HororPark

Sdílení věcí osobních, vrtochy efektu mladivosti, kalkulace peskování pozemšťanů, ventilování snobských ideí, půst napjaté vulgarizace, sejíti z cesty dobra do moci ďábelské, kvitování pekelných plamenů, rozkoš skze jed.

V tajemných podzemních knihovnách města Telč, kde přístup mají jen ty nejvlinější osoby z Česka, kde jsou uloženy svazky o tisíci listech, v nichž se skýtají tajná a veřejnosti nepřístupná slova, kde vzduch tak špatně proniká, že lidská osoba musí po určité době vyjít ven, pracuje jeden mladík. Ničím nevybočující. Standartního ražení. Jako každý jiný, vyšel z matčiny svatyně. Jako každé dítě i on si prošel dětstvím. Dětstvím se vším, co k tomu patří. Pády ze stromů, sbírání jablek z jabloně na soukromém pozemku, rozbitá kolena, rozbitá okna, brek, smích, šarvátky, laty, nafukování prezervativu, očkování, výprasky a červenání.

V každém zaměstnání je nějaký řád. Pracovní řád. Kodex, podle kterého se pracovník musí řídit a splňovat jej. Přísné pokyny a úkony, jenž se nesmí porušit. V případě opaku se riskuje ztráta kontingentu. V některých zaměstnáních je i zapotřebí daný a předepsaný úbor. Při práci v továrně se převážně jedná o monterky, v gastronomii je to rondon, při servisu bílá košile a příručník, ve fast-foodech kšiltovka s logem firmy a v tajných knihovnách jsou to šedé vesty s dýchatkem připojeným na kyslík.

Jak se už zmiňovalo dříve, přívod vzduchu není zrovna krakenský. Po půlhodině je u člověka bez příslušného dýchatka, možnost vidět motající se hlavu, propot na spáncích a slabší hlasový projev. Náš hrdina se jmenuje XY. Není možno prezentovat, kdo pracuje na takovém skrytém místě. Věřím, že to pochopíte. Už při přijetí do tohoto zaměstnání je potřeba podepsat smlouvu o mlčení. Následky při porušení jsou katastrofální. Stačí jedno slovo, jeden nějaký znak, nějaké to „škrábání“ a k Vaší osobě dojde holohlavý kat. V jedné ruce řetěz, v druhé katana. Skrze řetěz si vás omotá a katanou rozsekne. Malou útěchou může být, že zbytky z vašeho těla slouží jako krmivo pro divoké kozy ze Smeděreva. Pořád tedy budete nějakým přínosem.

Dnes má do tajné knihovny přijet ministrant z Izraele. XY má zrovna směnu. Jeho úkolem je po přijetí výtahu podobnému tomu co je v „báňi“, akorát v luxusnějším stylu, otevřít dveře příchozímu hostovi, slušně ho přivítat, nasadit mu na nos dýchatko, kyslíkovou bombu položit na vozíček, jenž si bude daná osoba za sebou táhnout skrze pevný provaz, být mu k ruce při výběru svazku a poradit mu, kdyby něčemu neporozuměl, popřípadě přeložit nějaký text.

XY si brzo ráno před prací nařídil budík na 5 hodin. Vyčistil si pečlivě zuby a dentální nití projel celý chrup. Spolkl a vypláchnul ústa Listerinem. Pro sichr se 2x oholil. Nasnídání se, vajíčka a slanina společně se slabší kávou. Navonění, vypnutí tranzistoru, oblékání, zhasnutí světel a jít. Cestou do práce si ještě koupil v pekárně 3 koblížky s marmeládou. Výtahem, jenž vede z místa A do místa B, se dostal do knihovny a nasadil si dýchatko. Otevřel rozečtenou knihu a čekal na návštěvníky.

Ráno a dopoledne nebylo aktivní, co do počtu návštěvníků. Do poledního času přišli jen 2 lidé. Kolem 9 hodiny to byl bývalý papaláš, jenž měl zájem o rukopis J.E.Fuerlonga „Kácení lesa v politickém rozmachu“. V čase 11:30 to byl majitel letenského kovošrotu, který odezdával publikaci „Snesení modrého z nebe v diplomatickém nebytí“. Načež si půjčil dílo Samuela Galea „Smrt“. XY oba hosty rutinérsky obsloužil a ve velkém stylu je vyprovodil. Za svou dvouletou kariéru ve zdejší knihovně se stal profesionálem svého kumštu. Vyznal se dokonale v knižním systému. Dalo by se i říct, že půlku knih, jenž se dá půjčit dokáže bez chybičky vyjmenovat a zařadit do žánrové kolonky. K hostům se chová předpisově, uctivě. Nenechává je na vážkách. Je vždy po ruce, když je potřeba. S dýchatkem manipuluje jako záchranář I.kategorie. Motoriku má zažitou. Nic ho nepřekvapí.

Čas ubíhá. Po poledni přichází odpoledne. Po odpoledni podvečer. Vážený návštěvník z Izraele zatím nedorazil. Směna XY se pomalu chýlí ke konci. 12ka bude co nevidět „dojetá“. V letargickém okamžiku se ale ozve zvonek. Unavený XY se zvedá ze židle a přichází k aparátu.

„Ano, prosím.“

„Oh, hello. Am I right in non-public library ?“

„Certainly. If you need something, please let you down with elevator.“

„OK. Thank you. I arrived from Israel. My visit shoud be announced.“

„Of course. I know about You. Please, come in.“

„Thank You.“

XY se lehce poupravil. Avizovaná návštěva opravdu přišla. Trochu potu se vyrojilo na čele. Takový vzácný host odjinud. Angličtinu má XY v merku, tak snad nic nepokazí. Vystupování má osvědčené. Ještě si hřebínkem upravit ofinu, sosnout čaje, psychicky se připravit.

Výtah dojel. XY před jeho dveřmi. Uchopil poutko. Pomalu otevřel výtahové dvířka. Zaběhlou rutinu v otevírání dvířek narušil prudký protipohyb. Dveře našeho hrdinu vymrštili o pár metru dál. Ležel na prdeli. Schytal to jeho nos. Kapky krve rychle pokapávali na svetr.

Výtah rozevřený dokořán. Dva silní muži v černých oblecích a černých brýlích. Vystoupili z kabiny. Ohlédly se před sebe a do stran. Po bezpečném zjištění mohla vejít osoba za nimi. Oproti statným chlapům, vzezření Romula a Rema, vyšla bytost z trpasličího světa. Krátké nožičky, malé tělo, velká hlava s čelní pleší. V na míru ušitém oblečku s páskovými vzory se rozeběhl k XY. Výraz největšího smutku.

„I am sorry, so sorry. My mans have not respect. My safety is their priority, you know.“

„I see.“

„Take it my tissue for stop the bleeding.“

Ministrant mírně vytočeného zaměstnance zvedl. Půjčil mu druhý kapesník. Ten první byl už řádně rudý. Bodyguardi si sedli na židle a dívali se na celé to dějství, jakoby se jich to netýkalo. XY začal mluvit:

„It looks better, I guess.“

„It seems to be.“

„So, Welcome to our library. It’s such a honor for me and our city. I‘ll help you as I can.“

„Thanks for hearty welcome.“

„What is your wish ?“

„Well, I’m here by order of our president. He needs some book, where are secret informations about strange templar organisation in Israel. That book called „Bashi, bashi“. Could You find it, please ?“

„Certainly. I just check this book in our software. Please, wait a second.“

„Sure.“

Zatímco XY hledal danou publikaci v PC, ministrant chodil sem a tam a něco si mrmlal se svými ochránci.

Knihovnický software byl velmi propracovaný. Před týdnem dokonce vyšel i upgrade. Ten nabídl další stupeň pohodlného hledání titulů. XY si v programu liboval. Rozuměl mu a vyznal se v něm. I přes tuto devízu ale žádaný titul nenašel, ač se snažil, jak chtěl. Po úpěnlivém hledání se vydal k návštěvníkovi a oznámil, že titul není v databázi. Nicméně je možno jej objednat. K jeho velkému překvapení začal ministrant mluvit česky a s trošku hrubším tónem hlasu.

„Jak že ?“

„Whattt...teda cooo ? Vy mluvíte česky ?“

„Ty kurvo, tu knihu potřebujem !“

„Ale tu není...jste vůbec ministrant z Izraele ?“

„V minulém životě možná, v tomto rozhodně ne. Kurva ne !“

„Budu vás muset poprosit abyste opustil tuto knihovnu.“

„To si dobrej“

Rána pěstí.

Kóma na 3 měsíce. XY si hezky poležel. Nicméně se probral a s nevelkými obtížemi se pak vrátil na svůj post. Ten falešný ministrant byl šéf drogového trhu v Česku a na Slovensku. V dané knížce, kterou tolik chtěl měl být nachystaný metamfetamin od spojky, která se střídala s XY ve směnách v knihovně. Tlupa by ale nebyla dopadena, kdyby se do knihovny nevřítila banda policistů, které ještě stačil XY před ránou do hlavy zavolat skrze čip v nepravidelném puku od kalhot. To bylo hlavní. Kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. Kolega a spojka grupy, byl zadržen doma v nahatém stavu, kdy si připravoval fu-fu. Všichni obžalovaní nyní sedí na Borech.