HororPark

Vážení čtenáři HP, oblíbenci Životopisů. Po těžké nehodě, která se mi stala, jsem se již skoro úplně zotavil. Sem tam nějaká rehabka a vyšetření, ještě – to jsou ale už příjemné věci. Dnes v čas předvánoční a poslední adventní neděli mám pro Vás příběh, který tu ještě nebyl a určitě po svém zveřejnění bude budit kontroverze. Pan Ignác Palička, bydlíc v Praze, Dejvicích. Čerstvě propuštěný z psychiatrické léčebny, kde byl několik let místo trestu ve vězení za znásilnění a zabití několik dětí. Pro někoho zrůda, pro jiné nemocný člověk. Měl být popraven? Stačila mu léčba ? Dnes mimořádně, jen pro nás na diktafonu.

Procitl jsem ve sněhovou pralinku. Ani nevím jak, ani nevím čím. Stalo se to zčistajasna. A bylo to krásný. Co krásný, překrásný. Na srdíčku jsem ucítil kus vědomé pokory, na které jsem celý podzim pracoval. Teď si ji můžu hladit, pěstovat a chovat. Spanilá jízda mozkem a jeho smýšlením se vydařila. Měla dlouhého trvání ale ne nadarmo.

Soustředím se nyní na úplně jiné věci. Budu empatický a moralistický. Tak jak si všímám hezkého hrníčku ve kterém, je horký čaj, který zahřeje ve velkých mrazech nebo jako rozpustný vitamín z tuby, jenž mění zbarvení vody. Rozvinu svou zálibu v malování. Koupím si lepší barvy, vytapetuji si pracovnu, tak aby mě inspirovala. Budu se pečlivě starat o mé nové zvířátko. Křečka, který se jmenuje Křeček.

S Milenou se zkusím setkat, i když to bude velmi těžké. Nikdy mi neodpustí, co jsem ji provedl a má na to právo. Byl jsem k ní škaredý. Hledal jsem obšťastnění jinde než doma. A to na mě doma vždy čekala krásná žena, která se o mě tak starala. Byl jsem blbec a zasloužím si tágem po hlavě.

Pamatuji si, kdy jsme se poprvé s Milenou viděli. Bylo to na jaře, před 15 lety. V cukrárně Borneo, která už neexistuje. Seděli jsme na zahrádce. Oba jsme měli zmrzlinu. Vím, že ji zvonil mobil, ale měla co dělat aby ji nespadl kornout. Potichu jsem za ní šel a podržel ji ho. V klidu si zavolala. Usmívala se na mě a odezíráním mi řekla „Děkuji“. Po telefonátu jsme se dali do řeči. Slovo dalo slovo a za rok jsme měli svatbu. Bydleli jsme u jejich rodičů, ale jen chvíli než jsme si našli svůj byt. Nájem jsme platili oba. Já pracoval jako grafik, Milena brigádničila v Hypermarketu.

Možná, že je to od narození. Asi se s tím rodíme. A v nějaký čas to vypluje na povrch. Byl jsem ve vztahu šťastný ale ne úplně. Pořád mi něco chybělo. Vím, že poprvé jsem si toho u mě všiml při rutinním nákupu v sámošce. Byl tam jeden kluk, který si kupoval mléko. Mohl mít tak devět. Chyběla mu koruna na pokladně. Korunu jsem dal za něj a on se na mě krásně usmál. Já mu to opětoval. Strašně se mi líbil. Měl úplně růžové tvářičky a krásný modrý oči. Odešel. Já odešel po pár minutách. Našel jsem si jej a sledoval. Viděl jsem, kde bydlí. Od toho okamžiku jsem pozoroval, jak a kdy chodí ven. Zjistil jsem, že žije sám s mamkou a že chodí nakupovat, vyhazovat smetí apod. Jednoho večera, kdy šel vyhodit pet lahve, jsem to poprvé udělal. V momentu, kdy se vracel do vchodu, jsem na něj vyletěl zezadu z křaku a přikryl mu pusu. Odnesl jsem jej do auta a zavřel do kufru. Bouchal jako o život. V dalekém lese jsem zastavil. Kufr jsem otevřel. Chlapec mě kopl do hlavy. Nebolelo mě to, spíše mě to vyrajcovalo. Vytáhl jsem jej a držel pořádně za ruce. Omotal jsem mu je provazem. Zavedl jsem ho k nejbližšímu stromu a tam jsem jej přivázal. V oblasti kolen jsem ho spojil se stromem. Serval jsem z něj tepláky. Našpulil jsem si jeho zadek a strčil ho do něj. Tvrdě jsem to do něj dělal a jeho křik mě povzbuzoval. Bylo tam tak teplo a úzko. Když jsem vyvrcholil, zašel jsem si do auta pro bouchačku. Byl to můj plán. Střelil jsem ho 2x do hlavy. Jeho tělo zakopal v lese a odjel. Několik let jsem takhle zabil a znásilnil asi třicet dětí různého věku. Lituji toho všeho a s čistou duší říkám, že už to nikdy neudělám.

Tak to bylo jen pro Vás. S kameramanem se můžeme svěřit, že když, jsme rozhovor, dělali, měli, jsme pochyby, zda děláme správnou věc. Výsledek je takový, jaký je. Zhodnoťte sami.

Po smrti pana Bernáta jsme se spojili s vdovou. Vyjádřili jsme upřímnou soustrast a taky zájem abychom mohli o tomto zajímavém člověku napsat něco víc. Dostali jsme její souhlas. Snad můžu říct i požehnání.

Pan Bernát se věnoval mnoha činnostem. Za komunismu se zajímal o ekonomiku. A nejlépe se ji naučil ovládat a znát při vekslu. Hutná bunda, napasované rifle kvůli zadnicovému efektu, bony nebo mařeny v gumičce. Všechny tyto věci pan Bernát znal. Měl i přezdívku „Slíva“. Kšeftoval s německými podnikateli. Odkupoval od nich levně videopřehrávače a pornokazety s Dolly Buster. Pak v Česku na tom vydělal 2x tolik. Vyznal se i v kobercích. Kopie perských koberců prodával za několikero tisíc bohatým zájemcům. Nezapomenutelný byl jeho kšeft, při kterém zinkasoval neznalého Londýňana. Prodal mu svůj starý noční stolek a tvrdil o něm, že si na něj Lev Jašin nechával zápalky neboli taky „luciferky“. Díky podplacení znalců, které si Angličan přizval mu tato lež vyšla. Dostal takový balík, že mohl své ženě dovolit si koupit „norka“ na 10krát.

Další informace o panu Bernátovi v dalším díle. Mějte se krásně a užívejte svátků !