Praha (20.5. 2010) II
Po výstupu z autobusu jsme čekali na paní průvodkyni u Letohrádku královny Anny vedle
něhož stojí i Zpívající fontána, která ale bohužel nezpívala takže jsme se musely spokojit s jejím vzhledem.
Už od Letohrádku byla vidět za pár stromy velkolepá Katedrála sv. Víta, nejvýraznější část Hradu.
Dalšími stavbami na které jsme se zaměřili už ve škole byla Míčovna, která sloužila původně jako stáj ale později se využívala jako prostor k hraní míčových her. Na konci 2. světové války v roce 1945 se stala terčem prchajících nacistů a vyhořela.
Ještě předtím než jsme došli ke Katedrále sv. Víta narazili jsme na něco na co se mnozí těšili a to hradní stráž.
Jak jsme se dozvěděli od paní průvodkyně tak stráž se střídá po 1 hodině a opravdu by se neměla ani pohnout.
Po cestě na hradním nádvoří jsme se „zjevili“ před okouzlující a obrovskou Katedrálou sv. Víta.
Zvenku ji zdobili nádherná okna a propracované chrliče. Zevnitř sochy a byla plná oddělených kaplí.
Hned vedle katedrály stála hospoda Vikárka o které už jsme také něco zaslechli.
Uvnitř Hradu jsme se dostali například do Vladislavského sálu kde jsme si prohlédli kopii korunovačních klenotů. Vladislavský sál se vyznačoval typickým W které označovalo že stavbu vedl Vladislav Jagellonský.
Z Vladislavského sálu jsme se hrnuli k výměně stráží ale když jsme přišli bylo všude plno a viděl málokdo. Od místa kde se měnily stráže byl krásný výhled na Prahu.
K vidění byla Žižkovská věž, Petřín, vysoké stavby a mnoho zajímavých věcí.
Po pokochání krajinou jsme vyrazili právě na zmíňený Petřín a po cestě jsme se zastavili u muzea miniatur u kterého jsme měli i rozchod.
Muzeum miniatur bylo velmi zajímavé a k vidění zde byl například portrét A. Puškina na makovém zrnku a další zajímavosti.
Poté jsme pokračovali v cestě na Petřín. Po cestě k této známé rozhledně jsme byli velmi unaveni a někdo vyrazil na vrchol Petřínské rozhledny a někdo raději zůstal dole.
Blízko odsud byla naše poslední zastávka a to Zrcadlový palác. Na začátku nás čekalo zrcadlové bludiště ve kterém se naštěstí nikdo neztratil. V další části jsme zavzpomínali na 30tiletou válku a v poslední části bylo obludárium.
V obludáriu jsme byli malý, dlouzí, tlustí a všelijak podivně tvarovaní. Vedle tohoto areálu stálo menší dětské hřiště od kterého jsme již vyrazili zpět k autobusu.
Autor: J.Joska
Komentáře
Přehled komentářů
Tímto chci poděkovat jozovi za tenhle článek, který pro naše stránky napsal. Díky.. (pokud by ses chtěl připojit do redakce, dveře máš otevřené)
xx
(Mates (Admin), 21. 5. 2010 21:54)