Správné držení otěží
Ruce jezdce jsou nejdůležitějším prostředkem komunikace mezi jezdcem a koněm, a toto spojení zajišťují právě otěže. Ačkoli nohy a trup jsou také velice důležité, jsou to především ruce, které určují, jak lehce a jemně bude kůň reagovat.Mnohokrát tady zazněl a ještě zazní termín "dobrá ruka". Někteří lidé nechápou, co se tím vlastně myslí a jsou přesvědčeni, že dobrá ruka je taková, která koni nikdy nepohne udidlem v hubě - odtud zřejmě pramení ty spousty jezdců, kteří si ztotožňují pojem westernové ježdění s ježděním na zahozených otěžích.Zahozená otěž, ale nemusí vždy znamenat dobrou ruku - tu máme tehdy, když mírně cítíme koutky huby, a když ruka citlivě tlumočí zprávy od jezdce ke koni. Zprávy, které "vysíláte" po otěži, by měly být tak silné, jak je nezbytně nutné. Když vám k zastavení stačí mít v ruce půl kila, nepotáhnete silou deseti kilogramů.Je to jako když taháte mrkev ze záhonu: když chytnete jen za vršek natě a škubnete, utrhnete jen nať. Když ale uchopíte mrkev za celou nať pevně a jemně táhnete, vytáhnete mrkev ze země celou. Kůň reaguje podobně: když silně trhnete otěžemi, zvedne vysoko hlavu, ztuhne mu čelist, vaz i krk a propadne se ve hřbetě.Ruka s otěžemi by měla být pevná jak jen to jde, protože dodává koni jistotu. Nepleťme si slovo "pevná" se slovem "nepoddajná". Pevná ruka by měla zůstat v základním postavení a ne se při jedné pobídce hýbat 10 cm před hruškou a při další pobídce 10 cm za ní.Zatím tady byla řeč jen o ruce v jednotném čísle, jakoby westernové ježdění dovolovalo jen vedení koně jednou rukou. Je pravda, že některé soutěže vedení jednou rukou přímo vyžadují, ale vedení jednou rukou je už jakousi vyšší školou i ve westernu, ale většina každodenní práce, výcvik mladého nebo obtížného koně i některé soutěže se jezdí při vedení koně oběma rukama.
Nelitujte času na práci při vedení koně oběma rukama. S jednou rukou ležérně opřenou o hrušku nebo o stehno sice vypadáte "kovbojštěji", ale ve většině případů tím utpí kvalita výcviku. Žádný kůň totiž není schopen udržet precizní provedení (které vedení jednou rukou vyžaduje) trvale. Udělá hodně malých i větších chyb, které je třeba opravit okamžitě a jednou rukou to prostě nemůžeme zvládnout. Chyby, které jednou přejdeme bez opravy se stávají častějšími a závažnějšími a čím dál tím hůř se odstraňují.
Teď tedy něco o tom, jak držet otěže, když vedeme koně oběma rukama. Představte si, že sedíte v sedle a díváte se na své ruce. Pěsti máte sevřené a směřují kolmo dolů, jsou ve výši hrušky sedla. Pravá otěž vchází zespoda do pravé pěsti a vychází z ní mezerou mezi palcem a ukazováčkem. Odtud pak pravá otěž přechází k levé ruce, prochází pěstí shora dolů a její volný konec volně splývá podél boku koně. Levá otěž podobně prochází zespoda nahoru levou pěstí, přichází k pravé ruce, prochází jí shora dolů a konec otěže splývá podél pravého boku koně.Ta část otěží, kterou máte mezi rukama se vám vyklene v jakýsi oblouk nebo můstek a nesmí se vám plést kolem hrušky sedla a bránit vám v pohybu. S takovýmto držením otěží se vám nejlépe kontroluje správné postavení rukou. Bude asi chvilku trvat, než si na takovéto držení zvyknete - často na konci jízdárny zjistíte, že máte jednu otěž moc napjatou a druhou úplně prověšenou, případně mezi rukama najdete úplné propletenec.Existuje ještě další způsob, jak držet otěže oběma rukama: pravou otěž uchopíme pravou rukou tak, že otěž prochází pěstí zespodu nahoru. Volný konec otěže přehodíme dopředu a dovnitř ke krku koně - do druhé ruky už tedy neprochází. Totéž platí i pro levou otěž. Ruce nejsou spojeny můstkem a mohou se pohybovat nezávisle na sobě, což je výhodné zejména při nácviku přesných pobídek nebo při gymnastice.Ruce musí být stále stejně daleko od sebe, asi 30 cm a musí zůstat ve stejné pozici i po provedení cviku. Ruce se mohou zvedat a klesat (samozřejmě s mírou), ale musí být stále rovnoběžné s hruškou sedla - jakoby před hruškou kolmo ke krku koně vedly koleje, po nichž se vám ruce posunují do stran.Zní to poměrně jednoduše, ale určitě Vás to bude zpočátku nutit např. v obratu víc přitáhnout vnitřní otěž a z "koleje" uhnout. Ruka se vám posune zpět k boku, sed přestane být vyvážený a jsou tak narušeny reakce koně, který okamžitě ztrácí precizní provedení.
Držení otěží jednou rukou: u nespojených otěží je dovoleno mít mezi otěžemi jeden prst.
Správné vedení koně oběma rukama, tedy po "koleji" je i důležitým předpokladem správného vedení jednou rukou. To už pak není mezera mezi rukama 30 cm, na koleji zůstává jen jedna ruka, ale protože jsou pomůcky stejné jako při vedení oběma rukama, reaguje i kůň stejně. Musíme si ale uvědomit, že některé pobídky se musí změnit, pokud budeme chtít řídit svého koně jen jednou rukou. Například při couvání: z klasického anglického ježdění každý ví, že se ruce posunou dolů a zpět k pánvi. Protože je ale takový pohyb při vedení jednou rukou ve westernovém ježdění téměř nemožný, je třeba naučit svého koně couvat na takovou pobídku, kdy jde ruka zpět, ale šikmo vzhůru, směrem k naší hrudi.Pokud se tedy rozhodnete přistoupit k vedení koně jednou rukou, je možno použít buď otěže a romal nebo jen nespojené otěže. Romalu dává hodně špičkových jezdců přednost, protože ruka s otěžemi se nemusí vůbec hýbat. Prodloužené otěže romalem snadno zkrátíte, a když potřebujete povolit, stačí povolit sevření ruky v níž držíte romal a otěže vám vlastní vahou proklouznou rukou.
Pro použití klasických nespojených otěží mluví to, že je povoleno mezi nimi držet jeden prst, který umožňuje zkrátit jen jednu otěž, což je nespornou výhodou např. při práci na kruhu.Při soutěžích, ale i mimo ně můžeme vidět mnohé jezdce, kteří řídí svého koně jednou rukou napjatou v lokti, aby dosáhli co nejdál na krk a tam pak uhýbají rukou tu doprava, tu doleva v bláhové naději, že jim pak kůň bude chodit líp. Tito jezdci se kdysi asi doslechli o kouzelném slůvku "neckreining". Toto anglické slovo spojuje výrazy "otěž" a "krk" a utvrzuje mnohé jezdce v tom, že správný westernový kůň se ohýbá jen podle tlaku otěže na krk.Jenže westernový kůň, stejně jako kterýkoli jiný kůň, se ohýbá (nebo dělá cokoli jiného) díky působení pomůcek nohou, sedu a otěží současně. Můžete rukou s otěžemi jezdit po "koleji" před hruškou sedla jak daleko chcete, jediné čeho dosáhnete je to, že se na koni úplně zkřivíte, vypadnete z rovnováhy. Tím vypadne z rovnováhy i kůň, vystrčí nos ven z obratu, zlomí krk hned za kohoutkem a po vnější pleci vám uteče.Pokud učíte neckreining mladého koně, nebo přeškolujete staršího koně, vždycky používejte lomené udidlo. To vám umožňuje nezávislou kontrolu obou koutků huby koně. Když zatáhnete za jednu otěž u páky, automaticky se pohne i její druhé rameno. Také si pamatujte, že mladého koně nebo obtížného koně musíte působení otěže přes krk učit pozvolna - v opačném případě zkřiví krk, ztuhnou v něm a dělají si, co chtějí.Při tréninku se sami sebe znovu a znovu ptejte, jestli je vaše ruka "dobrá". Dokonalé pomůcky jsou neviditelné, vaše ruce by měly vypadat, že se téměř nehýbají. Samozřejmě, jemná ruka je dar od Pánaboha, ale hodně lze vylepšit cvičením. Pokud máte možnost, dopřejte si alespoň někdy jízdu na koni, na kterém si můžete dovolit mít jemnou ruku. Na koni s plechovou hubou si jemnou ruku těžko vytrénujete.Chcete vědět jestli máte jemnou ruku? Tady je několik vyzkoušených postupů:
Vezměte si při ježdění ve všech chodech sklenici vody, vyzkoušejte i obraty a kruhy. Máte-li uspěchanou a tvrdou ruku, budete pravděpodobně mokří vy i kůň.Připevněte otěže k udidlu provázkem nebo několika žíněmi, jako to dělávali staří vaqueros. Dokážete-li jezdit bez přetržení provázku nebo žíní, máte jemnou ruku a váš kůň jemnou hubu. Zkoušejte to ovšem jen na bezpečném místě a s klidným koněm. Jestli se vám žíně přetrhnou v kroku nebo klusu, nemusíte ani cválat.Toto cvičení vám pomůže vylepšit cit pro zacházení s otěžemi a ani k němu nepotřebujete koně: Můžete to zkoušet doma u televize. Dejte si před sebe židli, sedátkem k sobě a na opěradlo pověste uzdečku, jako by to byla hlava koně. Udidlo leží na sedátku. U takto "naužděné" židle přitahujte a povolujte otěže, aniž by vám uzdečka nebo udidlo spadly. Je to velice užitečné cvičení hlavně pro ty, kdy jezdí s nespojenými otěžemi.Pokud jste začínali s klasickým anglickým ježděním, je pochopitelné, že se budete s westernovým držením otěží chvilku trápit. To je ale pořád lepší než "obohacovat" westernové ježdění o způsob držení otěží, který známe z klasického anglického stylu. To prostě nemá s westernovým ježděním co dělat a na první pohled odhaluje buď amatéra, který si hraje na kovboje, nebo jezdce, který je líný se učit něco, co mu zrovna nejde.