Třetí část
OV ČSV a spřátelené organizace |
V únoru příštího roku oslaví své 70tiny předseda ZO ČSV Slušovice přítel Josef Košárek. Protože se jedná o významnou osobnost včelařského dění na Zlínsku, je vhodné připomenout jeho práci.
Ke včelařství, které ho drží již 55 let, „přičichl“ v tehdejším včelařském kroužku na měšťanské škole ve Slušovicích, který tehdy vedl p. řídící Josef Freund. Ten dal mladému adeptovi včelařství nejen solidní základy, ale naučil ho i vztahu k přírodě, k ovocnářství a k péči o včelí pastvu.
Tyto vědomosti pak př. Košárek zúročil po svém zvolení předsedou ZO ČSV Slušovice v roce 1977, protože to byla doba, kdy docházelo k velkému scelování pozemků v rámci budování velkých zemědělských družstev. Tím se zmenšovala včelí pastva a zhoršovaly se podmínky ke včelaření. Př. Košárek, vědom si tohoto nebezpečí, proto navázal spolupráci s Výzkumným ústavem lesního hospodářství a myslivosti v Kostelanech u Uherského Hradiště a ve spolupráci s nimi začal akci rozšiřování pylodajných vrb, čímž značně pomohl při zachování a rozšiřování včelařství na Zlínsku, ale nejen v něm.
Věren své snaze stále si rozšiřovat vědomosti nechyběl na žádných včelařských akcích či zájezdech. Vzpomeňme účast na Apimondii v Budapešti v roce 1984, zájezd k Singrům v Rakousku či zájezd ke včelařům ve Slovinsku. Významné jsou ale hlavně jeho kontakty s polskými včelaři, které vyústily v několik zájezdů, vždy perfektně připravených a organizovaných, na něž rádi vzpomínají jejich účastníci. Ne nadarmo byl př. Košárek od polských včelařů odměněn pamětní medailí „Ks. Jana Dzieržona“, což bylo ocenění jeho právě dvacetileté trvalé spolupráce.
Bez povšimnutí nelze také nechat jeho práci v Okresním výboru včelařů ve Zlíně, kde pracoval 5 let jako jednatel. Jako včelařský funkcionář se podílel a stále podílí na konání včelařských akademií ve Fryštáku a včelařských poutí na Sv. Hostýně.
Plný včelařský život je umožněn spoluprací a aktivní podporou jeho manželky, které je při této příležitosti třeba poděkovat. Sám oslavenec je plný elánu a životního optimismu, za což, jak říká, vděčí včelařství, protože díky němu poznal mnoho dobrých lidí a kamarádů.
Proto se připojujeme ke členům ZO ČSV Slušovice s gratulací a přáním všeho nejlepšího do dalších let.
Zlínští včelaři
Kde jsme mohli být (ale nebyli)
Červenec 2009 – skanzen v Modré u Velehradu:
Den medu a medoviny, soutěž o nejlepší medovinu, prodej včelařských potřeb. V roce 2010 bude opět příprava medového skanzenu.
29. srpen 2009 – Včelařský den v Chlebovicích:
Přednáška, zábava, soutěž o nejlepší med a medovinu, návštěva nové včelařské prodejny a včelařského muzea v nově rekonstruovaném včelařském domě na fojtství.
19. a 20. září – skleník Květné zahrady v Kroměříži:
Přednáška Mgr. Janalíka „Význam včelích produktů pro naše zdraví“; oblastní výstava ovoce, zeleniny a květin; Den plný medu, výstava a prodej včelích produktů a včelařských potřeb.
19. a 20. září – Brno-Kuřim:
Slavné dny medu, medoviny a perníků + doprovodný včelařský program a včelařský ples.
22. a 23. září – Ostrava-Petřkovice: Včelaři na Landeku (hornické muzeum)
Přednášky: Mgr. Václav Sciskala, Jaroslav Kopeček, MUDr. Jana Hajdůšková
Přečetli jsme ve Včelařství |
Zlínští včelaři představují kroje a prapor. Na jedné straně
praporu jsou znaky Zlínského kraje, ČSV, statutárního
města Zlína, hor Valašska, košnice (připomínka historie
včelařství) a nástavkový úl (současnost oboru).
Na druhé straně (tu nám „odhalil“ přítel Okál – dole vpravo)
je svatý Ambrož.
PRVNÍ
Tou první premiérou bylo, že se akademie oblékla do evropského hávu.
Může za to vzácná návštěva. Tvořili ji dva hosté – předseda komise pro včely a med Konfederace agrárních komor, profesionálních zemědělských organizací a zemědělských družstev působících v Evropské unii (COPA-COGECA) Etienne Bruneau (viz Včelařství č. 9/2007, str. 225) a tajemník této komise Stanislav Jaš.
Přítomný předseda našeho svazu Luděk Sojka považoval tuto návštěvu za tak významnou, že se ve prospěch hostů velkoryse vzdal své přednášky a čas na ni vyměřený postoupil hostům.
Etienne Bruneau ve svém vystoupení za vynikajícího tlumočení Stanislavem Jašem zhodnotil současný stav evropského včelařství a upozornil na možná nebezpečí.
Stanislav Jaš po skončení přednášky oznámil svoji kandidaturu do Evropského parlamentu a vysvětlil důvody, jež ho vedly k účasti v eurovolbách (podrobnosti na str. 141 a 144 až 149).
Oba přátelé se dočkali hřejivého potlesku posluchačů. Těch bylo ve zcela zaplněném sále podle sdělení organizátorů pět set padesát.
DRUHÁ
Druhou premiérou bylo předvedení nového praporu zlínských včelařů a také jejich kroje.
Místopředseda okresního výboru ČSV Josef Okál v rozhovoru pro Včelařství řekl, že inspirací pro zlínské včelaře byl příklad pardubické základní organizace, jejíž členové si ušili kroje a vytvořili prapor již před pěti roky (letos v říjnu si pardubičtí přátelé připomenou toto výročí na Dnech medu – pozn. red.) a před dvěma roky oděti do nich vytvořili čestnou stráž při slavnostním odhalení sochy svatého Ambrože na Svatém Hostýnu v rámci mezinárodní včelařské pouti.
Prapor zlínských včelařů je zcela první mezi moravskými organizacemi svazu.
Přítel Okál přiznal, že s jeho zhotovením byly nečekané problémy. „S lidmi tady na Valašsku, kteří nám původně slíbili pomoc, jsme se nakonec nedohodli, protože nebyli schopni dodržet termín,“ popsal nepříjemnost. Proto se zlínští včelaři dali do hledání. Pomoc našli v Čechách. „Ochotně nám vyšla vstříc firma Velebný v Ústí nad Orlicí. Nejenže respektovala náš návrh na vzhled praporu, ale ještě ho vylepšila a byla i schopna dodržet termín. S její prací jsme velmi spokojeni,“ zdůraznil přítel Okál. Prozradil nám taky, že zlínští včelaři chystají „parádu“ – chtějí si nechat posvětit prapor na letošní národní včelařské pouti.
„Měli jsme dost velké finanční problémy,“ připustil ještě přítel Okál, když jsme se poptali, kolik taková nádhera stála. „Třicet osm tisíc korun,“ dozvěděli jsme se. Pomohla sbírka mezi včelaři, finance Zlínského kraje a statutárního města Zlína, zájem přispět projevili i sponzoři. Příprava výtvarného návrhu praporu trvala zhruba měsíc a vlastní výroba u firmy tři měsíce.
Prapor zlínských včelařů má podle vyjádření přítele Okála krajský charakter a reprezentuje vše-chny základní organizace a okresní výbory působící ve Zlínském kraji. Proto je na něm oficiální krajský znak.
Pokud jde o kroje, pak jejich výraznou částí je vesta. Celkovým vzhledem připomíná zlínský kroj ten pardubický v kombinaci s prvky kroje slovinských včelařů. „Vlastní kroje si už vytvářejí také přátelé v Lidečku, Bystřici pod Hostýnem a ve Valašském Meziříčí. Máme z toho radost,“ sdělil přítel Okál. Všechny by měly být k vidění na včelařské pouti.
Text a snímky: Petr PROKEŠ, Včelařství 6/2009
Nápady, postřehy, zajímavosti, ohlasy… |
Název oskeruše (nářečně oskoruše) se uchoval ještě z dob Slovanů. Jeřáb oskeruše, který se pěstuje odpradávna již po staletí, se řadí k nejkrásnějším dřevinám střední Evropy. Oskeruše ovšem patří mezi ohrožené druhy dřevin.
Jeřáb oskeruše (Sorbus domestica) je největším a nejplodnějším listnatým ovocným stromem Evropy.
V zahradách dorůstá výšky 15 metrů a dožívá se 400 – 500 let. Ještě i 300letý strom dokáže vyplodit přes tunu ovoce. Ovoce začíná strom plodit mezi 10 – 15 lety života. Oskeruše je odolná proti mrazu až do mínus 30 °C.
Vitamíny z oskeruše
Oskeruše obsahuje hodně vitamínu C a vitamín A, dále minerální látky, cukry, organické kyseliny, bílkoviny, pektiny a třísloviny (tanin). Jejích léčivých schopností se využívá hlavně při střevních potížích (sušené ovoce se používá jako statikum, zatímco syrové má projímavé účinky). Oskeruše se doporučuje konzumovat i na revma a při zvýšené teplotě. Oskerušovice smíchaná s bylinkami a medem je velice dobrým lékem při nachlazení.
Jaká je symbióza čmeláků se včelami
Vedle včel jsou čmeláci jedněmi z nejznámějších a nejčastějších hostů našich květin v zahradách. Tito dobromyslní bručouni, brundibáři v barevném kožíšku, mají v člověku více přátel než ostatní hmyz. Z pohledu zoologů jsou čmeláci čítáni k rodu tzv. „pravých včel“, z nichž jsou fyzicky největšími zástupci. Přesně viděno, zaujímají čmeláci střední pozici mezi včelami samotářskými a včelami medonosnými. Čmeláci sice žijí dle sociálních struktur, ale organizovanost jejich menších kolonií zdaleka nedosahuje organizace stupně včel medonosných.
Přesto mají čmeláci mnoho společného s menšími včelami. Sbírají nektar a shromažďují pyl v tzv. „košíčcích“ jejich zadních nohou. Zakládají si malé zásoby pylu a medu a používají vosk jako stavební materiál, který vylučují ze žláz na zadní části těla. Čmeláci nezakládají žádné zimní zásoby, jelikož žijí pouze v letních společenstvech. Časně, začátkem roku, někdy již v polovině března, se objeví první čmeláci – královny, opouštějící své zimní příbytky. Jsou prozatím odkázány samy na sebe a začínají svůj život jako včely samotářské. Po dostatečném posilnění již na kvetoucích jívách – kočičkách nebo ovocných či bobulovitých dřevinách začínají královny vyhledávat nízko nad zemí místo k budování hnízda. Zvolené místo hnízdění se může nacházet jak pod zemí (např. opuštěné myší díry, krtčí chodby), tak i na povrchu či nad zemí (např. pod větvemi, v trávě, ale i ve vykotlaných stromech, ptačích hnízdech, budkách a budovách). Když je místo hnízdění připraveno, začne královna stavět z vosku nádobku velikosti náprstku, kterou naplní nektarem z vlastních zásob pro svoji potřebu. Do jednoho, rovněž z vosku zhotoveného kalíšku, naklade matka hnízda 8 – 12 vajíček, která podobné jako slepice zahřívá svým tělem až do vylíhnutí larev. Po 4 – 6 dnech se larvy vylíhnou a jsou přibližně 1 týden vyživovány pylem a nektarem z uložených zásob. První dcery královny se vylíhnou po dalších 10 – 12 dnech ze svých kokonů. Tyto jsou pouze dělnice, které odlehčují královně od stavby plástů, přísunu pylu a nektaru, aby se mohla výlučně věnovat kladení vajíček. Vrcholným bodem vývoje kolonií (nanejvýše několik stovek jedinců) je vylíhnutí samečků a budoucích královen. Královny po oplodnění přezimuji každá zvlášť, ve svém vhodném podzemním úkrytu.
Z asi 70 kulturních rostlin, které jsou odkázány na opylování, je jich přibližně 35 opylováno právě čmeláky. Díky své robustnosti a hustému kožíšku vylétají čmeláci i při nízkých teplotách, dokonce i při sněhových a kroupových přeháňkách. V létech s nepříznivým počasím opylují čmeláci 25 – 50 % všech květů. Jejich velká váha a silná stavba těla jim umožňuje vniknout do téměř uzavřených květů bez velké námahy, právě tak tzv. „vibrační sběr“, při kterém musí být pyl nejdříve vysypán ze sběrných košíčků. Dále je pozorováním zjištěno, že čmelák opylí ve stejném čase 3 – 5x větší počet květů než včela. Toto se nekoná v žádném případě na úkor důkladnosti a kvality opylování. Hodnota opylování čmelákem se rovná hodnotě opylování třemi včelami. Díky svým velkým očím jsou čmeláci schopni létat i za ranního a večerního šera, čímž se celková doba denního letu prodlužuje. Květiny, které mají tyčinky hodně hluboko mezi okvětními lístky, jsou opylovány výlučné čmeláky díky jejich dlouhému sosáku. Kdyby čmeláci vyhynuli, tak by se s nimi ztratily z přírody nenávratně i tyto druhy květin, které jsou díky anatomické stavbě květu odkázány na opylení čmelákem.
Med a cukrovka – z přednášky Ing. Dalibora Titěry, CSc.
Med a cukrovka. Onemocnění Diabetes mellitus, lidově cukrovka, je onemocnění, které v současnosti postihuje více než 7 % naší populace. Cukrovka je metabolická porucha, ovlivňuje tedy celkovou přeměnu látek v lidském těle. Existují dva typy cukrovky, jedním je nedostatečná tvorba inzulínu (postihuje některé lidi od dětství), druhý typ cukrovky je způsoben větší potřebou inzulínu, která je daná menší citlivostí buněk na inzulín. Tento typ cukrovky se projevuje u starších lidí. Při obou typech cukrovky se v organismu projeví nedostatek inzulínu nedostatkem cukru v buňkách, naopak se zvýší hladina cukru v krvi, dojde k tzv. hyperglykemii. Při cukrovce je nezbytné dodržovat dietu, při které se sleduje celkový denní přísun cukru v jídle.
Častá je v těchto případech i otázka, zda se, může při cukrovce jíst med, neboť je tvořen převážně cukry. Určitou výhodou je, že jejich zastoupení v medu je velmi přirozené, glukóza tvoří jen necelou polovinu cukrů zastoupených v medu. Při obou typech cukrovky záleží na stupni onemocnění, zda je možné med konzumovat. Při těžším stupni onemocnění, kdy je často zcela zakázána konzumace cukru, se nesmí užívat ani med. Pokud pacient trpí jen lehčí formou onemocnění a vystačí s dietou nebo menšími dávkami léků, může jíst med, ale musí o to snížit příjem jiných cukrů a škrobů. V tom případě je lepší dát přednost medu akátovému, který obsahuje více fruktózy, před oblíbeným medem řepkovým, kde je více glukózy (cukrovkářům nesvědčící).
Další působení medu. Med pomáhá při překonávání některých forem podvýživy a anorexie. Působí dieteticky, neboť upravuje střevní peristaltiku. Jako velmi mírný a přirozený prostředek je ceněn zvláště v případech zácpy u malých dětí.
Med se velmi často objevuje i v recepturách a postupech lidových léčitelů. Vedle jednoduchých aplikací medu se u léčitelů setkáváme i se složitějšími recepty, které mohou posílit třeba i naše znavené nervy.
dodal Josef Okál
Nový pomocník pro odvíčkování
Tedy před samotným vytáčením se musí provádět činnost, kterou nazýváme odvíčkování. Jejím smyslem je odříznutí víček ze zavíčkovaných buněk, aby med mohl pak v medometu působením odstředivé síly z buněk vyletět. A právě odvíčkování je činnost, při které potřebujeme něco, co nám tuto práci usnadní. Můžeme sice plást držet v ruce a odvíčkovací vidličkou (samozřejmě se zahnutými hroty) odřezávat víčka. Ale plást má zavíčkované buňky po obou stranách, a tak při odvíčkování té druhé strany nám med z té první strany již odkapává a… no, však to znáte!! Práce přestává být radostná.
Proto mezi nutné pomůcky patří tzv. odvíčkovací vanička. Na ni se položí plást, v šikmé poloze se odvíčkuje jedna strana, plást se otočí a odvíčkovává se druhá strana. A jestli z té první, již odvíčkované, strany kape, no ať kape – vždyť kape jenom do vaničky, odkud nakonec med vyberu. Práce je pohodlná, rychlá, čistá, pracovník (neříkám včelař, protože to dělají většinou manželky) není ulepený, má jednu ruku volnou, maximálně jedním prstem přidržuje plást – no příjemná práce, která těší.
Zařízení nemá ale odkládací prostor ani pro plásty čekající na odvíčkování, ani pro odvíčkované, čekající na vytáčení. Skutečně je to zařízení užitečné, ale vhodné pro drobné včelaře – snad řekněme do 5-6 úlů. Jak taková pomůcka vypadá, je vidět na prvním obrázku.
Příjemnou práci při odvíčkování přeje Jaromír Straka
Citáty
· Často mluví ti, kteří moc nemyslí, a mlčí ti, kteří myslí. Arabská moudrost
· Rozhodl jsem se, že budu žít věčně, a umřu, jen kdyby to nevyšlo. Joseph Heller
· Dobré vztahy jsou složité nejen v rodině, ale mnohdy i mezi včelaři. Josef Okál
· Nové lži se poslouchají lépe než staré pravdy. Anton Pavlovič Čechov
vybral Josef Okál
Poděkování |
ššššššššššššššššš
Děkujeme tímto Magistrátu města Zlína, odboru životního prostředí a zemědělství, za přízeň naší organizaci a finanční podporu, bez níž bychom velmi těžko mohli zajistit léčení našich včelstev. Tato podpora trvá již spoustu let a jsme za ni velmi vděčni.
ZO ČSV Zlín
ššššššššššššššššš
Milí čtenáři,
přejeme
Vám i Vašim rodinám požehnané a krásné Vánoce
a hodně radosti
v celém příštím roce
2010.
Zpravodaj zlínských včelařů: vychází 2x ročně
Vydávání schváleno členskou schůzí.
Předáno do tisku: listopad 2008
Redakční rada: Andrea a Pavel Šimečkovi, ing. Pavel Hurta, Ing. Jaroslav a Anna Matouškovi, Josef Okál, Jan Sousedík.
Pro členy ZO ČSV Zlín bezplatné – hrazeno z členských příspěvků.
Uzávěrka příštího čísla: 1. března 2010