Ovčácký den Prlov 2011
Přišel jsem, sežral jsem a zvítězil jsem. Na Ovčáckém dni v Prlově opět probíhala soutěž v konzumaci halušek. Vloni nebylo mi dopřáno uspět. Kdo pozdě chodí... Letos však bez zaváhání. Halušky s brynzou, sic trochu sušší, však dobré. Jen v kotlíku jich bylo trochu málo. Člověk si dá předkrm, těší se na hlavní chod a vše je dokonale vylízané. Stal jsem se tedy mistrem světa v pojídání této dobroty. Pokud ne mistrem světa, vítězem valašské ligy. Nebo aspoň prlovským přeborníkem. Ale to mi nikdo nevezme! A jako první cenu mám doma ovečku. Ne živou, jen rouno. Hezky se na něm spinká. Doufám, že nebude brzy od kávy. Už se to málem podařilo, neb musel jsem ji nositi připevněnou na batůžek. Kupujíc si kávu, poučil jsem sklenici s míchátky o zákonech gravitace. Zlé jazyky svádí vinu na slivovicu Ovčácký den jest nejen slavností oveček, ale i jiných zvyků starých moudrých Valachů. A kdo by odolal možnosti dáti si stopečku s frajerem, jež spráská talířek halušek za minutu a devět vteřin. Takové příležitost se naskytne možná jen jednou za život. Však, přátelé moji, mám dobrou zprávu. Hodlám se zde stravovat pravidelně, chystejte butélky i na příští rok. Dobrá halúzková. Však abych srážel k zemi nejrůznější věci a předměty jí zase nebylo. Není všem dnům konec. Pokud má někdo doma zcela náhodou úplně zbytečný litránek (možno i více) nechť napíše a uvidíme co se s tím dá dělat. Má-li zároveň zcela náhodou úplně zbytečný hrnec brynzových halušek, jsem ochoten na požádání zopakovat svůj výkon. Možná jsem se měl zdržet déle. Ale to bych nebyl doma dosud. Lidí zde bylo dosti. I přes bojkot akce ze strany Slunce. A možná i jiných hvězd a planet. Sluníčko jednou za čas vykouklo a vidíc lid sprostý příliš hlučně juchající, opět zalezlo. Většinu času postával jsem pod stříškou blízké stodoly. Dokonce ni vyslechnout projev pana hejtmana a jiných významných osobností mi přeháňky neumožnily. Významné osobnosti pak místo opakovačky odkráčely do VIP salónku. Copak to jde? Jak máme vědět, kterak se na celou akci dívat z hlediska politického? V kulturním domě sic občas i probíhal nějaký kulturní program. Však nebylo tam k hnutí. Ještě, že jsem se aspoň na výstavu fotek zde probíhající byl podívat včas. Moc hezké obrázky. Naštěstí jsem přišel předčasně a mohl si je prohlédnouti v klidu. Dokonce si i vzít kalendář akcí mikroregionu Valašskomeziříčsko-Kelečsko na rok 2011. Mohu si prostudovat co se zde konalo. Ve Valmezu očividně končí rok současně s nástupem prázdnin. A propagační brožurku o Hornolidečsku. Pěkná. Pro cizáky. Mnoho novinek mi nepověděla. Ústí není u nás v regionu Hornovsackém, ale v Hornolidečském? Přeběhlíci. A to jsem o nich chtěl napsat něco hezkého. Prdlajs! Raději pochválím Janovou. I stánky v klidu prošel jsem. Žinčica je dražší než mléko. Tržní ekonomika sebou přináší řadu záhad. Jinak ni zde se neobjevuje tradiční pouťový sortiment. Perníkové srdíčka, turecký med, cukrovou vatu a umělohmotné samopaly bylo možno zakoupit až na druhý den v Polance. Dobře jim tak. Program prakticky stejný jako vloni. Stříhaly se ovečky. Byly mokré a trochu se plašily. Slečna střihačka s nimi měla chvílemi co dělat. Šikovná slečna. Koukal jsem se od začátku do konce. Stloukalo se máslo. Slečna bušila do máselnice a poté roznášela chlebíky namazané čerstvou mňamkou. Šikovná slečna. Na ochutnávce jsem byl dvakrát. Ale motal jsem se pořád někde kolem. Nějaké řemeslné dílničky. Ty obcházel jsem velkým obloukem. Byly zde složité a jistě nebezpečné nástroje. Krom halušek soutěž v předení na kolovrátku. Slečna nakopla stroj a za dvě minuty vyrobila šňůru o délce menšího fotbalového hřiště. Šikovná slečna. Fandil jsem jak chuligán na fotbale. Dítka namotávaly klubíčka. Dále ukázky práce s ovčáckým psem vylo možno spatřit. Vzhledem k počasí obvykle vyhnání oveček a jejich následné zahnání. Na začátku zaduli fujaráši Štefánikovci. A začalo lít. Dítka z Valašského krúžku z Valašské Polanky nemohli usednout na promočený trávník. Improvizovali a nikdo by neřekl, že se jedná o improvizaci. Poté již bylo možno oficiální program použít na obalení buřtů. Gajdoš Petr Sovjak dudal někde pod stanem. Zvonkohra se vytáhla jakmile se obloha vyjasnila. V době, kdy měla celá akce téměř končit. Hudební složka folklorního souboru Váh z Púchova vylezla na vyvýšené pódium, poctivě hrála a málem utrpěla újmu a zranění při pokusu proklouzat se bahýnkem zpět dolů. Taneční chvíli poctivě tancovala. A děvčice se vracely pěkně promočené. Jest třeba litovati, že na těchto vystoupeních používá se svátečního kroje. Bylo by jistě mnohem poučnější, kdyby se holčiny vracely z vystoupení ve zcela mokrých obyčejných bílých košilkách. Měly by se nad tím na Pováží zamyslet. Však slečny to byly šikovné. Chtěl bych se někdy dozvědět, kam pořadatelé těchto akcí nacpou všechny tyhle šikovné dívčiny (účinkující i divačky) ihned po skončení programu. A zdali je vypouštějí na svět i v jiných termínech...
Ostatní obrázky z letošního Ovčáckého dne jest možno spatřiti tady. A zde jsou ještě jednou ty loňské...