Dva roky …..
Dva roky…..24 měsíců…..nebo chcete-li 730 dní. Tolik je právě NAŠÍ komůrce s názvem „Myšlenky“.
Chtěla bych tu malinko shrnout naše a tím i moje žití s touto komůrkou. Pro mě samotnou znamená mnoho, našla jsem tu přátelství troufám si říct i dost velké a srdečné a také jsem tu potkala mnoho lidiček co mně zůstanou dlouho v mém srdíčku.
Myšlenkami prošlo hodně človíčků, někdy to byli človíčkové kteří jen proletěli jako vánek nad řekou a někdy to byla přímo vichřice nad mořem. Někteří jsou stálicemi a jsou součástí i dnes naší komůrky i mého života a těm všem i těm co k nám už tolik nechodí patří můj vřelý dík. Chtěla bych tu také napsat že na chat se človíčkové chodí většinou bavit, zapomenout na své každodenní starosti a problémy. Mnohokrát jsem ale bohužel zažila i to že do naší komůrky přišli takzvaní prudiči, co se baví tím že používají sprostá slova a nebo jen tak nadávají a ponižují druhé.
Ty dva roky byli pro mě samotnou co se týká naší komůrky opravdu pestré a někdy náročné na čas pro mě samotnou. Jsem ale hrozně moc ráda že se povedlo a Myšlenky žijí.
Myšlenky…komůrka jak já jí něžně nazývám, je místečko kam já osobně jsem se vždycky chtěla uchýlit a popovídat si s človíčkama, kteří mají tu stejnou chuť si povídat jako já. Je úplně jedno jestli si povídáme jen tak jak my říkáme o dvojsmyslech a nesmyslech a nebo třeba řešit problémy kolem našich rodin, nebo probírat třeba to jak komu co roste na zahrádce o nových nápadech pro domácnost a tak podobně. Myslím si že jsme tam fakt dobrá parta a najdou se tam lidičky s kterými si každý najde něco společného. Chtěla bych tu také napsat, že nemusíme každý s každým souhlasit a padnout si do noty. Jen je to asi opravdu o toleranci a prostém povídání.
Je velmi důležité si uvědomit ,že na chatu se dá napsat ledascos ale důležité je vědět jak moc zrádná slova jsou. Proto bychom si všichni měli uvědomit, že pokaždé nemusí slovo napsané na chatu vyznít právě tak a podle toho jakou my máme zrovna náladu. Mysleme na to a nebudou vznikat různá nedorozumění. Jsme človíčkové a můžeme si všechno nechat prostě od toho druhého vysvětlit, aniž by vznikala nedorozumění.
Jsme jen lidi …jsme omylní, buďme k sobě víc tolerantní a nepřidělávejme si zbytečné problémy tam kde je to opravdu naprosto zbytečné.
Dva roky Myšlenek je má cesta….dlouhá cesta….cesta po které jsem vyšla sama a pomalu se ke mně přidávali človíčkové…někteří se mnou ušli pěkný kus cesty ….někteří mně na té cestě stále doprovází a někteří se na prvním rozcestníku rozloučili. Někdy to bylo loučení které človíček přivítal ale někdy to bylo loučení nebo ztráta velmi bolestná. No ale takový je život.
Já jdu dál….pokaždé když zakopnu, tak zase vstanu. Někdy sama a někdy mi přispěchá na pomoc človíček nebo človíčkové co kráčí po mém boku…je to dobrý pocit vědět že tu se mnou jsou a jdou stejným směrem. Pojďme dál a těšme se na to co nás za dalším obzorem čeká…..
Myšlenkám a lidem co jim na nich záleží přeji ještě dlouhou cestu, spokojené roky plné povídáníčka a příjemných lidiček.
Vaše Jitulieta
Komentáře
Přehled komentářů
Jsou to krásná slova. Doufám že já, i když už v komůrce netrávím tolik času do té rodiny patřím a děkuji všem co sem chodí a je mi s nima dobře. Všem kteří dokážou mít vlídné slovo. DĚKUJI ZA MYŠLENKY
PODĚKOVÁNÍ
(Anna, 18. 9. 2008 0:45)