rok 2009
Aktuálně……., neb, co se u nás právě děje
Plánů do roku 2009 máme více než dost, s klukama absolvovat sem tam nějakou tu výstavu a panička chce udělat zkoušky z myslivosti a následně zbrojní průkaz skupiny C. Samozřejmě máme v plánu pracovat s klukama i na poli zkouškovém, moc bych si přála, aby oba dva letos zdárně udělali les a vodu a když se bude jooo dařit a kluci budou šikovní, tak možná i riskneme všestranky….ale člověk míní, život mění, znáte to…….
Od počátku roku 2009 se toho moc neděje, zima bylo dlouhá, takže trvalo, než vyrostla krytina, ve které by se dalo cvičit. Z jara jsme se účastnili dvou výstav, abychom na chvíli utekli před zimním stereotypem (více výstavy Gar, Fox). Nového je jen to, že od února 2009 k nám pravidelně jezdí na cvičení naši přátelé Michal a Andre;ou se svojí krásnou fenou českého fouska jménem Ela Krupá. Ela je velmi nadějná, temperamentní, šikovná mladá fena, která toho má jistě mnoho před sebou.
Na jaře jsme u nás také měli fenečku na výcvik – krásnou fenu auvergneského ohaře Caress le bleu cardinalis (import z Polska), byla u nás bohužel jen dva týdny, naše cvičení a pobyt Caress u nás přerušilo její hárání. Jinak, Caress byla dvouletá fena, s pevným vystavováním, nádherným, rychlým a prostorným hledáním, ovšem, původní majitel, se na ní zřejmě podepsal nevhodně tvrdým výcvikem, fena byla u některých cviků bázlivá, například se bála přivolání, ačkoliv jsem se na ní nikdy ani křivým očkem nepodívala, natož, abych jí uhodila, to u této feny absolutně nepřipadalo v úvahu, u daunu se také kroutila a čekala ránu…….Caresse jsem měla připravit jen na zkoušky vloh (k uchovnění auvergneských ohařů stačí), ale momentálně si jí zpět na výcvik vzít nemůžu, jelikož všechen náš čas nyní věnujeme našim klukům…..škoda…..snad se paničce Caress podaří jí uchovnit, je to opravdu krásná fena, milé povahy.
No a abych nezapomněla, v zimě jsme se na internetu našli s Foxlíkovo skoroségrou Idou z Mečkovské Skály, tedy samozřejmě, paničky se našly. Poprvé jsme se setkali na mezinárodní výstavě v Českých Budějovicích a setkání to bylo velmi milé. Ida je krásná, drobná a elegantní fenka, s Foxáčem mají shodný rodokmen (otec Cir z Vlčí Hráze, matka Elly z Černopládu), takže opravdu, skorosourozenci, jen Ida se narodila v roce 2005. Po výstavě jsme se shodli, že toto setkání jistě nebylo poslední a Yarka s Idou nás přijedou navštívit. No a nezůstali jsme jen slov, skutečně, pár týdnů po výstavě nás holky poctily svojí návštěvou, všichni tři i s pesanama jsme vyrazili na prochajdu spojenou se cvičením – především klidů a vystavování. Gar i Ida si sem tam nějakého zajocha prohnali, zatímco Fox v jeho klidech nezklamal. Jednoho zajíce jsem ho nechala si prohnat, aby se rozběhal a nebyl pořád tak „poslušný“, ale jak viděl svojí rozlítanou ségru, nedalo mu to a ukázal, že to umí taky parádně rozbalit.
30.5.2009
Dnes jsme se s Jindrou vydali do Krče – k restauraci Na louce zelený, kde se konala klubová výstava klubu chovatelů dlouhosrstých a münsterlandských ohařů. Měli jsme se zde setkat s Martou a částí její smečky „Z Pánů Louky“. Marta nám přivezla na cvičení parádní lišče, za které jí tímto ještě jednou mnohokrát děkuji. Po zahájení výstavy jsme se vydali ke kruhu, kde se posuzovali němečtí dlouháni – Marta měla přihlášené dvě své feny – sedmiletou Halinu z Pánů Louky ve třídě otevřené a Britu ve třídě pracovní. Obě holky odešly z kruhu se známkou VD, je pravda, že nebyly zrovna „v srsti“, neboť v této době je většina psů v línání, ale myslím si, že známka VD nebyla spravedlivá. Známku V1 ve třídě otevřené získala fena, která po celou dobu strávenou v kruhu měla prut mezi nohama, působila bázlivým dojmem…..a Halina, která se krásně presentovala si odnesla VD….inu, co rozhodčí, to jiný názor, Po skončení posuzování v kruzích probíhal výběr do chovu, kterým Brita úspěšně prošla, dokonce jí byl doporučen „ženich“ a tak Marta bude netrpělivě očekávat hárání Brity a snad se dočká vytoužených štěňat dlouhánů (doma si jistě nechá minimálně jednu fenečku…J Pak šel na řadu Gar, nakapala jsem mu barvu, pod větrem jsem se po nějaké době vrátila zpět a Jindra Garovi nasadil barvářský obojek. Gar byl na barvě poprvé, takže ještě nevěděl, co po něm Jindra chce, ale pochopil to velmi záhy a to hned na nástřelu, kde ho Jindra nechal nástřel dlouho vyšetřit a Gar poté sám vyrazil směr stopní dráha…..Jindra ho po celou dobu povzbuzoval slovy, jak je hodný, „ukaž srnečka“ a Gar, stejně jako Fox, za celou dobu nezvedl nos od země, netrvalo dlouho a srnčí deku našel.
Po tomto cvičení, už nejsem tak skeptická, kluci jsou šikovní a opravdu potřebovali pochopit, vysvětlit od nás, co že to po nich chceme a myslím, že to pochopili velmi rychle…..Spojili si i barvářský obojek s barvou, takže super, snad se tak bude dařit i při dalším nácviku (nevím kdy, musím sehnat krev, ač máme ve chlívku 4 prasátka, zabijačku zrovna neplánujeme)
11.6.2009
Tak paráda, odpoledne v masně se mi podařilo objednat 2 litry krve z jatek, příští středu si jí jdu vyzvednout. Se divím, ale paní prodavačka ani nevypadala moc vyděšeně……když jsem jí řekla, že chci krev…..
13.6.2009
Přinášíme aktualitu plnou úspěchů. V sobotu jsme se s klukama vydali směr Klatovy, kde se konala Národní výstava psů, oba dva byli přihlášeni ve třídě pracovní. Cesta do dalekých Klatov proběhla bez větších komplikací a za cedulí „Klatovy“ na nás čekala kamarádka Yarka s Foxíkovo poloségrou Idou z Mečskovské Skály, Yarka nás navedla přímo na výstaviště. Po projití veterinární kontrolou jsme zjistili, že FCI skupina 7 není v jenom stadionu, takže jsme se přemístili na atletický stadion, kde měli kruh fouskové, vyfasovala jsem startovní číslo, opustila jsem Jindru s Garem a šla s Yarkou na sokolský stadion, kde měli kruh maďaři. Yarka mě zde seznámila s panem Černým – majitelem chovatelské stanice s Mečkovské Skály, se kterým jsme si moc hezky popovídali. Čekání na posouzení jsme si s krátily číháním po různých stáncích a povídáním s ostatními majiteli hafanů a než jsme se nadály, maďaři šli na řadu. Jeden pejsek nastupoval v dorostu, jeden v mladých, dva v otevřené a jeden – náš Fox v pracovní. Posuzoval rozhodčí pan MVDr. František Šimek, poradce chovu pro ohaře hrubosrsté, který je pejskařské veřejnosti známý tím, jak je přísný, ale spravedlivý a právě proto si ho hodně lidí váží. Všem pejskům před námi řekl klady i zápory, všichni odešli se známkou Výborný, ale bez titulu, pejsek v mladých odešel se známkou „D“. Když jsme šli na řadu my, už po prvním oběhnutém kolečku pan rozhodčí koroně oznámil „tohle je to nejlepší, co jsem tady viděl“. Nechal nás s Foxem ještě oběhnout pár kol a poté mi řekl, abych psa postavila do postoje, vzhledem k tomu, že Fox měl od rána „dobrou náladu“, předváděl se až neskutečně dobře, jak v pohybu, tak v postoji……pan rozhodčí o Foxovi řekl, že to už starší pes, což jde vidět na perfektně vyvinutém svalstvu, že má výrazný kohoutek, výbornou mechaniku pohybu a výborně se prezentuje…..zadal nám známku V1 a tituly CAC a Národní vítěz. Lidičky, v tohle jsem ani ve snu nedoufala, málem to se mnou „seklo“. Bylo tedy jasné, že půjdeme do kruhu ještě jednou o BOBa s vítěznou fenkou. Po nás již nastupovaly fenky a já se nemohla dočkat, až do kruhu vstoupí Yarka s Adélkou (Idou z MČ). Než se tak stalo, předvedly se 3 fenky ve třídě mladých, jedna ve třídě otevřené a pak 3 v pracovní. Ve třídě mladých fen nebyl přiznán žádný titul, ve třídě otevřené fenečka dostala VD a již šla na řadu pracovní třída fen. Když jsem se podívala na konkurentky Idy, bylo mi to jasné, že má minimálně V1 v kapse a taky že jo…..:-))) Bohužel, pan rozhodčí titul CAC ani Národní vítěz Idě nepřiznal. A to jsem si myslela, že o BOBa budou Fox a Ida bojovat spolu…….Takže do kruhu o BOBa jsme šli sami a titul BOB byl tedy zadán nám. Byla jsem tak šťastná, že si to jen málokdo dovede představit……ani ve snu mě nenapadlo, že Fox, v pěti letech, už lehce šedivějící, by někdy na výstavě mohl zazářit…..Foxi, byl to tvůj životní výstavní úspěch, který se jen těžko bude někdy opakovat a já ti děkuji, že jsem u toho mohla být s tebou……J
Po Foxovo úspěchu jsme se rozhodli, že zůstaneme do odpoledních soutěží, kde Fox bude bojovat o BIG a Gar, že se předvede ve Velké národní ceně, což je přehlídka národních FCI uznaných i neuznaných plemen. Čekání jsme si s Jindrou a Yarkou krátili jak jinak, než klábosením, nakupováním a samozřejmě jídlem a pokukováním po jiných pesanech. V odpoledních soutěžích se Gar hezky presentoval a myslím, že nám to slušelo….:-)) A Fox, o tom ani nemluvím, to je hroznej exibouš, kterého předvádění hooodně baví, leč i přes jeho skvělou presentaci (ani by mě tam nepotřeboval) jsme se do první pětky BIG nedostali. Nicméně dostali jsme krásné medaile a mohli jsme konečně razit směr domov. S Yarkou jsme ještě nechali proběhnout psy, něco málo jsme nafotili, rozloučili jsme se a vyrazili jsme na cestu domů.
Chci ještě jednou strááášně moc poděkovat Yarce, že s námi strávila celý úmorný výstavní den a dělaly nám s Adékou milou společnost, holky děkujeme a držíme palce, aby se narodila zdravá a čilá smečka malých zrzavců šikovných a krásných po mamince a tatínkoviL Psala jsem na OMS Rakovník, kam jsme chtěli přihlásit jen Gara, tak uvidíme, snad to nedopadne tak, že na leskách povedu dva psy najednou……Napadlo mě řešení, i vzhledem k tomu, že Gar neustále odmítá nosit lišku, že 25.7. bych na leskách u Rakovníka vedla Foxe a Gara pak 29.8. u Berouna, jinak fakt nevím…..…. J) a vydala se pro Foxe zpět. Jen co jsem Foxe zahlédla, tak jsem si všimla, že mu za zády stojí myslivec s fouskem, myslela jsem si, že to je hospodář ze sdružení, tak jsem pozdravila a šla blíž, a hle, on to nebyl hospodář, ale s tímto myslivcem se také známe, takže jsme se pozdravili a popovídali. No a právě tím mi Fox udělal radost, ani po příchodu cizího chlapa se psem se z odložení nezvedl, jsem na něj hrdá na šikulu…. J Nevím, zda mám mít radost, chytá mě nerv, zda to zvládneme, zda jsme nezačali cvičit pozdě, a tak vůbec….však to znáte…….
Odpoledne přijeli na návštěvu Eliášovci, Michal potřeboval pomoc s aportem u Elly, přivezl mi poplašňák, za což jsem mu moooc vděčná……a povídali jsme a povídali jsme………Zítra nás všechny čeká Oblastní výstava psů v Kunraticích, tak držte palce….
20.6.2009
Dneska kluky čekala letošní poslední výstava a to Oblastní výstava psů v Kunraticích, fousci zde měli speciální klubovou výstavu. Na výstavu byla přihlášena i Elinka od Michala a Andrey. Opět jsme se museli s Jindrou na chvíli rozdělit, protože kruhy byly daleko od sebe. Už od rána jsem měla výbornou náladu, na výstavu jsem se těšila, protože jsem tam měla potkat mnoho lektorů a zkoušejících z nedávného kurzu a následných zkoušek z myslivosti. Maďarů bylo na výstavu přihlášeno málo, pouze 4, dva psy, dvě feny. Posuzoval pan Němec, a Fox se mu moc líbil, takže po skvělé presentaci Foxe ohodnotil známkou V1, Vítěz třídy a Oblastní vítěz a napsal moc krásný posudek, že Fox je v postoji i v pohybu naprosto bez chyby J Do kruhu ve třídě pracovní šli jen dva pejskové, Gar a další pejsek. Fousky posuzoval pan Čeliš, nebudu podrobně popisovat, co a jak probíhalo, kdo tam byl, tak moc dobře ví, zkrátka, tentokrát Gar odešel z kruhu k překvapení korony a upřímně i nás pouze s V2, res. CAC, ale já jsem ráda, že Gar pokračuje ve sbírání známek Výborných…. J Michal s Andreou po posuzování odjeli a my jsme čekali na odpoledne, kdy probíhalo předvedení vítězů tříd pracovních a Oblastních vítězů, kde jsem se proběhla s Foxem, dostali jsme dvě medaile a mohli jsme drandit domů….
21.6.2009
Dnes nás čekal první nácvik na lesní zkoušky, na nácvik jsme vzali jen Foxe a Gar, protože ten stále nechce nosit lišku, tak odpočíval doma. Sraz byl u hospody, kde jsme se sešli s mladou slečnou s maďarkou a starším manželským párem s malou münsterlandkou a rozjeli jsme se do lesa k ohrádce, kde již bylo celkem hodně vůdců s různými plemeny ohařů, ale i neohařů, byl zde i jeden golden. Všichni si na začátku zkoušeli ohrádku a výkony psů byly hodně různé….Když jsem šla na ohrádku s Foxem, Fox nezklamal a lišku bez problémů přinesl. Jenže…..pak se zkoušela ohrádka s cca 8 kg liškou a to bylo v pytli…..Fox vběhl do ohrádky, ale u lišky se zastavil a vrátil se ke mně…..poslala jsem ho znovu a opět, u lišky se zastavil a čuměl na mě……a věděla jsem, že je problém na světě……šla jsem tedy za ním do ohrádky, lišku mu dala do mordy a běžela zpět na místo vypuštění, Fox za mnou a předal. Moc jsem ho pochválila, ale rozhodně jsem nebyla spokojená….. :-( Pak jsme šli všichni zkoušet klid na stanovišti, udělali se cca 30 až 40 metrové rozestupy, kdo měl flintu nebo poplašňák, tak střílel, kdo neměl psa, tak procházel lečí a dělal humbuk, jako by opravdu vyháněl zvěř, střílelo se opravdu hodně, ale Foxe jsem měla odloženého a kluk šikovná se ani nehnul, jen jednou si kňourl, tak jsem ho napomenula, pak si položil hlavu a už ani necekl. Vůdci se pak rozdělili na malé skupiny a my jsme byli ve skupince se slečnou s maďarkou, s paní Brzkovskou s Darem a s oním starším párem s münsterlandkou. Zjistila jsem, že onu slečnu s maďarkou znám z loňského nácviku na podzimky a z následných podzimek, s Renatou jsme dohodly i společné cvičení v týdnu. Šli jsme zkoušet dohledávky a ty Fox, včetně lišky, zvládl v pohodě, tak jsem měla obr radost……malá münsterlandka i maďarka Nessie předváděly parádní výkony. No a pak jsme sedli do aut a přejeli na jiné místo, kde byly vyznačené trasy na vlečky. Vlečku se zajícem Fox v pohodě udělal. Jenže, pak jsme udělali vlečku s ličkou a já blbka jsem ho rovnou pustila samotného a on přišel bez lišky, takže Foxe na řemen a šup k lišce, před liškou jsem ho pustila, lišku vzal a běželi jsme zpět na místo vypuštění…..Vím, že to byla moje chyba, měla jsem první vlečku s liškou udělat s ním……obě holky, jak slečna Nessie, tak münsterlandka bez problémů vlečky s liškou udělaly. Pak jsme jeli zase o kus dále na barvy, kterou jsem ale s Foxem nedělala, protože barvy cvičíme u nás v lese, ale kapala jsem barvu pro münsterlandku, která pak v pohodě barvu dokončila. No a jak čas letěl, najednou byly dvě hodiny odpoledne, takže jsme se rozhodli jet domů. S Renatou a Nessie jsme se domluvily, že na stejné místo zajedeme pocvičit ve čtvrtek
22.6.2009
Po včerejším nácviku, kdy mé pocity jsou kvůli lišce všelijaké, přemýšlím, že na lesky 4.7. s Foxem nepůjdu a přihlásím nás jinam na pozdější termín. Večer jsem byla Foxovi nakapat barvu a poté se zpustil takový liják, že jsem mu moc nevěřila, že by barvu udělal. Šla jsem s Foxem na šoulačku s výstřelem, Fox je v tomhle spolehlivý, ani se nehnul, pak jsme společně s Garem vyzkoušeli klid na stanovišti a pak jsem Foxovi připnula barvářský obojek a šlo se na barvu. Fox má fakt výborný nos a i po průtrži za stálého deště barvu dokončil.
Není čas aktualizovat, cvičíme, cvičíme………Lesní zkoušky 4.7. jsem nakonec vzdala a šla jen jako divák podpořit kamarádku s maďarkou Nessie (Anessa Bell od Křemence), která zkoušky zdárně skončila, bohužel ve III. ceně, díky vlečce s liškou, nikdo neví, co zrovna čubině přelítlo přes nos, protože obyčejně je její práce stoprocentní a spolehlivá……no co, nejsou to stroje a mohou si dovolit chybovat.
25.7.2009
Dne 25.7. jsme s Jindrou a klukama vyrazili směr Řevničov, kde se konaly lesní zkoušky ohařů a malých plemen. Kolik bylo na nástupu malých plemen nevím, ale ohařů se sešlo celkem 10, dva maďaři, jeden fousek, dva výmaráci, čtyři kraťasové a jeden malý münsterland. Vylosovala jsem sobě a Foxovi číslo 6 a Jindra vzápětí po mě vytáhl z klobouku číslo 7. Po rozlosování se přejíždělo o kus dál do lesa k ohrádce. Pejskové před námi podávali různé výkony, nejčastěji padaly známky 2 a 3, maďar dokonce na ohrádce vypadl, liška mu spadla do příkopu a pejsek si s tímto nevěděl rady. Já jsem byla s ohrádkou spokojená, Fox lišku bez váhání vzal a v mžiku byl přede mnou, ale potvora úplně nedosedl (dodnes nevím proč, protože při odevzdání aportu dosedá vždy), takže známka 3, jedna z obávaných disciplín, kdy člověk nikdy neví, co se stane, úspěšně za námi. Po mě již šel na ohrádku Jindra s Garem a tento okamžik byl pro mě nejkrásnějším z celých zkoušek. Gar pro lišku vylítl jako střela a stejně rychle lišku uchopil a vrátil se k Jindrovi, kde mu jí naprosto vzorově předal a v tu chvíli začala korona spontánně tleskat (do té doby korona tleskala až po vyhlášení známky rozhodčími) a já jsem nemohla najít slov, byla jsem dojatá, když vrchní rozhodčí prohlásil „dámy a pánové, právě jsme viděli memoriálový výkon“. Garův výkon na ohrádce zůstal již nepřekonaným, vedle Gara pouze jeden pes obdržel známku 4.
Po ohrádce se přecházelo na lesní cestu, kde jsme všichni hromadně absolvovali klid na stanovišti. Stáli jsme s Jindrou vedle sebe, mezi námi rozhodčí a oba jsme nechali kluky na volno odložené, Gar si sem tam zakňoural (přece jen, ví o co jde, má již honovou sezonu za sebou), Fox byl více méně v klidu, ani se nehnul, občas jsem mu v tichosti zopakovala povel down, kdy si i položil hlavu mezi přední, takže známka 4.
No a vzhledem k tomu, že po ohrádce zůstalo ohařů jen 9, byli jsme rozděleni na 3 skupiny a každá skupina přecházela na jiné disciplíny. Jindra s Garem šli na vlečky a já s Foxem na drobné, tedy dohledávky. Tady jsme se tedy s Jindrou rozloučili a popřáli si hodně štěstí.
V naší tříčlenné skupince, kromě naší maličkosti, byl krátkosrstý ohař se svým 85 letých vůdcem, před kterým doteď smekám, v jaké byl pán výborné kondici a jak pěkně mu pes chodil a dále mladý, teprve 14ti měsíční výmarský ohař.
První se šla dohledávka lišky, bez problémů, známky 4, 4.
Poté se dohledával zajíc a následně bažant a zde opět samé 4.
Po drobných disciplínách jsme se i s rozhodčími pěšmo přemístili k nedalekému houští, kde se konala disciplína nahánění v houštinách. Upřímně, houštinu jsme nikdy nijak zvlášť necvičili, protože Fox vždy jde tam, kam ho pošlu, houština nehouština a tak i s touto se bezvadně popral, pouze jednou se mi přišel ukázat, ale bez povelu se vrátil zpět a bylo slyšet jen cinkání známky obojku, takže opět známka 4.
A jako další nás čekalo slídění, kdy se Fox rozhodl, že se musí nutně vyprázdnit (ten den již potřetí a to večer kluci dostali poloviční dávku než obvykle), ale slídění Fox ovládá parádně, takže opět za 4.
Po slídění si rozhodčí ověřili, jak nám jde vodění na řemeni v lese, v tyčovině, přes překážky, kolem stromů a byla to další 4. Nějak se mi nechtělo věřit, jak hladce zatím zkouškami proplouváme.
Spolu s ostatními vůdci jsme se přemístili do jiné části lesa a to na vlečky. Byla jsem nervozní, že Fox ještě nepil, protože vodu měl u sebe Jindra, tak jsem poprosila kolegu vůdce o trochu vody, kterou jsem na jeho radu nalila do klobouku a Fox se napil k prasknutí (jo, ten mokrý klobouk na hlavě mi pak udělal moooc pěkný účes……L a najednou všechny začal tlačit čas, konečně jsme nastupovali na šoulačku.
I přes poznámky rozhodčích, že pes za námi zdrhne, když mi půjde střílet Jindra, jsem odmítla jiného střelce a Jindra vyrazil napřed, aby se šel schovat. Šoulačku má Fox spolehlivou, takže jak šoulání, odložení, přivolání a následné odložení s výstřelem zvládl s přehledem jeho vlastním, ani se nehnul, naopak si ještě položil hlavu na zem a čekal až se vrátím, takže opět, známka 4.
A čekalo nás to pro mě nejhorší a to barva, ze které jsem měla opravdu strach. Na barvu se tentokrát přejíždělo auty do vzdálenější části lesa. Jakmile jsem Foxovi nasadila barvářský řemen, věděl, co se bude dít a já jsem měla obavy, že půjde moc zbrkle a bude scházet, ale stal se zázrak, Fox vyšvihl takovou barvu, jako nikdy předtím, na 100% jsem mu nedůvěřovala, ale nechala se jím přesto vést, přes padlé stromy, roštím a houštím, kde jsem si kolikrát myslela, že přijdu v lepším případě o klobouk, v horším případě o oko, ale vždy, když jsem se podívala na zem, pár kapek barvy jsem na zemi zahlédla a to mě uklidnilo. Za chvilku jsme došli k srnci, kde jsem Foxe zadaunovala, rozhodčím jsem nahlásila konec dosledu, následně mi bylo pogratulováno, předán úlomek, jehož kus jsem dala i Foxovi za obojek a já jsem se s neskutečnou radostí a trochu i pýchou vracela zpět na cestu, kde na nás čekal Jindra s Garem.
Po nás šel na barvu kolega s výmarákem, kterého měl nahlášeného jako hlasitého oznamovače, ti rovněž barvu zvládli na výbornou, tedy za 4. A vzhledem k tomu, že byli poslední, poslední konečně jsme nasedli do aut a přemístili se zpět do Řevničova do hospody, my tedy spíše k hospodě, protože ta byla narvaná k prasknutím místními a na nás se místo nedostalo, takže jsme dvě hodiny čekali v přilehlém parku, povídali jsme si o dojmech ze zkoušek, vždy jsme prohodili pár slov s ostatními vůdci či někým z korony a musím říci, že všichni se u nás zastavovali hlavně kvůli Garovi, obdivovali nejen jeho práci, ze které byli všichni nadšení, ale i jeho exteriér, že prý tahle má vypadat fousek…J Další výsledky si již nepamatuji, protože jsem byla vykolejená z našeho třetího místa, stále jsem tomu nemohla uvěřit, takže po povinném fotografování prvních třech umístěných a rozloučení s ostatními jsme konečně, unavení, ale šťastní, nasedli do auta a odebrali se k domovu.
Ač jsem v to nedoufala a ani v to moc nevěřila, tak tyto zkoušky jsme s Foxem, tedy ne já, ale Fox zvládl na výbornou, uspěli jsme v I. ceně, pouze se dvěma trojkami, jinak vyčtverkováno.
Moc mě mrzí ona smůla, která potkala Jindru s Garem na barvě, ale hold, takové věci se stávají a Jindra s Garem si ještě letos lesky zopakují a já nepochybuji o tom, že je zdárně dokončí v I. ceně a možná i bodově výš, než já s Foxem. Mám radost z toho, že Jindrovi tento jím nezaviněný neúspěch nesebral vůli s Garem dál pracovat, spíše naopak, takže ani já, ani Jindra jsme z jejich výsledků nebyli smutní či zklamaní, protože oba dobře víme, že Gar na to prostě má, jen ho prostě doprovází smůla…….ale vše se jednou v dobré obrátí…….
Přelom července a srpna
jsme si jeli užívat zaslouženou dovolenou, týden na chaloupce, tedy týden válení se a téměř nicnedělání a odpočinku. Druhý týden s přáteli a jejich fouskou v autokempu Hora nad Sázavou, týden akční, stále se něco dělo, cvičili jsme, procházeli, dokonce i za kulturou jsme se vydali, taky jsme pili pivo…..hodně piva
23.8.2009
Tak, aby těch zkoušek letos nebylo málo, tak jsem nás s Foxem přihlásila na speciální zkoušky vodní práce ohařů, které pořádal OMS Praha 9. Takže ráno, 23.8.2009 jsme vyrazili směr Koloděje, restaurace Jízdárna. Prvním a ten den posledním špatným znamením bylo, že jsem doma nechala vodítko a obojek (psa naštěstí neJ Zde jsem Foxovi fakt víc než věřila, k hladině rybníku byl celkem prudký vysoký svah, já jsem zůstala s Foxem stát na jeho vrcholu a po výstřelu a následném vhozením kachny rozhodčím do rybníka Fox bez povelu vyletěl jako střela, skočil šipku do vody, mastil si to ke kachně, kterou v otočce ke mně vzal na plnou mordu a pádil si to zpět ke mně, vylezl z vody a bez otřepání si to mastil po souši dalších 5 metrů ke mně, kde vzorově předal a korona a rozhodčí začali spontánně tleskat, byla jsem v tu chvíli na toho zmetka zrzavého fakt pyšná a téměř s dojetím jsem přijímala gratulace.
No a konec zkoušek se blížil, bylo jasné, že skončíme v I. ceně, ale nevěděla jsem, zda na klidu na stanovišti nechám Foxe na volno nebo uvázaného, nakonec jsem se rozhodla ho nechat na volno, trochu jsem mu před započetím disciplíny „domluvila“ a Fox opravdu po celou dobu 10 minut, za hojné střelby, se ani nehnul, nevydal téměř ani hlásku, pes neuvázaný, klidný, známka 4.
Po této disciplíně jsme všichni naskákali do aut a vydali se hladoví a žízniví směr hospoda, kde jsme si povídáním a vyprávěním krátili čas do vyhlášení.
Na vyhlášení nás pár chybělo, ani nevím kolik. Náš výsledek byl velmi potěšující, 91 bodů, dvě trojky, jinak samá čtyřka. Ta druhá trojka byla z poslušnosti (vždyť to všude říkám, že nemám problém psa dostat do rákosu, ale z rákosuJ
Po těchto úspěšných zkouškách jsem se rozhodla zariskovat a přihlásila jsem nás s Foxem na všestranné zkoušky, které se budou konat dne 26. a 27.9.2009, pořadatelem je OMS Praha západ, vím, že je to risk, a vím, že pokud skončíme ve II. ceně, budu nesmírně šťastná, mimo jiné i proto, že Fox tím splní všechny podmínky chovnosti a příští rok se třeba zadaří a budou malá Foxáčata….