeky ke kase a pak dále k národnímu parku. U pokladny jsme si zakoupili listek ( 80 kun/1), který zahrnoval zpáteční cestu lodí. J
Klikatá prašná cesta vedla podél řeky, nikde žádný stín a my si mohli užít pravé chorvatské polední slunce. Když jsme se blížili ke KRKA přibývalo stínů. U vstupu bylo poměrně dost lidí a i pracovníků NP. U jedné z map stála slečně a odpovídala na dotazy turistů. Zjistili jsme, že okruh je dlouhý 2 km, ač na mapě to vypadlo tak na 20. :)
A to už jsme stáli před hlavní atrakcí parku největšími vodopády. Zde je také jediné místo, kde se návštěvníci mohou koupat. Také to tam tak vypadalo. Všude mraky lidí. Přešli jsme most a pokračovali v okruhu. Vede kolem dalších vodopádů, příjemných odpočívadel, prodejny suvenýrů a pak po dřevěných chodnících nad vodou.
Okruh nás zavedl zpět ke „koupališti“. Erika, Luboš a Martin využili koupání. Přijemné osvěžení a jaká to změna.. voda nebyla slaná.
Po asi 10 minutách jsme se vrátili ke zbytku a rozhodli se pro cestu zpět. V přístavu jsme se hnali k dvěma parníků, ze kterých jsme byli vykázáni. Na třetí nás po krátkém čekání pustili a my mohli z paluby lodě pozorovat krajinu, která byla nádherná. J
V docích jsme vyměnili pár Euro za kuny.. docela dobrý kurz.Po cestě zpátky jsme se stavili v jednom z místních supermarketů a dokoupili nějaké jídlo.
K večeři jsme si dali grilované čevapčiči s chlebem a zeleninou.
Nijak dlouho jsme neponocovali a ulehli do postelí.
Středu jsme věnovali odpočinku a hlavně slunění a koupání. K obědu jsme si dali párky (půlka byla z konzervy, druhá část z HR Lidlu).
Odpoledne jsme na pláži „spořádali“ zmrzlinu, hráli stolní hry a věnovali se opekání na slunci. Pro večerní naplnění žaludku jsme zvolili návštěvu vesnického bufáče. Nabídka byla docela omezená, ale dalo se. Snack bar je umístěn na „útesu“ nad mořem a my mohli sledovat nádherný západ slunce. Do postelí jsme ulehli poměrně brzo, protože jsme ve čtvrtek chtěli podniknout výlet lodí na ostrovy Kornati.
Budíky nás probudily velmi brzy ráno, rychlá snídaně a už jsme „frčeli“ do Zadaru, abychom chytli loď do národního parku. Opět jsme potkali „šmelináře“, který prodával právě zájezdy na Kornati. Hned se začal vyptávat, co potřebujeme. My na to odvětili, že se porozhlédneme, zda nám někdo nedá lepší cenu. Nakonec jsme zůstali u něj, protože cena 160 kun bylo vcelku přijatelná (původně mělo být 220). Sluníčko už začalo opět pěkně hřát a my mohli nastoupit na loď Arabianna. Plavba byla poklidná, počasí nám přálo a my se kochali krásami Jadranu. Po vítacím kalíšku Rakije, jsme dostali sendviče, to už jsme se blížili k ostrovům Kornati. A tak jsme fotili a fotili a žasli na krásnými zátokami. Na pár minut jsme se dostali na otevřené moře a shlédli Ďábelské útesy.
Po té jsme se vrátili zpět mezi ostrovy a chystali se zakotvit v přístavu, kde už stála spousta lodí. Patřili jsme do skupiny, která měla naplánovaný oběd na 12h. Zůstali jsem tedy na lodi a počkali si na jídlo. Byla nám naservírované makrela, vepřová kotleta a zelný salát. K tomu bílé a červené víno.
Následovala prohlídka ostrova. Bylo skoro pravé poledne a tak slunce pálilo jako blázen. Po cestě k slanému jezeru nebylo jediné stinné místo a tak jsme si žáru užili do sytosti. Místní rybník je atrakcí pro návštěvníky NP. Jedná se o jezero uprostřed ostrova a není v něm voda sladká ale slaná. Abych řekla pravdu čekala jsem něco trochu jiného… Všude mraky lidi, voda měla takovou zvláštní barvu…Sedli jsme si na chvíli do stínu a kecali…
Zároveň pozorovali další místní atrakci a to oslíky.:)
Když jsme se nabažili pohledem na vodní plochu, rozhodli se zkouknout restauraci. Museli jsme opět podstoupit cestu na poledním slunci. (Mám slunce a teplo ráda, ale tohle bylo fakt příliš). U dvou restaurací bylo vcelku dost lidí. Sedli jsme si do stínu na břehu a kochali se krásně modrým mořem. Udělali pár fotek, nakoupili pohledy a pomalu se vraceli na loď, protože se blížil čas odjezdu.:) Cestu jsme strávili fotografováním a pozorováním nádherných zátok. Přežili jsme „nálet racků“ i nebezpečné naklánění lodi, když se většina lidi nahrnula na jednu stranu. Do Zadaru jsem dorazili kolem páté hodiny. Rozhodli jsme se, že „doma“ vařit nebudeme a stavíme se někde na večeři. Vyhrála to pizzerie v Sukošanu. Pizzy i těstoviny byly chutné a asi ještě teď lámou hlavu na abnormální spotřebou nastrouhaného parmazánu J
Po návratu domů jsem měli docela naspěch, protože jsme chtěli stihnout západ slunce na místní pláži a udělat pár fotek.. nakonec jich bylo o něco více..romantické duše zaplesaly J
Příjemně unaveni celodenním výletem jsem velmi brzo všichni usnuli.
Páteční ráno bylo odpočinkové, v klidu jsme si pospali.J Po snídani jsme vyrazili do Zadaru nakoupit nějaké ty suvenýry. Místní vyhlášený trh jsme našli v centru celkem bez problémů. Až na výbornou zmrzlinu nás to trochu zklamalo. Bylo to takové lepší vietnamské tržiště. Nakoupili jsme jen nějaké pečivo na dlouhou cestu domů. Spásou pro nás byl supermarket, kde jsme neodolali místním vínům. Po cestě ještě nějakou tu lahvinku Rakije. K obědu jsme si udělali bramboračku a zbytek dne jsme se tak nějak poflakovali. Někdo na pláži, někdo v apartmánu. K večeři nám kluci ukuchtili špagety s vepřovým masem. Už skoro za tmy jsme vyrazili na pláž a sledovali další západ slunce a návraty místních rybářů z lovu.
Ani v sobotu jsme nebyli ranní ptáčata. K snídani i obědu jsme použili zbytky, abychom nemuseli domů vozit jídlo. A řeknu vám pořádně jsme se nadlábli. J
Dopoledne jsem trochu uklízeli a balili. Zašli jsme k moři se ještě vykoupat. Po obědě následoval odpočinek a kolem 16 hodiny jsme předali panu majiteli klíče a vyrazili na cestu zpět.
Ač moc chorvatsky neumíme, nebylo pro nás těžké porozumět hlášení v rádiu o zácpách na dálnici vedoucí do Slovinska. Trochu jsme se obávali, ale to co následovalo asi překonalo všechno očekávání. Ze začátku byly fronty jen před tunely a docela se to hýbalo. Před půlnocí jsme ale dorazili na chorvatsko-slovinské hranice a tam nastalo to pravé „peklo“. Vydrželi jsme tam v zácpě asi dvě hodiny.. "příjemně" strávená půlnoc na hranicích.
Nálady se rychle měnily. Nejdříve smích.. to je ale legrace, pak naštvanost přecházející do vzteku… a pak naprostá rezignace.
Za rozbřesku v Rakousku jsme si 20 minut schrupli(někdo v autě, někdo na lavičce jako "bezdomáč" a pokračovali dále v krasojízdě.
Nakonec nám cesta trvalo více než 20 hodin. No přátelé, každý den se člověk něco naučí. A jaké je poučení teď: Nikdy se nevracej z dovolené v sobotu, kdy se mění turnusy!!
Fotky naleznete zde
Dovolená se vydařila. Poznali jsme jiný než český kout. Asi nikdo ze zúčastněných nezapomene na hlášky typu Rakousko a nebo obtisklý nápis Tesco…J