Pojídají Francouzi žáby a šneky?
Před první návštěvou Francie asi každý alespoň trochu podléhá mýtů a řečem, které se o této zemi a jejích obyvatelích šíří. Čemu ale věřit a jak si ověřit, co je pouze prachobyčejným výmyslem? Těžko soudit. Obrázek, který je velice rozšířený, neodpovídá zcela realitě, ale musíme si přiznat, že něco pravdy na něm také je.
Každopádně před odjezdem do Francie doporučuji navštívit jazykový kurz francouzštiny pro začátečníky. Možná si myslíte, že je to zbytečnost, ale nakonec mi dáte za pravdu. Jedním pravdivým mýtem totiž je, že Francouzi neumí anglicky, a pokud ano, mluví tak velice neradi. Francouzština je pro ně jediným jazykem a ostatními více či méně pohrdají. Mladá generace je na tom lépe, ale pokud se naučíte základní slovíčka francouzštiny, neprohloupíte. Z vlastní zkušenosti můžu vyprávět o nadšení, kterému celá rodina bezmezně propadla potom, co jsem promluvila relativně slušnou francouzštinou. Rázem jsem byla hvězdou a všichni mě milovali. Doporučuju!
Co se pojídání nezvyklých zvířat týče, je to trochu těžší. Při mém pobytu ve Francii mi nutili kdeco, s žábami jsem naštěstí problém neměla, podle mojí rodiny už je téměř nikdo nejí, mladí Francouzi se jich štítí. Velkým hitem jsou však mušle. Pro každého začátečníka je téměř povinnost znát názvy škeblí a mořských plodů ve francouzštině. Češi mají problém poznat slávku od ústřice, to by se Francouzovi stát nemohlo. Právě díky ústřicím jsem se naučila ve francouzštině spustě sprostých slov. Může za to nápad, že já a moje francouzské vrstevnice tyto pochutiny ochutnáme. Mě se nakonec podařilo slizké cosi spolknout, ovšem moje kamarádky to po chvíli vzdaly a přišla záplava nadávek. To nás v kurzu francouzštiny neučili. Možná by stálo za uvážení zavedení kurzu vulgarit ve francouzštině.
Pokud stále chcete navštívit Francii, seznamte se s jedním důležitým slovem ve francouzštině – gréve. Ano, to zřejmě v kurzu francouzštiny také nikdo nezmínil. V překladu je to stávka, častý jev v tamních oblastech. Na vlastní kůži jsem ji zažila, nikoho nevzrušovala ani z desetiny tolik, jak je tomu u nás. Ve Francii je na denním pořádku. Když jsem ráno u snídaně poslouchala bleskovou francouzštinu, toto slovo se tam objevilo několikrát. Po překladu jsem se začala děsit, jak se dostaneme do školy a mírně jsem panikařila. To nedělejte. Je to zbytečné. Oni si vždycky poradí
Co je ovšem neodpiratelnou pravdou, je úžasná kuchyně. V hodinách francouzštiny jsem proklínala slovíčka z gastronomie, teď jsem se v duchu omlouvala našemu profesorovi francouzštiny a perlila slovní zásobou. Nebo tedy spíš byla šťastná za názvy jídel a jejich složení, která jsme se ve francouzštině museli naučit. Občas se mi tato znalost vážně hodila.
Návštěvu Francie rozhodně doporučuji, snězte, na co přijdete, používejte byť základy francouzštiny co nejčastěji a Francouzi vás vynesou do nebes!