Karel Janský, Jiří Sedlák, Zdeňka Paňáková
Psychologická poradna Brno
karel@jansky.cz, Jirisedlakdrsc@seznam.cz, zpanakova@seznam.cz
Resumé:
Neplacení výživného není zařazeno mezi formy domácího násilí. V názorech na neplnění této povinnosti je společnost rozdělena na dva tábory. Jedni vyžadují, aby se chronické neplacení výživného na nezletilé postihovalo přísněji, aby se podstatně zkrátila doba pro určení hranice trestnosti, která nyní činí 6 měsíců a aby bylo lépe vymahatelné. Druzí žádají příslušná ustanovení trestního zákona zrušit tak, aby nebylo neplacení výživného vůbec trestným činem, snaží se vázat placení výživného na různé podmínky (např. přinucení dítěte ke styku). Placení výživného se tak často nesprávně váže na uskutečňování styku s povinným rodičem.
Klíčová slova:
Domácí násilí ekonomického typu, rozpory v přístupu, v hodnocení a v praxi českých soudů, postoje domácích agresorů
Úvod
Náš příspěvek není zaměřen na běžné případy placení či neplacení výživného. Zaměřili jsme se pouze na případy ekonomické formy domácího násilí, kdy je neplatičem výživného domácí agresor, hodnověrně diagnostikovaný.
Zákon č.140/1961 Sb. – Trestní zákon v § 213 jednoznačně určuje skutkovou podstatu trestného činu Zanedbání povinné výživy“ (není však do něho zahrnut finanční zisk agresora ani úroky z prodlení). Kdo neplní, byť jen z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok, v odst. 2 řeší vyhýbání se vyživovací povinnosti, za které ukládá trest odnětí svobody až na dvě léta a v případě, že , že pachatel vydá oprávněnou osobu nouzi v odst. 3 ukládá trest od šesti měsíců až na tři léta. Trestní zákon, který pořád platí, tedy dosud stanoví, že neplacení výživného je trestným činem. V této oblasti je v ČR situace značně složitá. Rozhodování soudců při určování výše výživného je poznamenáno značným subjektivismem. Do roku 1950 byl výpočet alimentů dán přesným pravidlem. Po roce 1950 byla dřívější pravidla zrušena. Ani zákon z roku 1963 (viz zákon č. 94/1963 Sb. – Zákon o rodině) žádná pravidla neurčuje. Je ponecháno pouze na úvaze soudce (sr.: M. Hrušáková 2000, V. Másilko 1971, H. Nová a O. Těžká 1995, O. Těžká 1984).
V postojích k neplacení výživného existuje několik názorových skupin. První skupina zastává názor, že jsou postupy soudů při určování výše alimentů necitlivé, druhá skupina je považuje za nástroj terorizování, třetí se současným stavem v podstatě souhlasí.
Někteří autoři jsou přesvědčeni, že je určování výše výživného u soudů necitlivé, administrativní a že soudci dostatečně neprošetřují konkrétní podmínky jak povinného tak oprávněného dítěte. Zvlášť „ chaotická“ je situace kolem zjišťování příjmů podnikatelů. Pravidla pro určování výživného jsou stanovena pouze pro osoby ve výkonu trestu. Zkušenosti ze zahraničí (např. v Norsku, v Německu) však dokládají, že určení výše výživného může být dostatečně přesné.
Např. členové sdružení v klubu K 213 patří ke druhé skupině. Považují § 213 TZ za otevřený nástroj feministické justice k terorizování otců. Také namítají, že naše soudy nejsou schopny zajistit po rozvodu jejich styk s dětmi. Jsou to ti, co spojují placení výživného s povinností realizovat styk s dětmi. To nepovažujeme za správné. Znamenalo by to: nedáš mi dítě, nedostaneš žádné alimenty. Dítěti by totiž v těchto případech nebylo zaručeno zajištění jeho základních potřeb. Případy domácích násilníků, kteří považují placení výživného za obtěžování a domáhají se toho, aby § 213, tj. zanedbání povinné výživy byl z trestního zákona vypuštěn jsou dostatečně známy i z tisku.
Předsedou klubu K 213 je Jiří Fiala. Několikrát svoji agresivitu uplatnil dokonce i na veřejnosti a byl za to trestně stíhán a právoplatně odsouzen k výkonu trestu. Je veřejně známo, že předseda tohoto klubu i jeho členové, se vyhýbají povinnosti placení výživného na svoje děti. Statistické údaje uvádějí, že soudy v ČR ročně projednávají v průměru kolem 11.000 neplatičů výživného. V roce 2007 bylo za neplacení výživného v ČR odsouzeno kolem 7.000 lidí. Kolik bylo mezi nimi domácích násilníků, není známo. Násilníci se obvykle ve svém životním stylu neomezují. Žijí většinou „na vysoké noze.“ Hrají automaty, navštěvují restaurace. Tento styl je jejich životním stylem. Jeden rádoby otec např. sponzoruje arabského hřebce, ale výživné na své dítě jněkolik let neplatí a byl již za to 2x postaven před soud a třetí trestní stíhání je na cestě. Je běžné, že např. otec dá dítěti oplatek za několik korun, protože rád žije (tak to sami vysvětlují) společensky. V praxi to vypadá tak, že třeba v hospodě platí jako grandi útratu všem přítomným. Jde u nich o porozvodové projevy msty, zloby, hněvu, nenávisti, také často škodolibosti, sobectví, fyzického, psychického i ekonomického násilí na dětech, které nemají ze zákona možnost se bránit (srov.: L. Mlčák 2008). Neplatící rodič sice občas v telefonu slibuje, že alimenty pošle, ale neučiní tak.
Pomoc třetí skupině sleduje novela OSŘ s účinností od 1.9.2008. Novela upřesňuje případy kdy dlužník na výživném např. žije ze sociálních dávek. V takovém případě by nedostával životní minimum, ale pouze existenční minimum. Dlužné výživné se stalo přednostní pohledávkou. Soudy však nemají dostat pravomoci požadovat od bank, pojišťovny, pošty, státních orgánů různé informace o dlužnících výživného. Obecní úřady obcí s rozšířenou pravomocí podle návrhu by měli lidem, kteří se domáhají výživného, pomoci při podání návrhu soudu. Stát by neměl v žádném případě alimenty vyplácet za povinné.
Praktické důsledky
Některé děti v pubertě nejedou na lyžařský výcvik, aby nebyly předmětem posměchu spolužáků pro své vybavení. Dětské oběti nuzují, stydí se a to potichu ze strachu. Nemají dost prostředků jet na dovolenou. Patří mezi těch 5 % občanů, kteří jsou chudobní podle Čs, statistického úřadu (únor 2008). Podle tohoto úřadu jsou chudými ti občané, jejichž hrubý příjem činí 57.000 – 71.000 korun ročně, tj. 4.700 - 5.916 korun měsíčně. Když se vezme v úvahu vodné, stočné, poplatky za elektřinu, za dopravu, za odvoz komunálního odpadu, jako je nájem, a za další služby pak už nezbude mnoho peněz na lékaře, na domácnost . Samoživitelů je u nás 232.000 a mezi ně patří i oběti DN s dětmi. Není divu, že přibývá psychických alterací či poruch. Zejména typu úzkosti, strachu, stresových projevů a depresí.
Renomovaná agentura STEM zveřejnila výsledky průzkumů veřejného mínění, zaměřené na kvalitu životní úrovně občanů ČR. Horší úroveň financí bylo zaznamenáno u 42 % tázaných v roce 2008, oproti 28 % v roce 2005.
2005 2007 2008
Domácnostem se vedlo hůře
ve srovnání s předchozím
obdobím 28 % 42%
Je složité vyjít se současnou
výší příjmů
Je to spíše obtížně 41 %
Je to obtížné 12 % 59%
Je to velmi obtížné 6 %
Uvedené výsledky průzkumů agentury STEM, se týkaly celé populace v ČR. Průzkum situace v rodinách s dětskými oběťmi a s neplacením výživného nebyl zkoumán. Předpokládáme, že bude hodně vysoké procento těch, kteří dluží výživné a ještě vyšší počet těch, kteří to neplatičům promíjejí.
Ani v roce 2005 ani v roce 2007 a dokonce ani v roce 2008 nebyly do výzkumu zařazeny případy obětí DN. Odborníci uznávají, že jsou ekonomické podmínky obětí DN s dětmi neúnosné, neboť jsou permanentně v krizové situaci. Po odchodu obětí ze společné domácnosti se jim výrazně zhoršují hospodářské podmínky. Příčin živoření obětí DN je řada.Týkají se i problémů např.se zajištěním bydlení (sr.: P. Neugebauer 2008).
Metoda
V rámci diplomové (K. Janský 2008) byla použita metoda ankety, která přinesla několik podkladů pro tento příspěvek. Byly provedeny i individuální řízené rozhovory a anketa, měla 24 položek. K problému zjišťování majetkových poměrů rodičů byly zaměřeny otázky č. 15, 20 a 21.
Výsledky
Z průzkumu (589 mužů a 504 žen) odpovědělo 96 % mužů a 51 % žen, že by se mělo výživné určovat na základě zjištění majetkových poměrů obou rodičů. 3 % mužů a 46 % žen bylo přesvědčeno, že se má při určování výše výživného přihlížet k zájmovým aktivitám dětí, 43 % mužů a 18 % žen považovalo za zbytečné zjišťovat zájmy dětí. Na otázku, zda zjišťovat majetkové poměry jen u rodiče, který má dítě v péči nebo nemá dítě v péči odpovědělo kladně mizivé procento zkoumaných mužů i žen.
Ukázky
Příklad 1
Chronické neplacení výživného jako formy ekonomického domácího násilí výstižně popsala M. Fialová (40). Má s bývalým manželem dva syny. Rozvedli se před více než sedmi lety. Exmanžel dluží na výživném téměř 300.000 korun. V některých obdobích posílal na děti jen korunu měsíčně. Posledních sedm měsíců neposlal nic. Během sedmi roků se vystřídalo pět opatrovnických soudců. Náplní jeho života je podle ní vyvolávat další soudní spory, objíždět další otce – členy jeho sdružení. Není zaměstnaný. Spory mezi rodiči začaly po rozvodu. Obě děti se ho bály a odmítaly se s ním stýkat. Starší syn dovrší v roce 2008 devatenáct roků, mladšímu je šestnáct. Pro násilnosti, které vyvolával, má soudní zákaz stýkat se s dětmi. Dříve pro fyzické a psychické napadání bývalé ženy dostal podmínku, další pro výtržnictví a také pro neplacení výživného. Je podivné, že se s takovým trestním rejstříkem staví do role ochránce dětí (srov.: P. Kubálková 2008).
V rámci objektivy je nutné uvést, že nesprávně stanovené výživné způsobuje sociální likvidaci u některých platičů alimentů. Zkušenosti a postoje těch, kteří mají dostávat soudem určené alimenty na děti jsou tedy pestré. Někteří poukazují na to, že u neplatičů nelze zkoumat jejich majetkové poměry, jako např. u bezdomovců. Jiní jsou ve vězení, nemají žádné příjmy, při podnikání zkrachovali, nemají žádné finanční prostředky.
Příklad 2
Muž (82) byl 15 roků týrán ženou (62). Šlo o týrání ekonomické (nucení platit větší část nájemného, odcizení důchodu, prodej domu), psychické (nadávky, naschvály, kromě toho také provokace). V souběhu bylo fyzické násilí ze strany ženy (nezapůjčení smetáku, štaflí, luxu). Cílem bylo vystrnadit muže z bytu (srov.: A. Vondrová 2007).
Příklad 3
Syn (37) nejbohatší Češky má platit své ženě (39) měsíčně 80 tisíc korun. Dluží jí tři miliony na alimentech. Případ prošel soudem s jasným výsledkem. Zaplatit musí.
Nedostatek financí v neúplné rodině je velmi frekventovaný a téměř vždy vyvolává stres. Příčinou bývá i opožděné posílání výživného na děti nejen absence jeho placení. Dlouhodobě týraných dětí je v ČR podle odhadu Z. Baudyšové (2008) asi kolem 40 000. Většina dětí v těchto rodinách žije převážně v neúnosných ekonomických podmínkách.
Závěry
Zkušenosti a postoje těch, kterým soud určil výživné, lze rozdělit na několik táborů. Jedni jsou dokonce i toho názoru, že by se měly nedoplatky na výživném úředně zrušit. Druzí váží placení výživného na různé podmínky. Např. když se dítě nechce s druhým rodičem stýkat, měl by to být důvod pro beztrestné neplacení výživného. Další požadují , aby rodič, který dostává na děti výživné, by měl zdůvodňovat využití peněz, a to hlavně u vyšších. částek. Také úloha soudních znalců by neměla být zanedbatelná, protože se vyjadřují k osobnosti povinného, k jeho vlastnostem a schopnostem, i když se k výši výživného přímo nevyjadřují. Toto hodnocení by se do stanovení výše výživného mělo promítnout, zvlášť v návaznosti na hodnocení skutečnosti vyhýbání se lépe ohodnocené mu zaměstnání. Stanovení výše výživného přísluší pouze soudu.
Bohužel v ČR nedává se do souvislosti zanedbávání uvedené povinnosti jako důsledek domácího násilí, i když s ním úzce souvisí (sr.: J. Kunová, J. Sedlák 2008).
Literatura
ČTK „Otcovská výchova.“ 27.8.2008.
ČTK: Počet týraných dětí loni vzrostl na téměř 1.900. 9.7.2008-
Fialová, Martina. In: Kubálková, Pavla: Nechápu, říká bývalá žena muže, který blokuje brněnský úřad. MFD 19, 2008, č. 20, s. C 1 a C 4, 24.1.08.
Hrušáková, Milana: Rodinné právo. Praha, Beck 2000.
Janský, Karel: Zjevné zločiny českých soudů a jejich důsledky na úseku rodinného práva. Zlín, Brno, UTB, Fakulta humanitních studií, Institut mezioborových studií 2008.
Másilko, Vilém, Vaněček, Stanislav: Výživné. Praha, MS ČSR 1971, sv 29.
Mlčák, Ladislav: Děti jako rukojmí - a co dál ? HaNo 18, 2008, č. 23, s. 5, 28.1.08.
Neugebauer, Pavel: Pediatři nesouhlasí. LN 13.6.2008.
Nová, Hana, Těžká, Olga: Vyživovací povinnost. Praha, Linda 1995.
Sedlák, Jiří, Kunová, Jana: Pomoc soudních: znalců obětem domácího násilí. Abstrakta přednášek a posterů. XXVI. Psychologické dny „Já & y a oni.“ Olomouc, ČMPS, Katedra psychologie Filozofické fakulty UP v Olomouci, Slovenská psychologická společnost při SAV 2008, s. 57.
Těžká, Olga: Vyživovací povinnost. Praha, Orbis 1956.
Úmluva o uznání a výkonu rozhodnutí o vyživovací povinnosti č. 132/1976 Sb.
Vondrová, Alice: Smutný dopis smutného muže. Právo 23.10.2007.
Výživné
(Kodýdková Vlasta, 16. 8. 2012 13:19)