Determinanty domácího násilí. Řešení I.
Determinanty domácího násilí
Řešení I.
Jiří Sedlák
VII. Praktická řešení domácího násilí
S dítětem nelze lehkomyslně manipulovat. Je třeba vzít v úvahu smutnou zkušenost, že odhalené případy tvoří nepatrnou část skutečných případů domácího násilí a necitlivými zásahy např. sociálních pracovníků je dítě dále traumatizováno. Krátkodobé následky nesou děti dva roky. Dlouhodobé důsledky se u dítěte promítají do jeho života jako vleklé problémy v partnerských vztazích (B. Dočkal 1994).
Pouze represivní opatření proti viníkům domácího násilí podle Z. Matějčka a Z. Dytrycha (1994) nestačí. Je třeba koncipovat pomoc komplexněji, tj. nasazení psychoterapie, rodinné terapie, sociální a pomocná opatření. Situace v rodině je pro dítě nejvíc nebezpečná, neboť bývá dlouhodobá a skrytá. Psychický vývoj dětí je poškozený, vyskytují se deprese a různé psychické poruchy.
Ve všech materiálech, které jsou dostupné, zcela chybí právnické dotažení případů psychických a fyzických forem domácí ho násilí u nezletilých, které nevykazují přímé následky brutálního zacházení s obětí.
Ministerstvo vnitra ČR připravilo internetovou stránku, věnovanou domácímu násilí, jehož součástí je nejen soustavné ponižování, ale i deptání dětí (ČTK, zr.V/2001). Většina řešení násilí v rodinách zůstává v rovině poradenské, psychoterapeutické. Postižení, případně rodiče týraných dětí, často ani členové sociálního oddělení pro péči o děti neznají konkrétní postupy, např. jak se domoci zahájení přestupkového řízení. Nevědí, že podání z podezření páchání trestných činů v rodinách je nutné podat písemně a v případě domácího fyzického či psychického násilí ústní nebo písemný návrh policii a oddělení sociální péče o děti a mládež, doložit lékařským posudkem, jmenovat svědky, pokud existují.
A. Trestní zákon
Domácí násilí i sexuální obtěžování bylo v ‘CR zákonem definováno. Paragraf 163a trestního zákona přenáší zodpovědnost za trestní stíhání na oběť, která musí se stíháním pachatele třikrát souhlasit, jinak nelze trestní stíhání ani zahájit ani v něm pokračovat. Pachatel vykonává na oběť, která s ním sdílí obvykle společnou domácnost nátlak až vydírání, neboť jsou mezi nimi pouta ekonomická, citová, příbuzenecká, mají společné děti.Pokud poškozený vezme svůj souhlas zpět (viz paragraf 11 odst. l, písmeno h trestního řádu), vyloučí tím trestní stíhání pachatele (Z. Franková 2000).
Dospělé oběti trestných činů domácího násilí se obvykle nejdříve obracejí na policii a na lékaře, a to převážně až tehdy,když intenzita a závažnost silně překrožila únosnou mez (L. Čírtková 2001).
Velmi přesně a výstižně charakterizovala strategii policistů při jejich kontaktu s domácím násilím L. Čírtková (2001):
1. Příslušníci policie nemají příliš v oblibě výjezdy na místa
domácího násilí, odvolávají se na to, že mají k řešení da- leko závažnější případy a že je pro ně domácí násilí zcela vedlejším problémem. Z toho vyplývá, že je pro ně otázka účinné pomoci oběti domácího násilí obtěžujícím faktorem. Domácí násilí není pro ně specifickým problémem,
2. všeobecně platné zákony a normy policejní práce, trestní řád, zákon o přestupcích a zákon o policii jim neumožňuje včas a účinně zabránit pachateli v pokračování týrání oběti,
3. vstup policie do bytu násilníka je komplikován neochotou agresora,
4. neexistence přímých svědků a nedostatek důkazů násilí ztě-
žuje práci policie,
5. pokud policie dojíždí opakovaně na tatáž známá místa bez efektivního výsledku, protože do budoucna násilí nemůže zabránit, vyvolává to u oběti pocit bezpocnosti a u pachatele pocit neztrestnosti,
6. oběti domácího násilí mnohdy pro strach nebo pro vyhrůžky mění náhle a neočekávaně v průběhu vyšetřování svoje výpo-
vědi a vracejí se k tyranovi, takže policisté mění k oběti svoje postoje,
7. evidence případů domácího násilí u policie je nedostatečná.
Současný trestní zákon řeší problematiku násilí v § 215, § 221 a § 231. Soudy postupují podle uvedených paragrafů i v těch případech, když jde o domácí násilí. Domácí násilí, páchané na nezletilých nemá v trestním zákoně speciální oddíl. Trestní postih pro domácí týrání psychického charakteru je v současné době velmi nesnadné až prakticky nemožné. Podle trestního zákoníku je v CR důkazní řízení v právním slova smyslu v případě psychického násilí nejen neobyčejně složité,
ale je skoro nemožné.
§ 215 se týká trestného činu týrání svěřené osoby, provi- nilci hrozí trest odnětí svobody ve výměře od 6 měsíců do tří let.
§ 221 vymezuje podmínky ublížení na zdraví.
§ 222 zahrnuje podmínky úmyslného způsobení těžké újmy na zdraví. Když se proviniilec dopustí trestného činu těžké újmy na zdraví zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách či pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu, může být potrestán trestem odnětí svobody na 2-8 let.
§ 223 pojednává o ublížení na zdraví z nedbalosti.
§ 231 je zaměřen na okolnosti omezování osobní svobody
1. Zahájení řízení
1. Návrh pro podezření ze spáchání trestného činu může podat policie, soc. oddělení, škola nebo kterýkoli
občan. Musí mít písemnou formu a doklady, které zakládají podezření z trestného činu. Základním problémem, zda a jak potrestat trýznitele děcka je předložení důkazu o tom, že bylo či nebylo dítě týráno.
Podle doporučení Rady Evropy z roku 1985 o postavení oběti v rámci trestního práva a řízení v článku C 8 se uvádí, že děti a osoby postižené mají výt vyslýchány za přítomnosti rodiče nebo osoby, která jim pomáhá. Výpověď dítěte u lékaře nebo v nemocnici či v psychologické poradně nebo u soudní tajemnice hodnotí orgány činné v trestním řízení nebo sociální pracovníci pouze jako podklad pro podezření z domácího násilí, nikoli jako d ů k a z .
Důvodem je možnost, že dítě svou výpověď z různých důvodů může odvolat. Třeba z lásky k rodiči nebo ze strachu či ze stezku po domově. Výpověď rodičů se obvykle liší od výpovědi dítěte.
2. Velmi závažnou roli hraje sociální pracovník. Ten ob- vykle říká: Otec se z toho vyspí, on se změní. Sociální pracovník je na jedné straně úřední osoba, která má povinnost již v případě pouhého podezření podat návrh na řešení - ale na druhé straně jako laik nemůže podat odborný posudek. Proto svým formálním rozhodnutím neposky- tují sociální pracovníci ochranu právům dítěte, přeceňují procesní pravidla a nezabývají se problémem domácího násilí věcně (J. Bureš 2001). Proto většina sociálních pracovníků hodnotí všechny formy psychického a tzv. podprahové formy fyzického násilí na dětech (tzv. týrání) jako soukromou záležitost.Nedbají na to, že domácí psychické násilí může dítě doslova zlikvidovat:
a) fyzicky sice ne,ale
b) psychicky určitě.
Sociální pracovník často nechápe, že jde u dítěte o volání o pomoc a že vlastně zanedbává základní povinnost, hlásit i podezření z domácího násilí a že je třeba domácí násilí nikoli ututlat, ale zveřejnit, protože jinak nepřestane. Jde totiž většinou o získané, naučené chování, které samo od sebe nezmizí. Jiná možnost než ohlásit je, není.
3. Soudní praxe podle JUDr. Zdeňka Sováka z Vrchního soudu v Praze (1995) vychází ze stanoviska (podle č. 11/1984 Sbírky rozhodnutí trestních), podle něhož je týráním "zlé nakládání se svěřenou osobou, které se vyznačuje vyšším stupněm hrubosti a bezcitnosti a určitou trvalos-
tí, jež poškozená osoba pociťuje jako těžké příkoří". A zde je kámen úrazu: je dítě schopno ve věku mezi 3-15 roky hodnotit a slovně označit týrání své osoby, že je
pociťuje jako těžké příkoří ?
4. Promlčet se trestný čin domácího násilí nemůže.
5. Novela zákona 290/1993 s účinností od 1. ledna 1994 stanoví, že ten, kdo se hodnověrným způsobem dozví, že jiný páchá trestný čin týrání svěřené osoby podle paragrafu 215 tr. zák. a nepřekazí spáchání nebo dokončení takového trestného činu, může být potrestán odnětím svobody až na tři léta za trestný čin nepřekažení trestného činu podle paragrafu 167 odst. 1 tr. zák.(Zd. Sovák 1995).
6. Překazit trestný čin je možno ve smyslu paragrafu 167 odst. 3 tr. zák. i jeho včasným oznámením státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu (Z. Sovák 1995).
7. V písemném návrhu je třeba uvést okolnosti, které podporují podezření.
8. V příloze je vhodné připojit psychologická vyšetření dítěte, jeho výpověď u soudní tajemnice. Jde jen o tzv. p o d p ů r n émateriály.
9. Materiál se předá vyšetřovateli na policii.
10. Vyšetřovatel provede výslech navrhovatele.
11. Vyšetřovatel sdělí podezřelému obvinění a vyslechne ho.
12. Vyšetřovatel buď případ odloží nebo předá soudci.
13. V kladném případě následuje soudní řízení.
14. Soudce jmenuje soudní znalce k přešetření podezření.
15. Pokud se prokáže obvinění, soudce vynese rozsudek.
16. Důkazy o domácím násilí musí být průkazné.
L.W. Sherman (viz L. Čírtková 2001) formuloval několi návrhů na zlepšení policejní strategie při kontaktu s domácím násilím:
1. nabídnout oběti doprovod do azylového domu,
2. pachatele nebo oběť odvézt do lékařského zařízení,
3. přenechat oběti rozhodnutí o tom, zda má být pachatel uvězněn,
4. pachatele uvěznit,
5. zapojit sociální okolí oběti do ochrany,
6. vždy vydat zatykač na nepřítomného pachatele.