Kotor
KOTOR
Starobylé město (22000 obyvatel) s přístavem leží v Kotorském zálivu, který je součástí boky Kotorské. Nad městem se vypíná pohoří Lovčen. V roce 1979 byl Kotor zapsán pro své výjimečné kulturní památky, zejména pro neporušený systém městského opevnění, na seznam světového kulturního dědictví oranizace UNESCO. V roce 1979 byl Kotor, především jeho staré jádro, těžce poškozen silným zemětřesením. Náprava škod trvala mnoho let.
Město má velmi starou námořní tradici. Do roku 1918 byl Kotor druhou hlavní základnou válečného námořnictva Rakousko-Uherska (hlavní byla Pula). V létě funguje trajektové spojení s Itálií.
Nová část města se rozkládá po obou stranách starého jádra podél mořského pobřeží.
Jadranská magistrála, spojující Kotor s Budvou, vede tunelem proraženým v kopci Vrmac.
Nejstarší zprávy uvádějí jako zakladatele zdejší osady Akurion řecké přistěhovalce. Po Řecích následovali Římané, po nich Byzantinci a Slované. Na získání obce měli zájem různí vládci, ale úspěšní byli teprve Benátčané, kteří se města zmocnili na více než 300 let (1420 až 1777). Za napoleonských válek se tu vládci opět střídali. Po Napoleonovi se zdejšími pány stali Rakušané, a to až do roku 1918, kdy se Černá Hora stala součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, resp. Království Jugoslávie. Pak měl Kotor stejný osud jako celá Černá Hora.
Kotor byl od 15. stol. nejen významným (a bohatým!) městem mořeplavby a obchodu, ale i umění a řemesel. Byla tu proslulá malířská škola, vzdělávali se tu významní stavitelé působící i v sousedních zemích. Velkého mistrovství dosáhli také kotorští zlatníci.
Kotor býval podobně jako chorvatský Dubrovník velmi pokrokovým městem v oblasti zdravotní a sociální péče o své občany: měl lazaret, záchytnou hygienickou stanici, lékárnu, nalezinec, sirotčinec, bylo postaráno i o staré a invalidní občany.
Pro nás je zajímavé, že v únoru 1918 došlo v boce ke vzpouře proti velení rakousko-uherských lodí. Vzpoury se zúčastnilo na 6000 námořníků a k jejim vůdcům patřil i Čech František Raš. Povstání bylo potlačeno a jeho vůdcové, včetně Fr. Raše, popraveni.
Kotor oplývá mnoha památkami - nejvýznamnější je, jak už bylo řečeno výše, kotorské opevnění. Původní opevnění pochází z 9. století, pod současnou podobou z 15. století jsou podepsáni Benátčené. Z pevnosti je úžasný výhled na město i na boku. Na hradby se vstupuje Jižní branou, což je jedna ze tří pevnostních bran. Další dvě se nazývají Mořská brána a Říční brána (též Severní). Hradby dlouhé 5km, vysoké až 20m a silné až 15m šplhají do výše 260m k pevnosti sv. Jana. Údajně mohly vydržet i několik měsíců trvající obléhání, ale k dobytí Kotoru nikdy nedošlo.
Gospa od Zdravlja - kostel při výstupu na pevnost
Pevnost sv. Jana (Sveti Ivan)
Pohled na hradby a opevnění
Ve městě rozhodně stojí za zhlédnutí krásné Náměstí zbraní (Trg od oružja) s tzv. hodinovou věží ze 17. století. Dominantou Kotoru je katedrála sv. Tryfóna (Sveti Tripun). Sv. Tryfón je patronem města a jemu zasvěcená katedrála pochází z 12. století. Je to nádherná románská stavba s velmi cenným interiérem (nejcennější je ikonostas z 15. stol.).
Katedrála sv. Tryfona (Sveti Tripun) Hodinová věž
Ve 12. století má původ i o mnoho menší kostelík sv. Lukáše (Sveti Luka) s mnoha hodnotnými ikonami a významnou gotickou freskou. Do roku 1812 tento kostelík sloužil jak pravoslavným, tak katolickým věřícím. Dnes je pravoslavný.
Kostel Sv. Lukáše (Sveti Luka)
