Konce evangelické rekreace
K dominantním úlohám ČCE začala ve 20. století příslušet cenově dostupná rekreace, která rozšířila možnosti církevního setkávání. Kreace byla ponachána v Hospodinově kompetenci. Ne náhodou dnes na oficiálních internetových stránkách církve najdeme v rubrice „Co děláme“ rovněž podrubriku „Rekreační střediska“, což svědčí o jejich významu.
Už dávno jsme si z toho dělali šprýmy, ale v posledních letech se sám podivuji nad tím, jak se vedení církve špatně stará o to, co už dávno do své starosti pojalo. Před dvěma lety při pobytu v hlavní budově Horského domova v Herlíkovicích na mě ze všech stran doléhala sešlost věkem a paní vedoucí se vyjádřila zhruba v tom smyslu, že neví, co s tím chce církev dělat. Co si asi myslí všichni pamětníci?
Vše vyvrcholilo oznámením na oficiálních stránkách: „V důsledku dlouhodobě nepříznivé finanční situace Horského domova Herlíkovice rozhodla synodní rada po náročných debatách o ukončení provozu střediska k 30. 9. 2016.“ (zpráva Horský domov Herlíkovice ukončí provoz). Zdá se, že pokud je církevní vedení schopno něčeho náročného, může se jednat už jen o debaty, a že příslovečné „hřivny“ tu nejsou jen zakopávány, ale přímo oknem vyhazovány. Zůstává otázka: Kdo může za „dlouhodobě nepříznivou finanční situaci“? Domy samy si nepříznivou situaci nepřivodily. Nelze to považovat za vážné manažerské selhání? Nebylo by možné tradiční záměr spojit s komerčním záměrem, chátrající budovy opravit a využívat je rovněž k podnikání? Může to být i tak, že chřadnoucí církev už středisko tolik nepotřebuje, má střediska jiná. Ale proč je alespoň k nějakému užitku nechce? Sám na to odpovědět neumím, tak se ptám. Po církvi se ostatně pohybuje hodně přechytralých – nezná alespoň někdo z nich odpověď? Když církevní vedení tak ochotně přijímá miliardy korun českých od státu, není to vlastně i tím, že se církev neumí o vlastní provoz finančně postarat? Vyjádří se k věci 2. zasedání 34. synodu ČCE 19.-21. května?
Sdružení SEM – Přátelé Herlíkovic může očekávat, že na ně bude převedena herlíkovická chata Kunzárna. Samo ale ke konci střediska mlčí, má své vlastní starosti. Něco málo se dozvíme od Jana Kirschnera z herlíkovického FCB.
O něčem vypovídá i příběh jednoho schopného a zkušeného mladého muže, který vyslechl oznámení na oficiálních stránkách (20.1.2016) či na Evangnetu (15.3.2016) a přihlásil se k výběrovému řízení na pozici vedoucího církevního střediska pro kurzy a rekreace – Tábora Jana Amose Komenského Běleč nad Orlicí. Nikdo ho na pohovor nepozval – a vše, čeho se dočkal, bylo zpětné zaslání osobních podkladů k výběrovému řízení. Opravdu nebylo toto řízení předem zamýšleno ve prospěch konkrétní osoby?
Jiří Hoblík