T.G.M. - 1.ČÁST
Tomáš Masaryk, první prezident svobodného Československa , obnovitel československé státnosti po takřka třísetletém období v područí Habsburské monarchie, přichází na svět 7. března roku 1850 v Hodoníně jako syn kočího a kuchařky. Mladý Masaryk v letech 1864–1865 pracuje jako kovářský učeň, v letech 1865–1872 pak studuje na gymnáziích v Brně a posléze ve Vídni.
V letech 1872–1876 studuje Masaryk na univerzitě ve Vídni, kde na závěr studia získává titul doktora filozofie. Jeho disertační práce nese název „Podstata duše u Platóna“.
Následující dva roky pak Masaryk pobývá jako soukromý učitel v Lipsku, kde se setkává s mladou Američankou, Charlottou Garrigue. S ní se pak, při své první cestě do Spojených států amerických, 15. března roku 1878 žení, zároveň připojuje její příjmení ke svému, od této chvíle se pak představuje jako Tomáš Garrigue Masaryk.
V roce 1879 se Masaryk habiltuje spisem „Sebevražda jako hromadný společenský jev moderní civilizace“- následně pak sedm semestrů přednáší na Vídeňské univerzitě jako soukromý docent.
V roce 1881 publikuje Masaryk (německy) svoji revidovanou habilitační práci o sebevraždě, česká verze pak vyjde v roce 1904 pod názvem „Sebevražda hromadným jevem společenským moderní osvěty“.
Následujícího roku, tedy roku 1882, je Masaryk jmenován mimořádným profesorem filozofie na nové české univerzitě v Praze, řádná profesura je mu pak udělena v lednu 1897.
V roce 1883 zakládá Masaryk měsíčník „Athenaeum“, časopis věnovaný kritickému pohledu a zkoumání české kultury a vědy, v roce 1885 pak publikuje Masaryk své hlavní filosofické dílo, spis „Základové konkrétné logiky: Třídění a soustava věd“, o dva roky později pak vychází tento spis v rozšířené německé verzi.
Léta 1886–1888 jsou v Masarykově životě zajímavá tím, že skupina vzdělanců, sdružená kolem jeho měsíčníku „Athenaeum“, odhaluje, že údajně staré rukopisy (známé rukopisy zelenohorský a královédvorský, mající dokládat ranou vyspělost středověké české kultury) jsou pouhými novodobými padělky.
V roce 1887 navštěvuje Masaryk Rusko, kde diskutuje s L. N. Tolstým, kterého pak navštěvuje ještě v letech 1889 a 1910, odmítá přitom Tolstého učení o neodporování zlu.
V roce 1891 je Tomáš Garrigue Masaryk zvolen do vídeňského parlamentu jako poslanec za mladočeskou stranu, k níž se připojuje jako člen skupiny tzv. „realistů“ – v roce 1983 se pak poslanec Masaryk svého mandátu vzdává, důvodem je jeho nespokojenost s planým radikalismem mladočechů a s jejich vnitrostranickými půtkami.
Roky 1895–1898 jsou vyplněny v Masarykově životě intenzivní tvůrčí prací, a to prací zasvěcené hlavně českým problémům – Masaryk formuluje své názory na problematiku českých dějin a předkládá český politický program, představuje se přitom jako politický myslitel, jehož názory mají pevný morální a náboženský základ – Masaryk postupně publikuje spisy „Česká otázka“(1895), „Naše nynější krize“ (1895), „Jan Hus“ (1896), „Karel Havlíček“(1896) a „Otázka sociální“(1898).