Falling Still: Minutová meditace pro každého
28. 1. 2009
Svět neustále hovoří o uspěchané moderní době. Přemýšleli jste však někdy nad tím, že tomu tak být nemusí? Nikoliv ve vašem případě. Shon není otázkou letopočtu. Je zakořeněný v nás samotných. Ano, doba možná určuje trendy, ale v důsledku jsme právě my těmi, kteří přehazují výhybky a rozhodují, jaká omezení přijmeme za svá. Také jste obětí syndromu „Nemám čas“? Výborně, pak čtěte dál. Naučíme se společně aplikovat do svého života neoddiskutovatelné, vědecky prokázané a blahodárné účinky meditace, a to s investicí pouhých několika minut denně. Technika falling still bezostyšně vyhodí do vzduchu sklad výmluv i těm, kteří se meditaci kvůli času vyhýbají jako čert kříži. Nejprve však v krátkosti k samotným principům…
Chci vás na okamžik požádat, abyste odložili běžné asociace spojené se slovem meditace. Většině lidí se vybaví bezvlasý mnich žijící v klášterním prostředí hluboko ve vzdálených horách. Ano, mnichové jsou jistě mistři svého umění. Avšak sedět tři hodiny v poloze lotosového květu není jedinou formou meditace. Cesta z Brna do Prahy nabízí nespočet možných tras. Jedna je rychlá, druhá dobrodružná a další vede nádhernou krajinnou scenérií. Která je tedy „ta správná“? Žádná! Všechny tam vedou. Vyberete si prostě tu, na kterou máte chuť. Stejně tak i meditace. Má nekonečně mnoho různých podob. Může jí být tanec, pozorování planoucího horizontu při západu slunce i jízda na motorce. Meditace je ponoření do přítomného okamžiku. Je to absolutní bdělost, stav vysoké vnímavosti, kdy mentální hluk mysli ustane, starosti opadnou, naděje se rozplynou. Zbývá jen tady a teď… přítomnost.
Všichni takové situace více či méně známe ze svého života. Vyznačují se tím, že přestaneme vnímat čas. Někomu takové pocity může vyvolat jeho oblíbený koníček, unešené pozorování sýkorky zobající zrní z vámi postavené ptačí budky či láskyplné milování. Většina z nás bude souhlasit, že jsou to přesně ty okamžiky, kdy se cítíme úžasně, kdy nám z očí srší vášeň a láska k tomu, co zrovna prožíváme. Nevíme, kolik je hodin, ani který je den. To všechno je nepodstatné, zastíněné probíhajícím zážitkem.
I když se to zdá být podivné, takové okamžiky zabírají jen mikroskopický zlomek času z našeho dne. Máme tu totiž co do činění s prvotřídním iluzionistou, mistrem odvádění pozornosti. Jeho stín by zahanbil i samotného Davida Copperfielda. Je jím naše mysl. Nepřetržitě rozptyluje naši pozornost a svádí myšlenkové toky do pohřbených trosek minulosti, či ještě nepostavených chrámů budoucnosti. Jen si udělejte malý test. Když jedete autobusem, prožíváte skutečně to, co se právě děje (cestu, tlak sedačky, zvuky okolo, ubíhající krajinu atd.), nebo v autobuse vlastně ani nejste? Možná se vznášíte v představách, přehráváte nějakou vzpomínku nebo trénujete nějakou prezentaci. Mysl vás nedobrovolně vtáhla někam, kde vůbec nejste. Sedíte v autobuse, ale myšlenkami jste někde v dáli. Vnitřní integrita je narušena, nastává rozpor. Pouhé uvědomění, že se to děje, vás dokáže vrátit zpět. A nyní se naučíme, jak pomocí několika minut denně můžeme náš cit pro přítomnost vystřelit k výšinám.
Svět neustále hovoří o uspěchané moderní době. Přemýšleli jste však někdy nad tím, že tomu tak být nemusí? Nikoliv ve vašem případě. Shon není otázkou letopočtu. Je zakořeněný v nás samotných. Ano, doba možná určuje trendy, ale v důsledku jsme právě my těmi, kteří přehazují výhybky a rozhodují, jaká omezení přijmeme za svá. Také jste obětí syndromu „Nemám čas“? Výborně, pak čtěte dál. Naučíme se společně aplikovat do svého života neoddiskutovatelné, vědecky prokázané a blahodárné účinky meditace, a to s investicí pouhých několika minut denně. Technika falling still bezostyšně vyhodí do vzduchu sklad výmluv i těm, kteří se meditaci kvůli času vyhýbají jako čert kříži. Nejprve však v krátkosti k samotným principům…
Chci vás na okamžik požádat, abyste odložili běžné asociace spojené se slovem meditace. Většině lidí se vybaví bezvlasý mnich žijící v klášterním prostředí hluboko ve vzdálených horách. Ano, mnichové jsou jistě mistři svého umění. Avšak sedět tři hodiny v poloze lotosového květu není jedinou formou meditace. Cesta z Brna do Prahy nabízí nespočet možných tras. Jedna je rychlá, druhá dobrodružná a další vede nádhernou krajinnou scenérií. Která je tedy „ta správná“? Žádná! Všechny tam vedou. Vyberete si prostě tu, na kterou máte chuť. Stejně tak i meditace. Má nekonečně mnoho různých podob. Může jí být tanec, pozorování planoucího horizontu při západu slunce i jízda na motorce. Meditace je ponoření do přítomného okamžiku. Je to absolutní bdělost, stav vysoké vnímavosti, kdy mentální hluk mysli ustane, starosti opadnou, naděje se rozplynou. Zbývá jen tady a teď… přítomnost.
Všichni takové situace více či méně známe ze svého života. Vyznačují se tím, že přestaneme vnímat čas. Někomu takové pocity může vyvolat jeho oblíbený koníček, unešené pozorování sýkorky zobající zrní z vámi postavené ptačí budky či láskyplné milování. Většina z nás bude souhlasit, že jsou to přesně ty okamžiky, kdy se cítíme úžasně, kdy nám z očí srší vášeň a láska k tomu, co zrovna prožíváme. Nevíme, kolik je hodin, ani který je den. To všechno je nepodstatné, zastíněné probíhajícím zážitkem.
I když se to zdá být podivné, takové okamžiky zabírají jen mikroskopický zlomek času z našeho dne. Máme tu totiž co do činění s prvotřídním iluzionistou, mistrem odvádění pozornosti. Jeho stín by zahanbil i samotného Davida Copperfielda. Je jím naše mysl. Nepřetržitě rozptyluje naši pozornost a svádí myšlenkové toky do pohřbených trosek minulosti, či ještě nepostavených chrámů budoucnosti. Jen si udělejte malý test. Když jedete autobusem, prožíváte skutečně to, co se právě děje (cestu, tlak sedačky, zvuky okolo, ubíhající krajinu atd.), nebo v autobuse vlastně ani nejste? Možná se vznášíte v představách, přehráváte nějakou vzpomínku nebo trénujete nějakou prezentaci. Mysl vás nedobrovolně vtáhla někam, kde vůbec nejste. Sedíte v autobuse, ale myšlenkami jste někde v dáli. Vnitřní integrita je narušena, nastává rozpor. Pouhé uvědomění, že se to děje, vás dokáže vrátit zpět. A nyní se naučíme, jak pomocí několika minut denně můžeme náš cit pro přítomnost vystřelit k výšinám.
Svět neustále hovoří o uspěchané moderní době. Přemýšleli jste však někdy nad tím, že tomu tak být nemusí? Nikoliv ve vašem případě. Shon není otázkou letopočtu. Je zakořeněný v nás samotných. Ano, doba možná určuje trendy, ale v důsledku jsme právě my těmi, kteří přehazují výhybky a rozhodují, jaká omezení přijmeme za svá. Také jste obětí syndromu „Nemám čas“? Výborně, pak čtěte dál. Naučíme se společně aplikovat do svého života neoddiskutovatelné, vědecky prokázané a blahodárné účinky meditace, a to s investicí pouhých několika minut denně. Technika falling still bezostyšně vyhodí do vzduchu sklad výmluv i těm, kteří se meditaci kvůli času vyhýbají jako čert kříži. Nejprve však v krátkosti k samotným principům…
Chci vás na okamžik požádat, abyste odložili běžné asociace spojené se slovem meditace. Většině lidí se vybaví bezvlasý mnich žijící v klášterním prostředí hluboko ve vzdálených horách. Ano, mnichové jsou jistě mistři svého umění. Avšak sedět tři hodiny v poloze lotosového květu není jedinou formou meditace. Cesta z Brna do Prahy nabízí nespočet možných tras. Jedna je rychlá, druhá dobrodružná a další vede nádhernou krajinnou scenérií. Která je tedy „ta správná“? Žádná! Všechny tam vedou. Vyberete si prostě tu, na kterou máte chuť. Stejně tak i meditace. Má nekonečně mnoho různých podob. Může jí být tanec, pozorování planoucího horizontu při západu slunce i jízda na motorce. Meditace je ponoření do přítomného okamžiku. Je to absolutní bdělost, stav vysoké vnímavosti, kdy mentální hluk mysli ustane, starosti opadnou, naděje se rozplynou. Zbývá jen tady a teď… přítomnost.
Všichni takové situace více či méně známe ze svého života. Vyznačují se tím, že přestaneme vnímat čas. Někomu takové pocity může vyvolat jeho oblíbený koníček, unešené pozorování sýkorky zobající zrní z vámi postavené ptačí budky či láskyplné milování. Většina z nás bude souhlasit, že jsou to přesně ty okamžiky, kdy se cítíme úžasně, kdy nám z očí srší vášeň a láska k tomu, co zrovna prožíváme. Nevíme, kolik je hodin, ani který je den. To všechno je nepodstatné, zastíněné probíhajícím zážitkem.
I když se to zdá být podivné, takové okamžiky zabírají jen mikroskopický zlomek času z našeho dne. Máme tu totiž co do činění s prvotřídním iluzionistou, mistrem odvádění pozornosti. Jeho stín by zahanbil i samotného Davida Copperfielda. Je jím naše mysl. Nepřetržitě rozptyluje naši pozornost a svádí myšlenkové toky do pohřbených trosek minulosti, či ještě nepostavených chrámů budoucnosti. Jen si udělejte malý test. Když jedete autobusem, prožíváte skutečně to, co se právě děje (cestu, tlak sedačky, zvuky okolo, ubíhající krajinu atd.), nebo v autobuse vlastně ani nejste? Možná se vznášíte v představách, přehráváte nějakou vzpomínku nebo trénujete nějakou prezentaci. Mysl vás nedobrovolně vtáhla někam, kde vůbec nejste. Sedíte v autobuse, ale myšlenkami jste někde v dáli. Vnitřní integrita je narušena, nastává rozpor. Pouhé uvědomění, že se to děje, vás dokáže vrátit zpět. A nyní se naučíme, jak pomocí několika minut denně můžeme náš cit pro přítomnost vystřelit k výšinám.