Mladočov

Denní liturgie (Cyklus - C), 1. čtení: Sir 3,3-7.14-17a, Žalm: Zl 128(127), 2. čtení: Kol 3,12-21, Evangelium: Lk 2,41-52

Vánoce nám mimo jiné připomenuly i závažnou skutečnost, že se Syn Boží stal člověkem v lidské rodině, v tom svazku, který je tvořen jedním mužem a jen jednou ženou na jedné a jejich dětmi na druhé straně. I když Josef nebyl přirozeným otcem božského Dítěte, Bůh chtěl, aby se ho týkalo všechno, co patří k základním požadavkům jeho postavení v rodině. A Boží Syn to plně respektoval, dokonce tak dalece, že svatému Josefovi říkal Otče. Tak to plyne z evangelijního vypravování.

My si dnes vybereme myšlenky ze všech tří textů, které jsme četli. Evangelium nám vypráví o trampotách, které měl svatý Josef brzy po narození Dítěte. Jen co odešli mudrci, ukázal se mu v noci anděl a rozkázal mu: „Vstaň, vezmi Dítě se jeho Matkou, uprchni do Egypta a buď tam, dokud ti neřeknu, neboť Herodes bude hledat Dítě, aby je zahubil.

Snadno si domyslíme úzkost, která se ho zmocnila. Noční zmatek v rodině, chvat s jakým opouštěli dům a městečko. Ale i pocity, které měli, když vstupovali do cizí země s neznámým jazykem, trapné hledání zaměstnání, a tak dále. Ani při návratu domů to nebylo o mnoho lepší. Vždyť evangelium připomíná, že Josef se vracel do země se strachem, když se dozvěděl, že po Herodovi vládne jeho syn Archelaus. Josef zde vystupuje opravdu jako muž. Muž s chladnokrevným uvažováním zodpovědný za životy dvou bytostí, krajně obětavý, poslušný vůči Bohu, schopný nasadit třeba svůj život za ně. Opravdová hlava rodiny! O Marii se mluví takřka nepřímo, ale mezi řádky cítíme, že si tiskla dítě na srdce a nezapomínala na manžela. Opravdové srdce rodiny! Ježíšek se projevoval jako normální nemluvně, nechával se unášet rodiči, kam je unášel tvrdý život.

Vezměme si nyní epištolu sv. Pavla Kolosanům. Apoštol Pavel má stejné vidění rodiny jako evangelista Matouš, jenže ještě leccos přidává. Má před očima už nikoliv svatou rodinu betlémskou, nebo nazaretskou, ale rodinu normálně křesťanskou, která může být svatá anebo i nesvatá. Spíše napomíná k tomu prvnímu. Poslouchejme: „Muži, mějte rádi každý svou ženu.“ Jak pěkně to zní. Mužům se tedy zde doporučuje právě to, co nejvíce vyznačuje ženu – měkká láska a cit.

A ženám: „Ženy buďte podřízeny svému muži, jak se to sluší na křesťanky.“ To nezní antiemancipačně, vůbec ne. Ženám se zde jen doporučuje ohled na to, co nejvíce vyznačuje muže – rozvaha, vloha vést, překonávat překážky. Ale jedno i druhé musí být přirozeně uvedeno do pěkné harmonie.

A co děti? Těm se říká: „Vy děti ve všem poslouchejte své rodiče, jak se sluší na křesťany.“ Rozumí se to za předpokladu, že otec a matka zase poslouchají toho, který je našim společným Otcem nebeským nebo aspoň neporoučejí něco, co on zakazuje.

Konečně si vezměme starozákonní čtení z proroka Sirachovce, je adresováno výlučně dětem, spíše však těm větším, než těm maličkým. Můžeme si očíslovat jeho doporučení:

1.           Je vůle Boží, aby otec byl ctěn od dětí a aby matka měla právo dětem poroučet, pokud to potřebují.

2.           Poslušnost je těžká, někdy i hodně těžká. Ale i ta obtíž může být oslabena, když posloucháme s úmyslem poslušností odčiňovat vlastní hříchy, které jsou v podstatě vždy neposlušností vůči Bohu! Případně si můžeme poslušností nahromadit zásluhy pro nebe. Sirachovec to tak říká: „Kdo ctí otce, usmiřuje své hříchy, kdo si váží matky, jakoby poklady sbíral.“

3.           A nakonec Sirachovec přidává ještě jednu zkušenost ověřenou životem: Kdo ctí otce, na vlastních dětech se dočká radosti a bude vyslyšen ve svých modlitbách.

Uvažujte v nastávajícím týdnu o těchto všech věcech, které jsme si zde připomenuli. Jsou nesmírně důležité, jak pro jednotlivce, tak i pro blaho rodím, pro blaho společnosti i pro církev.