Malá křesťanská zoologie 1: Kostelní myš
O existenci kostelních myší mnozí cosi tušíme. Často s nimi i cosi asociujeme. Abychom však nezůstávali u potuch a dohadů, ptejme se: co taková kostelní myš opravdu je?
Z biologického hlediska lze kostelní myš nejspíš ztotožnit s obyčejnou myší domácí (Mus musculus), která je nejrozšířenějším druhem myši, přímo v Česku se vyskytujícím na 63 % území. Naproti tomu žádný druh Mus ecclesiasticus nebyl doposud zjištěn. "Kostelní myš" je tedy pojem jiného než biologického významu. Tedy hlubšího? Anebo obyčejně přeneseného?
A co na myši říká bible? Ani ona ještě kostelní myši nezná. Podle Starého zákona jsou myši stejně jako krysy nečistá zvířata, jichž není radno se dotýkat. (Leviticus 11,19). Podle všeho byla však již litera tohoto nařízení dávno překonána duchem. Při křesťanských slavnostech se, pokud je mi známo, myši nekonzumují, jak to bývalo kdysi nečistým zvykem (Izajáš 66,17), ani se nevyužívá zlatých myší, jež se pokusili apotropeicky aplikovat Pelištejci, kteří kdysi ukořistili truhlu smlouvy, kvůli odvracení myší pohromy (1. Samuelova 6,11.18).
Při hledání odpovědi na myší otázku se tedy musí jít do pobiblických časů, jež vlastně trvají dodnes. Jak známo z písničky "Táto, mámo..." i ze zkušenosti, myš ráda pobývá v komoře, kde se může dočkat přísunu potravy. Ale protože mnoho domácností především na venkově má odedávna psa, kočku, nebo klade pastičky, je zároveň pro ni tento její pobyt rizikový. A nejspíš proto také dává někdy zavděk kostelům, kde ovšem komory nejsou. Ani v katolických kostelích myším pšenka nekvete, protože konsekrované hostie nebo ostatky světců bývají pečlivě uschovávány v tabernáklu, resp. v relikviáři.
Není se tedy co podivovat existenci úsloví "chudý jako kostelní myš". Rozumět mu máme ale nejspíš také tak, že s církevní ekonomikou na úrovni farností to vždy růžové nebývá, takže ani na ta ubohá šedivá stvořeníčka nezbývá.
A pak je tu ještě vlastnost tradičně připisovaná myším, ač jsou to tvorové někdy pištící, totiž tichost. To zachychycuje poslední obstojná česká filmová pohádka "Lotrando a Zubejda" (1996), v níž se zpívá "Mniši jsou tiší, jsou tiší jak myši..." (text zde) Leccos zajímavého o myšlch a leccos zajímavého nadto se dozvíme i z příjemného francouzského kresleného filmu pro děti "O myšce a medvědovi" (2012), který děti připravuje na dospělost tím, že je nabádá ke vzpouře proti policejně-tržnímu establishmentu ve jménu umělecké svobody. V Česku máme navíc své mnoholeté zkušenosti s myškou, která dělá přátelský stín světově proslulému krtečkovi.
Nesmíme zapomenout ani na příslovečnou myší šeď. Ta také bývá chápána metaforicky a někdy se nezcela právem stává podnětem k označování nenápadných a plachých lidských kostelních bytůstek jako "kostelních myšek", zatímco by se zcela právem měla vztahovat hlavně k protagonistům k uzoufání šedého křesťanského myšlení. Neměli bychom mu říkat myší myšlení?
Jak si od něčeho takového odpomoci? Alespoň příklad by se našel. V Německu církevní myší pop-kulturu reprezentují - českými křesťanskými nakladatelstvími dosud pohříchu nepovšimnuté - bajky "Kryštof Kostelní-myš" (Chrisopher Kirchenmaus). Křestní jméno dostal hlavní hrdina povýtce křesťanské. A také příběhy obsahují křesťanské motivy, protože každý příběh vychází z určitého biblického místa. Přitom čtoucím myším ("Lesemäuse"), jak jsou čtenáři častováni, aby se s kostelními myškami vesele identifikovali, slibují mnoho dobrodružství a napětí, které zažívají malí myší přátelé, když se musejí potkávat s doktorem Křečkokrysou (Hamsterratte), kočkou Taffy nebo psem Bully (k souboru "Christopher Kirchenmaus und seine Freunde" od Barbary Davollové a Dennise Hockermanna z roku 2006 srv. zde).
Biblicky lze křesťanský vztah k myším zdůvodnit těžko. Nicméně vzhledem k očekávanému finančnímu odpoutání církví od státu i vzhledem k pop-kultuře netřeba mít o budoucnost kostelních myší obavy. A ani o budoucnost myší metaforických. Ty jedny musejí dotvářet kostelní kolorit a ty druhé zase spoluvytvářet křesťanský myšmaš.
Jiří Hoblík
Nadbytečné poznámky:
1) K dalším myším záležitostem srv. postarší českou písničku z Berounska "Tancujte myši".
2) Německá televizní stanice WDR udělala z myši průvodkyni po světových náboženstvích v jinak již roku 1971 zavedeném a populárním pořadu "Vysílání s myší" ("Die Sendung mit der Maus"), jako by si někdo vzpomněl, že myši souvisely se starobylými náboženstvími. Ukázky se povalují po různých internetových stránkách.
Zvědavost
(Martin Danihelka, 27. 3. 2013 17:10)