Rozhovory
KABÁTI:Podle jakého klíče volíte festivalový repertoár?
Nejlepší je vsadit na osvědčené hity, které publikum zná a může si je zazpívat. Není to tragédie, je to festival, jde o to, aby se lidi bavili.
Čím myslíte, že bude Pink Panther Fest výjimečný?
Má docela dobré složení kapel, které fanoušek hned tak v jeden den neuvidí. Pořadatelé většinou podobný program rozstrkají do tří dnů, což je docela velký nápor na peníze, na psychiku a hlavně na uši. Tady lidi uvidí všechno pohromadě, za tři hodiny jdou domů a mají klid.
Splnilo loni turné Dole v dole vaše očekávání?
Myslím, že jsme dokázali lidem, že i česká kapela může udělat megakoncert podobně jako zahraniční hvězdy. Ty když přijedou, bývají vždycky vzývány jako bozi. Ukázali jsme, že je toho schopna i česká kapela v českých poměrech a že to není jen záležitost dolarů.
Jste spokojeni s DVD, které na turné vzniklo?
Mám pocit, že je to jedno z nejlepších hudebních DVD, které v zemi vyšlo. Atmosféra na koncertech byla výborná a měli jsme vše šikovně vymyšlené. Udělali jsme dobře, že jsme nešetřili na kamerách, tudíž bylo z čeho vybírat záběry. Měli jsme opravdu strašně moc materiálu.
Nehádali jste se, co do filmu zařadit a co ne?
Né, to my se vždycky dohodneme. Je nás naštěstí jenom pět. Žádná ponorka.
S novým albem nepočítáte?
Pokud se nám povede udělat nová deska teď v polovině roku, tak by mohla vyjít před Vánoci.
Pokud ne, tak se nic neděje. Byli bysme sice rádi, ale čeká nás velká honička. Letíme na tři týdny do Ameriky a tam člověk nic nesloží, většinou jen kouká s otevřenou hubou. A taky díky letním festivalům moc času není. Jestli to stihneme, příští rok by následovalo turné.
CHINASKY
Při nahrávání alba jste vsadili na osvědčeného producenta Milana Cimfeho, děláte s ním už poněkolikáté...
Michal: To jo, ale celou desku nám Milan produkuje poprvé. Minule nám ji dělal Michal Dvořák a na některé písničky, ty rychlé a tvrdé, což byly asi tři, jsme chtěli právě Milana, protože víme, že tohle on umí. Spolupráce se nám líbila, takže jsme ho teď poprosili, jestli by nám nechtěl produkovat celé album. Dvě desky jsme dělali s Michalem Pekárkem, dvě s Radimem Hladíkem a dvě s Michalem Dvořákem. Tentokrát jsme oslovili právě Milana Cimfeho.
Takže tvrdší a rychlejší album...?
Michal: Deska bude hodně pestrá. Je tam pár klasických písniček, jak lidi Chinaski znaj a maj je rádi - jsou tam rychlý, tvrdý věci, jedna punková, swingová s big bandem, hip hop.
(k Otovi) To je asi tvoje práce...
Michal: Jo, má tam svůj track. Řekli jsme si, že zkusíme všechno. Zavřeli jsme se na dva měsíce do zkušebny, tam jsme do toho mlátili jak hluchý do vrat, a všechno, co nás nějak nakopávalo, jsme se rozhodli natočit, i když to bylo žánrově úplně jinde. Takže si lidé možná řeknou: Oni se úplně zbláznili! Ale co - proč to nezkusit a nenatočit to.
První echo o desce hovořilo o "nových tříakordových skladbách"...
Michal: To byl plán - jak jsme si to představovali. Napsat jednoduché tříakordové písničky a nevymýšlet žádné čarování. Samozřejmě se nám to nepovedlo úplně dodržet, ale to vůbec nevadí, to je k dobru věci.
Jak jste vyřešili texty - kdo byl nejplodnější?
Michal: Já jsem jich napsal dost, pak je tam jeden od Tomáše Rorečka, od Viktora Hobila - to jsou kamarádi, se kterými spolupracujeme už delší dobu. Jeden text je od Vlado Krausze, slovenského textaře, který píše písničky pro IMT Smile nebo Vlado Müllera. Singl je práce Štěpána.
To ses prostě vzbudil a nechtělo se ti vylézt z postele?
Štěpán: Přesně tak. Když se člověk musí naučit vstávat s dětma do školky a přitom večer hraje... Je ten pocit, který je v písničce popsaný, o to silnější.
Pojďme k vašemu turné - spolupracujete s produkčním - Simonem Sidi, který dělal například Depešáky nebo Annie Lennox. To musí být pěkně drahé, ne?
Franta: Předpokládáme, že on za tu cenu odvede kvalitní práci.
Ota: Je to prostě krok jinam, posouváme hranice. Můžeš si objednat ze zahraničí kluka, který to udělá doma na koleni. Ale tohle je opravdu profesionální produkce, výš už jsme mířit nemohli.
Franta: Má to souvislost už s názvem desky: Není na co čekat. Když chceme udělat opravdu velké turné, ukázat novou desku a kapelu, proč to nezkusit udělat co nejlíp. Rozhodně to není tak, že bychom pohrdali lidma tady, ale takovýhle člověk se tu asi nenajde. To, co vymyslel Simon, je výborné a tak jsme řekli: Pojďme do toho!
Štěpán: Samozřejmě to něco stojí, ale kdyby člověk propočítal čas, který věnuje turné, které se celé pytlíkuje u našich firem - u jedné je tohle, u druhé musíš objednat tamto, ale pak k sobě ty věci nepasují - zabere ti to spoustu času a energie. Ve chvíli, kdy to dělá člověk, který má zkušenosti se vším, je pro nás úspora času a energie podstatná.
Franta: On je production designer. Takže to nejen navrhne, ale i předvede. Týden tu bude s námi zkoušet a první dva koncerty absolvuje osobně, aby všechno fungovalo, jak má - stage, světla, zvuk...
Ota: Je super, že to není takové to: Tady vám pošlu 3D, dejte mi peníze a nazdar.
Michal: Simon byl na našem koncertě v LA a když jsme dohráli, říkali jsme si: Teďka zmizí a už nám nikdy nezvedne telefon. Ale přišel, byl velice milý a viděli jsme na něm, že ho to baví. Takže už nás viděl naživo, což je taky dost důležité.
Hostem turné budou Eddie Stoilow. Jak jste se k nim dostali?
Michal: Nejdřív nám jejich zpěvák Žampík pronajímal projekční plochy na turné. Pak jsme se dozvěděli, že hraje v kapele a viděli jsme se na fesťáku v Kadani... nebo v Berouně... Přišlo nám, že je to velice sympatický a dobře zahraný pop. Když vyslovili přání před námi vystupovat, řekli jsme si, proč ne.
Jinak to vypadá, že jste před turné naordinovali fanouškům půst.
Michal: Vloni jsme odehráli sto koncertů, což je hrozná masáž, a jestli chceme, aby přišli na podzim na turné, nesmíme letos hrát. To je jednoduchá matematika.
Ondra: Proto jedeme přes léto Slovensko.
Jak to tam s váma vlastně vypadá?
Michal: Už jsme tam teď byli dvakrát, jezdíme tam rádi a co je důležité, funguje to.
Franta: Je skvělé, že jsme se dopracovali k tomu, že tam můžeme celé léto strávit na festivalech.
Michal: A lidi reagujou, už nás znají.
Teď trochu přeskočím, zaujal mě váš vztah k fanouškům, je hodně blízký. Jak je to u vás s Facebookem?
Michal: Já jsem se přihlásil na Facebook, byl jsem tam jednou a už tam nikdy v životě nepůjdu. (smích) Ale máme kapelní Facebook.
Franta: Zrovna jsem chtěl Michalovi říct, že to budeme muset zavést. (smích)
Michal: Ale né!
Franta: Koukal jsem na Tři sestry a mají tam 37 tisíc fanoušků. Příští rok je musíme dohnat. (všichni se smějí)
Michal: Já prostě vůbec nevím, co tam ti lidé řeší. Přijde mi, že devadesát procent jsou blbosti a je to ztráta času.
Ota: Mě tam štve takové to: ...šel jsem si uvařit čajíček... koho to ku... zajímá? Tak si ho jdi uvařit a dej mi pokoj.
Franta: Dneska je situace taková, že když chce někdo kapele napsat vzkaz, nejde na naši stránku, ale na Facebook.
Michal: Jako promo je to dobrý - ale v osobní rovině, kde má každý 700 přátel, které vůbec nezná... Vždyť víš, už jsme se o tom bavili.
