Nevěcná kritika historické kritiky
Poprvé v životě jsem otevřel ofciální stránky Církve adventistů sedmého dne, a na nich nalezl provokativní titulek postaršího článku: "Historicko-kritický výklad Bible je podle německé profesorky teologie nevědecký." Anonymní článek takto nadepsaný ovšem nezdůvodňuje, co se nadpisem říká. Jen uvádí: "... tato metoda výkladu je v mimoteologických oblastech dávno překonána, protože se neprokázala její přiměřenost." To je dost vágní tvrzení, ale rozhodně to není zdůvodnění. A poté cituje jedno tvrzení německé profesorky teologie Ety Linnemanové (1926-2009), kolem níž se článek točí: "Žádný historik či filolog by v dnešní době nepoužil ke své práci s textem tuto metodu.." Což ovšem není pravda, naopak mnozí historici a filologové tuto metodu buď užívají nebo alespoň respektují, rozhodně vně českých hranic.
Neznámé autory článku zřejmě zaujala konverze, jíž Linnemanová prošla roku 1978: Sama se předtím, roku 1970, habilitovala v Marburgu u Rudolfa Bultmanna a Ernsta Fuchse, ale po konverzi se z ní stala konzervativní evangelikálka. O důsledcích své konverze sama řekla: "Mezitím jsem mohla díky Boží milosti rozpoznat, že Boží slovo je v každém směru spolehlivé a osvědčené, zatímco takzvaná vědecká historicko-kritická teologie ne." Postupem doby se ve svém postoji utvrzovala a roku 1983 odešla učit teologii do Indonésie.
Proč byl článek o Etě Linnemanové sepsán, se přímo nedozvídáme, ale můžeme se o tom alespoň něco málo dozvědět z jistých náznaků. Autor rozhodně sympatizuje s konverzí Linnemanové - a zřejmě také s jejím odvrácením od historické kritiky. V Německu není historická kritika sice v nejlepší kondici, nicméně má svou hodnotu a sílu. Zato v Česku je téměř neznáma, takže článek není zvlášť naléhavý, nicméně varuje před případným "hříšným" vztahem k historické kritice.
Kritizovat něco, o čem kritizující nemá ani ponětí, je snadné a hloupé. S tím se také pojí vyzývání k fundamentalismu, které vyplývá z jiné citace: "Nebezpečné není brát neomylné Boží slovo doslovně, nebezpečné je to nedělat." A Linnemanová jde kromě toho tak daleko, že se ve své knize "Co je věrohodné - bible nebo biblická kritika?" (Was ist glaubwürdig – die Bibel oder die Bibelkritik?, Norimberk 2007) odvolává na nejmennované očité svědky, podle nichž Rudolf Bultmann na smrtelné posteli odvolal své učení (str. 13). Doklad tohoto tvrzení ale pokud vím neexistuje.
Jaký z toho plyne závěr: Fundamentalisté rádí vystrkují růžky. A jestliže se obracejí proti historické kritice, je to pochopitelné, protože historická kritika je ze své podstaty v přímém rozporu s fudamentalismem a dogmatismem a je zbraní proti obojímu. Neštěstím českého křesťanství pak je, že historickou kritiku takřka ignoruje, ač ta se pěstuje v cizině už dávno, nejpozději od dob Spinozových. Jaký užitek skýtá, o tom bude doufám řeč poměrně brzy na těchto stránkách.
Jiří Hoblík
P.S. Elektronicky je dostupný originál její knihy "Originál nebo falsifikát: Historicko-kritická teologie ve světle bible" (Original oder Fälschung. Historisch-kritische Theologie im Licht der Bibel, Bielefeld 1999). Určité bližší informace o zahraničních diskusích kolem Linnemanové poskytuje článek Roberta W. Yarbrougha "Eta Linnemann – Friend or Foe of Scholarship".
Díky diskusi mohu odkázat na recenzi St. Kaczmarczyka na české vydání knihy E. Linnemanové "Originál, nebo padělek?: Historicko-kritická teologie ve světle Bible". Recenze vyšla v 87. čísle časopisu "Zápas o duši". Jen mi potvrzuje, co se mi vyjevilo ve výše zmíněných citací. Vzdělání nebrání úpadku myšlení. Podobnou záležitost jsme tu již nedávno řešili prostřednictvím úvahy Joachima Küglera "Strach z osvícenství?"
Komentáře
Přehled komentářů
Na jiném místě upřesňuje Stanislav Kaczmarczyk své pochopení problému takto:
(...) Příčinou krize církve je liberální teologie, která se přizpůsobuje světu. Historicko-kritická teologie studentům opravdu nic nedává, protože je nevede k osobnímu přijetí Ježíše Krista jako Spasitele a Pána, ani k Jeho následování (Mt 16,24–25; Mk10,20–22). Dává jim snad jen jedno: pýchu, že mají univerzitní vzdělání.
Prof. Dr. Eta Linnemannová, která vyučovala rovněž liberální teologii, ve své knížce „Originál nebo padělek“, kterou napsala po svém pokání a návratu k víře v Boží slovo, v druhé kapitole konstatuje:
„Rozum je nadřazován Písmu svatému. Rozum rozhoduje, co je v Písmu pravda a skutečnost, co je jisté, pravděpodobné, málo pravděpodobné nebo se vůbec nestalo. Rozum rozhoduje, zda se máme dívat na Boha jako na jednající a hovořící subjekt, nebo máme-li co do činění jen s lidskými představami a pojmy Boha. Základem způsobu práce historicko-kritické metody je řada předsudků, které samy nejsou výsledkem vědeckého zkoumání, ale dogmaty, články víry, jejichž podkladem je absolutizace lidského rozumu jako kontrolního orgánu.“
Proto se rozhodla historicko-kritickou teologii odmítnout a důvěřovat cele Božímu slovu. Vyjádřila to těmito slovy:
„Moje NE historicko-kritické teologii vychází z mého ANO našemu obdivuhodnému Pánu a Spasiteli Ježíši Kristu a slavnému vykoupení, které i za mne dovršil na Golgotě.“ Ve své knížce rovněž vyznává: „Náhle mi bylo jasné, že jsem byla pro své studenty slepým vůdcem a činila jsem z toho pokání.“ „Jasně jsem ve svém srdci poznala, a to nikoli prostřednictvím lidských řečí, nýbrž svědectvím Ducha svatého, že můj zvrácený život byl hřích, a jsem ráda a vděčná, že mi tato vina byla odpuštěna, protože Ježíš ji vynesl na kříž. Proto říkám NE historicko-kritické teologii… Nezvratně považuji za odpad vše, co jsem učila a napsala předtím, než jsem Ježíši odevzdala svůj život.“
Kéž by takovou milost dal Pán Bůh všem učitelům na našich teologických fakultách.
Když sledujeme, jak hrozný negativní vliv má liberální historicko-kritická teologie na evropské křesťanské církve, pak musíme s velikým zármutkem konstatovat, že tito profesoři teologie jsou skutečnými hrobaři církve. Vůbec se už nedivíme, že křesťanství v Evropě vymírá, když má církev tak vzdělané hrobaře. Velmi smutné konstatování.
Kdo nebere vážně slova Pána Ježíše „Posvěť je pravdou, tvoje slovo je pravda,“ ani slova Kristova apoštola Pavla „Veškeré Písmo pochází z Božího Ducha….,“ ten by udělal lépe, kdyby odešel z teologické fakulty i z církevní služby (J 17,17; 2 Tm 3,16). (...)
(http://www.reformace.cz/zod/proc-cirkev-vymira-cislo-117)
Re: Sice krize, ale naštěstí i vize :-)
(Martin Danihelka, 30. 7. 2014 15:24)
A redakce serveru reformace.cz k tomu v poznámce pod čarou vece:
"Cele se ztotožňujeme s autorovým pohledem na destruktivní vliv liberalismu v křesťanských církvích. Jsme ale přesvědčeni, že více než učitelé teologických ústavů mají podíl na zkáze a odpadnutí církví kazatelé, kteří neděli co neděli přinášejí tuto jedovatou potravu lidem. Samozřejmě že se to museli někde naučit (a zde leží zodpovědnost učitelů liberalismu), přesto zodpovědností kazatelů zůstává kázat Boží slovo a ne lidské nauky a světské filozofie.
Kdo káže, ať zvěstuje slovo Boží. (1 Pt 4,11)
Proto bychom za skutečné hrobaře, a nebál bych se dokonce říct ‚vrahy‘ církve měli považovat právě takové kazatele a starší sborů, kteří nestojí věrně ve službě kázání Božího slova, kterou od Pána dostali (2 Tm 2,15)
Jak příhodně v této situaci zní slova Pána Ježíše Krista, která vkládá do úst Abrahamovi:
Mají Mojžíše a Proroky, ať je poslouchají! (Lk 16,29)"
zajímavé
(Aleš Wrana, 14. 11. 2013 10:52)Tahle podivnost mě fakt zaujala: jak se může z německé profesorky NZ stát fundamentalistka? A zvláště recenze St. Kaczmarczyka (když teď nemám na to, abych četl o věci knihy či cizojazyčné texty) je napsána tak dobře, že je hodna kritické konfrontace. - Vy, bratře Jiří, takovou konverzi hned nazvete "úpadkem myšlení". Ale nemohli bychom nad tím uvažovat citlivěji? Mně ta konverze připomíná zkušenost apoštola Pavla (a jeden z citátu z recenze SK je zřejmou ozvěnou Pavlových slov): "Cokoli pro mě bylo ziskem, to teď pro Krista pokládám za lejno."
Re: zajímavé
(Jiří Hoblík, 15. 11. 2013 2:24)
Milý bratře Aleši,
a) nenazval jsem E.L. fundamentalistkou, ale upozornil jsem na to, že k fundamentalismu vyzývá.
b) fundamentalistické tvrzení je v citátu: "Nebezpečné není brát neomylné Boží slovo doslovně, nebezpečné je to nedělat." Fundamentalismus spočívá ve lpění na doslovném znění biblické litery, ztotožněné přímo s Božím slovem. Bibli chápu jako komplex lidských slov, jímž promlouvá Boží slovo - což je tvrzení, které navazuje na moderní věroučné tradice, ač mezi nimi ještě přímo nerozlišuje. Doslovnost považuji sám za nebezpečnou tím, že sugeruje, že když člověk čte bibli, vyřazuje svůj rozum, ač vlastně ten přitom je spíš vyřazen z kontroly.
c) Ve své úvaze říkám: "Vzdělání nebrání úpadku myšlení." Pokud někdo znevažuje práci rozumu, tak podporuje úpadek myšlení. Onen úpadek myšlení je složitějším problémem a nedá se ztotožňovat s konverzí. Možná lze říci, že E.S. reagovala na vleklé vnitřní problémy historickokritického bádání, podle mého ale toto bádání není jako takové bezcenné. Jeho hluboký problém spíš odpovídá jeho hodnotě.
d) Recenze St. Kaczmarczyka obsahuje vážné otázky, podané ovšem způsobem, který by stál za zvláštní úvahu, do níž se doufám v dohledné době pustím, i když ne přimo ve smyslu reakce na zmíněnou recenzi,
Děkuji za pochopení.
Re: Re: zajímavé
(Aleš Wrana, 15. 11. 2013 10:52)
ad b) jak vlastně rozumíme "doslovnosti", doslovnému chápání biblického slova?
ad c) Píšete: "Pokud někdo znevažuje práci rozumu, tak podporuje úpadek myšlení." - zase myslím musíme přemýšlet nad slovem "zvevažování". Jak tomu narychlo rozumím, autorka skutečně chce "znevážit", snížit váhu rozumu, aby nebyl tou nejvyyšší autoritou biblického bádání. Aby se podřídil Duchu svatému? Je to špatně?
Re: Re: Re: zajímavé
(Jakub Dvořák, 16. 11. 2013 17:51)
Čekám, co Vám na to, bratře faráři, Jirka odpoví, ale stále nic, a já nemohu skousnout ono c): proč stále někdo má problém s rozumem? A proč jej stavět jako konkurenta Ducha svatého. Nedovolává se snad Jób, spousta žalmů a přísloví rozumu? Obdobně např. Iz 44, 19 či Jr 4, 22? Cožpak to nejsou nerozumní lidé, kdo si Pavlovy listy a jiná písma svatá vykládají chybně (2Pt 3, 16)? Není hříšný člověk člověkem bez rozumu (Ř 1, 31) Nemá být naše bohoslužba rozumná (logická - 12, 1; viz i nn), stejně jako Slovo boží (1Pt 2, 2)? A nestačí mi tu prostor na to, abych prokázal, že odmítání či upozaďování rozumu, jeho stavění proti Duchu, je protibiblické. Vždyť jak poznám, že mi výklad diktuje Duch boží, a ne nějaký jiný, nebude-li arbitrem tento velevýznamný a dobrý dar Boží?
Proč naši duchovní otcové z Jednoty bratrské dokázali Bohu za tento dar upřímně poděkovat (EZ 373), zatím co moderní písně v dodatku dokáží pouze s despektem hovořit o "mudrcích hloubavých, v rozum zahleděných" (EZ 689)? Je to chyba dnešních farářů, nebo jejich učitelů z fakulty?
Re: Re: Re: zajímavé
(Jiří Hoblík, 18. 11. 2013 2:25)
Myslím, že doslovnost by se dala popsat a zdůvodnit různými způsoby. Jednoduše takto: přečtu si v mateřštině úryvek z bible - a stačí mi to k přesvědčení, že Boží slovo je přesně totéž co přečtená litera. Což je naivní v tom, že ignoruji svůj kontext, svou kulurní a sociální průpravu, své dispozice - všechno to, co se projevuje v mém rozumění. Přitom už dávno se biblický text chápe jako vícevrstevný atd. atd.
Pokud jde o otázku rozumu - jedni vyzdvihují rozum jako nejvyšší autoritu, druzí ho potlačují. Proč by ale křesťan nemohl počítat prostě s tím, že jeho vlastní rozum není rozum vůbec, ale jednotlivý dárek od Boha, který má užívat podle toho, jaký ho dostal, a mít úctu k tomu, že někdo jiný se svým rozumem prostě pracuje, jak sám může? Sám jsem za poslední léta dost překvapený z toho, jak západní dějiny myšlení jsou plné snahy přibližovat se Bohu rozumem. Což je přitom jen jedna z možných cest, už proto, že člověk nemá jen svůj rozum. A podle mého podřizovat se Duchu není proti rozumu - proč by člověk jinak od Boha rozum dostával? Šalomoun je tu hezkým vzorem.
Re: Re: Re: Re: zajímavé
(Aleš Wrana, 18. 11. 2013 14:25)Bratři, shodneme se na pořadí pravé víry a pravého rozumu jako "fides quaerens intelectum" (víra hledajícího porozumění), že jen víra dobře používá rozum?
Re: Re: Re: Re: Re: zajímavé
(Jakub Dvořák, 18. 11. 2013 16:17)Tady bychom se dostali do problému, co je to ta víra, protože věřící lidé ne vždy používali rozum dobře, a nevěřícím či jinověrcům nelze upřít, že ho uměli užívat někdy lépe. Nerozumné věřící bych mohl obvinit, že věřili špatně, ale to by roztočilo spirálu dalších otázek. Nechme obojímu prostor jisté autonomie, aniž bychom hodnotili, co je víc a co je čemu nadřazené.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: zajímavé
(Aleš Wrana, 18. 11. 2013 16:39)Dobrá, utíkáte mi. Takže totéž vztaženo na biblické texty. Myslíme si, že Bibli můžeme správně porozumět, jestliže ji čteme se srdcem věřícím? - Já si to myslím.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: zajímavé
(Jakub Dvořák, 18. 11. 2013 17:25)
Srdce bylo pro biblického člověka sídlem rozumu - sídlem rozvažování.
Víra nedává na kognitivním poli žádné výhody. Dokonce jsem někdy slyšel lepší postřehy o bibli od lidí nevěřícíh, kteří nebyli spoutáni falešnou představou, že musejí na vše přikyvovat, vše odvysvětlit, nebyli předznamenáni právě nejrůznějšími ideologickými klišé.
Víra nabízí pouze souznění: věřící má alespoň špeku společné zkušenosti s těmi, kdo z víry psali.
Zpět - rozum, normální lidský rozum, není nic, čeho bychom se museli bát, či co bychom při čtení bible museli jakkoliv podmiňovat. Rozum není všeznalost, ale rozum si to uvědomuje.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: zajímavé
(Aleš Wana, 19. 11. 2013 12:08)OK. Tady jsme se asi dostali k podstatě rozdílnosti našich pohledů. Já si prostě myslím, že je rozum takový a rozum takový. Rozum má a může pomáhat víře, k jejímu projasnění, třeba i k její problematizaci. Ale stále je to rozum, který volá o Ducha svatého, který poznává svou vlastní omezenost a služebnost. – Anebo je to rozum, který si chce uzurpovat svou autonomii a přispívá pak k hříšné sebestřednosti člověka. (Ostatně, jak ukázal výše J. Dvořák, podvojnost pohledů na rozum je i v Bibli.) Nesouhlasím s Vaší větou, že rozum „nemusíme při čtení bible jakkoli podmiňovat“. Myslím, že musíme, že autonomní rozum se může zvrhnout a zvrhává. – Díky za tuto diskusi.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: zajímavé
(Jakub Dvořák, 20. 11. 2013 13:52)Jakékoliv šarlatánství může obstát před kritikou rozumu, podmíníme-li ho platností šarlatánství. Poctivá víra se tudíž autonomního rozumu bát nemusí, to musí jen (sebe)klam.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: zajímavé
(Jakub Dvořák, 21. 11. 2013 22:07)Myslím, že vyplývá, ale asi odmítáte chápat. Nástrojem odlišování pravdy a klamu je rozum. Kdo neklame, nemusí rozum ohrazovat žádnými ploty, a ještě jim říkat "víra" či dokonce zneužívat k tomu jména Ducha Svatého.
Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: Re: zajímavé
(Aleš Wrana, 21. 11. 2013 10:47)Nepochopil jsem slovo "tudíž" ve Vaší druhé větě. Ta přece z první nevyplývá. - Zajímá mě, co chcete říci, ale zkuste to nějak lépe vysvětlit.
Sice krize, ale naštěstí i vize :-)
(Martin Danihelka, 30. 7. 2014 15:04)