andulky
Chov výstavních andulek je založen na několika etapách, které se sebou souvisí, prolínají se a je nutno je zvládnout během jednoho kalendářního roku. Tou nejdůležitější je období hnízdění a odchovů nových andulek, které většinou začíná v září a končí v dubnu až květnu. Druhou velmi významnou skupinou jsou výstavy a příprava andulek na soutěže. Proto to vlastně všichni chovatelé dělají a neznám člověka, který by neměl radost, když se něco povede a dosáhne pěkného umístění.
Výstavy v České republice začínají v červnu a končí celostátní výstavou andulek koncem října. To však andulek většiny chovatelů probíhá hnízdění a je potřeba nechávat si v chovu stále dostatečnou rezervu co do počtu andulek, abychom měli andulky jak na výstavy, tak na hnízdění. Při svých začátcích jsem bohužel nedával výstavám velký důraz, ale srovnání s ostatními je velmi důležité pro další práci chovatele. Velmi se mi zamlouvají jednodenní výstavy, kde je možnost použít na výstavu samečka i z hnízdícího páru, pokud zrovna samička sedí již na snesené snůšce a večer po výstavě ho vrátit zpět do chovného boxu k samičce. Andulky na tuto výstavu ráno odvezeme a večer tentýž den už jsou zase pěkně ve svém, netrpí tolik stresem a nevrátí se tak zničené jako z výstav, které jsou vícedenní. Několikrát jsem si to vyzkoušel a vždy se vše odehrálo bez nějakých ztrát v chovu. Třetí etapou a musím přiznat, že mezi chovateli velmi podceňovanou je odpočinek a rehabilitace andulek. Pokud tuto část chovu zanedbáme a andulky přetížíme několikanásobným hnízděním a vystavováním, tak se nám to projeví hned v následujícím roce v malém počtu odchovaných mláďat a větších ztrátách na chovných andulkách. Proto se mi velmi osvědčilo hnízdit andulky na dvakrát, první skupina hnízdí většinou 2 až 3 snůšky a poté ji vystřídám s andulkami, které zrovna odpočívají ve voliéře a dojedou chovnou sezonu do konce, ale jak říkám chce to mít v chovu dostatečnou rezervu andulek. Asi největšími zápory při chovu výstavních andulek je menší oplozenost vajec ve snůšce oproti normálním andulkám. Ten kdo chová výstavní andulky delší dobu a důkladně selektuje chov, dobře ví, že to k výstavním andulkám prostě patří. Čím máte kvalitnější andulky, tím je menší počet odchovaných mláďat a samozřejmě když nějaké mládě uhyne, tak je to většinou to „exteriérově“ hezčí. Samozřejmě, že to tak má být, protože kdyby šlo všechno jak po „másle“, tak by nás to ani nebavilo. Přeji všem chovatelům výstavních andulek a nejen jim, ale každému chovateli okrasného ptactva mnoho krásných a početných odchovů v nadcházející sezoně.