O čem to křesťanství vlastně je?

Buď zdráv člověče - návštěvníku našich stránek!

Už jsi někdy v životě četl Bibli? Je to docela náročné čtení, že? Bodejť by ne, vždyť je to vlastně celá knihovna. 66 knih. Proto bych se rád pokusil alespoň stručně a lidově popsat to co je v Bibli nejdůležitější. Čemu vlastně věřím, co mě k tomu vede, a něco o obsahu křesťanství vůbec.

 Nevěřím, že svět vznikl náhodou, všechno je příliš promakané na to, aby to vzniklo náhodou nějakým velkým třeskem. Věřím tomu, že za tím vším stojí vyšší inteligence. Bible tuto vyšší inteligenci nazývá Bohem a celá je napsána o něm, o jeho díle a vztahu k lidem. Bible je základní zdroj poznání Boha a toho jaký je jeho záměr se světem a lidmi.

Věřím tomu, že Bůh stvořil zemi za 6 dní a ne za několik miliard let. Proč tomu věřím? To by bylo předmětem další debaty, snad někdy později. Stvořil také člověka jako vrchol svého díla, dal mu celou zemi, aby na ní panoval a požehnal mu. Svět byl stvořen dokonalý. Lidé žili na místě, které je nazýváno zahrada nebo ráj - Eden, žili v blízkém vztahu s Bohem. Všechno co Bůh vytvořil, zhodnotil jako dobré, prostě žili si tam jako v ráji.

Všechno by bylo dobré i nadále, kdyby člověk nezhřešil. Dostáváme se k jednomu, v Bibli, velice používanému slovu: Hřích. Toto slovo bychom mohli definovat jako neposlušnost vůči Bohu. Bůh je svatý, dokonalý a nesnese hřích - neposlušnost. V Bibli je psáno, že odplatou hříchu je smrt (list Římanům 6;23). Ale také, že miluje lidi a odpouští jim jejich hříchy. (1. list Janův 4,9 – V tom je zjevena Boží láska k nám, že svého Syna, toho jednorozeného, poslal Bůh na svět, abychom mohli žít skrze něho.)

Stejně jako prvním lidem v ráji Bůh určil co mají dělat, dal jim nějaké zadání - úkoly, tak i po nás v dnešní době něco vyžaduje. V Bibli se tomuto zadání říká Boží vůle pro člověka. Adam a Eva se měli starat o zahradu a neměli jíst z jednoho stromu. Boží vůle nebo alespoň taková ta základní linie pro lidi v dnešní době je popsána v podstatě v celé Bibli, souhrně pak bychom ji mohli nalézt například v desateru Božích přikázání. (2. Mojžíšova 20). Adam a Eva neposlechli, dopustili se prvního hříchu. Od té doby se to s lidmi táhne až dodnes. Každý z nás má v sobě vrozenou neposlušnost a vzdorovitost. Protože se to táhne už od Adama, říká se tomu dědičný hřích. Nikdo z lidí nemůže říci, že nehřeší. Apoštol Jan píše ve svém listu v Bibli ( 1. list Janův 1;8 – Řekneme-li, že žádný hřích nemáme, klameme sami sebe a není v nás pravda.) Hřích totiž není jen to, že někoho zabiji nebo vykradu banku, hřích je každá neposlušnost vůči Bohu. Můžeme si vzít například desatero přikázání, projíždět jedno za druhým a upřímně si pak odpovídat jestli jej dodržujeme. Tak třeba vezměme některá z nich: „Nezneužiješ jména Hospodina svého Boha“ – co na to říkáš? nebo třeba „Nezcizoložíš“. Věřím, že miluješ svou ženu nebo muže (pokud někoho máš), jsi věrný a že tohle bys nikdy neudělal, ale Ježíš říká: „Já však vám pravím, že každý kdo hledí na ženu chtivě, již s ní zcizoložil ve svém srdci“. S cizoložstvím ve svých myšlenkách může mít problém snad každý chlap. Bůh nedělí hříchy na velké nebo malé, jsou to prostě hříchy a byť člověk celý život dokázal žít bez hříchu a jen jednou se provinil, tak i to jedno provinění jej činí vinným. Není to nic nelogického. Člověk se stává provinilým vůči zákonu státu stejně tak malou krádeží jak třeba vraždou. Ve světských zákonech je pak rozdíl akorát v trestu, u Boha ne. On to nerozlišuje, nenávidí každou neposlušnost, malou i velkou a za každý hřích je trestem smrt. Co je vlastně míněno tím slovem smrt. Není tím míněna jen fyzická smrt, i když i ta je důsledkem hříchu. Díky tomu, že první lidé zhřešili se do života dostala smrt, Bůh ji nestvořil, je to důsledek hříchu, proto dnes všichni po nějaké době života umíráme. V novozákonním pojetí je smrtí chápána smrt duchovní, když to teď řeknu úplně primitivně, tak to znamená, že naše duše po smrti fyzické nebude žít s Bohem – lidově se tomu říká v nebi, ale dostane se na místo které Bible nazývá místem pláče a skřípění zubů - lidový název peklo.

Dostáváme se k dalšímu závažnému pojmu a to je „Spasení“ Jednoduše řečeno slovo spasení znamená záchrana nebo také vysvobození z hříchu a jeho důsledků. 

Celé lidstvo tedy má jeden velký problém, který jej odděluje od Boha a to je hřích. Pokud člověk setrvá v hříchu, skončí v pekle, proto by se měl z hříchu vymanit - potřebuje spasení. Člověk je v důsledku svého neposlušného jednání před Bohem tzv. nespravedlivý – to je další pojem, na který můžeš při čtení Bible narazit. Nespravedlivý asi tak jako nějaký zločinec, který spáchal trestný čin a tím se postavil mimo spravedlnost – stal se nespravedlivým. Člověk se může snažit žít dobrým způsobem, může se snažit dělat dobré skutky, nemluvit sprostě, nekrást, nepomlouvat, atd.… a když se bude hodně snažit, tak se mu to možná z 90 % podaří, možná že nějakým supermanům i z 99 %. Ale nikdy se nám lidem nepodaří žít tak, abychom ani jedenkrát neudělali něco, co se Bohu nebude líbit, spíše naopak. Prostě na to nemáme, je to v nás. Častokrát hřešíme, buďto skutkem, slovem nebo i myšlenkou. Naše snažení nestačí na to abychom byli ospravedlněni - spaseni a Bůh to dobře ví, proto také přišel s jinou variantou jak bychom mohli dosáhnout spásy. V Bibli (respektive v novém zákoně se o tom píše na mnohých místech, uvedu alespoň jeden příklad z listu Efezským 2; 8-9: Milostí tedy jste spasení skrze víru. Spasení není z vás, je to Boží dar, není z vašich skutků, takže se nikdo nemůže chlubit.)

V tomto úryvku z Bible jsou dva důležitá slova: milost a víra.

Člověk se nemůže stát spravedlivým sám o sobě, nemůže smazat to co jednou udělal, podobně jako odsouzený trestanec se nemůže zbavit svého trestu. Zachránit jej může jedině udělení milosti a stejný princip platí i u Boha. Zachránit tě může jedině milost. Je tady, ale ještě jedna podmínka: Pokud je trestanci milost nabídnuta, musí ji přijmout, pokud ji odmítne, bude na něm vykonán trest. Bůh dává milost každému, kdo dozná, že v životě udělal věci, které byly neposlušností vůči Bohu (lži, pomluvy, podvody, krádeže,…) (1. list Janův 1;9 – Jestliže však budeme své hříchy vyznávat, Bůh je tak věrný a spravedlivý, aby nám odpustil hříchy a očistil nás od veškeré nepravosti), každému kdo bude upřímně litovat svých hříchů a bude chtít už více nehřešit. A co znamená slovo víra? Tuto skutečnost, že člověk je zbaven svých hříchů, když jich upřímně lituje nemůžeme přijmout jinak, než že uvěříme, že to je opravdu tak, jak je to napsáno v těch dvou výše uvedených úryvcích. Apoštol Pavel ve svém listu k Římanům se zabývá touto problematikou velmi podrobně: spasení na základě skutků – čili vlastním přičiněním, vlastní snahou … versus… spasení milostí skrze víru. My lidé jsme zvyklí na to, že nic není v životě zadarmo, za všechno se musí platit a proto je nám myšlenka, že bychom mohli věčný život získat zadarmo absolutně proti srsti. Raději bychom Bohu nebyli nic dlužní a do nebe se dostali vlastní snahou, ale nejsme tak dobří jak si myslíme, proto Bůh nabízí alternativu udělení milosti po našem uznání svého hříchu. Ještě jsem nevysvětlil tu nejdůležitější věc, a sice jakou roli v tom hraje Ježíš Kristus. Protože Bůh je spravedlivý, nemůže polevit ze svých ustanovení. Pokud jednou prohlásil, že odplatou za hřích je smrt, tak si za tímto tvrzením také stojí. Za hřích, který my lidé provádíme musí být prolita krev. Zasluhujeme smrt, protože to jsou naše hříchy, ale On nás velmi miluje (zároveň však je spravedlivý a chce dostát svému slovu), proto za naše hříchy nechal zemřít svého syna Ježíše. Ježíš Kristus je Bůh, který přišel na zem. Narodil se jako malé dítě, stal se člověkem, aby pak také jako člověk mohl být obětován za lidský hřích. Jediným rozdílem mezi ním na námi bylo to, že on byť byl 33 let člověkem byl bez hříchu, byl nevinný, byl ve všem poslušný svému nebeskému Otci Bohu, proto byl dokonalou obětí za lidský hřích. Nejspíše ti to připadá hodně přitažené za vlasy, ale to, že to tak Bůh stanovil nese v sobě také určitou symboliku. Bůh ustanovil, že mzdou za hřích je smrt a hřích může být smyt jedině nevinnou krví. Nechci teď o této symbolice mluvit, protože by to zase bylo na dlouho. Ježíš žil na zemi, pracoval, pak si povolal učedníky a zjednodušeně řečeno učil lid v Izraeli. Jeho vlastní lid jej nakonec nechal ukřižovat, nepřijali jej jako svého Krále, kterého v Něm původně očekávali. Ale toto všechno se stalo přesně tak jak to bylo předpovězeno starozákonními proroky. Muselo se to tak stát. Takové bylo poslání Ježíše Krista – zemřít za hříchy lidí. Protože to byl Boží syn, tak třetího dne vstal z mrtvých, přesně jak to bylo předpovězeno a tím zvítězil nad smrtí a vydobyl vítězství i těm, kteří v něj uvěří. Znovu se dostáváme ke slovu víra a osoba Ježíše Krista nám tuto víru přivádí do toho správného světla. Já jako křesťan věřím, že jsem spasen udělením milosti od samotného Boha po té co jsem upřímně litoval svých hříchů a prosil jsem o odpuštění. Tuto milost získávám tím, že uvěřím slovům zapsaným v Bibli, která říkají, že za moje hříchy prolil svou krev Ježíš Kristus jako zástupná oběť.  

Člověk s Bohem komunikuje v modlitbě. Čili celé to vyznání hříchů a uznání vlastní bezmocnosti se z hříchu sám vymanit se děje v modlitbě. Modlitba není žádná magická nazpaměť naučená básnička. Je to rozhovor s Bohem, normální slovní projev, tak jako bychom mluvili s nějakým člověkem. Třeba takto: Pane Ježíši, uvědomuji si, že jsem mnohokrát zhřešil proti Tobě a zasluhuji si trest. Ty jsi však tento trest vzal na sebe, abych já skrze víru získal odpuštění. Prosím, abys mi odpustil a vysvobodil mě z moci hříchu a závislosti na něm, vkládám svou důvěru v Tebe. Děkuji Ti za Tvou milost a odpuštění. Amen. Pouhé odříkání této ani jakékoli jiné modlitby tě nespasí. Důležitá je víra v Ježíše Krista, že ti hříchy po upřímném vyznání odpustil. Tomuto procesu: poznání vlastní hříšnosti, činění pokání, a odpuštění od Boha se také říká „obrácení“ nebo „znovuzrození“. 

Člověk, který poznal svou hříšnost a prosil o Boží milost, už dále nechce setrvávat v hříchu. Asi tak jako kdyby někdo spadl do hnoje, chvíli by se tam v tom hnusu bezradně plácal, pak by ho někdo vytáhl a umyl. Takový člověk by se už asi zpátky vracet nechtěl. Samozřejmě i pak člověk má sklony upadat znovu do hříchu, protože pořád žijeme ještě na zemi, kde na nás číhá mnoho pokušení, ale Bůh obrácenému člověku dává sílu žít novým životem, proměňuje jeho charakter, návyky a tužby.

Mnoho lidí chce vidět důkazy Boží existence. Domnívám se, že to jsou výmluvy a kdyby důkazy dostali, našli by si jiné argumenty, proč nevěřit tomu co je napsáno v Bibli. V listu Římanům 1;19-20 se píše: Vždyť to, co může být o Bohu poznáno, je jim zjevné, Bůh jim to přece zjevil. Jeho neviditelné znaky, totiž ta jeho věčná moc a božství, jsou přece od stvoření světa jasně vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu.

 Existuje mnoho důkazů, které potvrzují pravdivost Bible, pravdivost událostí, které jsou v ní popsány. Např. před nedávnem jsem četl zprávy o výsledcích různých archeologických bádání, např.: byly objeveny trosky Noemovy archy na pohoří Ararat nebo zbytky egyptského vojska na dně Rudého moře, které tam zalila voda při pronásledování Izraelského národa. Je mnoho věcí, které se dají dokázat, ale pak tady jsou věci, které dokázat nelze. Kdyby je bylo možné dokázat, nebylo by zapotřebí víry a spasení je přece z milosti skrze víru. (Římanům 8; 24 Byli jsme totiž spaseni nadějí. Avšak naděje, která je zjevná, není naděje. Vždyť proč by někdo doufal v to co vidí?).

Mohli bychom se dlouho handrkovat o tom, kdo má více důkazů. Jestli já ve prospěch Bible nebo ty na její popření, ale ono to není o důkazech. Bůh dává lidem nabídku, dává nám milost. Jsou jen dvě možnosti, buď to odmítneme a pak musíme počítat s tím, že když jsme se zmýlili strávíme věčnost v utrpení pekla a nebo to prostě riskneme a uvěříme tomu co je v Bibli napsáno a strávíme věčnost ve slávě nebe. Rozhodnutí je na tobě, já jsem se už rozhodl a nelituji toho.

Ještě bych chtěl říct jednu myšlenku. Kdyby to všechno v Bibli byly výmysly, tak proč tolik milionů lidí na světě tomu věří? A nejsou to hloupí lidé. Mezi křesťany patřila a patří řada významných osobností a vědců. Proč tolik lidí bylo ochotno za víru položit svůj život?

Protože se setkali s živým Bohem a toto jim bylo nade vše. Když se člověk stane křesťanem, Bůh od něj nedává ruce pryč. Pokud to "riskne", udělá ten první krok víry a dále se nechá vést vírou, Bůh jej odmění a dokáže mu svou moc v praktickém životě.

Před časem jsem četl velice zajímavou knihu. Je to v podstatě životopis člověka, který se jmenoval Georg Müller. Ten se rozhodl starat o sirotky v Anglickém městě Bristolu. Když začínal neměl žádné peníze. A když končil měl postaveno 5 sirotčinců pro shruba 5000 dětí, kterým zajišťoval ubytování, stravu a vzdělání. Sám neměl žádné osobní příjmy, majetek ani tučné konto ve Švýcarsku.  Nikdy nepožádal nikoho o žádnou půjčku, nikdy nevypsal žádný grant ani neudělal žádnou veřejnou sbírku. Vzdal se svého platu (dělal pastora v jednom sboru) a dokonce zrušil i pokladničky na sbírku v kostele. Co dělal? Modlil se o pomoc od Boha a věřil, že pokud On chce, aby tuto službu dělal, tak se o něj postará. A stalo se. Peníze mu přicházely od různých lidí z různých koutů Anglie i světa, aniž by je o to žádal. Zní to jak pohádka, co? Ale takhle funguje víra a Bůh má moc. Uvedl jsem jen jeden, takový výrazný, příklad. Bůh však působí i ve zcela obyčejném praktickém životě lidí, kteří to s ním myslí vážně.

Proč ti to všechno vlastně píšu? Jsem si jist, že já tě na víru obrátit nemohu, není to v mých silách. Mohu ti o tom mluvit, mohu psát, číst verše z Bible, ale donutit tě k tomu nemohu, sám musíš upřímně přemýšlet o těchto věcech, o tom co jednou řekneš Bohu, až se tě zeptá: Proč jsi mi nevěřil. Proč jsi nepřijal mou milost? Mou povinností však je ti říci o této možnosti záchrany člověka před peklem, a kdybych to neudělal, bylo by to asi tak jako kdybych znal lék na nějakou nevyléčitelnou nemoc, kterou bys byl nemocen a já bych ti o tom léku neřekl. Co bys řekl o takovém člověku? No, že to není moc dobrý kamarád, když mně nechá klidně umřít. Nechci být takový, proto tenhle článek.

I když jsem popsal více než 3 stránky, tak je to pořád jenom stručně vysvětlená podstata křesťanství. 

Ona Bible je psaná tak, že ji nelze pochopit jen běžným čtením a lidská moudrost na ni nestačí. Čte se trochu jinak - s modlitbou, až pak člověk začíná chápat to čemu před tím nerozuměl. V podstatě život s Bohem je jedno velké dobrodružství.

Jo, ještě jednu věc mohu pro tebe udělat…..modlit se za tebe.