Interfotoklub Vsetín 2010
Noli me tangere! Nedotýkej se mne! Tuto krátkou větu zvolal již v roce 1928 jeden z nejlepších československých fotografů meziválečného období Jan Lauschmann. Nemyslel tím sebe. Takový netykavka jistě nebyl. To na negativ se nemělo sahat. A opět. Omakávejte si jej jak chcete. Nevadí-li vám otisky prstů na zvětšenině. Jen do něj moc nezasahujte. Ve zkratce. Pro ty méně zasvěcené. Tehdejší fotografie je v zajetí tzv. ušlechtilých tisků. Otevírá se totiž klasická otázka. Je tento obor skutečným uměním, kterak si přejí fotografové, či jen pouhou technickou hříčkou? Jak tvrdí malíři. A nejen oni. Autoři se tedy pokoušejí vytvářet umělecké snímky pomocí gumotisků, olejotisků, uhlotisků a celé řady dalších ušlechtilostí. A tímto se přiblížit malířství a dosáhnout uznání uměleckého. Však fotografie NENÍ malířství! Má jedinečnou schopnost zachytit prchavý okamžik. Zachycuje výsek z reality, tak jak jej vidí fotograf a tak jak ji chce zprostředkovat svému okolí. Noli me tangere! Volám já... Pracujte s realitou. Skutečný svět je až příliš krásný a zajímavý. Netřeba jej již dále přibarvovat a přebarvovat. V době Photoshopu dokáže každý poučenější mamlas vytvořit z banálního snímku lesa mystický obraz plný tajemství. Jako umělec se může cítit ten, jež onen snímek dokáže takto vyfotit. Chtěl bych toto demonstrovat na příkladech. Však nemohu. Jednak bych porušil práva autorská a jednak zde nemám dostatek prostoru. Případní zájemci si však velmi snadno mohou z internetu stáhnout PDF prezentaci soutěže Valašská krajina. A pak obrázky srovnat s nejedním oceněným snímkem na Interfotoklubu. Na Staré radnici je možno shlédnout právě tyto díla. Jistě, velmi přitažlivá, líbivá, malebná. Ale... Dle mého by u fotografie měla být posuzován spíše vtip, nápad, myšlenka. Ne efekty. Jak autor dokázal přenést emoční působení okolí ze své mysli na snímač svého přístroje. Ne přidávání či zesilování dojmů elektronicky. Jaký výsek reality zvolil a kterak dokázal uspořádat obraz, aby výsledné dílo působilo harmonicky. Aby v příjemci vyvolal pocit klidu. Nebo naopak dramatického bouření. Ne jak to zvládne jeho grafický program. Dobrá fotografie má diváka vtáhnout do světa vzdáleného, však přesto reálného. Existujícího. Ne do světa v němž žije Scooby Doo. Netřeba se vzdávati využití grafických postupů ve fotografii. Proč nezkonfrontovat svět skutečný a nakreslený? Velmi dobře působí obrázek dívčiny, kterou zrovna autor domalovává tužkou. Je vystavena na zámku. Název a jméno tvůrce mi však z hlavy vypadlo. Příště třeba doplním. Ale vytvářet dojem přesycováním barev? Na mne mnohem lépe působily prezentované fotky černobílé...