Agathky svět

Stvořitelské mýty Starého Egypta

Starý Egypt

Mocná říše faraonů, Starý Egypt se rozkládal v severní Africe, kolem své životodárné tepny - řeky Nil. Nilské záplavy byly pro Egypťany životně důležité, protože to byl jediný přísun vody pro sluncem vyprahlou zemi. V čele Egypta stál panovník - faraon. Lidé věřili, že je synem slunečního boha, že on sám je Bůh. Egypt se stal mocnou říší starověku.

Dobu trvání Starého Egypta můžeme ohraničit daty 3150 př.n.l. kdy byl Egypt sjednocen faraonem Menim a rokem 30 př.n.l, kdy se stal Egypt Římskou provincií.

Co to je stvořitelský mýtus?

Každá civilizace měla své vlastní náboženství. Každý náboženský systém měl své bohy a tito bozi stvořili náš svět. O tomto stvoření nám zanechávají zprávu stvořitelské mýty. Jsou nám známy mýty starověkých civilizací jako je Mezopotámie, Egypt, Řecko a Řím, jsou nám ale dochovány i mýty slovanské, germánské nebo také indiánské.

Stvořitelské mýty se zabývají vysvětlením vzniku světa. Každá starověká civilizace měla svůj mýtus nebo své mýty, kterými si lidé vysvětlovali původ světa. Byl to náboženský pohled na svět, který je zcela odlišný našemu dnešnímu vědeckému pohledu.

Egyptské náboženství

V egyptském náboženství se setkáme s bohy, kteří mají své jméno, svou konkrétní podobu a zároveň mají svou roli - představují třeba nějaký přírodní jev nebo jsou bohy konkrétní činnosti. Tak např. bůh Šu je bůh vzduchu a světla. Bozi mají lidskou podobu a chování, ale často se mohou objevit i v podobě zvířete či mají lidské tělo a zvířecí hlavu. Třeba jako zde vyobrazený bůh mumifikace Anubis, který má šakalí hlavu.

Náboženství Starého Egypta je typické velkým počtem bohyň a bohů, kteří zde byli uctíváni. Této víře v mnoho bohů se říká polyteismus. Egypťané nebyli jednotní v názorech na stvoření světa. Dochovalo se nám několik verzí příběhu o stvoření, nejznámější pochází z města Heliopolis. Tento mýtus si blíže představíme.

Stvořetelský mýtus

Staroegyptské představy o stvoření světa byly ovlivněny krajinou a přírodními jevy, zejména pak každoročními nilskými záplavami. Proto se v egyptských mýtech setkáváme s praoceánem, který se rozprostíral do všech stran a kromě něj neexistovalo na počátku nic jiného, ani čas.

Z toho pravodstva se vynořil první ostrov a na něm se objevil bůh stvořitel Atum. Atum začal tvořit svět. Nejprve stvořil první božský pár, vykašlal boha vzduchu Šua a vyplivl bohyni Tefnut. Z této druhé generace bohů se stal manželský pár a následně zplodili své dvě děti, bohyni Nut a boha Geba. Bohyně Nut se klene jako nebeská klenba nad svým mužem Gebem, který znázorňuje zemi.

Otec Šu se na své děti Geba a Nut rozzlobil, protože každé dítě, které Nut porodila bylo rozmačkáno v jejich těsném obětí, a tak se rozhodl je oddělit. Mezi Nut a Geba vstoupil on sám, Šu - bůh vzduchu a světla. Zároveň byla Nut prokleta, a tak v žádném z 350 dní v roce nemohla porodit dítě. Nut z toho byla velmi smutná, ale podařilo se jí vyhrát na měsíčním bohu Thovtovi měsíční svit, z kterého utvořila 5 dnů. V nových 5 dnech porodila své děti Usira, Eset, Sutecha a Nebthet. O těchto bozích nalezneme v egyptské mytologii mnoho samostatných mýtů. V českém zpracování je můžeme najít v knize Eduarda Petišky Příběhy Starého Egypta a Mezopotámie.

Mimo tyto čtyři děti je bohyně Nut, která tvoří svým tělěm nebesa chápána jako matka slunečního boha Rea. Koloběh Slunce měl pro Egypt velký význam, a tak se nám projevuje i do mýtu. Pokaždé, když nastává úsvit, bohyně Nut zrodí svého syna Rea, aby mohl celý den putovat po obloze a když nastane večer, tak ho pozře, aby ho opět druhý den ráno mohla porodit.

Stvoření lidí

Stvoření lidí není hlavním tématem v egyptských mýtech. Hlavním tématem je stvoření bohů a světa jako takového, lidé nejsou tvořeni záměrně.

Děti Šu a Tefnut se svému otci Atumovi v praoceánu ztratili. Jejich otec poslal své oko, aby děti našlo a přivedlo zpět. Oko svůj úkol splnilo a děti dovedlo k otci, ale Atum si mezitím vytvořil oko nové, takže staré oko již nemělo své místo. Rozlítostnilo se nad svým osudem a rozplakalo. Z jeho slz vznikli lidé.

Použitá literatura:

Janák, Jiří: Brána nebes: bohové s démoni Starého Egypta. Libri. Praha, 2005

Oliva, Pavel: Dějiny Starověkého světa. Scientia. Praha, 1995

Verner, Miroslav a kol.: Ilustrovaná encyklopedie Starého Egypta. Karolinum. Praha, 1997.