Na téma Máš mě rád?
Fáze zamilovanosti je báječná. Muž zahrnuje svou vyvolenou květinami, dárky, úslužně jí otvírá dveře, případně pomáhá do kabátu (snad to ještě není utopie). Za to je odměňován zářivými úsměvy, něžnými pohlazeními a vášnivými polibky. V této fázi nebývá výjimkou - u některých dvojic občasné, u jiných časté až neustálé - slovní vyznávání lásky. Hormony se bouří a zatemňují zamilovaným mysl, na oči jim nasazují růžové brýle a z jejich úst nechávají do ochotně naslouchajícího partnerova či partnerčina ucha zaznít:"Miluji tě..."
Někdy je hormonální smršť tak silná, že muž kvůli ženě takřka ztrácí pud sebezáchovy. Přeskakuje ploty, trhá květiny na veřejných prostranstvích, přelézá zdi...Pod rouškou tmy dokonce šplhá po hromosvodu k oknu své milé a na okenní tabulku kreslí:
Po čase se hormony zklidní, zamilování pomine. A dál? Muž životem projíždí jako po rovné silnici - dívá se vpřed, soustředěně řídí a ze své roviny se hlavně nechce jakkoli vychýlit. Ženin život je jako horská dráha - chvíli nahoře, chvíli dole, zatáčka vlevo, zatáčka vpravo. Asi právě proto čas od času touží svá nahoru-dolů-doleva-doprava taky napřímit a chvíli setrvat v rovnováze.
Najednou se jí zasteskne po slovech, která už nějak dlouho neslyšela a která jí relativně snadno pomohou ke kýžené přímce... A zeptá se. Na nic netušícího muže prostě zničeho nic vybalí přímou otázku:"Máš mě rád?" Muž je udiven, zaskočen, vychýlen z roviny a hlavně - dotazu nerozumí. Na co že se ho to ptá? "Taková hloupost", myslí si, "přece kdybych ji neměl rád, nebyl bych tu s ní, to dá rozum." A odpoví po svém:"Copak ty to nevíš?" Teď je zaskočena žena. Nechápe takovou odpověď, a vlastně ji ani chápat nechce. Matematicky vzato, platí přímá úměra - čím víc mužova ústa touží mlčet (a mlčí), tím víc ženino ouško (marně) touží slyšet...
Roky jdou a vztah se během nich postupně mění. Při pohledu na hromosvod už muž nepřemýšlí o šplhu, maximálně ho napadne, že občas - i kdyby si šplhnul sebevíc - bývá on sám hromosvodem ženiny špatné nálady ...Žena při vzpomínce na někdejší mužův odvážný sportovní výkon kradmo zkontroluje čistotu oken, má totiž v živé paměti, jak šla tehdy ta barva strašně špatně smýt.. Jenže...pak se jim stejně objeví na rtech úsměv, no nebylo to TENKRÁT přece jenom fajn? A žena, bůhvíproč, najednou řekne:"Máš mě rád?" V mužových očích probleskne malinkatý Mefisto, a ústa, stále ještě s úsměvem, pronesou:"Ne, proč?"
A spokojenost je v tu chvíli na obou stranách - žena VÍ, že takovou blbost prostě NEMŮŽE brát vážně a muž si DOKÁZAL, že jít na ženu s logikou je totéž, jako jít na prvňáčka s kvadratickou rovnicí...
Hezký den a mějte se rádi, třeba i beze slov. 
