Mladočov

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Mal 3,1-4, Žalm: Zl 24(23), 2. čtení: Zid 2,14-18, Evangelium: Lk 2,22-40

Drazí přátelé

Dnešní svátek Uvedení Páně do chrámu – Hromnice – je vlastně svátkem našich rodina a svátkem světla. Svatá rodina – Otec, Matka, Dítě jdou společně do chrámu, představují se Bohu – Syn je tam nazván světlem. Zapálená svíce má být pro nás pochodní, která chce přivést k Pánu Ježíši.

Držíme v rukou svíce. Tento obřad se opakuje dvakrát do roka. Na Bílou sobotu, při vigilii Zmrtvýchvstání Pána Ježíše a dnes ve svátek Obětování Pána. Světlo našich svící bylo zapáleno od paškálu, který nám připomíná, že Pán Ježíš zemřel, ale že také vstal z mrtvých a že s námi bude až do konce světa. Ukazuje nám cestu víry. Pán Ježíš se stal podle starce Simeona znamením, kterému mnozí odporují. Panna Maria se stala spoluvykupitelkou, protože prožívala utrpení svého syna. To všechno se stalo, aby vyšlo najevo smýšlení našich srdcí. My můžeme přicházet do kostela, abychom slyšeli Boží slovo při četbě Písma svatého, abychom slyšeli Boží slovo při svátostném rozhřešení. Ukazuje se jeho znamení, můžeme ho poznat jako učedníci v Emauzích při lámání chleba.

Dnešní svátek má přinést skutečné světlo těm, kteří hledají opravdově Boha. Přišli jsme se povzbudit nejen jeho Slovem, ale i tělem, protože my věříme, že je přítomen v každém kousku chleba na oltáři. Zde právě nacházíme posilu pro víru na cestu v našem životě. Zde v chrámě při nejsvětější oběti nacházíme světlo, které přemáhá tmu hříchu. Toto světlo nám svítí nadějí do budoucnosti. Zde z oltáře čerpáme sílu, abychom pod tíhou svých chyb a slabostí neklesali tak, že bychom nedokázali povstat. Tady nalézáme lék pro své nemocné srdce.

Starci Simeonovi se splnilo životní přání nezemřít dříve, než uvidí Hospodinova Mesiáše. A tak můžeme stejně jako on spokojeně volat: „Nyní propustíš Pane svého služebníka v pokoji.“ Berme si tato slova k srdci, že i my chceme odejít z tohoto světa nejen v náručí, ale i v srdci s Ježíšem skrytým v Eucharistii. To je nejsilnější záruka, že náš život spojený s ním má opravdu smysl. Svatý Pavel říká: „Vím komu jsem uvěřil“ a dále říká „dobrý boj jsem bojoval, víru jsem si zachoval, už je pro mne připraven věnec, který mi dá Pán.“

Pro nás v tento den je posilou i naše nebeská Matka Panna Maria, které Simeon předpověděl její těžký život, která nás všechny přijala za své děti, když ji Pán Ježíš z kříže nás všechny odkázal: „Ženo, hle syn tvůj.“ A tak se dnes nezaměřujme jen na Pána Ježíše, který je světlo světa, ale zaměřme se také na jeho Matku, Pannu Marii, která nás chce k němu dovést. Proto svíce, které jsme dnes posvětili, rozsvěcujeme nejen při pohromách, ale hlavně když se modlíme, když budeme rozjímat o životě Pána Ježíše a jeho Matky. Světlo této svíce nám bude připomínat, že Pán Ježíš je mezi námi. Když budeme mít toto vědomí, bude to pro nás naděje na vítězství víry v Boha. Bude to lék pro naší nemocnou duši.

Při světle této svíce pookřejeme, posilníme se a odpočineme si. Ať její světlo provází náš život od kolébky přes slzavé údolí až ke hrobu.