Proč se mnoho lidí domnívá, že se obejde bez náboženství, a není jasné, zda se bez něho neobejde
Před lety jsem četl tezi jednoho českého vysokoškolského učitele, podle níž sekularizace je proces, při němž náboženství ustupuje a nic pak z něho nezůstane. Nedozvěděl jsem se již, jak se může něco proměnit v nic. A nakonec se neustále přesvědčuji o tom, že pravdivý je opak.
Existují určité myšlenkové způsoby a strutkury a psychické mechanismy, jejichž uplatňování nápadně připomíná klasické náboženské tradice. Zkusme si to ukázat na jednom příkladu, který nám leccos napoví, i když nám neřekne všechno.
Jako příklad k úvaze si zvolme jednotlivou konkrétní událost, jíž je WE RUN PRAGUE. Najdeme si stránky, které jsou jí věnovány, a na nich se dočteme následující informace:
"WE RUN PRAGUE je vyvrcholení běžecké sezony. Ale už příprava na něj je něčím, co tě obohatí. Trénuj s námi a získávej větší jistotu a správnější návyky. V rámci registrace na WE RUN PRAGUE navíc můžeš založit svůj startovní tým, přizvat kamarády a znásobit tak svůj výkon i svou radost.
Jako jeho účastník získáš vlastní startovní triko, které ti potiskneme tvojí osobní výzvou a číslem. Čeho chceš v letošním roce dosáhnout? Kralovat žebříčku jako Petra Kvitová? Překonat své maximum jako Barbora Špotáková? Napiš si na triko, kdo jsi a co je tvoje motivace."
Žádný vrcholný literární výtvor tato slova nepředstavují. Nakonec ani reálné náboženství nebývá velekrásou pro ušlechtilé duše. Takže se neostýchejme ptát.
Co se z tohoto citátu dozvídáme? Chystá se sportovní slavnost. Sport nespočívá jen v pěstování tělesné síly a dovednosti, ale také ve slavení. Existují sportovní svátky, často svátky výroční. Analogicky tradiční náboženství spočívá v periodickém slavení, který má kolektivní charakter.
Za druhé tu zaznívá mravní výzva. Její jednotlivé prvky můžeme pak shrnout takto: "Staň se lepším člověkem!" Účastník akce si má přeci na triku napsat, kdo je a jaká je jeho motivace. Má se identifikovat s myšlenkou události jako člověk, nejen jako účastník. A vždyť také tradiční náboženství zahrnují rozvíjení lidství a odpovídající mravní výzvy.
Za třetí můžeme rozpoznat náznak smyslu pro transcendenci: "překonat své maximum". Náboženství přeci ukazuje za hranice lidsky možného, za meze schopností a znalostí - nejen v úžasu nad velikostí kosmu, nejen kvůli pokoře, ale také aby člověk věděl, že jsou meze, které lze překročit za určitých podmínek.
Za čtvrté si můžeme všimnout něčeho, bez čeho se neobejde vrcholový sport : totiž produkce zosobněných ideálů. Tyto ideály svým způsobem, ale nápadně připomínají mytické hrdiny a světce. Zde pak jsou jmenovány živé osobnosti - Petra Kvitová a Barbora Špotáková. A sice ne proto, že by s akcí měly přímo něco společného, nýbrž proto, že jsou ideálem, vzorem pro dosahování cílů, nejen pro vrcholové sportovce, nýbrž vůbec pro osoby sportovně založené.
Nacházíme tu tedy jakousi korespondenci mezi obyčejnou sportovní aktivitou a vrcholovým sportem. Vrcholoví sportovci reprezentují národ, zastupují určitý kolektiv lidí - hlavně fanoušky, ale v případě národa i lid nesportovní. Tam, kde obyčejný člověk svým výkonem mnoho nezmůže, zastoupí jej vrcholový sportovec. A tím uskuteční již pradávnou náboženskou myšlenku zástupnosti, spojovanou s oběťmi (zastupujícími lidskou vinu nebo vděčnost) anebo s knězi (zastupujícími náboženskou kompetenci).
Za páté organizátor si v "Pravidlech o závodu" vyhrazuje nárok na uznání své autority a na poslušnost. Samozřejmě v zájmu zdárného průběhu sportovní slavnosti. Tím připomíná autoritu náboženských osob a náboženských zákonů. Někdy proto dochází k zajímavému paradoxu, kdy se tentýž člověk ošklíbne nad dodržováním náboženských předpisů a jindy obhajuje sportovní pravidla.
Je řeč o "závodě". Závodníci usilují o vítězství vedle sebe. Když ale ve sportu stojí soupeři stojí proti sobě, jedná se o "zápas". Zde se ke slovu dostává i vojenská terminologie ("boj", "přemoci", "protivník" - neříká se však "nepřítel"). Ale v závodech i zápasech jde o vítězství. A zvítězit má vždy nejlepší. Proto se musí dbát na pravidla - a už proto je zřejmé, že sport nespočívá jen ve fyzickém výkonu. Tam, kde se v závodech a zápasech rozlišuje mezi lepšími a horšími, mezi nejlepšími a těmi osatními, jakož i mezi dodržováním pravdidel a jejich obcházením, tam jde vždy o jakousi formu zápasu mezi dobrem a zlem. A je to už starší religionistické zjištění, že právě v účasti na zápasu mezi dobrem a zlem jsou si sport a náboženství velmi blízko, jakkoli se v kostele hokej nebo kopaná hrát nedá.
Vzorek jsem vybral náhodně. Zaujal mne právě tím, že se jakoby sám od sebe nabídl k religionistické interpretaci. Kdo ta slova psal, přemýšlel jak zapůsobit, vycházel z představy o tom, zač událost a sport vůbec považuje, a výsledek je tedy kombinací přesvědčení, spontánní představivosti a konstruování (tímto slovem nemíním nic a priori špatného).
Možná je člověk přeci jen nevyléčitelně náboženský. A to i ten, který se při zaslechnutí slova náboženství ošívá. Náboženství nespočívá jen v osobním přesvědčení. A nejde o pouhá slova. Ale nejde ani o to, abychom si říkali: "No vida!"
Jde o to, kým člověk je a jak se člověkem stává. Pokud nenachází své vzorce v reprezentantech náboženských tradic, nachází je jinde - těch se pak drží a nenachází důvod, proč by své získané a "fungující" vzorce vyměnil - třeba za nesrozumitelné a nezáživné a kdovíjaké vzorce explicitního náboženství.
Charakteristické je, že organizátorem sportovní slavnosti je české zastoupení firmy Nike. V zásadě může sportovní akci pořádat kdokoli - třeba náboženská společnost. Z tohoto hlediska není na věci nic náboženského, žádné náboženské posvěcení se nežádá. Ale firma, nenáboženská organizace, má své výhody. Má prostředky na podporu, má o akci zájem, protože si tu vytváří klientelu a obec zákazníků a umožňuje intenzivní starost o danou věc ("profesionální služby") způsobem, který by třeba církve nezvládly. Firmu ale neobhajuji (a už vůbec ne za to, že si z lidí dělá své otroky jak to obecně bývá), jen připomínám, ža takto věci jsou.
Jiří Hoblík
Komentáře
Přehled komentářů
I toto dokládá jisté lidské pudy, ale je otázkou, do jaké míry je považovat za nějaký projev náboženského ducha člověka: http://www.novinky.cz/koktejl/276959-obycejny-mladik-si-najal-ochranku-a-fotografy-lide-z-nej-sileli-jako-z-celebrity.html
Re: Je to náboženskost?
(Jakub Dvořák, 25. 8. 2012 18:22)I toto je zajímavé, ač trochu mělké: http://www.tyden.cz/rubriky/veda/profesor-kantorek-buh-neni-po-smrti-nebude-nic-bohuzel_244004.html
Re: Re: Je to náboženskost?
(Jiří Hoblík, 25. 8. 2012 22:28)Když někdo řekne "Bůh není", tak je to sdělení, které toho říká hodně málo. Jsem příliš zvědavý na to, abych se spokojil s tím, když někdo do světa hlásá své přesvědčení a neřekne pořádně, k čemu je mu dobré.
(ne)náboženství
(Jakub Dvořák, 20. 7. 2012 12:40)
Těžko říct, zda je atheismus na ústupu. Sociologové v této věci nic moc říkat nemohou. Základním pracovním nástrojem sociologie je interwiew, česky dotazník. Při jeho sestavování pak musí mít člověk jasno, na co a jak se zeptá, protože už tím předznamenává odpovědi.
První problém je, co je atheismus, druhý, co je jeho opakem? Já jsem věřící, víra však u mě nevychází z potřeby. Na rozdíl od autora článku sport nežeru (Jirka má rád fotbal, je slávista). Slavnosti mi nic neříkají, jen chápu, že se bez toho křesťanství neobejde. 5ečeno Lochmannovými slovy: život bez svátků je jako dlouhá cesta bez hospod. Asi proto mi ani sport nic neříká, olympiáda je mi u ..., z Eura jsem měl jen to, že žiji u polských hranic a čekali jsme potíže, jo a prudili s tím i v Událostech, ačkoliv na sport má ČT speciální kanál - 4. Já jsem tedy asi člověk nenáboženský.
Dále, jak definovat náboženství? Vlna religiozity, která proběhla v 90. letch a kterou jsem mohl pozorovat i na našich studentech, vyšuměla. Dneska jsou naši studenti spíš skeptici, rozumíme-li atheismu jako zásadnímu odporu vůči náboženství. Řečeno slovy jednoho hradeckého universitního profesora: "nemám nic proti bohu, ale nikdy jsem tuto hypothesu ve svém životě nepotřebovat". To je skepse, a tu bych viděl jako většinový jev ve společnosti. Sem tam je mezi našimi studenty nějaký křesťan, sem tam i něco jiného, pár, kteří věří "v něco". Vlna religiozity 90. let však se skutečným náboženstvím neměla nic společného, naopak sociologické projevy náboženství mohou mít leccos společného s procesy ve světě obchodním, sportovním, uměleckém, a ještě to nemusí nic říkat o náboženství.
Jirka položil otázku, zda byla náboženskost něčím nahrazena. Asi ano, ale rozplizla se do spousty různých oblastí lidského života. Klasickénáboženství (na to se v článku naráží) uvědomovalo člověka o fungování světa a o jeho místě v něm i v jeho civilizaci na příč dějinami. Tuhle funkci právě převzalo mnoho jiných oborů - vědy, školství, politika. Navíc přichází novýplněý splečenský jev - masový pocit "volného času" a potřeba jeho výplně. Tu se za náboženství uznat zdráhám.
Re: (ne)náboženství
(Jiří Hoblík, 21. 7. 2012 11:06)
Ne každý, kdo o sobě říká, že je ateista, ateistou také je. Pokud se pouze nehlásí k náboženství, tak je prostě bez vyznání, nezařazený, po staročesku bezvěrec. Stačí se podívat, kolik vychází ateistické literatury anebo kolik je ateistických spolků. Ani ten Dawkins u nás nějaké zvláštní ohlasy neměl.
Spíš je velký prostor, ve kterém se děje všechno možné, mnoho lidí nic nezajímá, mnoho lidí si věci řeší po svém - a pak vzniká ten guláš, v němž se děje něco náboženského anebo náboženství podobného. Ale je to taky prostor, ve kterém se mohou probouzet otázky, což je nějaká pozotivní stránka. Ta nezřetelnost je dvojznačná - na jedné straně mnoho lidí nechce patřit "do škatulek", na druhé straně není jasné, kde je nahoře a kde dole.
Sport taky nežeru. Ale Slavia je pozůstatek z dětství, který si v zájmu integrity pěstuju - a pak můžu špičkovat, že jít na Slavii je zábavnější než jít do kostela. Ve Slavii je pořád víc vůle vyhrabat se z marasmu než v ČCE.
Najít souhrnný název pro společnost je možná nemožné. Společnost není křesťanská, ani ateistická, je v ní něco z obojího, z toho prvního víc, i když si to člověk neuvědomí - ale že je v ní z něčeho něco, ještě neznamená, že by za tím každý šel. Leccos se děje nezáměrně, samovolně, spontánně, nevědomky.
Re: (ne)náboženství
(Dean Rusk, 21. 7. 2012 23:16)
"Též se vypráví, že Laplace byl Napoleonem žertem tázán, proč se ve své knize o nebeské mechanice nikde nemluví o Bohu. Laplace prý odpověděl slavnou větou: ,Občane první konzule, tuto hypotézu jsem nikde nepotřeboval' “.
Za rudého khméru jsme byli ubezpečováni, že jsme všichni - správně - atheisti. Kyvadlo se zhouplo - a hle, nyní jsme poučeni a ujištěni, že jsme zgruntu náboženské bytosti, aniž bychom o tom cokoli museli vědět.
(Tento svět je, řečeno s Leibnizem, nepochybně nejlepší ze všech možných světů...)
Re: Re: (ne)náboženství
(Jiří Hoblík, 22. 7. 2012 0:16)
Ta historka s Laplacem se dnes vypráví spíš pro zpestření. Jinak už jsem narazil na všelijaké filosofy, co mají všech pět pohromadě a tvrdí - řečeno volně - že "Bůh není hypotéza".
Jinak - mluvit o kyvadle je poněkud zjednodušující. A co je na lidech náboženského - to je spíš intelektuální provokace než ujištění - protože jednoduchá odpověď v pohledu na soudobou zkušenost zblízka možná není. Navíc když každý toho o sobě neví daleko míň než ví. Proto je potřeba se ptát a ptát a ptát.
Re: (ne)náboženství
(Ondra G., 22. 7. 2012 12:58)
J. Dvořák napsal: "Těžko říct, zda je atheismus na ústupu. Sociologové v této věci nic moc říkat nemohou. Základním pracovním nástrojem sociologie je interwiew, česky dotazník. Při jeho sestavování pak musí mít člověk jasno, na co a jak se zeptá, protože už tím předznamenává odpovědi."
Protože už je to dlouho, co jsem si prolézal své všehovšudy dva semestry sociologie, osvěžil jsem si trochu znalosti na wikipedii a musím oponovat - sociologie MÁ nástroje na zjišťování postupu toho či jiného náboženství, a pokud tak činí, pohybuje se zcela v rámci svého oboru. Navíc interview není dotazník. Já jsem na sociologii odkazoval proto, že moje teze o ústupu ateismu byla zpochybněna (přání otcem myšlenky).
Vycházel jsem konkrétně z dotazníku, který prezentovala ČEA spolu s KAM pod názvem Bůh ano, církev ne? (mládež ve 2. a 3. ročnících gymnázií, střed. odb. škol a učilišť).
Re: Re: (ne)náboženství
(Jakub Dvořák, 29. 7. 2012 14:37)
Dotazník má mnoho forem: otevřený, uzavřený, zjevný, skrytý (může probíhat v hlavě vědce, sledujícího určité, předem stanovené jevy vy společnosti, tedy předem nastavená kriteria náboženskosti).
Neprovádím si žádné výzkumy, jen sleduji vývoj myšlení našich studentů. Ale to, co citujete, odpovídalo tak 90. letům 20. století. Nálada se mezi studenty po roce 2000 zlomila, a povrchní "zalci" Bonhoeffera, kteří tehdy prohlašovali, že se v nenáboženskosti "dospělého člověka" mýlil, tyto závěry dodnes připomínají. Sociologické jevy jsou však velmi proměnlivé. Nemyslím, že jsme svědky renesance religiozity, dokonce i tzv. "islámský terorismus" bývá dosti sekolarizovaný - je to asi podobně religiozní projev, jako když si dávají na hubu fanoušci Baníku s kolegy od Sparty. Nazvu-li veškeré iracionální násilí náboženský, bude to projev religiozity. Já spíš jako projev roligiozit vnímám pokoru před tím, kdo je větší než já. Nemohu se přece zbavit dojmu, že moderní nábožníci v různých vlnách mají za boha či božské právě to, co sami chtějí, a to už s náboženstvím nic společného nemá. I pohanský primitiv cítil vůči svým totemům či silám, jež uctíval, větší respekt. Ten ale nenalézám ani v moderním křesťanství.
Re: Re: Re: (ne)náboženství
(Ondra G., 31. 7. 2012 7:02)
Začínám rozumět, proč si nerozumíme:-).
Nejdřív několik kousků z výsledku toho dotazníku (proběhl v r. 2011).
"60 procent dotazovaných chlapců a děvčat uvedlo, že věří, že existuje něco víc než jen viditelný materiální svět."
"Jasné přesvědčení o existenci Boha není mezi mladými lidmi příliš rozšířené. Pouze 11 procent dotazovaných studentů uvedlo, že věří, že existuje Bůh a že je Bůh zajímá."
"Specifickou skupinu představují mladí lidé, kteří věří v existenci Boha, ale uvádí, že je Bůh nezajímá. Nejčastěji se jedná o chlapce a děvčata z křesťanských rodin, kteří se formálně hlásí k nějakému náboženskému vyznání."
"Přibližně tři čtvrtiny studentů lze zařadit mezi „spirituální jedince“ se zájmem o duchovní a spirituální otázky či neodmítající možnost nemateriálních jevů, jejich postoje však nelze označit jako křesťanskou víru (76 procent), 17 procent lze označit za „ateisty“ a 7 procent za
„věřící křesťany“. (Ateisté - Jedná se ty, kteří odpověděli, že nevěří, že existuje něco víc než viditelný materiální svět. Věřící křesťané - Jedná se o studenty, kteří odpověděli, že věří v Boha a zajímají se o něj, věří, že Ježíš
je Boží syn a Spasitel a hlásí se k nějaké církví nebo náboženskému společenství (neoznačili se bez vyznání).)
"Náboženské a spirituální postoje české mládeže jsou často mlhavé a inkonzistentní. Pětina z těch, kdo odmítli existenci něčeho víc než jen viditelného materiálního světa, odpověděla, že „nad námi něco je“ nebo „že existuje Bůh“. Polovina z těch, kdo zaškrtli, že „Ježíš je Boží Syn“, uvedla, že věří, že Bůh existuje."
Citováno z: ANALÝZA DAT ŠETŘENÍ KAM 2011,RELIGIOZITA ČESKÉ MLÁDEŽE NA ZÁKLADĚ VÝBĚROVÉHO ŠETŘENÍ
PhDr. DANA HAMPLOVÁ, Ph.D.
Filozofická fakulta UK
SRPEN 2011
(celé ke stažení na www.kam.cz, downloads, různé; je nutné se přihlásit.)
Právě kvůli těm 17% ateistů tvrdím, že ateismus ustupuje. To ovšem neznamená nástup nějaké religiozity. Z mé osobní zkušenosti se potvrzuje především pokles zájmu. Nastupoval jsem do školství v r. 2000; tehdy byla slova jako Bible nebo Bůh dost chytlavá, učně to štvalo, na tabuli mi občas napsali 666, jednou byla dokonce stížnost k panu řediteli, že je manipuluji nábooženskými myšlenkami. Ačkoli se z mého pohledu můj přístup nezměnil (vykládám, co je v plánu, na Bibli máme v češtině dvě hodiny nebo jednu a v občance tu a tam ťukneme morálku), mezi učni dnes nevidím skoro žádnou reakci. Jeden satanista mi řekl, že se na to (666) musí někdy podívat (ale to jsem musel kvůli němu přímo ten kousek ze Zjevení přečíst) a jeden si přinesl Kralickou bibli a chtěl najít Sodomu. Toť vše a jinak naprosto nerozlišují Bibli od Jiráska. Málo je to štve, málo je to zajímá, málo o tom přemýšleli.
Re: Re: Re: Re: (ne)náboženství
(Jakub Dvořák, 31. 7. 2012 10:36)
Já se ve školství pohybuji už dávno, takže jsem to mohl sledovat déle. Vaše zkušenosti v podstatě odpovídají mým. Na jedné podnikatelské škole, kde jsem učil němčinu, jsem byl také obviněn z náboženské manipulace jen proto, že jsem se zmínil o zkušenostech s překládáním bible.
Nemyslím, že si nerozumíme, jen jde o interpretaci určitých dat a kriterií. Atheismus chápu spíš jako zásadní odmítání náboženství (jako Jirkův Dawkins), to už má dost blízko k religiozitě, protože prozrazuje angažovaný, byť negativní zájem o ni, a v životě atheisty hraje náboženství podstatnější roli, než v životě průměrného křesťana. Ale koketování s náboženskými jevy, jakkoliv nad tím odpůrci "nenáboženské interpretace křesťanství" v 90. letech jásali, jako nad návratem religiozity, to také nemohu jako projev religiozity uznat. Naopak, suverénní výběr religiozity, kdy se v náboženství pohybuje člověk jako po obchodě, vnímám spíš coby potvrzení celkové sekularizace, jelikož si s tím náboženstvím dělají, co je napadne. V dnešní "religiozitě" není prostor pro "boží vůli", ta ostatně není ani v rozhodovacích procesech v ČCE žádným argumentem, leda směšným. Že je "něco", s tím počítá i běžná sekulární fyzika.
Když už jsme u fyziky, Hahn ji kritizoval, že pracuje "velmi přesně s velmi nepřesnými údaji". O Sociologii to platí stonásobně. Závěry z roku 2001 jsou dozvuky z předešlých let. Než stačí odborníci data zpracovat (podle předem stanovených kriterií a definic, takže už jistým způsobem zmanipulovaně), než to stačí vstřebat, prodiskutovat a odpublikovat, lidská společnost už je zase někde jinde. Proto tyto údaje beru s velmi výraznou rezervou.
Re: Re: Re: Re: Re: (ne)náboženství
(Ondra G., 31. 7. 2012 23:10)
Sorry, ale je to rok 2011, ne 2001. A podle mého potvrzuje mé i Vaše tvrzení - že totiž ateismus ustupuje, současně klesá religiozita i antipatie ke křesťanství.
Jenže hlavní věc je, co my s tím (evangeliem) budeme dělat.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: (ne)náboženství
(Jakub Dvořák, 31. 7. 2012 23:25)Myslím, že úkol je stále tentýž - vlastně na náladách ve společnosti záleží jen potud, že jde o komunikační rámec. Co však znamená naše víra pro nás, a jak podle toho žijeme mezi lidmi? Tak, aby našemu Otci v nebesích vzdávali chválu?
Mezi sportem a náboženstvím je stará vazba
(Ondra G., 17. 7. 2012 21:53)Olympijské hry ve starém Řecku dokládají velmi staré vazby mezi sportem a náboženstvím. Nicméně v dnešní době, kdy je ateismus na ústupu, by křesťané měli zřetelněji dávat najevo svou alternativu, aby si lidé náboženské potřeby neuspokojovali jinak - řekněme nabízet pravé maso místo párků ze sóji a pilin (a zbytků kuřecích zobáků).
Re: Mezi sportem a náboženstvím je stará vazba
(Zdeněk Jiřetínský, 18. 7. 2012 20:59)
"...v dnešní době, kdy je ateismus na ústupu... etc" - přání otcem myšlenky?
Pohřbívejte své mrtvé!
Re: Re: Mezi sportem a náboženstvím je stará vazba
(Jiří Hoblík, 18. 7. 2012 21:22)
Přání nemá penis.
A na pohřbívání jsem živý až až, jste na špatné adrese.
Re: Re: Re: Mezi sportem a náboženstvím je stará vazba
(Zdeněk Jiřetínský, 19. 7. 2012 20:43)
Můj křesťanký bratře, odkud tvoje nedůtklivost? Nejsi si snad zcela jist oním pozdněantickým kultem, kterým bys chtěl být fascinován?
(špatná adresa)
Re: Re: Re: Re: Mezi sportem a náboženstvím je stará vazba
(Ondra G., 19. 7. 2012 21:15)
Že je ateismus na ústupu, to je konstatování sociologů - i v ČR, pevné to baště ateismu. Už i v intelektuálních kruzích se údajně objevuje myšlenka "Bůh se vrátil", nahrazující Nietzscheho "Bůh je mrtev". Zároveň to ale neznamená, že by tím posilovalo křesťanství - a to je škoda.
Jestli křesťanství považujete za mrtvé, dovoluji si s Vámi nesouhlasit, protože moje zkušenost je jiná. Vysvětlit to je ale strašně těžké, protože ve velké části církví se praktikuje něco, co sice má kousek křesťanství, ale hodně tomu chybí; proto jsou všechny pojmy potřebné k vysvětlení hodně zamlžené.
Jako příklad vezměme třeba pojem Bůh - spousta lidí to má pevně spojené s kostelem, s morálkou někdy dost křivou, s tím, že nesmí nic podle sebe, že je všechno předem určeno, jak to mjí udělat, někdo to má spojené i s tím, že chce lidské neštěstí. S Bohem, jak ho znám, tyto věci nemají skoro nic společného. Ale vím, že má cenu se s tím vším vypořádávat, aby se s ním člověk setkal - má to cenu.
Je to náboženskost?
(Jakub Dvořák, 25. 8. 2012 14:35)