Zlomky z textů ku požáru továrny Morice Lehra
--------------------------------
1909
1909 – přesněji 6. srpna – vyhořela malá dřevěná továrnička, tísnící do té doby též nepříliš velký Baťův závod ze strany západní. Epizodka, která si nese poněkud divokou historii a také vliv na vývoj Baťova koncernu v blízké budoucnosti.
Vyhořelý provoz patřil Morici (Mořici) Lehrovi. Byl to bývalý Baťův obchodní cestující, který se jako mnoho dalších osob, jež opustily Baťovy závody, „udělal pro sebe“. Na podnikání nezůstal sám – spojil se s Ludvíkem Zapletalem a Leopoldem Batíkem.
Trojice započala s výrobou obuvi na Zarámí č.p. 86 a dělali tam plátěné a dětské kožené boty. Můžeme se pouze dohadovat, jaké procento z plátěných produktů bylo kopií proslulých „baťovek“.
Stísněné poměry na Zarámí dlouho nestačily a tak se trojice společníků vydala směrem Baťovým - zainvestovali a u nádraží si postavili několik dřevěných objektů, zhruba v místech dnešních budov 24-25-26. Od Baťovy továrny je oddělovala ulice.
Co na to Tomáš a (ještě žijící) Antonín Baťovi? Citujme „Hlas lidu“ (soc.dem.) ze dne 20. července 1907: „... vedle továrny p. Batě staví druhou továrnu p. Lehr. Ze stanoviska pokrokového – a p. Baťové pokrokáři jsou – neměli by proti konkurenci nic namítat. Čestná konkurence je zdravá a p. Baťa vyslovil svého času, že čím více továren ve Zlíně bude, tím lépe se bude dařit lidu. To je správné. Proč ty rekursy proti stavbě továrny nové? Či je teorie jiná a jiná prakse?“ (pův. pravopis)
Pomněme, že Tomáš-zakladatel do vzniku republiky a státotvorný Tomáš-budovatel po převratu 28. října 1918 jsou odlišné osoby. Před válkou se největší zlínský továrník angažoval v několika kartelových uskupeních a dosti nelibě nesl konkurenci. Pouze jeho aktivita veřejná by nám mohla naznačovati budoucnost. Od roku 1908 byl členem městského zastupitelstva, jeho jednání se ale zúčastňoval velmi sporadicky a do rozhodnutí obce z této úrovně prakticky nezasahoval. (Členem obecní rady starších býval i Tomášův otec Antonín).
Starostou města se r. 1908 stal bývalý prokurista fy. Baťa a nyní (s M. Lehrem) jediný vážný Baťův konkurent, František Štěpánek. Jeho veřejná angažovanost byla jedním z důvodů, proč se ti dva roku 1907 rozešli.
Bratři Baťové, i v poměřování s ostatními konkurenčními provozovnami, nebyli r. 1907 tak vlivní jako po válce. Lehrova továrna vznikla a srovnáme-li ji s Baťovou tehdejší doby (jedna tříetážová budova, jedna starší patrová, pár přístaveb a kotelna, ztráty způsobené tříměsíční stávkou z roku 1906), nepředstavovala nic zanedbatelného. Energií ji zásoboval parní stroj 35 HP (Baťa 1914 – 100 HP), denně vyrobila 2000 párů obuvi (Baťa 1910 – 3400) a zaměstnávala 110 dělníků (Baťa 1910 – 350).
Jenže – byla dřevěná. Se všemi fatálními důsledky, které měla přinést blízká budoucnost.
Mořic Lehr (nahoře druhý zprava) ve společnosti zlínské smetánky (OA Klečůvka) |
Za dva roky své „vedlebaťovské“ existence se Lehrova továrnička kladně nepředstavila. Panovaly v ní špatné sociální poměry, v lednu 1909 z podniku utekly šičky a po nich cvikaři.
6. srpen 1909 (někde uváděn 10. srpen) učinil rázný konec Baťovým komplikacím. Továrnu zničil oheň, snad založený zaměstnancem z administrativy Beckem. Lehr u požáru nebyl.
Moric Lehr dostal vyplacenu pojistku 65 000 K a začal uvažovat nejen o obnovení, ale i o rozšíření továrny. Tu chtěl navýšit o jedno patro (v této souvislosti vystupuje otázka skutečné míry zničení provozu a to, jak pozdější odkup zbytků napomohl rozvoji firmy Baťa. Škoda, že neexistuje obrazová dokumentace!).
Své záměry Lehr ohlásil na radnici, ale vynořivší se Baťově nabídce nedokázal odolat. Tomáš zakoupil pozemky, vyhořelé budovy a kůlny (údajně bez strojů, transmisí, materiálu a nářadí – některé zdroje ale stroje uvádějí). Zaměstnance převzal tradičně sociálně cítící František Štěpánek do své továrny na Čepkově.
Poučení pro Tomáše Baťu? Vzal si jej, jak bývalo jeho zvykem – začal se výrazněji zajímat o ochranu svého podniku, který velký oheň v těsné blízkosti ohrozil. Vydal se s velitelem hasičů Františkem Bartošem do Hamburku načerpat zkušenosti z výstavby a protipožární ochrany průmyslových železobetonových budov.
Odraz studijní cesty najdeme ve druhé postavené plně výrobní budově – pětietážové „třináctce“ (Frema) z r. 1917. Nosnými jsou stále cihelné obvodové zdi, ale dřevěné sloupy vyměnila za dvě řady ocelových. Dřevěné stropy jako v první budově /16/ napovídají něco o válečných problémech s materiálem. Další dvě tříetážovky starého typu (14 a 15 - 1923) už zdobí nejen železobetonové nosné sloupy ale i stropy ze stejného materiálu.
Trochu mimo téma požárů stojí aktivita fy. Baťa na získaném majetku. Napovídá o míře devastace - roku 1910 Baťa zahájil přestavbu získané budovy Lehrovy obuvnické továrny na ubytovnu, dělnickou kuchyni s jídelnou a byt pro správce.
V rozšířeném výrobním areálu tak vzniklo první podnikové zařízení, určené vysloveně k ubytování zaměstnanců. Bylo rozděleno na oddělení pro muže a ženy (18 x 5,6 m a 18 x 4,4 m), nacházelo se v něm 41 kavalců a jedna postel. Vnitřní vybavení ubytovny firma postupně doplňovala a snažila se v mezích možností zlepšit pobytové poměry nocležníků.
Objekt sloužil svému účelu až do první světové války, kdy jej nahradila nová budova.
--------------------------------------
V únoru 1907 pak koupil Lehr pozemek u nádraží v těsném sousedství Baťovy továrny a po vybudování továrního objektu tam přemístil výrobu provozovanou spolu se Zapletalem na Zarámí. V r. 1908 zaměstnávala tato továrna 110 dělníků, ale už v srpnu 1909 vyhořela, a proto Zapletal vrátil živnostenské oprávnění zpět okresnímu hejtmanství. Tovární pozemek i se zničenými budovami koupil v říjnu téhož roku Tomáš Baťa pro rozšíření svého podniku (Lehrova továrna stála západně vedle tehdejší továrny bratří Baťů, t.j. v místech dnešní dvacítkové a třicítkové řady budov).