Agathky svět

Hnutí Hare Krišna v České republice – akademický popis skupiny

Hnutí Hare Krišna se stalo státem registrovanou náboženskou společností roku 2002 pod jménem Společnost pro vědomí Krišny, Hnutí Hare Krišna. Historie hnutí u nás však sahá do roku 1988, kdy vznikla první neoficiální komunita v Lanšperku. V roce 1990 byla založena komunita na statku v Městečku u Benešova.

Hnutí má hlavní chrám v Praze, v Jílové ulici 290. Spolu s chrámem zde sídlí i Centrum pro védská studia, které se zabývá osvětovou činností. Hnutí Hare Krišna v ČR vydává časopis Náma Hatta. Oddaní v České a Slovenské republice jsou vedeni svým vlastním vedením. Nejvýznamnější roli v hierarchii hrají prezident pražského chrámu a vedoucí Krišnova dvora. Hnutí je napojeno na světovou organizaci ISKCON (Mezinárodní společnost pro vědomí Krišny). V České a Slovenské republice je zhruba dvě stě oddaných.

Prezentace skupiny

Skupina se prezentuje velmi aktivně a otevřeně. S  oddanými se můžeme seznámit díky jejich procházení centem Prahy, kdy během průvodu zpívají mahamantru a někdy také rozdávají literaturu nebo prasádam /pokrmy obětované Krišnovi/. V oblibě jsou vegetariánské restaurace Govindy, které jsou navštěvovány jak oddanými či sympatizanty hnutí, tak pro otevřený přístup, chutné jídlo a příznivé ceny, lidmi, kteří nemají s hnutím jiný blízký kontakt. Budova v Soukenické ulici, kde sídlí jedna z restaurací, je obohacena navíc o čajovnu a obchůdek s oblečením, kořením a přírodní kosmetikou. Všechny pracovní pozice zaujímají oddaní.

Hnutí Hare Krišna také pořádá kulturní festival Happy fest.

Velmi pěkně udělané jsou webové stránky hnutí. Jak stránky Krišnova dvoru, restaurací Govinda, tak hnutí jako takového mají jednotnou grafickou úpravu, jsou přehledné a poskytnou základní informace. Základním rozcestníkem jsou stránky http://www.harekrsna.cz/cvs.

Záznam vlastního pozorování

Farmu jsem navštívila spolu se dvěma spolužačkami. Hnutí Hare Krišna jsem si vybrala proto, že ho znám z výuky na fakultě, a tak jsem věděla o tom, že na farmě jsou každou neděli pořádány návštěvy pro veřejnost. Díky brzkému příjezdu vlakem jsme měly dost času na to, abychom se porozhlédly po okolí. Pomalu jsme se vydaly kolem pozemků farmy, když jsme byly osloveny jedním z oddaných. Zeptal se, jestli jedeme na návštěvu. Vybídl nás, ať se projdeme a podíváme na koně a včely. Přišel nás přivítat mnich žijící na farmě, který provází hosty. Po chvíli se nám ale omluvil, že se nám nebude moci věnovat a zavolal nám jiného mladého muže, který jezdí na farmu jen na návštěvu, aby nás provedl.

Díky tomu, že tento oddaný nebyl oficiálně určen k tomu, aby prováděl hosty po farmě, byl jeho přístup mnohem příjemnější a upřímnější, než přístup mnicha, který má již provázení farmou nacvičené. Vedl s námi dialog a velmi mile s námi diskutoval a snažil se odpovídat na naše všetečné dotazy.

Na rozdíl od plánované a předem oznámené návštěvy v rámci výuky situace na farmě vypadala odlišně. Mnich, který nás minule prováděl v mnišském oděvu a dřevěných botách pobíhal po farmě v teniskách a montérkách. Celkově byla atmosféra velmi uvolněná a neformální. Ve mlýně, kde se mele „za zpěvu Mahamantry“ mouka, ležel Mp3 přehrávač a ve stodole za slámou byl postaven motocykl. Ač bývá každá neděle a nedělní obřad přístupný pro veřejnost, vypadalo to, jako by společenství nijak nezměnilo svůj rytmus a nijak se tentokrát na návštěvu nepřipravovalo. Vzhledem k mé předešlé návštěvě farmy v rámci výuky a díky tomu, že si mě někteří oddaní pamatovali, jsme byly od začátku brány jako „studentky od pana Vojtíška“. Zdálo se mi, že díky tomu, že jsem na farmu přijela opět, měli oddaní potřebu s námi mluvit více v misijním duchu.

-          prostředí

Prostředí farmy působí přesně tak, jak by člověk čekal u starého venkovského statku. Překvapuje snad jen renovovaný chlév sponzorovaný z fondů EU. Farma se snaží působit jako místo, kde se zájemce může seznámit se starými hospodářskými nástroji a postupy. Navozuje to trochu atmosféru skanzenu, který v kontrastu s prvky indické kultury působí zvláštním dojem.

Člověk cítí jakousi nejistotu, když se ke statku blíží, jelikož díky chybějícímu oplocení není poznat, zda je člověk na „neutrální“ obecní půdě nebo zda-li již stojí na území farmy. V současné době však probíhají práce na výstavbu brány, která by měla do budoucna vymezit prostor farmy a přispět tak k lepšímu procítění vstupu na Krišnův dvůr a z eliadovského pohledu tak lépe vymezit profánní půdu vesnice a sakrální půdou Krišnova dvora.

Samotná svatyně, kde se obřad konal je umístěna v domu, který na první pohled vypadá lehce neudržovaně. Svatyně se nachází v prvním patře a až v ní si člověk pořádně uvědomí, že celá farma slouží k tomu, aby zde oddaní mohli sloužit Krišnovi. Je to místnost, která je pestře zdobená. Na středoevropana může působit, až příliš zdobeně, to je jistě dané jinou kulturní tradicí. Nejvíce zdobeným dojmem působí dřevěný oltář s božstvy, která jsou oblečena do pestrých šatů a zadní menší oltář se soškou /panenkou/ zakladatele hnutí A. Č. Bhaktivédánta Svámí Prabhupáda. Výzdoba stěn a obrazy jsou zajímavé a umocňují atmosféru a působí příjemně exoticky. Na první pohled je zřejmé, že místnost je svatyní a oddaní vždy při vstupu před božstva pokleknou.

-          účastníci

Přítomní účastníci byli především muži /osm/. Věk odhaduji tak v rozmezí 25 - 35 let. Pět z nich byli „novicové“ a byli odlišeni bílým oděvem s modrým lemem. Žena byla po celou dobu přítomna pouze jedna, odhaduji jí zhruba čtyřicet let. Během obřadu přišly a posléze odešly další tři ženy, některé sebou měly dítě. /Žen bylo přítomno dohromady asi pět, i když jich na farmě bylo mnohem více – tak kolem patnácti. Možná nebyly přítomny proto, že ženy během menstruace nesmí chodit do místnosti, kde jsou božstva. Oddaní jsou oblečení do svých typických oděvů – muži mají bílé nebo oranžové splývavé oděvy a ženy jsou oblečeny do pestrých sárí. Do sárí jsou oblečené i starší děvčátka.

Cizí návštěvníci jsme byly pouze my tři, což nám nebylo z počátku moc příjemné, protože jsme byly příliš na očích. Ale díky milému a přátelskému přístupu jsme se brzy začaly cítit přijaté.

-          průběh

Díky našemu dialogu nakloněnému průvodci jsme nestihly obřad hned od začátku, zpozdily jsme se o pár minut. Sami oddaní však chodili během celého průběhu obřadu, pobyli v místnosti třeba jen pár minut a zase odcházeli.

Když jsem přišly do svatyně, oddaní již tančili a zpívali Mahamantru. Muž vedoucí obřad obětoval božstvům – byly zapáleny vonné tyčinky a malý kahan, kropilo se vodou a božstvům se dávalo přičichnout ke květinám. Obětovaný oheň /v podobě malého plamínku/ a voda jsou nabízeny také ostatním účastníkům obřadu, byly nabídnuty i nám. Přítomnou oddanou nám bylo ukázáno, jak máme přejet dlaní nad plamínkem a dotknout se čela. Byl nám také dán trs květů, abychom si přičichly. Také jsme byly lehce pokropeny vodou.

Oddaní zpívají a tančí s velkým procítěním, je vidět, že tanec umocňuje slova. Přítomnou ženou jsme byly vyzvány, že pokud chceme také tančit a zpívat, tak můžeme. Muži tančili společně v kruhu, ženy tančily jednodušeji a každá zvlášť – dělaly kroky zepředu dozadu. Ty co měly sebou dítě, držely ho v náručí.

 Po dozpívání mantry nám bylo mnichem, který obřad vedl řečeno, že budou následovat dvě písně. U tohoto pásma zpěvu se sedí na zemi. Nejprve jsme byly poučeny o tom, o čem písně zpívají a texty písní byly přeloženy do češtiny. Byly nám dány k dispozici zpěvníky. Melodie písní je velmi uklidňující a navozuje uvolňující až meditativní atmosféru. Text se týkal života Krišny a jeho radostí. Oddaní opět zpívali s velkým procítěním a písně vyzněly velmi libozvučně.

Po dozpívání jsme byly upozorněny na to, že bude následovat přednáška z Bhagavadgíty, kterou pro lepší pochopení západnímu myšlení upravil a výklady doplnil zakladatel hnutí Prahbupád. Přednáška se týkala toho, jak člověk může dospět k poznání, že pánem je Krišna. Přednášející /oddaný, který vedl celý obřad/ se nám snažil předložit vlastní zkušenosti o tom, že svět funguje tak, jak prezentují oddaní. Během přednášky se nás ptal, jestli rozumíme tomu, co se nám snaží říci a snažil se vyvolat naše otázky, na které okamžitě odpovídal. Nakonec přednáška nebyla klasickou přednáškou, ale spíše diskuzí. Místy byl přednášející příliš naléhavý a samozřejmě nechtěl opustit svou pravdu. Ale nenutil nás ji přijmout, jen se nám snažil naznačit, že bez vlastních zkušeností s tím, že je dobré uctívat Krišnu - že se díky tomu změní hodnota našeho života – nebudeme moci nikdy pochopit význam víry v Krišnu. Ostatní poddaní seděli spolu s námi na zemi a zaujatě poslouchali a souhlasně přikyvovali.

Obřad se zpěvem trval zhruba půl hodiny a přednáška s diskuzí také. Po diskuzi byl zakryt hlavní oltář závěsem a byla zahájena hostina. Během hostiny byli oddaní rozdělení na muže a ženy, obě skupiny seděly na své polovině místnosti v kruhu a vzájemně se nekontaktovaly. Na hostině bylo přítomno asi patnáct mužů, patnáct žen a 5 dětí.  Hostina probíhala ve velmi družné a přátelské atmosféře, nebyl snad nikdo, kdo by jedl zcela mlčky a nebavil se s ostatními. Děti pobíhají okolo, matky ty mladší krmí. Je vidět, že hostina slouží k sblížení oddaných co žijí na farmě spolu s těmi, kdo jezdí jen na víkend či stejně jako my, na návštěvu.

-          zvěst

Díky tomu, že se oddaní prezentují veřejně a pořádají návštěvy, jsou na jednání s veřejností připraveni. Zvěst hnutí je tedy srozumitelná a dávají znát, že když člověk bude chtít, cesta mezi oddané mu je otevřená. Myslím, že mají již vycvičený cit proto, aby při začátku návštěvy zjistili o návštěvě co je vlastně zač a jestli přijela na pozorování a ze zvědavosti nebo s nějakým větším zájmem. A přizpůsobí díky tomu jednání.

ROZHOVOR O SPOLEČENSTVÍ

K rozhovoru došlo velmi spontánně. Samy jsme byly osloveny jednou z členek, která si všimla, jak nám chutná a jak přemýšlíme, co to vlastně jíme. V průběhu rozhovoru nám nabídla tykání.

Jak to děláte, že je jídlo tak dobré?

/Smích./ Stačí si suroviny vypěstovat, očistit se, s láskou a za zpěvu mantry ho oddaně uvařit a obětovat Krišnovi.  Pokud vám tak chutná, je to dobře. Je vidět, že jste duchovně citlivé. Prasádam takhle nepůsobí na každého. Můžete jíst, dokud budete moci. Vlastně čím více toho sníte, tím lépe. Tím, že jíte, poznáváte Krišnu. Klidně si pak můžete jít ven lehnout pod strom. Normálně máme hostinu v létě venku, ale teď je tam moc vos.

Slyšela jsem, že jídlo během vaření nesmíte ochutnávat.

Ano, neochutnáváme ho, Protože to by pak po nás Krišna, když mu obětujeme jídlo, jedl zbytky. Ochutnáme ho až po obětování. To ho můžeme dochutit.

Všichni tu jíte rukama. Je to zvyk?

Není to povinnost, ale jíme tak. Asi na mě není hezký pohled, ale pak máme z jídla mnohem více požitků. Jíš ho vlastně už když se ho dotkneš. Cítíš, jestli je horké nebo studené. Také ho nejíš tak rychle.

Kolik lidí žije trvale na farmě?

Asi tak patnáct. Většina lidí sem jezdí na víkend.

Kdybyste chtěly také přijet, stačí zavolat, my vám připravíme pokoj. Jen si přivezte vlastní spacák a karimatku. Můžete se účastnit našeho denního programu jak budete chtít a v klidu sledovat, jak to tu chodí.

Bydlí tu i několik rodin, každá máme svou místnost. O děti se staráme všichni dohromady. Třeba máma říkají každé z nás. Když má nějaké dítě hlad, tak ho prostě nakrmí ta z nás, která u něj zrovna je. Tak to je i s kojením. A některé děti třeba přijdou za svými rodiči, že by třeba chtěly spát u nás, tak spí s námi v místnosti, jindy jdou třeba naše děti spát k jiné „mámě“.

Je vidět, že už malé děti jsou vedeny k životu v oddanosti Krišnovi.

Ano, znám několik mladých lidí, je jim tak dvacet let a kteří byli vychovávání s láskou ke Krišnovi. Vyrostli z nich krásní lidé. Opravdu nádherní. Myslím tím duševně. Je na nich vidět jak jsou vyrovnaní a vlastně i moudří. Proto tak vychováváme i naše děti. Nechci, aby vyrůstaly ve zlém světě.

A není to pak pro ně šok, když se dostanou například ve škole do kontaktu s běžným světem, s běžnou výchovou?

Tak mi na to děti připravujeme, že se běžně žije jinak. Ale tady děti chodí do školy v jedné sousední vesnici jen na jeden den v týdnu. Také všichni vědí, že bydlíme na farmě, jsou na to zvyklí. Zatím tam chodí jen jedna holčička. Jinak se učí doma s rodiči, jde jí to dobře, myslím, že má mnohem lepší znalosti, než její spolužáci.

My se snažíme děti odmala učit filosofii. Učíme je nad věcmi přemýšlet, mít hezký vztah k tomu, co nám dal Krišna.

Překvapuje mě ale, že dětem nedáváte hadrové pleny, ale že používáte papírové jednorázové. Přeci jen, když se snažíte žít v souladu s přírodou, je to zvláštní.

No, to je pravda. To mě nenapadlo. Tady je používáme všechny mámy. Když on by na to nebyl asi čas, když musíme pracovat na farmě. 

Váš denní program začíná hodně brzy ráno. Máte den nějak hromadně organizován?

Máme určené, kdy se modlíme. Ale pak se každý věnujeme své vlastní práci. Vstáváme ve čtyři hodiny ráno. Je to ideální doba, probouzí se příroda. Spát chodíme tak kolem deváté večer.

Rozhovor skončil díky tomu, že jsem již potřebovaly jít na vlak. Závěrem jsme byly opět pozvané, že můžeme navštívit farmu na celý víkend a byly nám nabídnuty k zakoupení knihy. Odcházely jsme tedy v zamyšleném rozpoložení, s mnohými nevyřešenými otázkami a jednou Bhavadgítou.

Použitá literatura:

Vojtíšek, Zdeněk. Encyklopedie náboženských směrů v České republice. Praha: Portál, 2004.

Internetové zdroje:

http://www.harekrsna.cz/cvs/