Nejvnitřnější planetou je malý Merkur,jehož poloměr je menší než polovina poloměru Země.Jeho oběžná dráha je nejvíce vychýlená a je nejméně kruhová ze všech s vyjímkou Pluta.V důsledku toho je Merkur při největším přoblížení ke Slunci vzdálen pouze 79% sevé maximální vzdálenosti od Slunce.Je příliž horký,než aby si podržel atmosféru nebo vodu.Je-li na oběžné dráze nejblíže ke Slunci,je na nejteplejšéích částech povrchu teplota tak vysoká,že by se tavilo olovo.Mekur je příliž malý na to,aby si podržel svoji původní teplotu,a neprojevuje vulkanickou aktivitu.Na nezměněném povrchu zůstávají krátery,které vznikly při bombardování meteroity v době brzy po zrodu planet.Připomíná tak kráterový povrch Měsíce.
Merkur se točí okolo své osy za 58,65 dne,přesně za dvě vteřiny svého ,,roku"(88dní).To znamená,že čas mezi východem a západem Slunce na daném místě planety je také 88 dní,jeden Merkurův rok.
VENUŠE
Druhá planeta od Slunce,Venuše,je o něco menší a lehčí než Země,ale má dostatečnou gravitaci,aby si podržela hustou atmosféru.Na prvotní Venuši se mohla vyskytovat voda přenesená na vnitřní planety přo doúadu ledových komet z vnější části sluneční soustavy.Ale protože byla planeta blízko Slunci,byla příliž teplá,aby si podržela v atmosféře vodní Páry.Bez dešťů a oceánů,které by rozpustily oxid uhličitý,se ho nelze zbavit jako na Zemi.Z oxidu uhličitého vypouštěného sopkami se vyvinula hustá těžká atmosféra.Tím vzniká skleníkový efekt a je zadržováno sluneční teplo.Dnes je atmosféra složena téměř výhradně z oxidu uhličitého a je tak těžká,že tlak na povrchu planety je devadesátkrát větší bež tlak na Zemi.
Povrch Venušemá teplotu 447°C,takže většina vesmírných sond,které přistály na jejím povrchu,během několika minut zmlkla,protože se upekly a byly rozmačkány.Ta.která vydržela nejdéla ,vzdorovala 127 minut.Sondy však stačily vyslat zpět obrázky kamenité krajiny,jež má oranžové zbarvení,protože světlo filtrují oblaky kyseliny sírové,které obklopují planetu.
ZEMĚ
Země je největší z vnitřních planet a jako jediná si podržela vodu,kterou přinesly komety z vnější části sluneční soustavy a v dětském věku planet.Oxid uhličitý na Zemi působí(na rozdíl od Venuše) konstruktivně,ovlivňuje teplotu,je využíván rostlinami při fotosyntéze,a tak díky němu vzniká kyslík.Mnoho pozemského oxidu uhličitého je rozpuštěno v oceánech a je obsažen i v horninách.
Země má ze všech vnitřních planet nejaktivnější povrch.Vulkanická aktivita,která pohybuje kontinenty po zemském povrchu,neustále pohlcuje povrchové skály a zadržuje oxid uhličitý v zemské kůře.Zemský povrch,podobně jako povrch jiných vnitřních planet,byl v počátku svého života od ruda rozžhaven dopadajícími meteroidy.
Ačkoliv planeta zchladla,teplo z jejích radioaktivních prvků roztavilo jádro.Kovy,převážně železo nikl,se roztavily a klesly ke středu.Teplo proudící z jádra udržuje povrch v neustálém neklidu.
V průběhu miliard let od zrodu Země se oběvil život,který mohl vzniknout hlavně díky zadržené vodě.Vyvinuly se rostliny,které poskytly kyslík a vybudovaly dnešní atmosféru-pětina kyslíku a zbytek převážně dusík.Tato atmosféra bohatá na kyslík,ojedinělá ve sluneční soustavě,umožnila vznik rozmanuitého života,který dnes na Zemi existuje.
MARS
Mars má zhruba poloviční průměr než Země.V důsledku malé velikosti na něm ustala vulkaniská činnost;vyhasly sopky včetně největší hory ve sluneční soustavě,Olympus Monsmkterá je vysoká 25km a při úpatí je široká 600km.Atmosféra Marsu je složena především z oxidu uhličitého,ale ten je tak řídký,že tlak při povrchu je menší setina tlaku na Zemi.Mohou tam však vát větry dosti silné na to,aby vyvolaly velké prachové bouře,které na celé týdny zahalí povrch planety.Pro provozovatele na povrchu Marsu by obloha byla často zbarvena do růžova vlivem rozptýleného prachu,který je červený,protože obsahuje ve velkém množství oxid železa.
Marťanské poly jsou pokryty tenkou vrstvou zmrzlé vody a oxidu uhličitého a během ročních dob mění velikost.Na Marsu dens není volná voda,ale kdysi tam teklo ohromné množství vody,které vyhloubilo obrovský systém kanálů.Samostaná větev tohot systému je větší než pozemský Velký kaňon.Ovzduší se v minulosti zřejmě oteplovalo a atmosféra houstla,což v minulosti vedlo k úvahám o existenci života na Marsu.V poměrně nedávné minulosti mohl růst obrovských sopek způsobit vychýlení polů,čímž došlo ke změně klimatu a zmrznutí atmosférického oxidu uhličitého na polech.Jiná možnost je,že působením obrovských oceánů se oxid uhličitý účastnil horotvorných procesů,a tak se teslabila atmosféra
JUPITER
Nejvěrší planeta sluneční soustavy,Jupiter,má průměr více než desetkrát větší než Země a do jeho vnitřku by se vešly všechny ostaní planety sluneční soustavy.Planet se skládá převážně v plynu.Viditelná část povrchu je rozdělena na světlé a tmavé pruhy nahnědlými a nažloutlými mraky,které obsahují krystalky metanu a čpavku.Vtěchto oblacích řádí obrovské bouře vytvářející víry viditelné jako skvrny.Jedna z nich,Velká rudá skvrna je pozorována již od 17. stol.,kdy ji poprvé zaměřily teleskopy.
Atmosféra Jupiteru se skládá z vodíku a helia v téměř stejném poměru,jako byl v zárodečném mračnu,ze kterého se vytvořily planety,ale obrovským tlakem je zkapalněn a pak (smerem ke středu planety) nabývá pevného skupenství,připomínajícího kov.V úplném středu Jupiteru může být kamenné či ledové jádro.
SATURN
Saturn je vodíková a heliová koule,podobně jako Jupiter,Jeho povrch se při pozorování obyčejným teleskopem jeví jako relativně beztvarný.Ale pomocí vykonnějších přístrojů,jako je např. Hubbleův vesmírný teleskop,lze odhalit oblačné pásy a mohutné rotující bouře,podobné těm na větší planetě.Celková hustota Saturnu je menší než hustota vody.
Planetu zdobý velkolepý systém prstenců.Oběh okolo Slunce trvá Saturnu skoro třicet let a vzhledem ke sklonu prstenců nám je ukazuje pod různými úhly.Dvakrát za oběžnou dobu jsou k nám otočeny hranou a lze je pozorovat jen nejvýkonnějšími teleskopy.Dvakrát jsou zcela otevřeny,a dodávají tak planetě úchvatný vzhled.
URAN
Třetí plynový obr má namodralý jednotvárný povrch.Mračna jsou většinou nepozorovatelná,protože se tvoří mnohem níže v atmosféře než Jupiteru nebo Satrunu.Hluboko uvnitř planety se vodíková heiová atmosféra pod nesmírným tlakem mění na oceán horké vody a pod ním je kamenné a ledové jádro.Žár je pozůstatek vzniku Uranu,vnitřek planety postupně chladne.
Uran mí osu rotace sklopenou více než 90;:to znamená,že její severní pol leží ,,pod" rovinou oběžné dráhy.Tím je Uran ve sluneční soustavě zcela jedinečný.Oba poly ukazují střídavě polovinu osmdesítičtyřleté oběžné dráhy ke Slunci,a jsou tak nejteplejšími oblastmi na planetě.Všech patnáct známých satelitů obíhá v rovině rovníku.
NEPTUN
Nejvzdálenější plynový obr se v roce 1979 rekordně přiblížil k hranicím sluneční soustavy,když se Pluto dostal nejblíže ke Slunce a prošel ,,dovnitř" oběžné dráhy Neptunu(přesto jsou tyto dvě planety vždy vzdáleny miliony kilometrů od sebe).Teplota na Neptunu klesla na -217°C,pouze 56;C na absolutní nulu.Neptun vykazuje větší povrchovou aktivitu než Uran a příležitostně jsou v bledě modrém oparu pozorovatelné bílé vrcholky mraků tvořených metanovými krystalky.Podobně jako Uran má i Nepturn pravděpodobně uvnitř kamenné jádro pokryté hlubokým oceánem horké vody,jejíž teplota je památkou na žár při vzniku planety.
PLUTO
Obvykle nejvzdálenější známá planeta je ve skutečnosti dvojplanetou.Průměr Plutovy družice Charonu je poloviční než průměr Pluta,takže je Charon vzhledem k Plutu větší nežli Měsíc v poměru k Zemi.Pluto má silně eliptickou oběžnou dráhu,při nejbližším přiblížení ke Slunci je vzálen pouhé tři čtvrtiny své největší vzdálenosti od Slunce.Sklon oběžné dráhy Pluta je větší než u jiných planet.Planeta má kamenné jádro pokryté ledem,poly kryje zmrzlý metan.Pluto a Charon se podobají satelitům obrovské planety,pravděpodobně by se staly družicemi Neptunu,kdyby nějakým gravitačním působením nebyly odmrštěny od svého současného postavení.
vesmir
(Andrea, 11. 10. 2011 20:56)