vracenky - bonusy
srpen 1988
Pracující člověk měl za své neodporování režimu povoleno několik druhů zábavy, vesměs neškodné nebo neutrální vůči oficiální politice (občas škodlivé zdraví). Mohl se sice bavit i režimu nepříznivým způsobem – pokud jej při tom nebylo vidět a nepopularizoval tento svůj zájem, tak měl relativní klid.
Jednou z povolených zábav byl sport. Činnost ekonomicky zbytná, civilizačně nulového významu. Politicky měla dva efekty, prospěšné a napomáhající totalitnímu režimu:
a) odváděla pozornost mas, které marnily svůj volný čas sledováním sportovních výkonů, nevyvíjely podezřelou činnost a neměly hloupé otázky,
b) úspěchy nadopovaných sportovců byly presentovány jako přednosti socialistické tělovýchovy a celého systému.
A tak nás propagovali v zahraničí „amatéři“ a „amatérky“, formálně zaměstnaní v několika obřích VHJ (= výrobní hospodářská jednotka = socialistický podnik = základ hospodářství vyspělého socialismu) nebo přímo registrovaní jako voláci a vojačky z povolání (Dukla). Mnohé z těchto výkonných svalovitých osob by jistě ani nedokázaly spustit soustruh nebo frézu, ke kterým byly formálně přiděleny.
Tichou omluvou pro representanty socialismu budiž fakt, že sport (a s ním folklor) byly jednou z mála možností, jak vycestovat do nesocialistických zemí. A pro některé bylo nutné vše provést i za cenu zkompromitování se s režimem a zničení vlastního zdraví.