Kudy cesta nevedla...
Nikdy jsem nepatřila k lidem, kteří by držely drastické diety. To prostě proto, že jsem na to příliš líná a příliš mlsná. Mé okolí – zejména rodina – se mě snažilo různě vyhecovat k hubnutí a používalo k tomu nejrůznější triky i intriky. Pamatuju si, že jsem se jeden rok vsadila s bráchou, že přes prázdniny zhubneme každý 7 kg. Bylo to o tisícovku – ten, kdo zhubne, dostane od „protihráče“ tisíc korun. Takže když by ani jeden z nás nezhubl, tak nikdo nic neztratí ani nezíská, stejně tak když zhubneme oba (to bychom si ty tisícovky prostě jen vyměnili). A víte, jak to dopadlo? Správně, brácha zhubl a já vysázela tisícovku na dřevo.
Nepamatuju si, že by bylo – tedy kromě začátku střední školy - nějaké zásadní období, kdy bych dlouhodobě byla spokojená s tím, jak vypadám. Období se lišila pouze mírou nespokojenosti s vlastní postavou. Většinou z doby studií jsem si říkala „Hmm, chtělo by to pár kilo dolů“ a u slov zůstalo.
Na střední škole, po oněch prázdninách v pekárně, jsem se poprvé přihlásila do kurzu hubnutí. Jaké bylo moje zklamání, když jsem zjistila, že kurz se vyznačuje tím, že nám na začátku týdne rozdají jídelníček, kterým se máme řídit a zváží nás a pak se jde cvičit. Byla jsem tam jednou a pak už mě nikdy nikdo neviděl.
Nicméně na kurzy hubnutí jsem nezanevřela. Podruhé jsem se přihlásila do internetového kurzu hubnutí a už už to vypadalo nadějně. Ale zarazila jsem se hned při druhém týdnu svých snah… nevydržela jsem si poctivě zapisovat, co jsem snědla a chyběla mi podpora skupiny – ostatních členů, kteří se snaží o něco podobného… Přeci jen, v tu chvíli jsem tu byla jen já a můj počítač… a pár e-mailů nenahradí podporu řady spolubojovníků za lepší tělo.
Potřetí jsem začala chodit do kurzu hubnutí, který pořádal STOB. Tentokrát jsem slavila částečný úspěch. Vydržela jsem tam chodit šest týdnů a shodila jsem čtyři a půl kila. Docela fajn. Problém byl v tom, že kurz byl dvanáctitýdenní a cíl byl ještě trochu jinde. O půl roku později, při stresu v práci a systematickém cpaní se čokoládou "abych to přežila", jsem daná kila měla zpátky... Škoda, vypadalo to tak nadějně.
Tyhle cesty k cíli nevedly. A která tedy vedla? Čtěte dál...