Hody s právem Moravský Písek 2013
Je podzim. Úroda sklizena, políčka řádně obdělána, dřevo na topení připraveno v kůlně, trnky si hoví v bečce a první burčákový průjem zažehnán. Lid se raduje. Nastává doba několikaměsíčního zimního sladkého lenošení. Pokud do jara nezmrznem. Raduje-li se lid, hoduje. Chlebem s játrovkou se nadšení vyjadřuje dosti těžko. Výjimku tvoří Češi. Ti nehodují. Mají posvícení. Zde hlavně v den svátku patrona, jemuž zasvěcen je místní kostel. As proto je v oblibě sv. Václav. Sv. Tomáš to má horší. V jeho den zásoby již jsou sežrány a hordy hladových Chodů obléhají státní sýpky.
Hody se liší dle etnografických regionů. Valach pokývá hlavou nad dvěma kyblíky sklizených brambor, tři odevzdá finančnímu úřadu a odkráčí na pastvinu nacpat se pupavou. Hanák vypraví dva vagony řepy do cukrovaru, narve do stodoly pár metráků pšenice, finanční úřad požádá o zemědělskou dotaci a poprosí Valacha o kus pupavy. I tak sedí svorně na stráni a hodují. Hody takové nejsou po chuti Moravským Slovákům. Burčák s pupavou jim nevoní. Nenažranci jedni. Opulentní žranice na Slovácku přiměly císaře Josefa k vydání patentu, dle něj juchati se mohlo pouze třetí říjnovou neděli. A to jen dva dny! Císař Josef byl panovníkem osvíceným. To už víme. Ale tímto si to v Hradišťu pěkně zavařil.
Vesnická chasa si zvolí stárka. Funkce stárka se čestná. A drahá. Vychytralí Slováci jich tedy někdy volí více. Místy až osm. Stárek do příštích hodů odpovídá za pořádek mezi omladinou. Stárek si volí stárku. Byl zaznamenám výjimečný případ, kdy nevybral si vlastní milou. Nerozum. Stárek zmlácený od vlastního něžného děvčete zcela ztrácí vážnost chasy. Specifickým typem hodů jsou hody s právem. Stárek vyfasuje pazmek, jež symbolizuje moc úřední, jež byla tomuto po dobu oslav svěřena. Podoba práva je různá. Je-li možno věřiti odborné literatuře, jen na Uherskohradišťsku odehrávají se hody ve 42 obcích. Z celkového počtu 51. V každé dědině si vymyslí něco specifického. Přece sebou nebudeme tahat stejnou panenku jako ti mamlasi v Derfli. Nelze zevšeobecňovat. Odborné literatuře v tomto případě as věřit lze. Výčet obcí v nichž konaly se hody v tentýž den jako v Moravském Písku byl nekonečný. Zejména když jsem o většině z nich nikdy neslyšel. Člověk až lituje, že nemá vůz. To by bylo koláčků.
Moravský Písek leží na Slovácku. Slovácko je zemí, kdež krojovaní šohaji s koštýřema v rukách tancují kol révy. To víme všichni. Moravský Písek je tak trochu divné Slovácko. Pokus pořídit romantický snímek „Ráno na vinici“ nevyšel. Je zde pouze jediná trať – Hučnice. Celkem 1,5 hektaru. Ale butélku zde má v ruce každý. Jedna trať způsobila zařazení do obcí viničných. Zlé jazyky tvrdí, že větší úspěch než zdejší víno měli šneci z vinohradů. Vrchnost byla vždy labužnická. Snad nyní nedostanu po papuli. Já za to nemůžu. To ten domorodý informátor. Ověřitelnost minimální. Moravský Písek je zvláštní obec. Ideální centrum turistiky. Perfektní dostupnost. Proč zrovna zde stojí i rychlíky na trati Břeclav-Bohumín vědí jen nesmrtelní bohové. Ale stojí. Krajina mírně zvlněná. Žádné valašské krpály, žádná hanácká placka. Pro kolisty dokonalé. V blízkosti bezprostřední řada památek od pravěku po současnost. Přírodní zajímavosti. V jednom dni možno se blonckati vinohradem, užít si polopouště a odhánět komáry v říční nivě. Folklor na vzestupu. Koupaliště v místě. Samotný název - Moravský Písek. To as nebude nějaká díra. Domanín a Vacenovice jsou na tom hůř. Ideální místo pro turistu druhého desetiletí 21. století. Však turista 21. století nehodlá zjišťovat informace o místě svého pobytu v diplomových pracích. A i v nich je zmínek minimum. Obecní stránky nic moc. Případný turista se zde mnoho nedozví. Případný turista se zde nic nedozví. Podívat se den předem na web Moravského Písku, nejedu nikam, považujíc celé hody za podvod. Co tam bude? Čtyři šohaji, dvě cérky a osm přiožralých staříků. Nebýt tomu tak, dědinka by se jistě chlubila světu. Toť síla propagace.
Hody s právem mají osud všech lidových tradic. Konají se, nekonají, konají se, nekonají. Tvrzení, že tyto konaly se každoročně (s výjimkou válečných let) od 16. století (prokazatelně) až do roku 1955, je nesmysl. To nějak neodpovídá lidské povaze. Vždy je něco v módě a vždy je něco zastaralé. Písecké hody obnoveny byly v roce 2010. Znamenitým způsobem. Po třináctileté pauze. Kterak to bylo předtím není mi známo. Písecké chase jest jen možno doporučit, nechť pokusí se vytvořiti i internetovou prezentaci. Co není na Netu, jako by neexistovalo. A snad trochu šířeji distribuovat plakátky. Hody s právem nechť zůstanou záležitostí obce. Však chasu přítomnost Hanáka ze Senice a Valacha od Vsetína, jež přijeli sem speciálně kvůli této příležitosti, jistě potěšila. Nechť hody opět nezhynou pro nezájem veřejnosti. Dříve či později přestane lid místní bavit periodicky se opakující stále stejně probíhající akce. Ostatně Valaši tam letos byli dva. Nejméně dva. Jeden dokonce v kroji. Nějakém prapodivném. Asi Hrozenkovjan. Divně pokukoval po stárce. A ani nedostal po papuli. Zdejší chasa je nějaká dobrotivá. Příští rok vám as právo šlohnu. To bude drahé. Možná i májku...
A kdo chce obrázky, může, jako vždy, podívati se zde...