vracenky - boty
5. července 1992
Reklamační řízení, oblíbená kratochvíle některých zákazníků a neoblíbená záležitost prodávajících, vedla se za totality se stejnou urputností jako dnes. Práva zákazníků byla většinou sporná a jejich vynalézavost olbřímí.
Zpestřením práce zaměstnanců kotelny teplárny ve Městě jevilo se občasné pálení jiných předmětů nežli na prach namleté směsky černého a hnědého uhlí. Pod dohledem příslušníků SNB likvidovali staré občanské průkazy, řidičské průkazy, rodné listy a cestovní pasy, pod dohledem jiných pověřených zase razítka (razítko mělo za totáče magickou moc, kulaté bylo nejen předepsaným úředním potvrzením, ale i jakékoliv jiné tvořilo dle zákona nezbytnou a nedílnou součástí hospodářských dokumentů).
A také topili fotografiemi z nepovedených sérií, popř. neodebranými zakázkami (od krásných, barevných velkoformátových portrétů až po ušmudlaná soukromá porna), pokusnými grafikami a ..... botami. Mnoho bot zmizelo v teplárenských kotlích, vracených exportů (pokud nešly prodat v tuzemsku) nebo nepovedených kusů, vyřazených výstupní kontrolou podniku.
A byla to štědrá období. Spolupracovnice měly každý týden zdarma nové kozačky (s téměř neviditelnými malinkými chybami), pánové nebyli tak nároční, každému stačilo z deset párů obuvi ročně. Až se našel jeden, který se snažil vyzrát na systém více. Vadnou nespálenou obuv vzal a šel ji do podnikové prodejny reklamovat.
Nevydělal samozřejmě nic, ale s neoprávněnou reklamací jej nevyhodili. Pouze byla svépomocná činnost zaměstnanců energetiky prošetřena. I když nikdo nic neukradl (šlo o odpad), další pálení se odehrávalo už za dozoru kontrolních podnikových orgánů a v žáru struskového kotle.