Smutek, či vztek?
A víte až moc dobře, že osoba A jste vy, ale zároveň jí neodkopáváte? OK, vylívám si vztek, ale... Ano, uznávám, trochu jí odkopávám, ale nejdřív vás seznámím se situací:
Miluju jednoho kluka, kterýho moje BF nesnáší. když se kouknete do článku samota... tak tohle mám v tom svym "jakoby deníčku" . A ona toho využila aby mě ponížila a jemu se vysmála. Ona je taky zamilovaná do osoby, kterou nesnáším zase já, ale snažím se s ním vycházet a toleruju to. A snažím se přijít na to, co se jí na něm tak líbí... A ona tomu říká : to samý. To mi už přijde trochu přehnaný.
Další bod: kvůli tomu na co mě ani neupozorní si tam píše přibližně takhle: taky chyba. Řekla jsem jí to, tuhle když jsme seděly na stromě... a ona to ignorovala.
Nenávidím, nenávidím ten pocit, že vás někdo bezdůvodně zradil
Nenávidím, nenávidím ten pocit, že nejste tím, kým chcete být
Nenávidím, nenávidím ten pocit že vás odkoply hned tři kámošky najednou.
Dala jsem se do fáze usmiřování. Celý jsem jí to v komentářích vysvětlila. Celý. K tomu jsem přidala nějaký omluvy...
Myslíte, že to vyjde?