Další dobře zdokumentovanou, leč stále nepublikovanou, formou je běžkař obecný sportovní. Žije pro své sportovní úspěchy, obětuje veškerý volný čas tréninku, činí vše pro úspěch. Nezná krásnější pocit než vystoupat na bednu a vyfasovat věnec bobkového listu. Trénuje od zimy do zimy. Není-li sníh běhá, plave, jezdí na kole a funí v posilovně. Zná do detailů všechny svaly lidského těla a naprosto přesně ví, kterak fungují při běhu na lyžích. Anatomická literatura tvoří podstatnou část jeho knihovny. Sladce usíná při studiu kontrakce trojhlavého pažního svalu. Je odborníkem v oblasti sportovní výživy. Zná přesné poměry proteinů, sacharidů i tuků v luštěninách, obsah vitamínů i stopových prvků v ovoci tuzemském i importovaném a kalorický obsah rumu. V lednici nemá paštiku a gothajský salám, ale proteinové tyčinky, proteinové koktejly, sušené vaječné bílky a půlku rajčete. Běžkař sportovní se stal prvním majitelem kolečkových lyží, trekingových holí, orbitreku a kýlního pásu v okrese. Má tu nejúžasnější sbírku vosků. Nic není důležitějšího, než správně namazané lyže. Vlastní vosky pevné, pastové, tekuté a pídí se po plynných. Všechny barvy spektra. Ve skříni mu visí dvě kombinézy závodní a šest tréninkových. Nechává si ze satelitu nahrávat veškeré významné i méně významné závody a preteky. Večer přijde domů z tréninku, spořádá tuňáka, 129 g kuřecích prsou bez kůže, dva polystyrény, půlku rajčete a třetinu okurky salátové, uvelebí se v křesle a pouští si záznam běhu na 25 km klasickou technikou. Co chvíli provolává „Ohóóó“. Po každém zvolání následuje vrácení záznamu o několik sekund zpět, běžkař vyskakuje z křesla a snaží se na sucho kopírovat onu úžasnou techniku s níž Bauer brilantně projel zapeklitou levotočivou zatáčku. Běžkař vstává ze země a uklízí převrhnutý stolek.
Celý rok poctivě tuží své tělo a již se nemůže dočkat, až začne sezóna. Letos jsem ve vrcholné formě. Poctivě jsem trénoval a stravoval se dle nejnovějších vědeckých poznatků. Už se vidí, kterak každý víkend stoupá na stupně vítězů a nechává se líbat krásnými hosteskami ve vaťácích a ušankách s bambulemi. Jistě si mne povšimne reprezentační trenér. A za dva roky to všem natřu i na olympiádě! Jakmile však přiblíží se datum Jizerské 50, ztrácí sebevědomí. Přesně si vybavuje 14. srpen, kdy se, místo poctivého tréninku, povaloval na dece u řeky. Na čele mu vyvstává smrtelný pot. Hrůzou se budí ze sna. Je mu jasné, že všechny hříchy se musí projevit ve výkonnosti. K dovršení všeho získá kopii studie Zimbabwské státní university v níž je jasně prokázána nevhodnost cyklistiky při tréninku běžeckého lyžování. Běžkař sportovní omdlévá. Nezoufá však a vrhá se do tréninku s několikanásobným zaujetím. Je to tvrdý chlapík! Na Jizerce se po dvou kilometrech zhroutí vyčerpáním a do cíle se nechá dovézt rolbou. Slabost přičte dietní chybě. Pořídí si dalších 15 kg odborných publikací a článků, na jejichž základě zcela reorganizuje jídelníček. Jablečno-mrkvový džus již nepije v 9:30 (zcela nevhodná doba z hlediska peristaltiky střevní) ale 9:45, na večeři si kupuje krůtí prsa místo kuřecích a koktejl z mléčných proteinů nahradí proteiny syrovátkovými. Týden před Jilemnickou 50 jich vyglondá 22,8 litru. Šest kilometrů po startu zaleze do křoví u trati, čopne si a za půl hodiny odkráčí zpět z startovní čáru. Smůla. Patrně střevní chřipka. Je třeba více pečovat o zdraví. Finové tvrdí, že nejlepším prostředkem ulevujícím při namoženém svalstvu, trávicích potížích a bolestivé menstruaci je sauna. Čert jim věž, hajzlíkům ugrofinským. Ale co kdyby na tom něco bylo? Kdy jste naposledy viděli nějakého Fina u svého závodního lékaře? Zapracovat saunu, kryoterapii, masáže, dechová cvičení, jógu a zumbu do programu je těžká věc. Ale sportovec se nedá. Klidně ukrojí kus noci. V dubnu to dospím. Před Karlovskou 50, jdouc na vlak, v rozespalosti vstoupí na náledí. Uklouzne a zlomí si nohu. Sezóna je ztracena. Nic se nedá dělat. Běžkař sportovní leží v posteli, bedlivě sleduje zbylé závody a celému okolí vysvětluje, kterak by na Orlickém maratónu jistě slavně zvítězil...