Jdi na obsah Jdi na menu
 


Věru povedený dědeček

16. 6. 2018

 

(23. 11. 2009)

Neznámá chalupa s pozemkem. Nacházím se zde já a prý sestra. Jsme tady násilně drženi dědou (vše jsou to cizí lidé).

Tento děd startuje křovinořez a vyhrožuje, že se odsud nedostaneme. Já se pokouším o útěk, ale kdyby mě sestra nepřitáhla, najisto by mě rozsekal. Děda jde ke chlívu a sděluje nám šokující informaci – je v něm prý naše sestra, které už bude asi tak 7 let.

Vleze do chlívu, ale ven vyjde jen s jejím skalpem (obličej, nos, ústa). Jsme naprosto zděšeni!

Děda si následně přináší motorovou pilu, kde je v místě upevnění lišty coby dekorace umělecky přidělaný mozek, jenž kape (zřejmě mozkomíšní mok). On s ním nade mnou mává se slovy: „Už jsi mokrý, co?“

Vzmůžu se všemi silami na útěk. Dole na dvoře jsou vrata, která si odmykám (klíč je ve dveřích) a prchám k autu. Modlím se, ať je odemčeno. Je.

Nastartuju motor a couvám – už je tma. Pak zařadím „jedničku“ a rozjíždím se. Vidím, že z děsivého dvora vybíhá žena (blondýna, ale ne sestra, i když je to jakoby ona). Já jedu krokem, aby naskočila do auta – bere za kliku dveří, ale nejdou otevřít. Zkouší tedy zadní dveře, ale ani ty nejdou. Obíhá tedy auto zezadu a povolí až dveře za mnou – naskakuje, jedeme!

Následuje jízda po dálnici, míjíme ukazatel, jedu rovně. V tom se objeví cihlová budova, asi nějaká továrna, u ní přejezd přes koleje. Chci zastavit a vrátit se podívat na ceduli, ale cesta je příliš úzká a tak to není možné.

/střih/   

Místo auta máme motorovou káru. Cesta je mřížovaná a připomíná obří kondenzátor od lednice. Cesta vede prudce nahoru a směřuje do otevírajících se vrat nějaké haly. Tudy jet nechceme, tudíž se otáčíme a odjíždíme.  Se mnou je již pravá sestra.

/střih/

Přicházím s cizí ženou k autu, kde je její rodina. Panin manžel má v rukou rozloženou mapu a říká, že by nás svezli.

Přejíždí prstem po mapě a tvrdí, že k našemu stanovišti je to přes 500km. Později upravuje svůj odhad na „takových 650km“. Já však nechci opustit káru a svěřit se na tak dlouhou trasu do rukou neznámého muže.

Je churavo, prší a opět se stmívá…