5. První přikázání
Hadávár hárišón (הדּבר הראשׁוֹן)
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. (Šemot/Ex/2M 20:2)
Otázka: Co nám přikazuje první přikázání?
Odpověď: První přikázání nám nařizuje věřit v existenci Boha, tedy v nejvyšší duchovní bytost, která stvořila vše, která disponuje dokonalými schopnostmi, a která spravuje osudy všech stvoření. Dále nám první přikázání nařizuje věřit, že Bůh je Jediný, Věčný, Netělesný, Neměnný, Všudypřítomný, Nejmoudřejší, Spravedlivý, Svatý a Ušlechtilý.
Všechny výše uvedené vlastnosti Boha známe z následujících pasáží Písma Svatého:
O Bohu Tvůrci:
Na počátku stvořil Bůh nebe a zemi. (Berešít/Ge/1M 1:1)
Zemi jsem učinil já a člověka na ní jsem stvořil. Já jsem vlastníma rukama roztáhl nebesa a veškerému jejich zástupu jsem vydal příkazy. (Iz 45:12)
O jedinosti Boha:
Slyš, Izraeli, JHVH je náš Bůh, JHVH jediný. (Devarim/Dt/5M 6:4)
Proto poznej dnes a vezmi si k srdci, že JHVH je Bůh nahoře na nebesích i dole na zemi; žádný jiný není. (Devarim/Dt/5M 4:39)
O dokonalosti Boha:
Kdo je mezi bohy jako ty, JHVH? Kdo je jako ty, tak velkolepý ve svatosti, hrozný v chvályhodných skutcích, konající divy? (Šemot/Ex/2M 15:11)
JHVH , není žádného jako ty, není Boha kromě tebe, podle toho všeho, co jsme na vlastní uši slyšeli. (1 Pa 17:20)
O Bohu vládnoucím:
Nyní hleďte, jsem jedině já, jiný bůh vedle mne není, já usmrcuji i obživuji, zdeptal jsem, a zase zhojím, není, kdo by vytrhl z mé ruky. (Devarim/Dt/5M 32:39)
Já vytvářím světlo a tvořím tmu, působím pokoj a tvořím zlo, já Hospodin konám všechny tyto věci. (Iz 45:7)
O věčnosti Boha:
Pozvedám ruku k nebi a pravím: Já jsem živ navěky! (Devarim/Dt/5M 32:40)
Toto praví Hospodin, král Izraele, jeho vykupitel, Hospodin zástupů: „Já jsem první i poslední, kromě mne žádného Boha není. (Iz 44:6)
O netělesnosti Boha:
V den, kdy k vám Hospodin mluvil na Chorébu zprostředku ohně, jste neviděli žádnou podobu (Devarim/Dt/5M 4:15)
Komu mě připodobníte, a s kým mě srovnáte, komu mě přirovnáte, abychom si byli podobni? (Iz 46:5)
O vševědoucnosti Boha:
Nechte už těch povýšených řečí, urážka ať z úst vám neunikne! Vždyť Hospodin je Bůh vševědoucí, neobstojí před ním lidské činy. (1 Sam 2:3)
On utvořil srdce každého z nich, on též rozumí všem jejich skutkům. (Ž 33:15)
Člověk uvažuje v srdci o své cestě, ale jeho kroky řídí Hospodin. (Př 16:9)
O všudypřítomnosti Boha:
Jsem Bůh, jenom když jsem blízko? Je výrok Hospodinův; jsem-li daleko, Bůh už nejsem? Může se někdo skrýt ve skrýších a já ho neuvidím? Je výrok Hospodinův. Nenaplňuji snad nebe i zemi? Je výrok Hospodinův. (Jer 23:23-24)
Kam odejdu před tvým duchem, kam uprchnu před tvou tváří? Zamířím-li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. (Ž 139:7-12)
O všemohoucnosti Boha:
Já jsem Bůh všemohoucí (Berešít/Ge/1M 17:1)
Nebesa byla učiněna Hospodinovým slovem, dechem jeho úst pak všechen jejich zástup. Co on řekl, to se stalo, jak přikázal, tak vše stojí. (Ž 33:6,9)
Jak nesčetná jsou tvá díla, Hospodine! Všechno jsi učinil moudře; země je plná tvých tvorů. (Ž 104:24)
On svou silou učinil zemi, svou moudrostí upevnil svět, svým rozumem napjal nebesa. (Jer 10:12)
O Boží spravedlnosti:
On je Skála. Jeho dílo je dokonalé, na všech jeho cestách je právo. Bůh je věrný a bez podlosti, je spravedlivý a přímý. (Devarim/Dt/5M 32:4)
Rozsoudí svět spravedlivě, povede při národů dle práva. (Ž 9:9)
Podle toho, co člověk udělá, odplatí jemu, s každým nakládá podle jeho stezky.
Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. (Job 34:11-12)
Opravdu, Bůh nejedná svévolně, Všemocný právo nepokřiví. (Job 34:11-12)
O svatosti Boha:
Mluv k celé pospolitosti Izraelců a řekni jim: Buďte svatí, neboť já JHVH, váš Bůh, jsem svatý. (Vajikra/Lv/3M 19:2)
Volali jeden k druhému: „Svatý, svatý, svatý je JHVH zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ (Iz 6:3)
O Boží dobrotivosti a Božím milosrdenství:
Když JHVH kolem něho přecházel, zavolal: „JHVH, JHVH! Bůh plný slitování a milostivý, shovívavý, nejvýš milosrdný a věrný, který osvědčuje milosrdenství tisícům pokolení, který odpouští vinu, přestoupení a hřích; avšak viníka nenechává bez trestu, stíhá vinu otců na synech i na vnucích do třetího a čtvrtého pokolení.“ (Šemot/Ex/2M 34:6-7)
JHVH je ke všem dobrotivý, nade vším, co učinil, se slitovává. (Ž 145:9)
Výšeuvedenými pasážemi jsme poukázali na vlastnosti, které Písmo Svaté připisuje Bohu. A tak pokud se chceme zavděčit Bohu, musíme napodobovat Jeho vlastnosti, konkrétně: ctít a milovat Boha za všechno Jeho dobro, a za všechno Jeho dobrodiní. Měli bychom se milovat navzájem, jako stvoření a jako děti jednoho Otce, jak říká prorok Malachiáš:
Což nemáme my všichni jednoho Otce? Což nás nestvořil jediný Bůh? Proč jsme vůči sobě věrolomní a znesvěcujeme tak smlouvu svých otců? (Mal 2:10)
Proto jsme nuceni být spravedliví a milosrdní, a musíme se snažit činit dobro a vyhýbat se zlu, a být jako náš Stvořitel:
Milosrdní chanún (חנוּן), Blazí rachúm (רחוּם), Trpěliví erech apaím (ארך אפּים) a Velicí svou milostí a pravdou rav chesed veemet (רב חסד ואמת).