SS v akci - dokumenty o zločinech SS - 13. část
VI
Dokumenty a zprávy o vykořisťování
vězňů německými koncerny
Násilné odvody dělníků
"Mobilizace všech pracovních sil vězňů především pro válečné úkoly (stupňování zbrojení)"
Náčelník 30. dubna 1942
Hlavního úřadu pro hospodářskou Berlín,
správu SS Lichterfelde - West
Ch. 2192/42 g. Po/Ha. Unter den Eichen 126 - 195
telefon:
místní: 765 261
meziměstský: 765 101
Věc: začlenění inspekce koncentračních táborů do Hlavního úřadu pro hospodářskou správu SS
Říšskému vůdci SS
B e r l í n SW 1 1
Prinz - Albrechtstr. 8
Říšský vůdče!
Podávám Vám dnes zprávu o současné situaci koncentračních táborů a o opatřeních, která jsem podnikl, abych splnil Váš rozkaz z 3. března 1942.
I.
1. Při vypuknutí války měli jsme tyto koncentrační tábory:
a) Dachau 1939 - 4 000 dnes - 8 000 vězňů
b) Sachsenhausen 1939 - 6 500 dnes - 10 000 vězňů
c) Buchenwald 1939 - 5 300 dnes - 9 000 vězňů
d) Mauthausen 1939 - 1 500 dnes - 5 500 vězňů
e) Flossenbürg 1939 - 1 600 dnes - 4 700 vězňů
f) Ravensbrück 1939 - 2 500 dnes - 7 500 vězňů
2. V letech 1940-1942 bylo zřízeno devět dalších táborů:
a) Osvětim
b) Neuengamme
c) Gusen
d) Natzweiler
e) Gross-Rosen
f) Lublin
g) Niederhagen
h) Stutthof
i) Arbeitsdorf
3. Kromě těchto 15 táborů, které se dokonale podobají starým koncentračním táborům pokud jde o úkoly, pracovní nasazení, složení velitelských štábů a strážní službu, mají se ještě vytvořit:
a) Zvláštní tábor SS v Hinzertu: štáb velitelství a stráže podléhají mně. Tábor ochranné vazby podléhá Hlavnímu úřadu pro bezpečnost říše. Bez závodů, bez pracovních možností.
b) Ochranný tábor pro mládež v Moringenu: bez závodů.
c) Ochranný tábor pro mládež v Uckermarku: ve stavbě.
d) Ochranný tábor pro mládež v Lodži: je plánován.
4. Pro tábory, které byly naplánovány v posledních týdnech Hlavním úřadem pro bezpečnost říše a velitelem zbraní SS v Rize, Kyjevě a Bobrujsku, je nutné vyžádat si u těchto služeben velitele SS. Pokládám za správné, budou-li předkládány takovéto plány Hlavnímu úřadu pro hospodářskou správu SS, aby byly pro SS a policii plánovány a uskutečňovány jednotně a z jednoho místa. Jinak by docházelo snadno k dvojkolejnosti a z toho by vznikl zmatek.
II.
1. Válka přinesla do struktury koncentračních táborů viditelnou změnu a jejich poslání, pokud jde o nasazení vězňů, se v základě změnilo.
Zajišťování vězňů z důvodů bezpečnostních, výchovných nebo preventivních nestojí již samo o sobě na předním místě. Těžiště se přesunulo na stránku hospodářskou. Mobilizace všech pracovních sil vězňů především pro válečné úkoly (stupňování zbrojení) a později pro mírové úkoly vystupuje stále větší měrou do popředí.
2.. Z tohoto poznatku vyplývají nyní potřebná opatření, která vyžadují postupné převedení koncentračních táborů z jejich dřívější jednostranně politické formy na organizaci odpovídající hospodářským úkolům.
3. Proto jsem dal svolat všechny velitele dřívější inspekce koncentračních táborů, všechny velitele táborů a všechny vedoucí závodů ve dnech 23. a 24. 4. 1942 a osobně jsem jim objasnil nový vývoj. Podstatné věci, jejichž uskutečnění je naléhavé, aby nedocházelo k poruchám v práci zbrojního průmyslu, jsem sepsal v přiloženém nařízení.
4. Převedení inspekce koncentračních táborů do Hlavního úřadu pro hospodářskou správu SS bylo provedeno v nejlepší dohodě všech zúčastněných hlavních úřadů. Spolupráce všech služeben je hladká, odstranění duplicity v koncentračních táborech lze všeobecně uvítat jako překonání zábran zdržujících pokrok.
Heil Hitler!
P o h l v. r.
SS obergrupeenführer a
generál zbraní SS
Speer obhajuje zásah SS a policie v závodech a posílání dělníků do koncentračních táborů
21. zasedání ústředního plánovacího úřadu z 30. X. 1942
věc: pracovní nasazení
. . . "Speer: Otázku absence musíme rovněž projednat. Ley zjistil, že tam, kde jsou závodní lékaři a kde tito závodní lékaři zaměstnance prohlížejí, klesá ihned stav nemocných na jednu čtvrtinu až pětinu. - SS a policie by mohli snadno tvrdě zakročit a vytrvalé absentéry strčit do podniků koncentračních táborů. Jinak to nejde.
Stačí, když se to stane jen několikrát, a roznese se to . . ."
Výtah z porady u Hitlera
od 3. do 5. června 1944
Bod 22. Vůdce byl upozorněn na to, že policie pochytá měsíčně celkem 30 000 až 40 000 dělníků nebo válečných zajatců, kteří utíkají z různých pracovišť. Pracují pak jako vězni koncentračních táborů na projektech SS. To pro mne není únosné, neboť jde z největší části o odborné nebo zaučené síly, které je třeba co nejrychleji vrátit opět k jejich původnímu povolání. Úbytek 500 000 pracovních sil ročně bych nemohl unést, a proto musím rozdělování těchto pracovních sil provádět rovněž já, případně Sauckel. Je to nutné tím spíše, že jde z větší části o odborné síly, vyučené s velkým úsilím. Také zde chce vůdce po poradě s Himmlerem a se mnou vydat rozhodnutí odpovídající mým požadavkům.
Speer v. r.
Koncentrační tábor Osvětim. Přijel nový transport s pracovními otroky.
"Ještě více vězňů koncentračních táborů převést do zbrojního průmyslu"
Dr. Walter Schieber 7. května 1944
Důvěrné - osobně!
Panu říšskému ministru S p e e r o v i.
. . . Vaším ujednáním s říšským vůdcem na podzim a v zimě minulého roku o tom, aby pracovní síly z koncentračních táborů SS, patřících zbraním SS a policii, pracovaly určitou část pracovních hodin přímo ve zbrojní výrobě, bylo výše uvedenému vývoji na štěstí zabráněno a byl téměř zastaven. Zato musíme počítat ovšem s mnohými nesnázemi způsobenými zřizováním odboček koncentračních táborů v našich zbrojních závodech. Ale věcný a lidský úspěch převažuje nedostatky, které v podstatě tkví v žárlivosti nižších velitelských orgánů SS. Tato nynější tendence SS nejen maří začáteční úspěch, ale nadto nás připravuje o velký počet zahraničních dělníků, neboť má být všemi prostředky rozmnožen počet vězňů v koncentračních táborech tím, že se převedou do koncentračních táborů cizinci z táborů pro zahraniční dělníky, jakmile se dopustí závažných i méně závažných provinění. K tomu ještě přistupuje požadavek SS na předání moha židovských, obzvláště ženských pracovních sil, které pracují ve spotřebním průmyslu, zejména elektrotechnickém, kde - jak tvrdím - pracují rádi a s obzvláštní pílí. Při zásobování, které opatří přes veškeré obtíže naši vedoucí závodů pro pracovní síly z koncentračních táborů, a při všeobecně slušném a lidském jednání i s cizími pracovními silami a silami z koncentračních táborů pracují židovky i koncentráčníci dobře a činí vše, aby nebyli opět posláni do koncentračních táborů.
Tyto skutečnosti tedy vyžadují, aby bylo převedeno ještě více vězňů z koncentračních táborů do zbrojního průmyslu.
Z důvěrného dopisu dr. Waltera Schiebera Speerovi
"Nasazení vězňů ženského pohlaví ve zbrojním průmyslu"
Hlavní úřad pro Oranienburg u Berlína 17. 8. 1944
hospodářskou správu SS
vedoucí odboru D
Koncentrační tábory -
"Tajné"
č. dikt.
14 (KT) D 11/1 14/4 Ma./F.
č. j. 1044/44 taj.
Věc: Nasazení vězňů ženského pohlaví ve zbrojním průmyslu.
Odvolání: zdejší nařízení z 15. 8. 1944 č. j. 1036/44/4 taj.
Veliteli ženského koncentračního tábora Ravensbrück
Veliteli koncentračního tábora Buchenwald
1. Ženský koncentrační tábor Ravensbrück předá koncentračnímu táboru Buchenwald nejdéle do 31. 8. 1944 tyto pracovní tábory resp. komanda, tamní stráže a dozorkyně, které dodával dosud žen. koncent. tábor Ravensbrück.
pracovní tábor při firmě Hugo Schneider a. s., Lipsko, počet vězňů k 15. 8. 1944 2951 věz. žen
pracovní tábor při firmě Hugo Schneider a. s., Schlieben, počet vězňů k 15. 8. 1944 998 věz. žen
pracovní tábor při firmě Hugo Schneider a. s., Altenburg, počet vězňů k 15. 8. 1944 1000 věz. žen
"Zvláštní transport" z Polska.
pracovní tábor při firmě závody Polte, Magdeburg, počet vězňů k 15. 8. 1944 1174 věz. žen
pracovní tábor při firmě I. G. Farbenindustrie a. s. Wolfen, počet vězňů k 15. 8. 1944 425 věz. žen
pracovní tábor při firmě zvláštní komando, Buchenwald, počet vězňů k 15. 8. 1944 19 věz. žen
pracovní tábor při firmě zvláštní komando "15", Buchenwald, počet vězňů k 15. 8. 1944 1 věz. žena
2. Koncentrační tábor Buchenwald mimo to zahrnuje do přehledu vězněných žen od tohoto okamžiku pracovní tábory Gelsenkirchen, hessenský Lichtenau a Lippstadt.
V zastoupení Maurer v. r.
SS standartenführer
a náčelník úřadu
Zbrojní závody a pracoviště koncentračního tábora Buchenwald a druh výroby v těchto závodech podle stavu z 25. března 1945
(tabulka 1 zde)
(tabulka 2 zde)
(tabulka 3 zde)
"Čistý zisk firmy TESTA se v letech 1941 a 1942
závratně zvyšoval"
Já, Alfred ZAUN, narozený 1. února 1896 v Amsterodamu, bytem v Hamburku, Blankenese, Manteuffelstraβe 30, po upozornění, že nepravdivá výpověď je trestná, sděluji zde pod přísahou dobrovolně a bez nátlaku:
1. Byl jsem účetním firmy TESCH a STABENOW od 1. listopadu 1926 a získal jsem tak přehled o rozvoji obchodních styků firmy. Firma se zabývala převážně ničením škůdců plynem, které prováděla ve vlastní režii, a prodejem plynů proti škůdcům, jako cyklonu, tritoxu, cartoxu, plynu T, ventoxu atd. zákazníkům, kteří si prováděli hubení plynem sami.
2. Firma byla při odběru a dodávkách cyklonu zcela závislá na firmě Deutsche Gesellschaft für Schädlingsbekämpfung m. b. H. (Německá společnost pro boj proti škůdcům s. s r. o.) ve Frankfurtu n. Mohanem (DEGESCH), která povolovala jakožto výhradní majitelka patentu a výrobní licence výrobu cyklonu firmě Dessauer Werke für Zucker und Chemische Industrie A. G. (Desavské cukrovary a chemický průmysl a. s.) v podniku Kaliwerke A. G. v Kolíně. Všechny objednávky, které firma TESCH a STABENOW (TESTA) dostávala z koncentračních táborů nebo od SS organizací, musely jít přes firmu DEGESCH: TESTA posílala objednávku vždy na určité množství cyklonu na DEGESCH, s udáním požadovaných velikostí plechovek a směrnic pro dodávku. DEGESCH objednala pak zboží od závodů v Desavě nebo Kolíně. Zboží pak zaslaly desavské závody resp. kolínské závody přímo na posledního spotřebitele a oznámení o vypravení bylo posláno firmě DEGESCH s kopií pro firmu TESTA. Tento systém objednávek a dodávek umožňoval firmě DEGESCH mít přesnou kontrolu o každé dodávce cyklonu koncentračním táborům nebo organizacím SS. DEGESCH byla tak v každém z těchto případů informována o posledním spotřebiteli a o množství, jaké obdržel.
3. Z obchodních knih, bilancí a položek zisku a ztrát je mi dobře známo, že čistý zisk firmy TESTA se v roce 1941 a 1942 závratně zvyšoval.
4. Z knih je mi známo, že firma DEGESCH zasílala prostřednictvím TESTA v r. 1942 a 1943 cyklon organizacím SS a koncentračním táborům. Obzvláště pro koncentrační tábor v Osvětimi jsme zadávali firmě DEGESCH v těchto létech obrovské objednávky. Osobně jsem se tomu nedivil, neboť jsem předpokládal, že to jsou nákupy do zásoby. Pověsti, v Německu dobře známé, že byli v letech 1941 a 1942 zabíjeni židé a duševně méněcenní, jsem zaslechl; avšak pro velký počet těchto nebo podobných pověstí jsem nevěděl, čemu mám věřit.
5. Místopřísežné prohlášení, které jsem odevzdal 26. října 1945 kapitánovi R. A. NIGHTINGALOVI, bylo mi zde v Norimberku předloženo jako dokument NI-11396. Z tohoto dokumentu a z oficiálního anglického protokolu o procesu anglického vojenského soudu v Curiohausu, v Hamburku, proti Bruno TESCHOVI a dalším, který mi byl též předložen, jakož i ze součtů ze soukromé knihy obratu dr. TESCHE (Ni-11880 a Ni-11881) sestavil jsem tento číselný materiál. Dříve než byly všechny mnou sestavené přehledy čísel předloženy v dokumentární formě soudu byly anglickými úřady, mezi jiným podplukovníkem N. ASHTONEM HILLEM, pečlivě prozkoumány, pokud jde o správnost.
6. Dodávky cyklonu B firmou DEGESCH prostřednictvím firmy TESTA koncentračním táborům:
(tabulka 4 zde)
(tabulka 5 zde)
10. Potvrzuji, že částky obsažené v dokumentech Ni-11396, Ni-11880 a Ni-11881 a částky v odstavci (5) uvedeného soudního protokolu přesně souhlasí s výše uvedeným přehledem.
Přečetl jsem pečlivě každou z těchto čtyř stránek tohoto místopřísežného prohlášení, každou jednotlivou stranu podepsal svým jménem, provedl potřebné opravy a označil je začátečními písmeny svého jména.
Prohlašuji ještě jednou přísežně, že moje prohlášení obsahuje jen čistou pravdu.
ALFRED ZAUN v. r.
Dokument Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
Dary koncernů pro SS
Flick "daroval" Himmlerovi 100 000 RM za rok
Otázka: Nedostal jste v roce 1944 s ostatními členy Himmlerova kroužku malý dárek od Himmlera?
Odpověď: Co jsem měl dostat?
Otázka: Dárek.
Odpověď: Dárek? To nemohu říci. Dostal jsem z továrny na porcelán v Allachu takovou malou figurku jezdce, jaká se dostane v krámě za 25 RM. Na to si vzpomínám.
Otázka: Dejme tomu, že to bylo 10 pfeniků. Vy jste to přece přijal a věděl jste, že to je od Himmlera?
Odpověď: Ano, přišel mi balíček ... a předpokládám s jistotou, že na něm byl jako odesílatel uveden Himmler. To mohu říci určitě. Nemohu to však říci přesně.
Otázka: Ale vaše dary Himmlerovi byly trochu větší?
Odpověď: Ano, mnohem větší, 100 000 RM ročně.
Z výslechu válečného zločince Friedricha Flicka
před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
"Dary" akciové společnosti I. G. Farben pro SS
Otázka: v září 1938 byla sudetoněmeckému "freikorpsu" vyplacena jako dar částka 100 000 RM. Věděl jste něco o tom před zaplacením této částky?
Odpověď: Pokud si vzpomínám, což vysvítá i z dokumentů, které předložila obžaloba, proplacení provedl Schmitz a členové představenstva byli o tom dodatečně informováni oběžníkem. Předtím jsem o tom nevěděl.
Otázka: Později, v září 1938, byl vyplacen dar 500 000 RM. Bylo o tom rozhodnuto v představenstvu nebo ve správní radě?
Odpověď: Pokud vím, bylo to s tímto darem stejné; také se předem neprojednával ve správní radě. Nejednalo o tom ani představenstvo.
Otázka: Slyšeli jsme dále, že pro SS byla zaplacena částka 100 000 RM vícekrát. Učinilo o tom rozhodnutí představenstvo nebo správní rada?
Odpověď: Ne, nikdy. O vyplácení částky 100 000 RM pro SS - myslím, že ve formě vánočního dárku pro pana Himmlera - jsem se dověděl z novinové zprávy, kterou jsem četl v táboře Kranzberg někdy v létě 1945. Bylo v ní něco o výměně dopisů mezi baronem von Schröderem z Kolína nad Rýnem na jedné straně a Schmitzem, a domnívám se, Buetefischem na straně druhé, z níž vyplývalo, že oba tito pánové dávali k dispozici po 50 000 RM, dohromady 100 000 RM.
Z výslechu obžalovaného Tera Meera před Mezinárodním
vojenským tribunálem v Norimberku
Naloupený majetek převáděly nacistické veličiny do zahraničí
EXCHANGE TELEGRAPH
Nezávislá světová zpravodajská Service Independant de
služba Nouvelles Mondiales
ZVLÁŠTNÍ ZPRÁVA A.
Důvěrné!
Upozorňujeme výslovně na to, že zvláštní zprávy A jsou pro Vaši důvěrnou informaci a nejsou určeny pro tisk.
Poprvé bylo z příslušné strany dáno povolení podat zprávu o pátrání britských a amerických úředních míst a "Investigation Agencies" (vyšetřovacích úřadů), jakož i o údajích ze zcela spolehlivých pramenů neúředních, jež se týkají zajištění majetků, zašantročených vedoucími nacisty do zahraničí.
Ve Washingtonu předpokládali již dlouho před vypuknutím války, že jistí nacionální socialisté ukládají svůj majetek do ciziny, a přesvědčili se na několika praktických příkladech, že jde dokonce o velmi vysoko postavené osobnosti třetí říše, které považují Spojené státy americké za bezpečnější místo pro uložení peněz než svou vlast.
Z úředních zpráv lze zjistit, že před válkou a ještě také v prvním válečném roce byl do USA převáděn německý majetek pod krycími jmény. Od poloviny r. 1940 do poloviny r. 1941 nešlo už výhradně o devizy a zlato, ale častěji také o klenoty a jinou cennou kořist, která pocházela z okupovaných zemí.
Ministerstvo financí zřídilo zvláštní úřad, který pozorně sledoval podloudné převádění těchto majetků, a zjistilo se, že se podařilo dopravit takovýchto hodnot do USA jen za několik málo miliónů dolarů (obejitím dovozních ustanovení). Většinu těchto pohledávek se pak podařilo podrobně zjistit a zákonně blokovat.
Jedna britská "Investigation Agency" zjišťuje: "Říšský maršál Göring má v USA 3 575 000 dolarů v hotovosti a velmi velký balík cenných papírů. V tom je 750 000 akcií společností Pennsylvania Railroad, Bethlehem Steel, Illinois Central &City Service. Tyto akcie byly uloženy pod nepravým jménem v sejfu jedné známé newyorské velkobanky.
Hermann Göring měl kromě toho akcie v hodnotě 600 000 dolarů firmy Montecattini a Royal Dutch, které měl deponovány rovněž pod nepravým jménem v bance Sunitomo v San Franciscu (japonský podnik). Protože se dalo snadno dokázat, kdo je pravým vlastníkem (Göring), byly již tyto akcie prodány.
Konečně se přišlo v jiné bance na další majetek Hermanna Göringa ve výši 400 000 dolarů v různých bankovkách, které byly pro říšského maršála spravovány jednou dovozní firmou v Chicagu.
Pokud jde o Göringa, zpráva uzavírá, že měl uzavřeny životní pojistky u amerických, švédských, holandských a švýcarských společností ve výši celkem 4 miliónů dolarů.
Dr. G o e b b e l s. Majetek dr. Goebbelse uložený v cizině činil 4 635 000 dolarů v hotovosti a cenných papírech. Z toho bylo 1 850 000 dolarů v bankovkách USA uloženo v sejfu jedné velkobanky v Buenos Aires na jméno jistého "pana Deutsche". Na základě bankovní korespondence byl pak podán pádný důkaz, že
Obžalovaní zástupci koncernů před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku.
Goebbels měl hodnoty za 2 480 000 belgas (uložených v "International Bearer Bonds") v Lucembursku a 465 000 liber sterlingů v devizách a krátkodobých dluhopisech v pobočce japonské státní banky v Osace a v Nipon Ginko.
Životní pojistky uzavřené v cizině činily u Goebbelse samotného 1 865 000 dolarů, u jeho ženy 2 490 000 dolarů.
J o a c h i m v o n R i b b e n t r o p. Zjišťovat Ribbentropovo zahraniční jmění bylo zvlášť obtížné. Celý štáb úředníků byl pověřen proniknout velmi obratným maskováním a vyšetřit co nejrychleji všechna Ribbentropova obchodní spojení v USA.
Je třeba si totiž připomenout, že Ribbentrop, dříve než se stal ministrem zahraničních věcí třetí říše, resp. než započal svou diplomatickou kariéru pod Hitlerem, byl hlavním obchodním zástupcem pro prodej šampaňského vína firmy Henkell a spol. ve Wiesbadenu.
Americká pátrání vedla až k září r. 1937. Tehdy přijeli do USA jako zástupci firmy Henkell a spol. pánové Emil C. Deleuw a Carl H. Ickrath, aby tam údajně prozkoumali možnosti vývozu šumivého vína z Německa. Měli podíl na skromné firmě, jež se jmenovala "American Wine Comp." a měla kancelář a sklad v St. Louis a v New Yorku. Tuto společnost, která existovala již dříve, jmenovaní pánové "vykoupili" a potom rozšířili. Ribbentrop poslal šest měsíců před tím, než se stal ministrem zahraničí, oběma zástupcům firmy důvěrný dopis s příkazem, aby pro něj obstarali 135 000 akcií firmy "American Wine Comp." za cenu 55 dolarů za akcii. K tomu účelu zaslal poukaz na částku okrouhle 10 miliónů dolarů. Ribbentrop nyní jako majitel 52 % akcií firmu kontroloval.
V létě r. 1938 začínal bojkot německého zboží ohrožovat i tuto firmu a Henkell a spol. podnikli řadu manipulací, aby vzbudili zdání, že je to čistě americká společnost.
Leovi T. Crowleymu, vládnímu kontrolorovi USA pro cizí majetek, dalo hodně námahy, než do obratných manipulací této "čistě americké firmy" vnesl světlo. Teprve 8. září 1943 se podařilo firmu "American Wine Comp." "prosvítit" a odhalit celé její pozadí. Společnost byla uzavřena, všechny akcie konfiskovány a prodány en bloc dvěma americkým státním občanům. Ribbentropovo jmění bylo zlikvidováno.
Jiné oddělení odhalilo, že Ribbentropovu hotovost spravovala prostřednictvím jmenované firmy "Amsterodamská banka", filiálka Haarlem a holandská Buitenland banka v Haagu. Tato hotovost činila 3 165 000 dolarů. Životní pojistky Ribbentropa v samotných Spojených státech amerických měly hodnotu 6 676 000 dolarů.
R o b e r t L e y. Zahraniční jmění arbeiterführera Leye činilo podle zjištění 1 000 000 dolarů v hotovosti, životní pojistky 841 000 dolarů.
H i m m l e r. Velkým překvapením bylo odhalení, že i Himmler nashromáždil značné jmění v zahraničí, neboť se dosud vždy mělo za to, že šéf SS a gestapa na rozdíl od mnohých jiných nemá finanční zájmy. Osobní majetek Heinricha Himmlera v zahraničí činil podle zjištění 2 milióny dolarů v hotovosti a cenných papírech. Životní pojistky uzavřené ve prospěch jeho ženy a dětí mají cenu 637 500 dolarů. Majetek je uložen především v Jižní Americe.
A d o l f H i t l e r. Zdá se, že si Hitler neuložil v zahraničí žádné jmění. V USA bylo pouze konto na 70 000 dolarů, které vzniklo z autorských a překladatelských práv Hitlerovy knihy "Mein Kampf". Z tohoto konta si dal Hitler převést do Německa do konce roku 1938 asi 7000 dolarů. Konto spravuje nyní Leo T. Crowley.
Exchange Telegraph upozorňuje znovu na to, že tato zpráva A není určena k zveřejnění.
Tajný dopis agentury EXCHANGE TELEGRAPH ke "zvláštní zprávě A"
o zahraničních pohledávkách hitlerovských fašistů
(kopie dokumentu č. 65 zde)
Berlín 27. dubna 1944
Panu ministerskému řediteli
dr. N a u m a n n o v i Tajné!
Transocean - Europapress, spol. s r. o., posílá zvláštní zprávu zpravodajské agentury Exchange Telegraph, v níž se hovoří o údajném jmění vedoucích německých osobností v cizině. Mohu vám tuto zprávu předat pro Vaši informaci a k případnému dalšímu použití.
Podpis nečitelný
I. G. Farben
Nucené práce a koncentrační tábory
Počátkem války stoupla značně potřeba pracovních sil firmy I. G. Farben. Vzhledem k povolávání do branné moci a vzhledem k rostoucí válečné výrobě nemohla již být tato potřeba v Německu kryta. Tehdy pověřenci akciové společnosti I. G. Farbenindustrie ve státních úřadech, jako Krauch a jeho spolupracovníci, vypracovali plány nasazení válečných zajatců, dělníků na nucených pracech a vězňů koncentračních táborů v podniku I. G. Farben. Již výroční zpráva I. G. Farben za rok 1940 hovoří o "ubytování, stravování a péči o nově přijaté pracovní síly ve velkých barácích a svobodárnách". Tyto "nově přijaté" pracovní síly byly sehnány z polských, francouzských, holandských a belgických měst a vesnic a jako dobytek dopraveny do Německa. Tisíce jich padlo za oběť nelidským poměrům již během transportu.
Výroční zpráva I. G. Farben za rok 1941 vyzývala, aby jednotlivé závody zaměřily svou snahu na získání dostatečného počtu zahraničních dělníků na nucené práce a válečných zajatců. "Barákové tábory a svobodárny" byly střeženy ozbrojenými závodními strážemi a psy a jejich obyvatelé byli nemilosrdně vydáváni gestapu, jakmile projevili sebemenší odpor.
Na základě ujednání mezi I. G. Farben a říšským vedením SS (RSHA) vyžadovala I. G. od velitelů koncentračních táborů vězně pro své podniky, jako např. závody Agfa - Camera v Mnichově od velitele koncentračního tábora v Dachau. V jednom případě, kdy uplynula doba trestu polských vězněných žen, nasazených na nucené práce v podnicích I. G., žádali zástupci I. G. Farben prodloužení trestu, aby je mohli dále vykořisťovat.
Technický výbor I. G. Farben (TEA) navrhl plány na stavbu vlastních "závodních" koncentračních táborů a barákových táborů, a dal si je potvrdit představenstvem společnosti. V žádném případě nebyla I. G. Farben nucena k takovým opatřením "úkoly válečného hospodářství", nýbrž jednala jen v zájmu dalšího zvýšení svých zisků a z vlastní iniciativy.
Když odbytové možnosti syntetického kaučuku při nesmírné spotřebě armádou stále stoupaly, rozhodla se I. G. Farben postavit další závody na bunu (synt. kaučuk). Za jedno z míst byla zvolena Osvětim, protože potřebu pracovních sil zde mohl levně krýt koncentrační tábor a protože i ostatní podmínky byly příznivé. Polohou na jižním břehu Visly a železničními spoji byl rozřešen problém dopravy; důl Fürstengrube v Horním Slezsku byl schopen dodat dostatečné množství uhlí, zásobování energií bylo zajištěno z různých zdrojů a potřeba vápna se mohla krýt z vápenky v Krzeszowicích. Neposledním důvodem pro volbu Osvětimi bylo to, že koncern měl pro podniky tam zřizované zvlášť příznivé podmínky odpisové. Obžalovaný Georg von Schnitzler vypovídal v procesu s I. G. Farben při jednom výslechu toto:
"Tak zvaná daňová úleva pro Východ dovolovala odepsat u strojů ihned 80 %, u továrních budov, myslím, 20 %. I. G. mohla tímto způsobem odepsat přibližně polovinu pořizovacích nákladů svých velkých továren v Osvětimi a Heidebreku."
Aby mohli mít vězně pracující na stavbě a na zařízeních ještě blíže u staveniště, byl zřízen v říjnu 1942 v Monowicích "závodní" koncentrační tábor I. G. Farben se všemi jeho barbarskými zařízeními. Za celý tábor, jeho správu, ubytování a stravování odpovídala I. G. Farben a jen střežení bylo rozděleno mezi SS a závodní policii. Nesčetní vězni zemřeli v tomto táboře následkem nelidských životních a pracovních podmínek. Nesčetní vězni, kteří v důsledku těchto podmínek onemocněli, byli posláni do tábora Birkenau k likvidaci. Na 300 000 až 500 000 vězňů prošlo táborem I. G. Farbenindustrie v Monowicích a bylo zahubeno. Jen mizivý počet přežil strašlivé metody vykořisťování a barbarské ubytovací a stravovací podmínky.
Dokonce i z likvidace vězňů udělala I. G. Farben svůj obchod. Plyny, kterých se používalo v plynových komorách v Birkenau a Osvětimi, Buchenwaldu a Dachau, v Lublinu a Majdanku a mnohých jiných táborech k vraždění vězňů, se vyráběly v podnicích I. G. Farben. Vedoucí osoby tohoto koncernu nepodnikly nic, aby zabránily těmto zločinům, a ani proti nim neprotestovaly . . . Při jednom výslechu vypovídal obžalovaný Georg von Schnitzler toto:
O t á z k a :
Včera jste řekl, že se vám jistý Müller-Cunradi koncem roku 1944 zmínil o tom, že se jedovatých plynů a chemikálií vyráběných I. G. používá k vraždění lidí v koncentračních táborech.
O d p o v ě ď S c h n i t z l e r a :
Tak jsem mu rozuměl.
O t á z k a :
Víc už jste se svých zaměstnanců na používání těchto plynů neptal?
O d p o v ě ď S c h n i t z l e r a :
Říkali, že věděli, že se jich používalo k tomuto účelu.
O t á z k a :
Co jste dělal, když jste se dozvěděl, že se chemikálií I. G. používá k zabíjení, k vraždění lidí v koncentračních táborech?
O d p o v ě ď S c h n i t z l e r a :
Zhrozil jsem se toho.
O t á z k a :
Podnikl jste něco?
O d p o v ě ď S c h n i t z l e r a :
Ponechal jsem si to pro sebe, protože to bylo příliš strašné. Měl jsem vždycky dojem, že tyto plyny nevyrábíme my.
Ptal jsem se Müllera-Cunradiho: Víte vy a Ambros a ostatní ředitelé v Osvětimi, že se plynů a chemikálií používá k vraždění lidí?
O t á z k a :
Co na to řekl?
O d p o v ě ď S c h n i t z l e r a :
Ano, to je známo všem ředitelům I. G. v Osvětimi.
Ve vedoucích osobách I. G. se ani nehnulo svědomí, když pro udržování svých podniků a pro zvětšení svých zisků byly statisíce lidí z okupovaných zemí odtrhávány od svých rodin a násilím odtransportovány; statisíce byly uštvány k smrti v továrně na bunu v Osvětimi a potom zavražděny jedovatými plyny, které sami vyrobily. Zbaběle a uboze se dokázali představitelé I. G. vyhýbat zodpovědnosti. Dnes vystupují tito notoričtí váleční zločinci, kteří sami poslali bezpočet lidí do plynových komor, drze jako čestní muži, kteří údajně učinili "vše, co bylo v jejich moci", aby "ulehčili osud vězňů". Tváří v tvář takovému cynismu není možné zůstat věcný a chladný . . . Když probíhal proces s I. G. Farben v Norimberku a obžalovaní si ještě nebyli jisti, že je jejich američtí přátelé budou ochraňovat, tehdy si takový cynismus ještě nedovolili. Tehdy se ještě pokoušeli stopy svých zločinů zahladit. V jedné zprávě tisku z 26. února 1948 z Norimberku stálo:
"Obžaloba v procesu s 23 řediteli I. G. v jednom dopise tribunálu tvrdí, že obhajoba hlavního chemika I. G. dr. Otto Ambrosa dala popud ke zničení několika nákladních aut přitěžujících dokumentů, zvláště o spojení I. G. a dr. Ambrose s Osvětimí."
Že toto oznámení není výmyslem novinářů nebo obžaloby, vyplývá ze zprávy z 6. března 1948, jež zní:
"K přesunutí a částečnému zničení dokumentů o činnosti koncernu v koncentračním táboře Osvětim, odhalené americkou obžalobou v procesu I. G. Farben, podal obviněný asistent, obhájce dr. Wolfgang Alt z Ludwigshafenu, místopřísežné prohlášení. Je prý možné, že se některé originální listiny zahodily jako zbytečné, vždyť přitom šlo o rukopisná vyhotovení velmi špatně čitelná. Dr. Alt nepopírá, že při náhlém příchodu amerických zástupců obžaloby do ,Badische Anilin-und Sodafabrik´ v Ludwigshafenu byly doklady odstraněny."
Kdyby se byly špičky koncernu I. G. Farben cítily již v roce 1945 tak bezpečně jako v západním Německu v r. 1952 - 53, sotva by sáhly k tak nápadnému prostředku, jako je zničení dokladů. Také kdyby se cítily bez viny, neměly by k takovému kroku důvodu. Samo zničení dokladů je jasné doznání viny, na něž se nesmí zapomínat.
Podle práva a zákona, podle nejprostšího lidského měřítka, je I. G. Farbenindustrie usvědčena z válečných zločinů a všichni ti, kteří se jako vedoucí podíleli na práci tohoto trustu, jsou vinni nejtěžšími zločiny proti lidskosti.
Ze zpráv Německého hospodářského ústavu,
ročník 4, duben 1953, čís. 8, str. 4/5
Počet osazenstva I. G. Farben
K prvnímu prosinci 1944 bylo zaměstnáno:
dělníků 155 962
úředníků 32 957
Celkem 188 919
Složení dělnictva:
60 % Němců, mužů i žen,
22 % cizozemců, mužů i žen,
18 % zahraničních půjčených pracovníků, válečných zajatců, jakož i - ve třech z 32 závodů - vězňů koncentračních táborů.
Z dokumentů Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
Obžaloba proti 24 vedoucím zaměstnancům I. G. Farbenindustrie
tabulka č. 8 - ZDE
tabulka č. 9 - ZDE
tabulka č. 10 - ZDE
Největší část ředitelů a vedoucích zaměstnanců I. G. Farben, kteří byli odsouzeni Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku, se již mezitím vrátila znovu ke své dřívější činnosti. Tak např. obžalovaní Ambros, Dürrfeld a Bütefisch jsou dnes znovu v těchto funkcích:
Dr. Otto Ambros - členem dozorčí rady společnosti Báňská společnost Hibernia, akc. spol. Herne; Jihoněmecké vápnodusíkárny, akc. spol., Trostberg; Grünzweig & Hartmann, akc. spol., Ludwigshafen.
Dr. Walter Dürrfeld je dnes členem představenstva akc. společnosti Scholven Chemie, Gelsenkirchen-Buer.
Dr. Heinrich Bütefisch je členem dozorčí rady akc. společnosti Deutsche Gasolin, akc. spol.; Berlin und Feldmühle; Papier u. Zellstoffwerke, Düsseldorf; vedoucím technického výboru expertů mezinárodní konvence dusíkárenského průmyslu.
Zotročování a hromadné vraždění
Ve třetím bodě obžaloby jsou obžalovaní obviněni, že se jednotlivě, společně a pomocí firmy I. G. jako nástroje dopustili válečných zločinů proti lidskosti ve smyslu článku II zákona Kontrolní rady č. 19. Tvrdí se, že se podíleli: na zotročování civilního obyvatelstva území, jež byla za války okupována nebo byla pod německou nadvládou, na zavlečení těchto lidí na otrockou práci; na zotročování vězňů koncentračních táborů, mezi nimiž byli také Němci, a konečně na použití válečných zajatců k válečným operacím a k pracem, jež měly bezprostřední vztah k takovýmto válečným akcím. Dále se uvádí, že zotročení lidé byli terorizováni, mučeni a vražděni.
Po tomto všeobecném obvinění následuje podrobný výpočet, jenž se skládá ze dvaceti dvou bodů. Z tohoto seznamu vyplývá, že se obžaloba opírá o tyto čtyři skutečnosti:
a) úloha I. G. v plánu otrockých prací třetí říše;
b) použití jedovatého plynu vyráběného v I. G. k vyhlazování vězňů koncentračních táborů;
c) dodávání jedovatých chemikálií firmou I. G. pro zločinné lékařské pokusy na zotročených lidech;
d) protizákonné a nelidské jednání obžalovaných v souvislosti se závodem I. G. v Osvětimi . . .
Skutečnosti a okolnosti, o něž se obžaloba zejména opírá, aby zmíněným obžalovaným dokázala závažnou trestnost jejich činů, mohou být shrnuty takto:
1. lékaři nesporně provedli na vězních koncentračních táborů zločinné pokusy;
2. tyto pokusy sledovaly výslovně cíl vyzkoušet výrobky I. G.;
3. některé z těchto pokusů provedli lékaři, které I. G. pověřila, aby vyzkoušeli účinnost jejích léků;
4. ze zpráv, podávaných těmito lékaři, bylo zjištěno, že tyto pokusy byly provedeny protiprávně;
5. léky posílala firma I. G. přímo do koncentračních táborů v takových kvantech, že již z toho se muselo soudit na použití těchto léků k nepřípustným účelům.
Po důkladném zhodnocení průkazného materiálu jsme došli k přesvědčení, že existence tábora byla důležitým, i když snad ne rozhodujícím faktorem při výběru místa pro stavbu, a že tu byl od počátku plán doplňovat potřebu pracovních sil z řad vězňů koncentračního tábora.
Ve fašistických koncentračních táborech zavraždili SS, I. G. Farben, Krupp, Thyssen, Flick, Siemens a jiné koncerny 11 miliónů lidí ze všech evropských zemí. Pro zisk týchž zbrojařů zemřeli na frontách druhé světové války milióny německých vojáků.
Zástupci I. G., zodpovědní bezprostředně v první řadě za zřízení závodů v Osvětimi, jsou AMBROS, BÜTEFISCH a DÜRRFELD.
AMBROS byl technickým znalcem pro výrobu buny. Byl členem plánovacího výboru, jehož zasedání se pravidelně zúčastňoval.
BÜTEFISCh byl znalcem výroby paliv a pracoval na plánech a zřízení továrny na pohonné látky. Jeho sídlem byla Leuna, kde byl jeden ze závodů I. G., který vyráběl pohonné látky. Podle své vlastní výpovědi navštěvoval asi dvakrát ročně Osvětim a přesvědčoval se o postupu stavby objektu. Prohlížel si staveniště a různé tovární haly a pozoroval vězně koncentračního tábora při práci. V zimě 1941/42 navštívil v doprovodu asi 30 dalších vysoce postavených osob, mezi nimiž byl dr. AMBROS, hlavní koncentrační tábor v Osvětimi. Při této návštěvě nepřišel na žádné případy špatného zacházení s vězni a byl toho názoru, že je tábor veden dobře. Pracovní tábor u Monowic nikdy neviděl. Obžalovaný DÜRRFELD měl ve své hodnosti šéfinženýra a později jako vedoucí stavby v Osvětimi všeobecný vrchní dozor nad prací. Četní svědkové potvrdili, že býval přítomen při různých příležitostech na staveništi. Podnikal časté inspekční cesty, při nichž pozoroval lidi při práci. Navštívil také blízký pracovní tábor v Monowicích, který byl pod vrchním dohledem SS.
DÜRRFELD vypověděl, že HÖSS, velitel koncentračního tábora, byl vždy ochoten podporovat vedení stavby všemi prostředky, jež měl k dispozici.
Z dokumentů Mezinárodního vojenského
tribunálu v Norimberku
"Vysídlení židů z Osvětimi a okolí"
Říšský maršál velkoněmecké říše 18. února 1941
Pověřenec pro čtyřletý plán Berlín W 8
čís. 2709/41/4 taj. říš. věc Leipzigerstr. 3
V. P. Telef. 1263 ... 127071
___________________________ Razítko: 20. února 41
. . . . . . . . . . . . . . . . .
1541 k říš. v.
Tajná říšská věc/
9 vyhotovení
. . . . vyhotovení
Razítko:
Věc: Politická opatření vůči obyvatelstvu pro závod na bunu v Osvětimi ve východním Horním Slezsku.
__________
K zajištění potřeby pracovních sil a ubytování dělníků pro stavbu závodu na bunu ve východním Horním Slezsku, s níž se má započít začátkem dubna a má být provedena nejvyšší možnou rychlostí, prosím o provedení těchto opatření:
1. Rychle vysídlit židy z Osvětimi a širšího okolí, zvlášť za účelem uvolnění jejich bytů pro ubytování stavebního dělnictva pro závod na bunu.
2. Poláky z Osvětimi a z širšího okolí, kteří přicházejí v úvahu jako stavební dělníci, ponechat prozatím v dosavadních bydlištích až do skončení stavebních prací.
3. Připravit co největší počet stavebních odborných i pomocných dělníků pro stavbu závodu na bunu ze sousedního koncentračního tábora.
Celková potřeba stavebních a montážních dělníků bude na staveništi činit 8000-12 000 mužů podle stavebního tempa.
O svých příkazech v této věci, které je třeba vydat společně s generálním zmocněncem pro chemii, mě, prosím, co nejrychleji zpravte.
Göring v. r.
"Poněmčování území kolem Osvětimi"
Župní vedoucí a vrchní president Katovice 6. března 1941
Horního Slezska I/Schr./41
Osvětim (rukopis)
Průklepy:
Pan pan řed. dr. Ter Meer
dr. Otto A m b r o s pan řed. dr. Bütefisch
člen představenstva pan vrch. ing. Santo
I. G. Farbenindustrie akc. spol. pan D. J. Dürrfeld Me
Ludwigshafen n. R. pan vrch. ing. Faust
pan dr. Eisfeld
Velevážený pane Ambrosi!
Děkuji Vám především za Váš dopis z 27. 2. 1941, v němž mi oznamujete, že byl konečně určen prostor východně od Osvětimi jako staveniště příští továrny na bunu.
Mezitím jsem se o těchto plánech dozvěděl a vítám jejich uskutečnění co nejvřeleji. Ze svého titulu zmocněnce pro upevňování německé národnosti jsem mezitím rozhodl, že Poláci, kteří v Osvětimi a jeho okolí bydlí a kteří by mohli přijít v úvahu jako dělníci pro továrnu na bunu, nebudou zatím v rámci našeho běžného přesídlování evakuováni. Věřím, že v důsledku tohoto prozřetelného opatření bude možno dát k dispozici zvláště po dobu výstavby továrny dostatek polských pracovních sil.
Je mi jasné, že tyto polské pracovní síly se musí během času vystřídat, část po části, německými dělníky, neboť jedině tak bude tato nová továrna žádaným přínosem pro poněmčení území okolo Osvětimi. Je zcela samozřejmé, že řešení tohoto problému poskytnu vždy svou největší podporu.
Právě tak jsem se prostřednictvím pana Falkenhahna dozvěděl, že I. G. Farbenindustrie navázala spojení s Plesskou důlní skupinou, aby zajistila potřebné uhlí pro tuto novou továrnu na bunu. Když mi o tom před mnoha týdny pan předseda Falkenhahn po prvé referoval, řekl jsem mu, že mám pro tyto snahy I. G. Farbenindustrie plné pochopení.
Těšilo by mě, kdybyste mě při své příští návštěvě Horního Slezska navštívil.
Heil Hitler!
Bracht v. r.
"Himmlerův požadavek - nasadit vězně z koncentračních táborů"
Já, dr. ing. Fritz G o e r n n e r t, bytem v Karlsruhe, Parkstraβe 38, po upozornění, že bych se dopustil trestného činu, kdybych vydal nepravdivé místopřísežné prohlášení, potvrzuji tímto místopřísežně, že následující prohlášení odpovídá pravdě podle mého nejlepšího vědomí a svědomí a bylo vyhotoveno, aby bylo předloženo jako průkazný dokument vojenskému soudnímu tribunálu v Norimberku.
1. Od začátku války až do r. 1945 jsem byl technickým vedoucím zvláštního železničního vlaku, který sloužil jako hlavní stan bývalého vrchního velitele letectva Göringa.
2. Byly mi předloženy dokumenty NI 1240, exhibit 1417 a NI 11086, exhibit čís. 1422. Poznamenávám k tomu toto: Ve své funkci technického vedoucího shora uvedeného zvláštního železničního vlaku jsem byl na počátku r. 1941 nedobrovolným svědkem rozmluvy mezi bývalým říšským ministrem dr. Todtem a bývalým státním tajemníkem dr. Syrupem. Oba pánové čekali v jídelním voze zvláštního vlaku, aby za jízdy zvláštního vlaku referovali Göringovi. Přitom se bavili o stavbě nové továrny na bunu. Padlo i slovo Osvětim, takže musilo jít o stavbu továrny na bunu v Osvětimi, o níž je zmínka v dokladech, které mi byly předloženy. Poněvadž jsem se jako technik v dopravě o bunu zajímal, vzpomínám si ještě i na podrobnosti rozmluvy. Z rozpravy vyplývalo, že oba pánové hodlali předložit Göringovi k rozhodnutí problém dělníků. Vyjádřili se přitom, že Göringovo rozhodnutí je proto tak důležité, že prof. Krauch dosud trval na tom, aby projektovaný závod byl postaven místním obyvatelstvem, doplněným odbornými dělníky z Německa. Oba pánové se přitom zmínili o tom, že Krauch klade tento požadavek pracovních sil, kterých se má použít, zřejmě úmyslně, aby s pomocí stálého německého personálu a usedlých pracovníků udržel tuto novou továrnu v rámci ostatních továren I. G., aby hájil zájmy I. G., zatímco Himmlerův požadavek, nasadit vězně z koncentračních táborů, zřejmě sledoval účel zajistit také na tomto hospodářském úseku vliv SS. Oba pánové chtěli být zřejmě prostředníky mezi těmito protichůdnými názory, resp. vymoci vhodný Göringův rozkaz.
Fritz Goernnert, v. r.
Místopřísežné prohlášení dr. ing. Goernnerta před
Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
I. G. staví čtvrtou továrnu na bunu v Osvětimi
Já, Otto A m b r o s, z Ludwigshafenu n. R., Wöhlestr. 12, po upozornění, že nepravdivá výpověď je trestná, dobrovolně a bez přinucení vypovídám:
1. Byl jsem od r. 1938 do r. 1945 řádným členem představenstva akciové společnosti I. G. Farbenindustrie. V I. G. jsem odpovídal za celý sektor buny, např. za továrny I. G. v Hülsu, Schkopau, Ludwigshafenu. V I. G. Osvětim jsem odpovídal za sektor II. Mým představeným byl tedy Fritz TER MEER, mým dalším nejbližším představeným byl předseda představenstva, tajný rada Hermann SCHMITZ. Walter DÜRRFELD mě informoval o I. G. Osvětim a až do doby, kdy přišel do Osvětimi chemik dr. EISFELD, dostával ode mne pokyny týkající se buny. Jakmile byl dr. EISFELD v I. G. Osvětim a Walter DÜRRFELD se stal vedoucím provozu, obraceli se jak Walter DÜRRFELD, tak dr. EISFELD na mne. Byl jsem přestaveným jak Waltera DÜRRFELDA, tak dr. EISFELDA; Heinrich BÜTEFISCH odpovídal v I. G. Osvětim za oddělení Leuna.
2. Abychom opět dohonili čas zameškaný roku 1940 zastavením práce v továrně I. G. na bunu v Rattwitzu u Vratislavi, bylo rozhodnuto, že výrobu buny převezme I. G. Ludwigshafen. Poněvadž Ludwigshafen mohl být snadno bombardován, rozhodli jsme se, asi v listopadu r. 1940, při jednom rozhovoru v říšském úřadě, kterého se zúčastnil prof. Karl KRAUCH, dr. ECKELL, Fritz TER MEER a já, vybudovat čtvrtou továrnu na bunu v prostoru bezpečném před nálety. Říšský úřad uložil I. G., aby čtvrtou továrnu na bunu postavila.
Poukazoval jsem na vzrůstající potíže při svatbě nových továren, ale vzhledem k leteckým útokům musely být postaveny. I. G. pak neodmítla. Fritz TER MEER a já jsme předložili tento úkol technickému oddělení a technické oddělení, resp. představenstvo rozhodlo zřídit závod na bunu a methanol. I. G. financovala I. G. Osvětim také proto, že nechtěla dát z ruky výrobní postup buny.
3. V r. 1940 obdržel jsem od prof. KRAUCHA, předsedy dozorčí rady I. G. a vedoucího říšského úřadu pro hospodářskou výstavbu, pozdějšího generálního zmocněnce pro chemii, příkaz vyhledat vhodné místo pro čtvrtou továrnu na bunu.
Pro čtvrtou továrnu na bunu přicházely přechodně v úvahu Norsko a Rakousko, obojí však bylo zamítnuto.
4. V prosinci roku 1940 nebo v lednu 1941 jsem odjel s vrchním inženýrem BIEDENKOPFEM do Horního Slezska (Katovice). Zemský plánovací úřad, který vlastnil rozsáhlý mapový materiál, mi zde ukázal rozličné prostory přicházející v úvahu. Mezi jiným poukázal na krajinu osvětimskou, která se zdála vhodná, neboť zde byla voda (soutok tří řek) a kromě toho vápno, uhlí (Fürstengrube) a sůl. Také problém, jak získat dělníky, byl v této krajině jednoduchý, neboť zde byla velká hustota obyvatelstva. Prohlédl jsem si krajinu, která přicházela v úvahu, a vybral jako nejvhodnější místo prostor u Osvětimi.
5. Po návratu z průzkumné cesty z Osvětimi jsem podal zprávu prof. Karlu KRAUCHOVI a Fritzovi TER MEEROVI. Blízkost koncentračního tábora Osvětim byla přitom uvedena, neboť onen prostor u Osvětimi bylo vidět na mapě. Na mapě byla v této krajině vyznačena kasárna. Na otázku, zda je tam vojsko, jsem odpověděl, že na tomto místě je koncentrační tábor. Blízkost koncentračního tábora neměla však v době, kdy jsem podával zprávu, pro K. KRAUCHA a Fritze TER MEERA, pokud jde o volbu místa, význam. V této době tedy padlo rozhodnutí stavět v Osvětimi.
6. Říšský úřad pro hospodářskou výstavbu, profesor Karl KRAUCH, naléhal na I. G., aby byla továrna na bunu postavena v co nejkratší době.
7. Prostor, na němž měl být závod I. G. Osvětim postaven, patřil prakticky polskému soukromému statku Dwory. Polský majitel tohoto statku uprchl. I. G. Farben pověřila makléře s realitami SCHAEFERA z Vratislavi, aby vykoupil pozemek pro továrnu I. G. SCHAEFER se v té věci obrátil na Treuhand Ost (německá správa zabraného majetku na Východě). Po úředním jednání byla kupní cena vyplacena říši. Kromě toho byli rolníci, kteří měli pole na budoucím stavebním pozemku I. G., přinuceni, aby je prodali nebo vyměnili. Tovární prostor, na němž byl závod I. G. Osvětim vybudován, byl v oné době (tedy po polském tažení) prohlášen za německé území.
8. V rámci programu "Volkstum im Osten" (národnostní otázka na Východě) přikročilo se na určitých místech k vystěhování. Já jsem proti tomuto vysídlení z osvětimského prostoru protestoval natolik, že jsem se u předsedy SPRINGORUMA přimlouval, aby židovští řemeslníci nebyli vysídlováni, nýbrž aby mohli zůstat ve městě Osvětimi jako živnostníci.
9. O tomto nuceném vysídlování židovského obyvatelstva z osvětimského prostoru jsem mluvil po jednom zasedání technického oddělení v r. 1941 v užším kruhu (Fritz TER MEER, Heinrich BÜTEFISCH atd.). Zažil jsem jednu část tohoto vysídlování do Chrzanowa. Byl jsem otřesen.
10. V lednu 1941 jsem, myslím, poprvé referoval na technickém oddělení o čtvrté továrně na bunu. Asi v dubnu 1941 jsem měl na technickém oddělení druhý referát o I. G. Osvětim, v němž jsem mluvil o úvěrech, půdních podmínkách, pracovním nasazení atd. Zde padla zmínka, že při výstavbě I. G. Osvětim budou nasazeni vězni z koncentračního tábora. Peníze na vybudování I. G. Osvětim byly v zásadě schváleny. Nárokované úvěry byly schváleny později u I. G. Farben obvyklým způsobem, případ od případu.
11. V dubnu 1941 se konala v Katovicích ustavující schůze I. G. Osvětim. Měl jsem na této schůzi referát o výrobě buny. Dr. ECKELL z říšského úřadu na tomto zasedání zdůraznil, že se musí udělat vše, aby byla továrna postavena tak brzy, jak jen to bude možné. U. PUTTKAMEER měl referát o dělnickém sídlišti.
12. Spolupráce s koncentračním táborem Osvětim byla na jaře 1941 nutná (dodávky štěrku, dodávka kusů zařízení, jako lavice atd., nasazení pracovních sil).
Vrchní inženýr FAUST mi v březnu či dubnu 1941 radil, abych navštívil velitele koncentračního tábora v Osvětimi a projednal s ním uvedené záležitosti. Velitel tábora HÖSS mě provedl u příležitosti mé návštěvy koncentračním táborem, který byl toho času ještě velmi malý. Viděl jsem kasárenské bloky, kuchyni, dílny (krejčovnu, tesařskou dílnu, řezbářství). Ukázali mi, když jsme šli kolem, krematorium, které nebylo v činnosti. Viděl jsem sice ostnatý drát nabitý elektrickým proudem, vězně ve vězeňských pruhovaných šatech s krátce ostříhanými vlasy, neměl jsem však z tábora tak strašný dojem, jak jsem očekával, po tom, co jsme slyšeli o koncentračním táboře v Dachau. Vězňové nosili na šatech různobarevné trojúhelníky. Když jsem se HÖSSA ptal, co znamenají, vysvětlil mi, že se podle tohoto označení pozná, z jakého důvodu je dotyčný vězeň v táboře. Pokud se pamatuji, viděl jsem při své první návštěvě v koncentračním táboře Osvětim zločince z povolání a homosexuální. Nakonec mě HÖSS pozval na malou večeři.
13. Při tomto prvním rozhovoru s HÖSSEM bylo stanoveno rozdělení oboustranných zájmů tak, že západně od řeky Soly mělo být zájmové území koncentračního tábora, východně od Soly I. G. Kromě toho jsme projednali dodávky štěrku pro I. G. Osvětim od koncentračního tábora. Pokud jde o pracovní síly, HÖSS mi sdělil, že vězňové pro I. G. Osvětim nepřicházejí toho času ve větší míře v úvahu, protože koncentrační tábor potřebuje vězně k rozvoji zemědělství atd. Tak probíhala má první návštěva v koncentračním táboře Osvětim.
14. Počátkem r. 1941 zadávala I. G. Osvětim různým stavebním firmám první zakázky, a to zčásti stavební zakázky z Ludwigshafenu nebo Leuny, zčásti rozděloval zakázky inženýr FAUST, odpovědný stavební inženýr na stavbě I. G. Osvětim. Stavební firmy požadovaly na I. G. dělníky, to znamená, že hlásily vrchnímu inženýrovi FAUSTOVI nebo kanceláři pro pracovní nasazení I. G. Osvětim počet dělníků, které potřebovaly, podle skupin povolání.
Na jaře r. 1941 se konala v Berlíně porada s obergruppenführerem WOLFFEM, které se zúčastnili za I. G. Heinrich BÜTEFISCH a Walter DÜRRFELD. Jednalo se o pracovním nasazení vězňů z koncentračního tábora. Jak mi sdělil Walter DÜRRFELD, hovořilo se o placení vězňům; 4 marky vyučenému, 3 marky nevyučenému vězni denně.
15. Pokud vím, byla I. G. Osvětim první továrnou I. G., která zaměstnávala vězně z koncentračních táborů.
Když jsem obdržel příkaz k vybudování továrny na bunu v Osvětimi a pracovní úřad nám nedal k dispozici dostatek jiných dělníků, viděl jsem, že I. G. je nucena použít vězňů koncentračního tábora. Také vedení technického výboru (TEA) nemělo proti tomu námitek. Všichni jsme však cítili, že práce s vězni z koncentračního tábora bude pro nás nepříjemná.
16. V první době přineslo nasazení vězňů velké zklamání. Ze strany kápů docházelo k případům těžkých provinění.
Vězňové, kteří nosili dřeváky, musili ujít každé ráno, hlídáni stráží SS, asi 7 km z koncentračního tábora v Osvětimi na stavbu I. G., a večer pochodovat zpět.
Proto byly pro vězně obstarány co nejrychleji dopravní prostředky. Nejstrašněji zacházeli s vězni kápové. Jednali s vězni nelidsky.
Walter DÜRRFELD, resp. vrchní inženýr FAUST mi v Osvětimi řekl, že byli zastřeleni vězni na útěku.
17. Nasazení vězňů z koncentračního tábora u stavebních firem se provádělo tak, že I. G. Osvětim vězně stavebním firmám přidělovala a uzavírala s těmito firmami smlouvy. Tyto firmy přejímaly na určitou dobu vězně s odpovídajícím počtem kápů (na deset až dvacet vězňů připadl jeden kápo). Příslušné firmy pak I. G. instruovala, což z mého podnětu činil Walter DÜRRFELD.
Monowice měly koncem r. 1944 8500 vězňů, z nichž 500 bylo vždy nasazeno v táboře jako pořádková služba. 10 % je obyčejně stav nemocných na ošetřovnách a odpovídá normálnímu stavu nemocných v továrnách. 7000 bylo nasazeno v továrně.
Úhrnný plat vězňům za dva a půl roku, který byl zaplacen SS, obnášel přes 20 miliónů marek.
Věděl jsem, že vězňové sami žádný plat nedostávají. Asi v r. 1943 zavedla I. G. pro vězně prémiový systém, aby se vězňům umožnilo koupit si v kantýně přídavky a současně, aby se zvýšil výkon vězňů.
20. Několikrát jsem pozoroval odchod vězňů z továrny I. G. v Osvětimi, avšak nikdy jsem neviděl mrtvého, kterého by nesli vězni zpět do Monowic. Kdybych byl o něčem takovém zpraven, byl bych ihned zavedl vyšetřování a dal odstranit příčinu, která to zavinila.
Místopřísežné prohlášení obžalovaného Otto
Ambrose před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
"Vězni koncentračního tábora sami nebyli od I. G. Farbenindustrie placeni"
Já, Walter DÜRRFEDL, Helmstedt (Brunšvik), Johannesstr. 12, po upozornění, že nepravdivá výpověď je trestná, dobrovolně a bez donucení vypovídám pod přísahou:
1. Nastoupil jsem r. 1927 u I. G. Farbenindustrie, závod Leuna, jako diplomovaný inženýr strojař. V r. 1932 jsem se stal vedoucím všech vysokotlakých dílen. Asi v březnu 1941 mi Otto AMBROS a Heinrich BÜTEFISCH svěřili jako technickému vedoucímu výstavbu továrny I. G. v Osvětimi. Vedoucím stavby byl Otto AMBROS. Zastupoval I. G. Osvětim jako vedoucí provozu v I. G. i navenek. Podle pokynů, resp. jménem Otto AMBROSE jednal jako první stavbyvedoucí až asi do konce r. 1942 vrchní inženýr FAUST, od této doby - tedy po přeložení mé kanceláře z Leuny do Osvětimi - já sám jako vedoucí stavby a montáží. Na jaře r. 1944 jsem se stal ředitelem. Přitom mi Otto AMBROS a Heinrich BÜTEFISCH vysvětlili, že od nynějška musí být spolu s převzetím továrny do povozu řešena otázka vedoucího provozu a jako vedoucí provozu měl být jmenován chemik. Já jsem měl až do té doby vést továrnu jako zatímní vedoucí provozu podle pokynů Otto AMBROSE a Heinricha BÜTEFISCHE, podle čehož jsem také jednal.
V Osvětimi měla I. G. vyrobit 30 000 tun buny ročně. Byla tam továrna na bunu a zařízení pro syntetický závod. V r. 1937 jsem vstoupil do NSDAP. Neměl jsem ve straně ani funkci, ani hodnost. Jako starému učiteli létání na bezmotorových letadlech propůjčil mi NSFK (National sozialistisches Fliegerkorps - nacionálně socialistický letecký sbor) hodnost hauptsturmführera.
2. V I. G. Osvětim byly zřízeny odbory I a II, při čemž odbor II, sektor buny (Otto Ambros), měl vedoucí postavení. Syntetická zařízení v I. G. Osvětim podléhala sektoru I (Heinrich BÜTEFISCH). Otto AMBROS prozkoumal v zimě r. 1940 - 1941 na své průzkumné cestě s dr. BIEDENKOPFEM, vedoucím inženýrem továrny na bunu ve Schkopau, osvětimský terén. Rozhodující pro volbu místa byl výskyt nerostného bohatství (uhlí a vápno v blízkosti, voda z Visly) a pracovní síly. V r. 1941 jsem odhadoval, že I. G. Osvětim bude potřebovat celkem 12-16 000 dělníků. Heinrich BÜTEFISCH mě informoval, že se musí použít vězňů z koncentračního tábora. Udal jsem jako pravděpodobný podíl na celkovém počtu nutných dělníků asi 25 % vězňů z koncentračního tábora.
3. Z popudu Heinricha BÜTEFISCHE jsem se zúčastnil v březnu nebo dubnu 1941s ním a vrchním inženýrem FAUSTEM s SS obergruppenführerem WOLFFEM v Berlíně Albrechtstraβe porady, která se týkala nasazení vězňů z koncentračního tábora v I. G. v Osvětimi. Při tomto rozhovoru jsme se dohodli, že zde dozor nad vězni z koncentračního tábora musí provádět SS a že se musí zamezit styku vězňů z koncentračního tábora s ostatními dělníky. Byla stanovena denní cena 3 marky za nevyučeného a 4 marky za vyučeného dělníka - vězně z koncentračního tábora. Cenu jsme přijali. Obnos byl placen měsíčně organizaci SS v Berlíně. Sami vězni z koncentračního tábora nebyli od I. G. Farbenindustrie placeni s výjimkou 15 % prémie od poloviny r. 1943. SS měly ještě napsat o platebních podmínkách dopis I. G. Farbenindustrie. Musili jsme podmínky SS v podstatě přijmout, uplatnit je na naše poměry a v případě potřeby upravit. Zásadní otázky měly být v budoucnu projednávány mezi Heinrichem BÜTEFISCHEM a SS obergruppenführerem WOLFFEM. Místní záležitosti , jako pracovní doba, nástup, počet vězňů z koncentračního tábora, měly být předmětem jednání mezi I. G. v Osvětimi a velitelem koncentračního tábora v Osvětimi HÖSSEM. O těchto podrobnostech jednal s HÖSSEM v Osvětimi vrchní inženýr FAUST.
4. Porady o stavbě I. G. v Osvětimi se konaly v Leuně, Ludwigshafenu a později v Osvětimi. Řídil je Otto AMBROS. Kromě zaměstnanců I. G., jako vrchního inženýra FAUSTA, stavbyvedoucího v Osvětimi, stavebního ředitele SANTO z I. G. Farbenindustrie Ludwigshafen, dr. BRAUSE, vedoucího provozu syntetického závodu v Osvětimi, dr. EISFELDA z výrobního oddělení továrny na bunu v Osvětimi, účastnil se těchto různých zasedání Heinrich BÜTEFISCH. V případech, kdy Otto AMBROS nebo Heinrich BÜTEFISCH nemohli být přítomni osobně, byli o otázkách projednávaných na stavebních poradách informováni z protokolů, které jim byly zasílány. Členové představenstva Otto AMBROS a Heinrich BÜTEFISCH, kteří byli za I. G. v Osvětimi zodpovědni, byli na poradách informováni o všech větších událostech na staveništi. Já jsem dostával zásadní pokyny na stavebních poradách, tedy prostřednictvím Otto AMBROSE, resp. Heinricha BÜTEFISCHE, kteří byli za I. G. Osvětim zodpovědni I. G. Farbenindustrie.
5. Stavební objednávky pro I. G. Osvětim zadal SANTO jako vedoucí stavební inženýr z Ludwigshafenu asi 150 stavebním firmám, které rovněž zaměstnávaly vězně z koncentračního tábora.
6. I. G. v Osvětimi zaměstnávala i zahraniční dělníky. Mezi jinými byly zde zastoupeny tyto národnosti: místní Poláci, Rusové (Ukrajinci), Francouzové, Belgičané, Italové (tyto tři národnosti byly nasazeny u firem), Chorvati. Zahraniční dělníci byli rozděleni podle národností a umístěni v barácích na území I. G. v Osvětimi. Tábory zahraničních dělníků byly oploceny. Zahraničním dělníkům se nebránilo ve volnosti pohybu s výjimkou omezení vyplývajících ze zákona o pracovní povinnosti a večerky stanovené řádem pro tábory I. G. Ze mzdy polských dělníků se sráželo 15 % jako srážka říši. Z platu Rusů se podle zákonného nařízení sráželo 30 až 40 %. Mzdy ostatních zahraničních dělníků byly podle tarifů, stejné jako mzdy německých dělníků.
7. Kromě zahraničních dělníků a vězňů z koncentračního tábora zaměstnávala I. G. Osvětim r. 1943/44 anglické válečné zajatce. Na území I. G. Osvětim byl zajatecký tábor . . .
11. Za stravování vězňů z koncentračního tábora v Monowicích byli až asi do konce roku 1942 zodpovědni výhradně SS. Od té doby převzala I. G. nákup potravin podle odběrních poukazů dodávaných SS a dozor nad jejich zpracováním v táborové kuchyni v Monowicích. Přesvědčil jsem se z jídelního lístku, že denní počet kalorií pro vězně z koncentračního tábora byl nejméně 2800 kalorií. Nikdy jsem nepochyboval, že by je nedostali, ale nepřesvědčil jsem se. Často jsem přihlížel vydávání polévky vězňům z koncentračního tábora v továrně I. G. v Osvětimi.
12. Vedoucí vězeňského tábora v Monowicích se jmenoval SCHÖTTEL. Jeho křesní jméno - pokud si mohu vzpomenout - bylo Vincenc.
13. Ve vězeňském táboře v Monowicích jsem byl za dobu jeho existence asi 5 - 10krát.
14. Přes můj výslovný protest u SS a gestapa zřídilo gestapo (pokud vím počátkem r. 1944) ve vězeňském táboře v Monowicích pracovní výchovný tábor pro celé východní Horní Slezsko . . .
17. Počátkem r. 1945 jsem dostal od říšského komisaře obrany MÖLLER-HAZZIUSE telefonický rozkaz vyklidit I. G. Osvětim. DAF (Deutsche Arbeitsfront - nacistická odborová ústředna) určila pochodové trasy, bez udání etap, po nichž se musilo osazenstvo včetně zahraničních dělníků pěšky odsunout. Předpokládalo se, že denní etapy budou asi 25 km dlouhé. Veškerý movitý majetek si musili vzít s sebou. Pokud ženy měly děti, které mohly vzít s sebou, musily je vzít na pochod. Ostatní byly odvezeny napřed vlakem. Vězni z koncentračního tábora Monowice byli z tábora odtransportováni přes noc, aniž jsem se o tom předem dozvěděl.
18. I. G. Osvětim navštěvovali v letech 1942-1944 mezi jinými Carl KRAUCH, Fritz TER MEER a Christian SCHNEIDER. Otto AMBROS a Heinrich BÜTEFISCH, zodpovědní členové představenstva I. G. v Osvětimi, byli v továrně I. G. v Osvětimi častěji.
19. Fürstengrube, spol. s r. o., byla založena, aby dodávala do I. G. Osvětim uhlí. Byla založena firmou Fürstlich Pless´sche Bergwerks, spol. s r. o., a I. G. Je mi známo, že "Fürstengrube", spol. s r. o., zaměstnávala v posledních šesti měsících vězně z koncentračního tábora, neboť tamní tábor, řízený - myslím - policií, převzali SS.
20. Je mi známo, že ve vězeňském táboře Monowice byl nevěstinec.
21. Chci zvláště zdůraznit, že tento výslech neobjasňuje celkové působení I. G. Osvětim na úseku sociálním.
Bedlivě jsem pročetl každou z osmi (8) stran tohoto přísežného prohlášení a vlastnoručně podepsal. Provedl jsem nutné opravy ve vlastním rukopisu, označil jsem je počátečními písmeny svého jména a prohlašuji pod přísahou, že jsem v tomto prohlášení řekl podle svého nejlepšího vědomí a svědomí čistou pravdu.
Walter Dürrfeld v. r.
Z místopřísežného prohlášení obžalovaného Waltera
Dürrfelda před Mezinárodním vojenským tribunálem
v Norimberku
Dopis ředitelům Ter Meerovi a Straussovi, I. G. Frankfurt
kopie dokumentu č. 66 - ZDE
Dr. OTTO AMBROS
I. G. Farbenindustrie, akc. spol. Ludwigshafen n. R. 12. dubna 41/S1
Velevážení pánové!
V příloze Vám posílám zprávy o našich stavebních poradách, které se konají za mého vedení pravidelně jednou týdně. Dozvíte se z nich o organizačním řízení a především o začátku naší činnosti na Východě.
Mezitím se konala v Katovicích 7. 4. ustavující schůze, která proběhla vcelku uspokojivě. Jisté překážky malého úředního šimla bylo možno rychle odstranit.
Dr. ECKELL se zde velmi osvědčil a kromě toho působí velmi blahodárně naše nové přátelství s SS.
U příležitosti jedné večeře, kterou pro nás dávalo vedení koncentračního tábora, jsme stanovili všechna další opatření, která se týkají zapojení skutečně vynikajícího provozu koncentračního tábora ve prospěch továrny na bunu.
Zůstávám se srdečným pozdravem
Váš Otto Ambros v. r.
Göring nařídil nasazení 8000 vězňů na výstavbu jednoho závodu I. G. Farben v Osvětimi
Otázka: Pane dr. Bütefischi, když bylo 22. února 1941 rozhodnuto postavit oddělení Leuna v Osvětimi, nebyl jste tenkrát toho názoru, že bude nutné dát přiměřené množství volných pracovních sil k dispozici pro stavbu továrny v Osvětimi?
Odpověď: Měl jsem - musím říci, že jsem se dověděl, že bylo řečeno, že pracovní síly musí být v dostatečném množství k dispozici. Pracovní úřady jako takové se už měly postarat, aby pracovní síly byly. Ale přehled o tom, kolik je skutečně pracovních sil k dispozici, jsme přirozeně neměli a já jsem jej přirozeně také neměl.
Otázka: Bylo vám známo, že téměř týden před rozhodnutím postavit oddělení továrny Leuna v Osvětimi vydal Göring rozkaz, podle něhož mělo být dáno k dispozici I. G. Farben pro stavbu v Osvětimi 8000 vězňů?
Odpověď: Ne, Göringův rozkaz jsem četl teprve zde v dokumentech jako tajnou říšskou věc.
Otázka: Je vám známo, jakým způsobem se mohl Göring dozvědět, že I. G. Farben budou potřebovat v únoru 1941 vězně, ještě dříve, než se vůbec začalo stavět?
Odpověď: Ne, to nevím. To je plán - to opět vyplývá z dokumentů, že továrna na bunu se měla stavět; přišlo to od OKW (Oberkommando der Wehrmacht - vrchní velitelství branné moci), bylo to požadováno s mimořádným urychlením a tento plán továrny na bunu byl opět konec konců součástí čtyřletého plánu žádaného Göringem.
Z křížového výslechu svědka Bütefische Minskoffem
Muži, ženy a děti, podléhající "zvláštnímu zacházení"
Hlavní úřad pro hospodářskou správu Telefon
Odbor D II 8. března 43
Oranienburg
Věc: Odtransportování židovských dělníků ze zbroj. průmyslu.
Dne 5. a 7. března došly tyto transporty židovských vězňů:
Transport z Berlína, příchod 5. března 43, celkový počet 1128 židů. Do práce bylo zařazeno 389 mužů (Buna) a 96 žen. 151 mužů a 492 žen a dětí bylo podrobeno "zvláštnímu zacházení".
Transport z Vratislavi, příchod 5. března 1943, celkový počet 1405 židů. Do práce bylo zařazeno 406 mužů (Buna) a 190 žen. 125 mužů a 684 žen a dětí bylo podrobeno "zvláštnímu zacházení".
Transport z Berlína, příchod 7. března 43, celkový počet 690 včetně 25 vězňů v ochranné vazbě. Do práce bylo zařazeno 153 mužů, 25 v ochranné vazbě (Buna) a 65 žen. 30 mužů a 417 žen a dětí bylo podrobeno "zvláštnímu zacházení".
Schwarz v. r.
obersturmführer
I. G. Osvětim - čtvrtá továrna na bunu - zřizuje
vlastní koncentrační tábor v Monowicích
7. Po roce 1941 nebylo pro I. G. ničím neobvyklým zaměstnávat vězně z koncentračního tábora, neboť jiné pracovní síly nebyly. Vzpomínám si, že i jiné německé firmy - na určité firmy se nemohu upamatovat - v této době zaměstnávaly vězně z koncentračních táborů. Ani technický výbor (TEA), ani představenstvo nevznesly proti tomu žádné námitky, aby čtvrtá továrna na bunu byla postavena s pomocí vězňů z koncentračního tábora. Vzpomínám si, že to byla první továrna I. G., jež zaměstnávala vězně. O umístění vězňů do I. G. Osvětim jednal s SS Heinrich BÜTEFISCH.
8. Heinrich BÜTEFISCH informoval po jednání s SS (obergruppenführerem WOLFFEM) technický výbor, resp. představenstvo, že SS poskytnou pro stavbu čtvrté továrny na bunu vězně z koncentračního tábora. Mimo to se jednalo i o placení vězňů z koncentračního tábora. Existoval rozdíl v placení vyučených a nevyučených dělníků.
Proti podmínkám, které si SS kladli, se představenstvo neohradilo.
9. Walter DÜRRFELD byl brzy po zahájení stavby I. G. v Osvětimi jmenován ústně provozním vedoucím v rozhovoru s Otto AMBROSEM a Heinrichem BÜTEFISCHEM, kteří se měli o I. G. Osvětim odpovědně starat. Waltera DÜRRFELDA jsem o tom r. 1941v Leuně ústně informoval.
10. Já jsem byl jako hlavní vedoucí provozu odpovědný také za osazenstvo I. G. Osvětim.
11. Při zařazení vězňů z koncentračního tábora do práce jsem si byl vědom toho, že tito lidé pocházejí ze všech společenských vrstev a jsou v koncentračním táboře z politických nebo rasových důvodů. Tato skutečnost byla známa i představenstvu I. G.
Pokud jsem informován, přišel v jednom koncentračním táboře o život bývalý člen představenstva I. G. pan von WEINBERG.
12. Podklady ke statistikám a diagramům o složení, resp. změnách osazenstva, kterých se používalo v technickém výboru nebo při zasedáních představenstva, musily jednotlivé továrny i za války dodávat měsíčně BERTRAMOVĚ kanceláři. Tam byly shromážděny, sestaveny a předány kanceláři hlavního výboru. Odtud šly k Ernstu Augustu STRUSSOVI, který zhotovil tabulky resp. grafické znázornění a pak o nich referoval technickému výboru.
Podklady, které přicházely ze závodů, byly vyplněné formuláře, rozdělené podle příchodu a odchodu i podle různých skupin povolání; u cizozemců byly rozděleny zase podle národů. Potom zde byly rubriky pro vyučené a nevyučené dělníky a pro mužské a ženské pracovní síly. Kromě toho se zde zaznamenávalo, zda jde o vězně, trestance nebo válečné zajatce.
13. O existenci koncentračního tábora Monowice, tzv. odnože koncentračního tábora v Osvětimi, jsem se dozvěděl od Waltera DÜRRFELDA, který mi v Leuně vypravoval, že I. G. zřídily vlastní koncentrační tábor v blízkosti již existujícího koncentračního tábora v Osvětimi a že I. G. převzaly odpovědnost za stravování a ubytování vězňů. Peníze na zřízení koncentračního tábora Monowice (baráky) získali přese mne obvyklým úvěrovým způsobem. Se žádostí o úvěr vyšlo najevo, že baráky, zaznamenané jako "stavby pro dělníky z koncentračního tábora", byly určeny pro vězně.
Nepamatuji se, zda měl technický výbor námitky proti povolování úvěru pro zřízení Monowic. Pokud se pamatuji, měl tehdy Otto AMBROS v technickém výboru ještě jeden referát o I. G. Osvětim, ve kterém mluvil také o nasazení vězňů.
14. V I. G. Osvětim jsem byl dvakrát. V koncentračním táboře v Osvětimi stejně jako v koncentračním táboře Monowicích jsem nebyl nikdy. Za své návštěvy v I. G. Osvětim jsem viděl vězně koncentračního tábora při práci např. v dopravě, při nošení pytlů cementu, při kopání. Vězni nosili pruhované šaty a byli střeženi SS. Byli tam zčásti zmoření a udření lidé, zatímco část vypadala ještě docela dobře.
Slyšel jsem, že vězni z koncentračního tábora byli na stavbě I. G. biti.
Po odborné stránce byli vězni na stavbě I. G. pod dohledem I. G., na kázeň však dohlíželi SS.
Pro nevěstinec v Monowicích jsem peníze schválil. Byl určen pro polské dělníky.
15. Pracovní výkony vězňů a zahraničních dělníků se srovnávaly s výkony německých dělníků. Když vězni na stavbě I. G. dost nepracovali, šlo hlášení na SS.
Zavedení prémiové sazby za účelem zvýšení výkonů vězňů navrhl původně STROMBECK z I. G. Leuna.
Prémiová sazba byla asi 15 %. Byla po každé schválena příslušným závodem. Prémiový systém byl projednán na poradách vedoucích provozu a později předán technickému výboru, resp. představenstvu.
16. Poláky zaměstnané v I. G. v Osvětimi sem poslaly pracovní úřady.
U I. G. Osvětim byly zaměstnáni mezi jinými i Rusové (Ukrajinci). Rusy na dovolenou nepouštěli.
Čeští dělníci přicházeli do I. G. v Osvětimi, pokud vím, přes Most, kde byl jednatelem zaměstnanec I. G. LANDSMANN z I. G. Leuna. K zaměstnávání českých dělníků došlo na základě ujednání mezi oběma zeměmi. Pracovní smlouvy v obvyklém smyslu se s těmito dělníky neuzavíraly.
Obdobně tomu bylo s francouzskými dělníky, kteří plnili v Německu pracovní povinnost rovnající se nuceným pracem.
Zahraniční dělníci byli u I. G. v Osvětimi ubytováni odděleně podle národností; židé byli ubytováni v odděleném táboře.
Walter DÜRRFELD byl jako vedoucí provozu v I. G. Osvětim odpovědný za sociální péči o cizí dělníky.
17. Pokud se pamatuji, přiváděli ukrajinští a také polští dělníci své ženy, případně rodiny, s sebou do tábora I. G. Osvětim. Mzda dětí pod 14 let, pracujících v I. G. Osvětim, byla stanovena oběžníkem BERTRAMOVY kanceláře.
Návrhy na stavbu školy v I. G. Osvětim pro děti zahraničních dělníků nebyly vypracovány.
18. V I. G. Osvětim byli zaměstnáni ruští a angličtí váleční zajatci.
Nepamatuji se, že by se v představenstvu I. G. hovořilo o tom, že se podle ženevské resp. haagské konvence nesmějí váleční zajatci nasazovat do zbrojní výroby.
19. Vedoucí provozu trestal zahraniční dělníky takto:
Nejdříve byla dána výstraha, pak byl uložen peněžitý trest. Opakoval-li se případ, bylo to ohlášeno pracovnímu úřadu. Úředník pracovního úřadu dával obvykle takovému člověku osobní výstrahu. Když ani to nepomohlo, hlásily ho I. G. gestapu. Gestapo muselo být vyrozuměno rovněž při jakémkoli politickém provinění. Je mi známo, že v táborech pro zahraniční dělníky byly vězeňské baráky. Předpokládám, že zahraniční dělníci tam byli zavíráni pro vzpurnost apod.
20. Zřízení tábora E (výchovného tábora), tj. zaměstnávání vězňů tábora E započalo v r. 1942 nebo 1943.
Tábor E byl v I. G. Osvětim. Baráky pro něj dala I. G. Osvětim k dispozici SS. Peníze, kterých na to bylo zapotřebí, byly povoleny. Zřízení tábora bylo sice SS požadováno, ale neexistoval žádný přímý nátlak, aby k jeho zřízení došlo.
21. Komíny krematoria koncentračního tábora Osvětim bylo vidět ze závodu I. G. Osvětim. Slyšel jsem, že zaměstnanci I. G., kteří byli v Osvětimi, sami cítili pach ze spalování, a to Walter DÜRRFELD a další inženýři, kteří navštěvovali Osvětim. Jmenovaní pánové mi vyprávěli, že to byl hrozný zápach.
Při jednom výslechu 27. března 1947, který vedl Arthur COOPER a Benvenuto von HALLE, jsem vypovídal, že jsem se bavil s Walterem DÜRRFELDEM, Otto AMBROSEM a Heinrichem BÜTEFISCHEM o usmrcování plynem, resp. o plynových komorách v Osvětimi, v nichž přicházeli lidé o život nepřirozeným způsobem. Chtěl bych k tomu ještě dodatečně poznamenat, že jsem v době své výpovědi byl unaven a zmaten. Chtěl bych svou výpověď po důkladném uvážení změnit v tom směru, že jsem si jist, že jsem se v r. 1944, resp. již v roce 1943 dozvěděl o usmrcování plynem, ale že si již nevzpomínám, od koho jsem to slyšel, totiž s kterými pány od I. G. jsem se o tom bavil.
Přečetl jsem pečlivě každou z devíti (9) stran tohoto prohlášení pod přísahou a vlastnoručně podepsal, udělal jsem potřebné korektury svým vlastním rukopisem a označil je začátečními písmeny svého jména. Prohlašuji tím pod přísahou, že jsem v tomto prohlášení řekl podle svého vědomí a svědomí čistou pravdu.
Christian Schneider v. r.
Z místopřísežného prohlášení obžalovaného Christiana Scheidera
před Mezinárodním vojenským tribunálem v Norimberku
