Achattina purpurea - oblovka rezavá
Oblovky, či spíše oblovečky, jseąm umístil do zavařovací sklenice, jako hlavní chod jsem podával salát a smetankové listí, ale nepohrdly ani vařenými nudlemi, ovocem nebo bramborami. Jejich denní cyklus spočíval v tom, že žraly (radulou strouhaly nabízenou potravu) a zároveň z nich nepřetržitě visela šňůra trusu, která za několik dní pokrývala vrstvou několika centimetrů dno sklenice. Oblovky mimo jiné samozřejmě rostly a rostly.
Proběhlo několikateré stěhování do větších a větších nádob a kromě pravidelného rosení, krmení a čištění nevyžadovaly vůbec nic. Jak jsem zjistil o prázdninách, kdy jim nebyla věnována pozornost snad měsíc, uměly se milé oblovky natolik uskromnit, že bez vlhkosti a žrádla za sebou prostě zabouchly dveře vápenitou skořápkou, rozhodnuty tak čekat na příští tisíciletí.
Věřím, že by se ho dočkaly, ale já se vrátil z prázdnin, vyčistil je, nakrmil, ony strávily svá vápenitá dvířka a já zase odjel (asi na týden). Nezavřel jsem však pořádně, či snad vůbec sklenici (teď už to byla obrovská asi 3-litrová váza) a milí velešneci se vydali na procházku po bytě. Nejvíc je zaujala knihovna, snad proto, že je z papíru (a ten se dá, byť nesnadno, ale přece ostrouhat radulou), nebo, že knihovna byla prostě nejblíže a pro ně vlastně všude, kam až oko dohlédlo. Šneci lozili po hřbetech knih a dráhu si označovali okousanými a oslizlými cestičkami, aby nezabloudili, nebo abych je mohl lépe vystopovat. Snad nejlákavější byl trojdílný Ilustrovaný slovník encyklopedický, jak stálo zlatem vytištěné na jeho hřbetu. Snad třpytivý lesk či zlatokopecký mamon je nechal spokojeně vyjídat zlatá písmenka i celé hřbety slovníků. Ale pro mnohé z nich tato výprava nedopadla dobře, když jsem se vrátil, pár hlemýžďů jsem našel a vrátil zpět do domečku, jiní zůstali někde zalezlí, a když jsme po letech stěhovali nábytek, našli jsme jejich vysušené skořápky někde za skříní.
Nutno dodat, že přeživší jedinci se rozrostli do nevídaných rozměrů, jejich noha, když lezli po skle svého nyní již skleněného sídla, měřila bezmála 25 cm a ulita měla asi 15 cm. Údajně jsou i větší, ale naštěstí se toho ti moji nedožili. Když zplodili potomky, prostě si zemřeli a na mě zbyla péče o jejich sirotky.
Ti zahájili svůj život stejně jako jejich rodičové, když mi však jednoho dne sežrali i umělou kapradinu, kterou jsem jim do skleníku umístil, rozhodl jsem se je všechny rozdat. Tak skončila starost o jedny z mých domácích miláčků, ale tuším, že to bylo zrovna v době, kdy jsem si pořídil sladkovodního kraba. Ale to snad až někdy jindy.
Komentáře
Přehled komentářů
Ty vajíčka musíš opatrně přemístit do jiného terária nebo sklenička jinak to dospělí sežerou!
oblovky
(adela, 17. 6. 2008 9:21)Dobry den, prosim vas, mohla bych se zeptat, za jak dlouho se z vajicek staly "oblovky". Dneska rano me cekalo prekvapeni, se kterym jsem nepocitala. A taky, jestli je mam nejak krmit (vajicka - asi blbost) a jestli je mam nechat s "rodici" nebo je nekam prestehovat. nebo co so nimi. Dekuji. girafe@email.cz
nic tu nemas trapaku
(nereknu, 20. 3. 2008 19:10)
ne to byl for ale nemas to co potrebuju ale jinak pekne udelana stranka
podpis ANONIM
Návštěvník této stránky
(Pro Adelu, 24. 6. 2008 15:18)