Nedělejte nám z Nedvědů medvědy...
Tak jsem se dostal ke kolekci nějakých těch nahrávek muziky v MP3. Procházím seznam a najednou vidím jméno: Brontosauři. V ten moment se rozevře široké spektrum vzpomínek a samozřejmě souvislostí. Tak předně, já jsem tenhle styl dříve moc neposlouchal, byl jsem přeci jen ortodoxní rocker v nadsázce, ale věděl jsem, o co asi tak kráčí. Konkrétně jsem věděl, že bratři Nedvědi hrajou v kapele Spiritual kvintet, jako znalec uvozovkového odboje v kultuře, jsem věděl, že mají nějakou skladbu o pravdě: Musíš za svou pravdou jít... ano, tak to bylo. Ve Spirituálu byl vůdčí osobností neboli “leaderem”, jak se dnes říká p. Tichota, nebo jak se jmenoval a ten mi připadal, že je už tehdy hodně starý pro mladé publikum a také mi přišel velice moralistický jako kazatel, už od vzhledu. Nějak mě to tím pádem odpuzovalo... Já jsem poslouchal Kryla a to musím uznat, docela dosti. Byl to takový ten můj vlastní odpor k režimu a ty Krylovy songy mě uklidňovaly a dávaly mi energii. Pamatuju si, že jsem pak byl ještě na písničkářovi Slávkovi Janouškovi ve Staré Boleslavi v Labíně a to na doporučení jednoho kamaráda, který mě zároveň upozornil právě na ty Nedvědy a také na Jarka Nohavicu. Jinak jsem znal samozřejmě písničky Vladimíra Merty a to zřejmě proto, že se to náladou motalo okolo Vladimíra Mišíka a houslisty Hrubého. Také jsem měl hodně rád Marsyas, který měl folkrockový styl, líbily se mi ty nahozené bicí do folkového kontextu a samozřejmě skvělé vokály. Tak jsem to vzal od původních Nedvědů až k Marsyas, ale jsem docela rád, protože jsem si tím připomněl určité fáze života, pro které měla tato hudba jmenovaných muzikantů nebo souborů, obrovský význam. Já jsem si konkrétně nahrál asi až po revoluci nějaké ty písně od Jana Nedvěda a hodně jsem to poslouchal. Cítil jsem z toho srdíčko a líbilo se mi to spojení jednoduchosti hudby i textů, kdy ty písničky byly jako příběhy. Nedvěd občas jakoby poučoval a mentoroval, ale bral jsem to, jako jeho názor, jeho glosu k dění kolem nás. Jeden kamarád prodával cédéčka v renomovaném pražském obchodě a byl to celkem znalec muziky. Prorokoval slávu Sametové od Ondřeje Hejmy a Žlutýho čokla a naopak Nedvěda shazoval. Říkal, že je v tom kalkul a že káže Nedvěd vodu a sám pije víno... Dnes už je to dávno a tak se dá lehce odhadnout, jaká je pravda. Ten bývalý prodavač CD žije už mnoho roků v USA, Honza Nedvěd už tolik není slyšet, zestárnul a doba pokročila... Narazil jsem na ty starý písničky s ním a pak je pustil do toho našeho současnýho světa. V Kyjovský hospodě, U stánků... já ani neznám ty názvy. Zalesklo se mi oko a padla slza, je to prostě tam. Tomu panu Tichotovi věřím jeho odboj, vzdělání, organizační schopnosti, osobní odvahu..., ale stejně mi stále připadá i dnes jako “inženýr zlepšovatel” z Kolbenky. Honzovi Nedvědovi to stále žeru stejně, jako před lety. Dobrá písnička i text, je prostě dobrá i po letech. Proto se říká takovým nahrávkám v rozhlasech Trvalky, že něco vydržej. Zapnu PLAY, sedím, poslouchám a beru to, nejsem skaut, nejsem tramp, nejsem folkař ani kotlíkář. Já prostě tomu Nedvědovi rozumím lidsky, co říká nebo co chce říct, ten rozměr sdělení je pro mě stejně úžasnej jako je Variace na renesanční téma od Mišíka, nebo Yesterday od Beatles, Smoke on The Water od Párplů a Schody do nebe od Zeppelínů! Pro mě je to až takový a jsem rád, že to tak mám. Já rozumím kritikům, když napíšou, že bývalej tramp najednou přijede v Mercedesu a že mají pocit, že je to všechno spočítaný kalkul, ale to, co se kolem autora děje dál když je slavný, to je jenom věcí toho kterého jednotlivce, zda se srovná se slávou a zda ho ta sláva nezmění. To už je jen důsledek po něčem, co vyvolalo zájem o tohoto umělce. O dobrém spisovateli se třeba provalí, že je homosexuál, ale co se ví o nás všech ostatních, kteří jsme a budeme jen neznámé anonymní pozadí? Někdo celý život krade a nikdo mu na to nikdy nepřijde, někdo se ukájí sexuálně při pornu, copak se s tímhletím lidi chlubí? Když potom zpěváka, herce, sportovce, zlomí ty negativní reakce kritiky, novinářů, okolí, do kterých se přenese navíc lidská zloba, nenávist, závist, stane se pak to, že to dál ti lidé neunesou, odejdou, skončí, nejsou vidět ani slyšet. Jenom někomu se ale podaří, aby jeho písničky tak zlidověli a lidé si je zpívali u ohýnků, kde nejsou žádná TV mačkátka s počtem sledovatelnosti. Na tohle je trh krátkej...