HororPark

Zeptali jsme se v Sudoměři u trafiky „Helebrand a syn:“

Kdybyste šli po schodech a poslední by byl ulomený, kolik byste jich spočítali?

(profesor): „Takže dobrý den – já se domnívám, že pokud bychom vypočítali celkovou délku schodiště, výšku zábradlí a sklon jednoho schodu, musel by nám zákonitě vyjít jeden fakt, a sice že by ve výsledku záleželo, je-li plošná část onoho posledního schodu ve většinovém poměru k ostatním schodům, a tím pádem započitatelná. Pakliže ne, není možno tento schod započítat do výsledného resumé.“

(Jiřina – žena na podpoře se synem Matějem): „A vy my umíte říct, kolik má můj kluk zubů? Co! Ani jeho zubař mu to nespočte, ani jeho zubař milej pane! To máte porád: tenhle se ještě klube (ironicky, pozn.red.), tohle je jen skořepina, proč mu nevyčistíte chrup, než jdete k dentistovi …

(Vilík – kluk s koloběžkou): „Já jsem si sem přišel hrát s kamením, hehe“

(Eduard – horník „na rentě“): „Hele, to se za nás ještě nebralo takovýhle věci, to musíš za starou Čičmanovou, ta ví všechno, kamaráde…“

(mladý muž v obleku s nagelovaným účesem): „Já se vás zeptám – jste spokojený se svým operátorem? Nechtěl byste zkusit změnu? Máme teďko neomezené volání do všech sítí a že jste to vy, dostanete ode mě tady ten …“ (diktafon vypnut, pozn.red.)

(róm s igelitkou Albert): „Poslouchej, mám ňáký parfémy. Zeber domů mamce. Nekupuj nesmysly. Je to čórka. Nemám na benzín. Tenhle se prodává za patnáctset, když mi dáš dvě kila, je tvůj. Podívej se kolik máš u sebe. No, podívej se. Ty vole, vypadám jako nějakej hajzl, nebo co? Tak se podívej a neser mi…“

(žena na vozíčku): „Jééj, to já vůbec, poslední roky. Já už jezdím jenom výtahem a nad schodama se akorát vezu, od té doby, co mi zeťák nechal namontovat tu plošinu. Však jsem mu to musela třikrát připomínat! Věřil byste!? A víte, kdy mi to dal? Týden po tom, co jsem mladým dala úspory na pohřebné. To je náhodička, co!? Jééžišmarjáá, svět se změnil… to za našich mladých let jsme lítali…“ (vybitá baterie - záznam se nedochoval, pozn.red.)

(výhul): „Hej kémo, já to beru hopem, víš co, schody neschody, žádný neshody, youííí!“