Jak je fajn nebýt na bedně
Jasně, že vyhrává úplně každý, kdo dojde do cíle. Kdo se hecne, překoná sám sebe. To je taková ta útěcha. Od pořadatelů, držitelů medailí, těch, co vás s úsměvem na tváři předejdou a nadělí vám dvě tři hodiny. Či ještě větší časový rozdíl. Je však třeba se zhluboka nadechnout a vydechnout a najít na umístění uprostřed startovního pole něco pozitivního. A je toho opravdu velké množství! Tak, pojďme na to.
Prvním a nejdůležitějším pozitivem je to, že váš pes s vámi tráví celý den v přírodě. Spěchálci jsou v cíli. Chudáci psi se povalují v hospodě pod stolem a musí čekat. Nebo musí spát v autě. To Marissa, ta ne. Ta se celý den prochází lesem, loukami, počmuchá si, dostane rohlík namočený v hovězím vývaru. A celý den má paničku jen sama pro sebe. Je přešťastná.
Pomalá trekařka Sylva má více času se kochat. Nechat se oslnit svitem slunce, který proniká listovím podzimního lesa. Nadchnout se výhledy na město, kopce, Jizerky, dekorativními větrnými elektrárnami v dáli, červení šípků, sametovým vzhledem hřibů zasazených do mechu, tvarem zalomeného stromu, formou lýtek účastníků cyklistického závodu ČT Author Cup. Je toho hodně, a když poběžíte, spěcháte, o spoustu věcí přijdete.
Být pomalou trekařkou znamená menší šanci, že zabloudíte. Nepřidáte si ani kilometr navíc. Efektivní chůzí dokážete to, že ačkoliv pořadatelé hlásí, že trať měří 42 km, vy ujdete jen 41,9 km. A to se vyplatí. Hlavně, když máte doma další členy smečky, které budete muset druhý den vzít na procházku.
Čím později přijdete do cíle, tím kratší dobu čekáte na vyhlášení výsledků. Osprchujete se, dáte si řízek a pak už je vyhlášení. Žádné časové prostoje.
Velice důležité je také to, že nevyhrajete něco, co nechcete. Velké balíky krmení, které vaši psi nejedí a vy je pak nabízíte po okolí a do útulků. Navíc, pokud nejedete v autě sami a auto je už při příjezdu do kempu naloženo tak, že mu klesnou kola, kam ty pytle asi nervat, že? Dále také nevyhrajete trofeje, které nevíte, kam pak máte doma dát. Poháry jsou zanášeny prachem, který je třeba stírat. Odporné. Dřevěné plakety nemůžete dát na světlo, kde by sice vynikly, ale zase jim vyšisuje barva a rázem je plaketa méně dekorativní. Toto je fakt problém, který ale pomalá trekařka řešit nemusí.
Být pomalou vytrvalou trekařkou se vyplatí. Myslete na to, až zase vyrazíte na trať a budete chtít popoběhnout!
(Pojizeřím za sluncem, 42 km, Marissa a Sylva, 8. místo z 15 účastníků MIDu; 187 pater, 1260 metrů převýšení; trať Liberec-Ptačí kupy-Holubník-Nová Louka-Maliník-nádherná čtvrť Kateřinky-Liberec)